Nárožní čtyřpatrová budova s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Na fasádě průčelí do Podmaniczky utca jsou jednak fresky, z nich dvě pole představují alegorie Architektury a Sochařství a figurální reliéfy, se střídavě se opakujícími kruhovými medailony, které se opakují i na fasádě do Jókai u. Na dvou obdélných reliéfech jsou putti provozující různé umělecké činnosti související se stavebnictvím. Někteří putti jsou nazí, někteří oblečení do krátkých tunik. Reliéf vlevo od vchodu: dva putti spolu tvoří naznačený pilastr, třetí putto staví zeď, čtvrtý modeluje z hlíny plastiku. Reliéf vpravo od vchodu: dva putti u tabule, jeden z nich na ní kreslí plány, na zemi leží svitky, další skupinku tvoří trojice putti se svitky, pravítkem a trojúhelníkem, za nimi architektura kostela, šestý puto tvoří sloupovou hlavici. V medailonech fiktivní portrétní hlav významných antických (a jedné křesťanské) osobností. V medailonech jsou umístěny mužské a ženské fiktivní portréty s nápisy - "Alcaeus, Semiramis, Caesonia, Socrates, Ptolemaeus, Triphon"., Ráday 1998, s. 314, obr. 186-187., and Dekorace fasády je zaměřena na činnosti spojené se stavitelstvím, v různých činnostech jsou angažováni putti. Fiktivní portréty zachycují známé antické osobnosti. Jejich zobrazení na fasádě nájemního domu má připomínat vzdělanost jeho obyvatel. Alkaios z Mytilény na Lesbu (620 - 658 př. Kr.), byl řecký lyrický básník; Semírámis, historická osoba, královna Šammuramat (9. stol. př. Kr.) byla později ztotožněná s předoasijskou bohyní lásky Ištar, přičítala se jí výstavba Babylonu a visutých zahrad (v Evropě byla uctívána Svobodnými zednáři); Caesonia Milonia, byla bývalá prostitutka, která se později stala manželkou císaře Caliguly (zmíněna v díle "Dvanáct císařů" od Suetonia). Sókratés (470 - 399 př. Kr.), původně vyučený sochař, později významný řecký filosof, který byl za kritiku Athénské demokracie odsouzen k smti, jíž se dobrovolně podrobil. Jeho postoj naprosté poslušnosti vůči zákonům státu, byl vzorem občanské kázně; Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (100 - 170), významný řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec. Mladík Trifón (225 - 250) původem z Frýgie v Malé Asii, se stal slavným poté, co vyléčil dceru císaře Gordiana, jako oběť pronásledování křesťanů byl později prohlášen za svatého a byl uctíván na Balkáně.
Nárožní čtyřpatrová budova s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Na fasádě průčelí do Podmaniczky utca jsou jednak fresky, z nich dvě pole představují alegorie Architektury a Sochařství a figurální reliéfy, se střídavě se opakujícími kruhovými medailony, které se opakují i na fasádě do Jókai u. Na dvou obdélných reliéfech jsou putti provozující různé umělecké činnosti související se stavebnictvím. Někteří putti jsou nazí, někteří oblečení do krátkých tunik. Reliéf vlevo od vchodu: dva putti spolu tvoří naznačený pilastr, třetí putto staví zeď, čtvrtý modeluje z hlíny plastiku. Reliéf vpravo od vchodu: dva putti u tabule, jeden z nich na ní kreslí plány, na zemi leží svitky, další skupinku tvoří trojice putti se svitky, pravítkem a trojúhelníkem, za nimi architektura kostela, šestý puto tvoří sloupovou hlavici. V medailonech fiktivní portrétní hlav významných antických (a jedné křesťanské) osobností. V medailonech jsou umístěny mužské a ženské fiktivní portréty s nápisy - "Alcaeus, Semiramis, Caesonia, Socrates, Ptolemaeus, Triphon"., Ráday 1998, s. 314, obr. 186-187., and Dekorace fasády je zaměřena na činnosti spojené se stavitelstvím, v různých činnostech jsou angažováni putti. Fiktivní portréty zachycují známé antické osobnosti. Jejich zobrazení na fasádě nájemního domu má připomínat vzdělanost jeho obyvatel. Alkaios z Mytilény na Lesbu (620 - 658 př. Kr.), byl řecký lyrický básník; Semírámis, historická osoba, královna Šammuramat (9. stol. př. Kr.) byla později ztotožněná s předoasijskou bohyní lásky Ištar, přičítala se jí výstavba Babylonu a visutých zahrad (v Evropě byla uctívána Svobodnými zednáři); Caesonia Milonia, byla bývalá prostitutka, která se později stala manželkou císaře Caliguly (zmíněna v díle "Dvanáct císařů" od Suetonia). Sókratés (470 - 399 př. Kr.), původně vyučený sochař, později významný řecký filosof, který byl za kritiku Athénské demokracie odsouzen k smti, jíž se dobrovolně podrobil. Jeho postoj naprosté poslušnosti vůči zákonům státu, byl vzorem občanské kázně; Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (100 - 170), významný řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec. Mladík Trifón (225 - 250) původem z Frýgie v Malé Asii, se stal slavným poté, co vyléčil dceru císaře Gordiana, jako oběť pronásledování křesťanů byl později prohlášen za svatého a byl uctíván na Balkáně.
