Stavebník Ladislav Černohorský z Boskovic (1455-1420). Z původního zámku dochován portál průjezdu do nádvoří s nápisem datovaným 1492, po demolici zámku přenesen do ohradní zdi na jihu. Edikulový portál s kanelovanými korintskými sloupy, antická forma zjednodušena: polosloupy bez entasis, kanelury narážejí přímo na hlavice, hlavice jen plošně dekorovány, kruhový záklenek se zařezává do pravoúhlého ostění. Architráv zastoupen pouze náběžníky. Nahoře římsa s vejcovcem. I nápis gotická residua (M v podobě H), přechodná raně renesanční podoba kapitály., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 99, s. 182., and Zjednodušená podoba portálu, jenž je ze stejné doby dochován v Tovačově.
Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).
Mramorový sloup., Budapesti köztéri 1987, č.k. 241; Rajna 1989, č. 5580., and Mramorový sloup z římského období byl v zahradě muzea instalován roku 1929, původně stál na Foru Romanu v Římě. Maďarsku jej darovala italská vláda.
Velkomoravská keramika antických tvarů., Antické tradice, s. 69, č.k. 21., and Původně se předpokládalo, že tento typ keramiky je římskoprovinciálního původu a že ji staří Moravané nacházeli při rozebírání římských staveb, uvažovalo se i o byzantském či nomádském původu. Po nálezu hrnčířské pece s keramikou v Sadech však nelze pochybovat o jejím místním původu.
Velkomoravská keramika antických tvarů. Původně se předpokládalo, že tento typ keramiky je římskoprovinciálního původu a že ji staří Moravané nacházeli při rozebírání římských staveb, uvažovalo se i o byzantském či nomádském původu. Po nálezu hrnčířské pece s keramikou v Sadech však nelze pochybovat o jejím místním původu. and Kotalík 1982#, s. 69, č.k. 20.
Z letohrádku v královské oboře nedaleko sídelního města jsou dochovány pouze základy a fragmenty článkoví. Jednalo se o podélnou dvoupatrovou stavbu s arkádami obíhajícími okolo všech stran, nad arkádami byla terasa. Arkády byly podepírané toskánskými sloupy, mezi nimiž bylo zábradlí s kuželkovou balustrádou. Reprezentační charakter stavby dokazují znaky uherského království umístěné na pilířcích zábradlí. Stavba je současná s obdobně koncipovaným letohrádkem Vladislava II. v královské oboře ve Stromovce a obě tyto stavby mohly být jedním ze vzorů pro letohrádek Ferdinanda I. v Královské zahradě na Pražském hradě., Feld 2002#, 311-312., and Jedna z první vil ve střední Evropě.
Monochromní nástěnná malba v malovaném řezbovém rámu. Scéna v lesní krajině, vlevo pod stromem sedí Diana (srpek měsíce ve vlasech, v levici kopí). K bohyni přichází postava v krátké říze, zvlněné vlasy po ramena (žena nebo muž), v levé ruce kopí, pravá napřažena k Dianě, doprovázená dvěma psy. and Obraz je velmi neuměle namalován, zcela jistě není dílem autora monumentální stropní fresky na Ohradě (G. Werle). Není vyloučeno, že nevznikl současně s nástropní kompozicí, ale o něco později, těsně před dokončením zámku. Postava přicházející k Dianě má na sobě krátký oděv, může se jednat o muže, ale i o postavu ženy v loveckém chitónu. Spojení Diany a lovce či lovkyně může evokovat několik tématických okruhů (e.g. Dianina družka, lovec Aktaión, Orión), v tomto případě však k tomuto poněkud melancholickému výjevu nemáme průkazné analogie, které by jej umožnily blíže specifikovat.
Monochromní nástěnná malba. Scéna v lesní krajině. Mladý muž, se opírá levým loktem o pařez stromu, je otočený zády, v pravé ruce drží kopí, u jeho nohou stojí pes. and Obraz je velmi neuměle namalován, zcela jistě není dílem autora monumentální stropní fresky na Ohradě (G. Werle). Není vyloučeno, že nevznikl současně s nástropní kompozicí, ale o něco později, těsně před dokončením zámku. Vzhledem k tomu, že na jižní straně severního fabionu je zobrazena Diana (Seléné), obraz by mohl představovat Endymióna.