Pískovcová socha na soklu. Figura sedícího muže, postava v antické zbroji a plášti, levicí se opírá o štít, pravá ruka drží na kolenou přilbu, na hlavě vavřínový věnec: římský císař (Mars). and Poche 1982#, s. 207-209.
Olej na plechu (38 x 47 cm). Figurální scéna v krajině, na býka nasedá Európa, před ním Amor, kolem ní družky a putti s věnci- Únos Európy., Jirka 1982#, and Kopie podle originálu obrazu P. Veronese, z roku 1570 Únos Európy. Patrně podle rytiny, která vznikla kolem roku 1749 podle tohoto výjevu (mladší verze námětu znovu roku 1578) od stejného autora (Valentin Lefebre, Le opere scelte dipinte da Tiziano Vecellio di Cadore, e da Paolo Cagliari di Verona, Venice, 1749; druhá edice: Raccolta Di Opere Scelte Dipinte da Tiziano Vecellio, Antonio Regillo detto il Pordenone, Giacomo Robusti detto il Tintoretto, Paolo Calliari Veronese, Dario Varotari detto il Padoanino, Li Bassani, Giacomo Palma, Giuseppe Salviati, e varj altri celebri Maestri della Scola Veneziana, che fiorirono ne' tempi posteriori. Disegnate, ed Incise in parte Da Valentino Le Febre Di Bruxelles, ed in parte Da Silvestro Manaigo, e da Andrea Zucchi Veneti, Teodoro Viero, Venice 1776). Starší verze výjevu byla dlouho považována za redukovanou verzi obrazu z Dóžecího paláce v Benátkách (N. Penny, 'National Gallery Catalogues. The Sixteenth Century Italian Paintings. Volume II. Venice 1550-1600', London 2008, 430-441).
Uzavřený čtyřkřídlý blok s osmibokými nárožními věžicemi, místo vnitřního dvora velká síň. Zámek postaven v letech 1545-1546 podle sasko-slezských vzorů, dokončen před 1563. Zachována jsou renesanční ostění portálů s intarzovanými dveřmi. and Architektonický typ obranného kastelu pravoúhlého půdorysu s rohovými věžemi byl v antickém římské říši rozšířený zejména v provinciích. V poantické Evropě se objevil již ve středověku, v českých zemích je v 16. století doložen kromě ve Vrchlabí v Kostelci nad Černými lesy, Nelahozevsi, na Dívčím Hradě a Kaceřově.
Bronzová soška (17, 3 cm): nahý gladiátor s přilbou na hlavě v pokleku, levou natahuje před sebe, v pravé držel zbraň., Fučíková 1997#, II/239., and Dílo severotalského sochaře, byly podle něj zhotoveny dvě repliky a tři variace, jedna z nich, od Adriana de Vries, byla rovněž v pražské sbírce Rudolfa II. Jako vzor posloužilo nejen "Torso Belvedere," ale především soubor soch v dramatických postojích, který byl součástí tzv. Malého attalovského daru (srov. Bober, Rubinstei 1987, 179, 183). Tyto sochy oslavující vítězství Pergamu nad Galy věnoval Attalos II. (159-138 př.Kr.) do Athén, dochovaly se však pouze ve zmenšených kopiích, které jsou zpravidla datovány do doby okolo roku 200. Pro pozdější evropské umění měl zásadní význam objev souboru těchto kopií, které v roce 1514 získala v Římě Alfonsina Orsini, vdova po Piero de'Medici, později se čtyři z těchto soch dostaly do Neapole a jedna do vatikánských sbírek. Ze stejného zdroje získal Domenico Grimani tři sochy, které se v roce 1523 dostaly do Benátek (dnes v Museo archeologico).
Medaile s portréty Jiřího Hohenzolerna a jeho manželky Hedviky Minsterberské. Jiří Hohenzollern koupil krnovské panství v roce 1522., Chamonikola 1999# (Opavsko) č. 161., and Jedna z prvních portrétních medailí ražených v českých zemích.
Herkules jednu ruku za zády, druhou opřený o sloup, přes který přehozena kůže nemejského lva., Fučíková 1997#, II/238., and Předlohou byla mramorová socha Herkula Farnese, což je římská kopie řeckého originálu. Socha byla objevená roku 1546, ale tento sochařský typ byl známý už od konce 15. stol. z jiných antikých verzí. Soška má portrétní rysy připomínající císaře Karla V.