Bronzová socha Apollóna, levou ruku má opřenu o kmen stromu, na němž je zavěšen toulec se šípy a plazí se po něm had., Rajna 1989, č. 1099., and Odlitek je zhotoven podle Apollóna Medici. V tomto případě však byl k původní plastice při odlévání místo toulce přidán had (který na soše Apollóna Medici není). V antice existovala řada podobných zobrazení.
Bronzová socha Apollóna, levou ruku má opřenu o kmen stromu, na němž je zavěšen toulec se šípy a plazí se po něm had., Rajna 1989, č. 1099., and Odlitek je zhotoven podle Apollóna Medici z Uffizi ve Florencii (zv. Apollino, poprvé zmíněn 1704, v Uffizi od 1769). V tomto případě však byl k původní plastice při odlévání místo toulce přidán had (který na soše Apollóna Medici není). V antice existovala řada podobných zobrazení.
Nádvorní průčelí tvoří dvoupatrová lodžie. V prvním patře půlkruhové arkády spočívají na pilířích, před něž jsou představeny mohutné toskánské polosloupy, které mají s pilíři společné hlavice. Pilíře ve druhém patře jsou pojaty stejně, ale arkáda je dvojitá, se středovým toskánským sloupem s baňatým dříkem. and Fiala 1981-1988#, 3, s. 304-305.
Centrální kruhová stavba, rotunda, se dvěma protilehlými apsidami (dl. 15m, š. 7, 30 m). V troskách kostela nalezeny i fragmenty fresek, snad figurálních., Vlastivěda 1963#, I/1, 108-109., and V šedesátých letech 20. století v této lokalitě odkryty pozůstatky knížecího paláce z 9. století a dvanáct velkomoravských předrománských kostelů z 8. a 9. století. Rotunda se dvěma apsidami byla postavena na základě násobků římských stop. Podobných staveb (pouze základy) bylo na Moravě z doby velkomoravské kultury objeveno větší množství. Rotunda může být inspirována Byzancí, ale i tradicí bývalých římských provincií v Podunají. Tento typ stavby zdomácněl později i v Čechách.
Pravoúhlý portál s obloukovým záklenkem. Konkávní ostění je na obou stranách lemované osekanými kmínky, který jakoby kořenily vedle vchodu. Po obou stranách dole kruhová podložka pod sochu nesená vousatou hlavou divého muže, v oblouku jsou na konzolách s větvemi dva muži tahající za provaz, ve cviklech kolčí štíty s erby Valečských., Chamonikola 1999#, č. 44, obr. na s. 167., and Doklad spojení divých mužů a organické architektury. Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Klenba stropu s figurální výzdobou a drobnými motivy v lunetách na fabionu stropu. Figurální scéna v plenéru. Na louce se stromy a keři čtyři figury, v pozadí průhled na oblohu. V popředí je zobrazena žena sedící na rudé drapérii. Je oblečená do modrého zlatem bohatě zdobeného šatu. Má odhalená ňadra, pravou rukou se dotýká toulce se šípy položeného na drapérii, ze zobrazení obličeje je patrné, že spí. Kolem ní jsou pohozeny růže. Ke spící ženě se sklání mužská postava, na hlavě má přilbici zdobenou chocholem. Muž k ženině hrudi přikládá olifant, spíše však picí roh. Mezi keři za oběma postavami stojí dva amoreti, jeden drží masku, druhý má na rameni přehozený luk. and Původní malby v zámku přemalovány v letech 1910-1911.
Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).
Mramorový sloup., Budapesti köztéri 1987, č.k. 241; Rajna 1989, č. 5580., and Mramorový sloup z římského období byl v zahradě muzea instalován roku 1929, původně stál na Foru Romanu v Římě. Maďarsku jej darovala italská vláda.