Ve dvoře je krytý ochoz sloužící ke spojení křídel a k přímému vstupu ze dvora. Lodžii nesou toskánské sloupy, krajní tvoří dva sloupy postavené na sebe, sloupy v patře mají tordované dříky., Hosák, Zemek 1981#, 195., Chamonikola 1999#, č. 50, obr. s. 173., and Doklad tzv. románské renesance, kameník patrně přišel z nedalekého Jindřichova Hradce.
Nárožní činžovní dům. Na zvýšeném soklu nároží je umístěna plastika stojícího muže v antické drapérii. Muž drží v pravé ruce svitek, levá ruka se opírá o hůl, na ní je obtočen had. and Asklépios (lat. Aesculapius), syn boha Apollóna a královny Korónidy, vynikal podle řecké mytologie ve vědách, zejména však v lékařství. Nejčastěji byl zobrazován s holí, kolem níž se vine posvátný had. Asklépios býval od 19. století, spolu se svými dvěma dcerami (Hygieia - bohyně zdraví a Panakeia - bohyně osvobozující od všech nemocí), zobrazován na průčelí budov, v nichž byly lékárny. Také v tomto případě plastika umístěná na nároží budovy upozorňuje na lékárnu, která byla a dodnes je, v jejím přízemí provozována.
D. Hejdová, (AT, s. 79, č.k. 41): Kamej vsazena do ostatkového kříže (původně Francie, 13. století, po 1354 klenotnicky upraven, osázen kamejemi). Kameje pocházely ze sbírky drahých kamenů Karla IV. J.Bažant (AT, s. 64, č.k. 3) : Popularita Alexandra Velikého v Čechách již od vzniku staročeské literární památky Alexandreida (konec 13. století), do začátku 15. století. Alexandr jako agent legitimity slovanského panství v Evropě (tzv. slovanský registr emauzského kláštera v Praze). and Kotalík 1982#, s. 64, č. k. 3.
Sv. Helena (nimbus, monogram), Kotalík 1982#, 64, č.k. 2, 79, č. k. 41, and Kamej původně zobrazovala Antonii mladší jako Juno, později přidán nimbus a monogram sv. Heleny. Ve 13. století (nebo po 1357) byla kamej vložena do ostatkového kříže zvaného Korunovační (Francie, 13. století, po 1354 klenotnicky upraven, osázen kamejemi). Kamej pocházela ze sbírky drahých kamenů císaře Karla IV., která byla ve své době jednou největších.
Slonovinová destička s postavou sv. Petra, původně řezba s postavou římského konzula předsedajícího v aréně., Kotalík 1982#, s. 64, č. k. 1., and Deska byla v 11. století přeřezána do podoby sv. Petra (ze šátku se stal svitek, ze žezla klíč, hlava byla opatřena svatozáří a lysinoua nad čelem, tribunál byl přeměněn v průčelí kostela, křeslo a ozdobné střevíce odřezány) a po roce 1365 zasazena do čelní desky evangeliáře z 9. století.
Obrazy s fiktivními podobiznami Karlových předchůdců, tzv. Lucemburská portrétní galerie (nedochovaná), zdobila stěny velkého sálu Pražského Hradu, který na místě Vladislavského sálu dal Karel IV. zbudovat kolem roku 1355., Bažant 2003#, 134-138., and Malby byly mezi lety 1422 až 1575 zničeny a autentičnost dochovaných renesančních kopií byla zpochybněna. Doprovodné nápisy byly zčásti publikovány roku 1534, při archeologickém průzkumu byly však nalezeny pouze dva nápisy k obrazům Karlových předchůdců na císařském trůně - č. 68 (byzantský císař Lev IV) a č. 81. (císař Karel IV. Tlustý). Cyklus římských císařů, řada fiktivních podobizen, zde začínal Noem, dále byl zobrazen Priamos, Aeneas a další panovníci až po Karla IV. Galerie obsahující stovku podobizen začínala portréty vládců čtyř světových monarchií: babylónského Nina (východ), makedonského Alexandra Velikého (sever), kartaginského Toly (jih) a Romula (západ), potom následovali římští panovníci od Caesara (nebo od Oktaviana Augusta) až po Konstantina Velikého, dále třicetpět byzantských císařů a západní císaři od Karla Velikého až do současnosti. Hlavním posláním galerie bylo zdůraznit kontinuitu středověkého císařství římského a antické říše římské vycházející z teze o "přenosu císařství" ("translatio imperii"). Brabantský vyslanec Edmund de Dynter popisuje, jak u příležitosti jeho přijetí na Pražském hradě nebo na Karlštejně mu Václav IV. osobně ukázal malby se svým rodokmenem sahajícím až do antické Tróje.
Portrétní galerie je známá pouze z perokreseb, které nechal pořídit Jan Zajíc z Hasenburka (codex Hasenburgicus, Vídeň rkp. 8043). Kresby vykazují znaky Cranachova portrétního stylu. and Pešina 1950#, s. 89.