Předkládaný text vychází ze známého hrabalovského motivu z úvodu románu Vita nuova, totiž z motivu diagonálního čtení. Na rozdíl od většiny standardních interpretací se snažíme zdůraznit, že tento koncept nemusí být vázán pouze na motiv plynulosti textu a absence interpunkce, nýbrž také na motiv zastavení čtenářského procesu, který provizorně označujeme termínem "trhlina". Na základě konfrontace Hrabalova textu s některými pasážemi z Barthesova Potěšení z textu se snažíme ukázat, že Hrabal zde formuluje paradoxní a v moderní literatuře dosti ojedinělý experiment: vyžaduje nepozornou četbu tam, kde moderní experimentální román naopak vyžaduje četbu pozornou (Barthes nepozornou četbu spojuje s klasickým - v jeho terminologii "čitelným" - narativem). Ojedinělost tohoto experimentu, stručně řečeno, spočívá v tom, že Hrabal podle své explicitní deklarace ve skutečnosti píše něco, o čem předpokládá, že to čtenář nebude číst. and This article is based on a Hrabal motif from the introduction of his novel Vita nuova (1986), diagonal reading. Unlike most interpretations I argue that this concept need not be bound merely to the motif of the fluency of the text and the absence of punctuation, but also to the motif of the halting of the reading process, which I shall provisionally call a ‘gap’. Comparing Hrabal’s text with passages from Barthes’s Le plaisir du texte (1973), I endeavour to demonstrate that Hrabal has formulated a paradoxical experiment, probably unique in modern literature: he demands inattentive reading whereas the modern experimental novel demands attentive reading. (Barthes links inattentive reading with the classical narrative, which he terms the ‘lisible’, readerly). In short, the uniqueness of this experiment consists in Hrabal’s actually writing, as he stated, something that he assumed the reader would not read.
Autor argumentuje, že při studiu interpretace a produkce textu se lingvistické a trans-latologické hledisko značne liší. V každé této disciplíně je v popredí zájmu důraz na jiných faktorech. "Holistické" hledisko translatologického přístupu ve srovnání s lingvistickým je ilustrováno rozborem některých bodů překladu krátké povídky Jana Nerudy do němčiny.