Předložený text je recenzní studií Rortyho knihy Filosofie a zrcadlo přírody, jež byla nedávno převedena do českého jazyka. V první části recenzent porovnává slovenský a český překlad a upozorňuje na kvality toho českého. V druhé části přibližuje hlavní strukturní momenty Rortyho argumentu – od genealogického zvýraznění nahodilosti novověké představy reprezentace a vysvětlení důvodů k nadřazení epistemologie nad ontologii až ke kritické dekonstrukci této myšlenky a k Rortyho návrhu na nové pojetí a novou funkci filosofie. V následující části prostřednictvím odpovědi T. Marvanovi poukazuje na nekonzistentnost v Rortyho díle – na jeho přetrvávající příslušnost k novověké tradici myšlení, jež devalvuje jeho důsledný antireprezentacionalismus. V poslední části textu vyjadřuje naději, že se četba Zrcadla stane inspirací k četbě dalších – méně módních, ale přesto stejně ostrakizovaných – děl a autorů., This article is a review study of Rorty’s book Philosophy and the Mirror of Nature, which was recently translated into Czech. In the first part, the reviewer compares the Slovak and Czech translations and draws attention to the qualities of the Czech. In the second part, the main structural points in Rorty’s argument are described – from the genealogical stress on the arbitrariness of modern conceptions of representation and the explanation of the reasons for the primacy of epistemology above ontology, to the critical deconstruction of this thought and to Rorty’s proposal of a new conception and new function of philosophy. In the following part, by the way of a response to T. Marvan, an inconsistency in Rorty’s work is drawn attention to – that is its continuing attachment to the modern tradition of thinking, something which detracts from the consistency of his anti-representationalism. In the final part of the article, a hope is expressed that the reading of the Mirror will be an inspiration for further reading of less fashionable, but rather ostracised, works and authors., and Radim Šíp.
Studie je vnitřně soudržnou interpretací Rortyho pojetí poznání, jak je lze rekonstruovat na základě knihy Filosofie a zrcadlo přírody. Ačkoli Rorty kritizuje v podstatě všechny teorie poznání, lze ukázat, že sám pracuje s jistou pozitivní představou nejen o tom, v čem poznání nespočívá, nýbrž také o tom, oč v něm pozitivně jde. Studie popisuje podstatné ohledy Rortyho pojetí poznání (poznání jako praxe zdůvodňování, poznání jako popis, poznání jako upravování teorie, poznání jako zvládání) a předvádí Rortyho kritiku epistemologie s pozitivní oporou v konceptu sebeurčení. Závěr studie tematizuje otázku, jakým způsobem Rorty může zdůvodnit odmítnutí epistemologie a přijetí hermeneutického hlediska., This study is a systematic interpretation of Rorty’s conception of knowledge as it can be reconstructed on the basis of the book Philosophy and the Mirror of Nature. Although Rorty is sweeping in his criticism of theories of knowledge, it can still be shown that he himself works with a certain positive conception not only of what knowledge does not consist in, but also of what it positively concerns. The study describes the basic points of Rorty’s conception of knowledge (knowledge as the practice of justification, knowledge as description, knowledge as the modification of theory, knowledge as coping), and it presents Rorty’s critique of epistemology in favour of the concept of self-determination. The conclusion of the study looks at the question of how Rorty is able to justify the rejection of epistemology and the acceptance of a hermeneutical viewpoint., and Martin Ritter.
The aim of the article is to interpret Heidegger’s theory of understanding as a specific contribution to the investigation of human action. First, Heidegger’s notion of understanding as practical copying is explained and is distinguished from the analytic theory of action based on the concept of intention. Second, the possibility of grasping intentional action as an answer to the situation of disturbed understanding is analysed against the background of Heidegger’s concept of the worldliness of the world. The article attempts to supplement Heidegger’s conception. The genesis of intentional action may be sought in the notion of the identity of self-understanding that is grounded in Dasein’s elaboration of the overall interpretation of the world and in Dasein’s explicit reflexion of the possibilities of his or her own existence. In this context, the relationship between the analysis of action and the lifeworld concept is outlined and it is stressed that theoretical reflection may play an important role in deliberation over possibilities of action. At the end of the article, Gadamer’s concepts of dialogue and play are employed to highlight some conditions that result from social dimension of action and restrict the formulation of intentions. The article approaches Heidegger’s notion of understanding in an unorthodox way: through a hermeneutical dialogue with different interpretative and philosophical positions., Martin Ďurďovič., and Obsahuje poznámky a bibliografii