Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v levé ruce drží paletu se štětci, v pravici štětec, na hlavě vavřínový věnec., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce tabulka v pravici stylus., Samek 1999#, 64-65., Pacáková 2004#, 147-148., Klempa 2008#, 13., and V antickém řecku byla s tabulkou a stylem zobrazována múza poesie a historie. Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce drží bustu Merkura, v levici sochařské kladívko, na hlavě vavřínový věnec., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce drží knihu u levé nohy nádoba s ohněm., Samek 1999, 62-65; Kempel 2008, 13, pozn 26., and Ve starší literatuře je socha považována bohyni Vestu. Kniha, kterou drží žena v ruce, však není, na rozdíl od nádobky s ohněm, typickým atributem pro tuto bohyni. Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Světnice s rozvilinovou výzdobou, které jsou dnes dochovány jenom fragmentárně, vznikaly v Jihlavě především po požárech v letech 1513 a 1523. and Chamonikola 1999#, č. 101-104.
Na stěně mariánské kapličky Starého paláce nástěnná malba s podobiznami. Jindřich IV. z Hradce se modlí spolu se svými třemi manželkami (Alžběta ze Šternberka, Anežka z Cimburka, Magdalena z Gleichenu) k P. Marii., #, and Zobrazený má portrétní rysy a je zobrazen ve větším měřítku, než bylo až do té doby obvyklé.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Nad okny ve 3. podlaží figurální reliéf. Figury nahé, v antickém oblečení, s různými atributy - zleva stojící muž, opírá se o křeslo, v němž sedí žena, druhý muž jí nalévá nápoj z amfory, za ním panter kráčející směrem k dvojici postav, žena a muž, který patrně v levé ruce drží helmu, vedle něho patrně dvě ženy, sedící na lehátku, jedna hraje na dvojitou píšťalu, druhá drží lyru, dále dvě tančící ženské postavy, držící feston, dále dvě ženy na lehátku, jedna z nich drží na klíně dítě, k dítěti přistupuje muž s vinným hroznem v ruce. Reliéf je silně poškozený, některé partie jsou špatně čitelné. and Ráday 1998, s. 311, obr. 279.
Hlavní sál vily byl umístěn v patře, uprostřed východního křídla, tedy nad hlavním vchodem. Na severní straně byl velký krb s iónskými pilastry po stranách, před které byly představeny postavy v podobě hermovek, nalevo vousatý muž, nalevo žena s amuletem na krku. Obě postavy mají pod břichem lupen. Krbovou římsu tvoří dórské kladí s figurálními metopami, po stranách jsou svázané štíty a věnce, uprostřed je štít. Nad římsou je umístěna báň s výrazným esovitým prohnutím. reprezentativní charakter měl rovněž krb v kuchyni, která byla umístěna v přízemí, v jihozápadním rohu. Nad ohništěm byl ohromný krb, na jehož čelní straně byly dvě štukové kartuše se štíty, nad nimi nápisová destička s letopočtem 1552., Podlaha 1912#., and První hermovka, atlant a karyatida v umění českých zemí. Nástavec nad krbovou římsou má velmi neobvyklý tvar, který lze chápat jako variaci na tvar střechy pražského Belvedéru s dvojitým esovitým prohnutím, který Ferdinand schválil na přelomu let 1556 a 1557. Hovoří pro to i skutečnost, že horní patro Belvedéru bylo v dórském stylu, stejně jako kladí kaceřovského krbu. Esovitě prohnutá báň nad krbem není inspirována Itálií, ale je typickým rysem severské renesance, kde se podobné střechy objevují okolo poloviny 16. století.
V jižním křídle je na východní straně velká síň, jedna z hlavních reprezentačních prostor vily. Pod stropem je po celém obvodu zdi dochován pruh nástěnné malby. Na každé stěně je ve dvou obdélnících oddělených květinou ve váze úponka s plody a květy na modrém pozadí. Květinové vázy jsou rovněž v rozích. V úponkových vlysech jsou namalována iluzivní kruhová okna s modrou oblohou. Okny do sálu nahlížejí muži a ženy, z nichž jsou vidět jenom busty. Na západní stěně je nalevo vousatý muž s přilbou na hlavě v plášti sepjatém na prsou a žena s vlasy svázanými v uzel v plášti s kožešinovým límcem (jsou od sebe odvráceni). Na severní stěně je nalevo vousatý muž v turbanu a tunice s ozdobným lemem, napravo je zobrazen k němu obrácený vousatý muž s přilbou na hlavě a trojúhelníkem přes rameno, jedná se tedy o architekta. Na východní stěně je nalevo vousatý mladík v plášti sepjatém na prsou (na hlavě má korunu?) a napravo dívka v plášti sepjatém na rameni (jsou obráceni k sobě). Na jižní stěně je nalevo dívka s dlouhými vlasy a nízkým kloboučkem na hlavě a napravo žena s šátkem na hlavě, který jí splývá na záda, je zobrazena v tříčtvrtečním pohledu. Architekt představoval buď tvůrce vily, jehož jméno neznáme, nebo nějakého slavného představitele této profese. V úvahu přichází Paolo della Stella nebo Bonifác Wolmut. Gryspek minimálně od roku 1540 zastupoval panovníka v jednání s královskými architekty (APH, DK č.i. 43 kart. 1.). V roce 1884 Sedláček (1905, 114) nalezl v zámku celou řadu fragmentů vnitřní výmalby, byly zde místnosti s malbami krajin s architekturou a figurami, dále namalované architektonické články (vlys a triglyfy s metopami) a v jedné místnosti byly nade dveřmi nakresleny tulipány. and Jeden z prvních dokladů zábavné mystifikace v rezidenční architektuře českých zemí. Iluzivně namalovaná okna s postavami nahlížejícími do sálu sugerují představu vysoko umístěného ochozu, který obíhá okolo celého obvodu stavby. Takový ochoz s okny do sálu těsně pod stropem skutečně existoval ve Vladislavském sále královského paláce v Praze, který tu tak mohl být připomenut. Postavy navíc patrně představovaly konkrétní osobnosti, protože se mezi nimi nachází i architekt, jehož profese je jednoznačně určena pomocí úhelníku (snad Paolo della Stella nebo Bonifác Wolmut). Ze Sedláčkova popisu vyplývá, že na Kaceřově se rovněž nacházela místnost, jejíž stěny byly iluzivně prolomeny malbou zobrazující krajinu se stavbami a figurami, jedna z prvních v českých zemích. Podle tohoto popisu se tu rovněž nacházel jeden z prvních dokladů namalovaného architektonického článkoví v interiéru a jedno z vůbec nejstarších zobrazení tulipánu v evropském umění.