Edikulový portál s pravoúhlým ostěním. V pilastrech po stranách kandelábrová ornamentika přerušená štítky s monogramem kameníka (MB). V nadpraží dva gryfové a mezi nimi polopostava měšťana s nápisem "Skrzitek" a štítkem s krejčovskými nůžkami. V zalomeném kladí nad pilastry postavy ženy (nalevo) a muže (napravo), uprostřed pernštejnský znak a znak města lemují nápisovou desku nesenou andělem. V římse rozvilina. Portál byl do podloubí osazen druhotně., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 65, obr. s. 152., and Portál je součástí série vytvořené ve čtyřicátých letech místními kameníky jako ohlas portálů Stanislava Thurza, Jana z Pernštejna a portálů v Olomouci a Prostějově.
Náhrobek s vysokým reliéfem - stojící ženská postava v antické drapérii, loučí se s mužskou postavou v drapérii, která se sklání k jejím rukám. Náhrobek je završen ve čtyřech rozích motivem akrotérie., http://www.bparchiv.hu/magyar/kiadvany/bpn/25/adat011.html (14.06.2006), and Plány Ervin (1885-1916) byl akademický malíř.
Náhrobek (Temesrékási Vaszilievits János, 1857-1913) v podobě dórského sloupu. Na čelní straně znak města s postavami Géniů držících erb a svatoštěpánskou korunu. and http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13.06.2006)
Tolnai gróf Festetics Leó (1800-1884) byl intendant Národního divadla. Náhrobek v podobě římského sarkofádu, zdoben festony s ovocem, vedle stojí nahý muž s přehozenou drapérií přes rameno, na nohou sandály, na rakvi drží palmovou ratolest. and http://www.bparchiv.hu/magyar/kiadvany/bpn/25/adat001.html (13.06.2006)
Na místě je pohřben sochař Alpár Ignác (1855 - 1928).Náhrobek v podobě sarkofágu. and http://www.bparchiv.hu/magyar/kiadvany/bpn/25/nevmut.html (14.06.2006)
Parcela J. 98: pohřben Eggenberger József (1768-1850) a členové jeho rodiny. Mezi nimi též Györgyi Alajos (Giergl) (1821 - 1863), malíř činný v Pešti. Náhrobek v podobě antického sarkofágu, na víku ležící žena, na čelní straně dva Géniové drží v letu vavřínový věnec, pod sarkofágem dvě amfory ověnčené vavřínem., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat002.htm (13.06.2006), and Náhrobek je inspirován antickými sarkofágy. Sarkofág, v antice schránka na tělo zemřelého, byl od doby neoklasicismu velmi oblíbeným symbolickým prvkem připomínajícím svou původní funkci. Od počátku 19. století je velmi často zobrazovaným motivem postava okřídleného mladíka. V náhrobní plastice je okřídlená postava anděla pokračovatelem římského "génia" - ochranného ducha. Společným znakem zobrazení je věčné mládí géniů-andělů, bez souvislostí s pozemským životem. V některých případech génius čte nebo se chystá psát, drží věnec, pochodeň obrácenou ohněm dolů. Géniové držící společně vavřínový věnec jsou přímou inspirací z antiky, kde byl v medailonu obvykle umístěn portrét zemřelého, orel, hlava Medúzy ap.
Dva gryfové s ocasy přecházeními v úponkovou rozvilinu drží znak Stanislava Thurza., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 305, obr. na s. 389., and Podobná kompozice jako Tovačov, portál na Förchgottově ulici.
Kašna se sochou Tritóna, na rameni drží amforu, v klíně má erb s letopočtem 1542 (omyl restaurátorů), na podstavci se stočenými delfíny čtyři chrlící hlavy. and http://www.hustopece-city.cz/user_data/propagace/data/historie.pdf (13. 12. 2012)
Stojící žena zahalená v drapérii (Minerva), na hlavě přilbici, na hrudi pancíř s hlavou Medúzy, levá ruka svěšená podél těla původně držela štít, pravá ruka je skrytá v drapérii.
Románský kostelík v obci Jakub u Kutné Hory byl, podle autentiky dochované na panské empoře, vysvěcen roku 1165, a to za účasti Vladislava II. a jeho choti královny Judity. Na jižním průčelí jsou dochovány plastiky, které však byly druhotně osazeny až po dokončení kostela. Po stranách vstupního portálu jen fragmenty (patrně sv. Petr a Pavel), v tympanonu nad vchodem žehnající Kristus s knihou a dva andělé s kadidelnicemi po jeho stranách. Ve slepých arkádách patra, nad portálem stojící sv. Jakub (?) s knihou a klečícími donátory (Slavibor a Pavel), po jeho pravé straně sv. Vojtěch (?), po levici postava ve zbroji, sv. Václav (?) a sv. Prokop (?). and Sochy jsou druhotně použité, pro nové osazení musely být upraveny, původně snad pocházely z Prahy nebo severní Itálie (?). Antickou inspirací je kompozice - umístění figur v arkádách, drapérie a tendence osamostatnit sochu od architektury, kontrast v pojednání hlavy a těla téměř do podoby volné plastiky.