Minidávka kyseliny acetylsalicylové (ASA) je významným rizikovým faktorem změn žaludeční a dvanáctníkové sliznice i u osob, které v anamnéze neměly nikdy žádnou symptomatologii onemocnění žaludku nebo jiný rizikový faktor. Měsíční terapie minidávkou ASA vyvolala u osob léčených ASA z důvodů kardiologické nebo neurologické indikace změny sliznice žaludku a dvanáctníku ve 43,7 %. Změny ve smyslu především erozí byly lokalizovány zvláště na sliznici žaludeční, přitom bez známek aktivního krvácení. Jestliže byla minidávka ASA podávána po dobu 1 měsíce společně s blokátorem protonové pumpy omeprazolem, došlo ke statisticky významně nižšímu výskytu slizničních změn, které byly nalezeny, pouze v 27,6 % ? rovněž bez známek čerstvého krvácení. Role přítomnosti Helicobacter pylori není zřejmě zásadní, protože u osob se slizničními změnami byl Helicobacter pylori přítomen jen u 34,1 % osob. Osoby, které musí být léčeny minidávkou ASA, zvláště pak osoby s rizikovými faktory, je nutno v průběhu terapie ASA zabezpečit léky s protektivním vlivem na žaludeční a dvanáctníkovou sliznici, v daném případě podáváním blokátorů protonové pumpy. Jestliže zvážíme přínos versus komplikace léčby nízkými dávkami ASA, léčba by neměla být indikována u osob s nízkým rizikem kardiovaskulárních nebo cerebrovaskulárních komplikací, ale byla rezervována pro léčbu nemocných s rizikem vysokým., Jiří Ehrmann, Vlastimil Procházka, M. Konečný, and Lit. 27
Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné k realizaci uspokojivého sexuálního styku. Výskyt erektilní dysfunkce je běžný na celém světě. Erektilní dysfunkce může být první klinickou manifestací endoteliální dysfunkce. Erektilní dysfunkce představuje rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění a u mužů 30–60 let a u diabetiků jde o prediktor závažného kardiovaskulárního onemocnění v časovém horizontu 2–5 let., Erectile dysfunction is defined as an inability to achieve and maintain an erection sufficient for satisfactory sexual intercourse. Erectile dysfunction incidence is common worldwide. Erectile dysfunction may be the first clinical manifestation of endothelial dysfunction. Erectile dysfunction shares risk factors with cardiovascular disease and is a predictor of a serious cardiovascular event in men who are 30–60 years of age and in diabetic patients over a period of two to five years., and Šrámková T.
Díky neustálému zdokonalování technologií slaví endoskopické řešení urologických onemocnění značné úspěchy. Při léčbě ureterálních striktur dosahuje endoskopická léčba dobrých výsledků. Zásadní otázkou zůstává volba vhodného přístupu: retrográdního, antegrádního nebo kombinovaného přístupu. Po identifikaci striktury lze provádět dilataci balonkem nebo endoureterotomii. Úspěch intervence závisí na lokalizaci, délce a povaze ureterální striktury. Tyto faktory rovněž rozhodují o volbě nejvhodnějšího přístupu. Pečlivé monitorování je nezbytnou podmínkou pro úspěch operace a celkovou spokojenost pacienta., With improvement in technology, endoscopic management of urologic disease has growing success. Ureteral strictures are a disease process with good outcomes associated with endoscopic treatment. An early challenge is determining the best approach to the stricture, via a retrograde, antegrade, or combined approach. Once the stricture is encountered, balloon dilation or endoureterotomy can be performed. The location, the length, and the nature of the ureteral stricture, with a variety of success rates dependent upon these factors, best determine the decision on approach and treatment. Careful follow up is paramount to treatment success and patient satisfaction., and Syan R., Shah O.
Cíl: Uzávěr bazilární tepny jako příčina akutní ischemické cévní mozkové příhody je relativně vzácný s výskytem okolo 5-6 %. Neléčený má vysokou letalitu blížící se až 90 %. Cílem naší retrospektivní studie bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu revaskularizační terapie kombinující iniciální intravenózní trombolýzu s přímo navazující mechanickou trombektomií a srovnat její výsledky s dříve používanou intravenózní a kombinovanou intravenózní a intraarteriální trombolýzou v léčbě pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou (iCMP) ve vertebrobazilárním povodí. Metodika: Soubor tvoří všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem arteria basilaris (AB), kteří byli v období od června 2010 do prosince 2013 léčeni standardně intravenózní trombolýzou, na kterou bezprostředně bez čekání na odezvu navázala u všech nemocných mechanická trombektomie systémem Solitaire. Tento soubor pacientů byl srovnán s výsledky dvou souborů pacientů, u kterých byla k léčbě použita buď pouze intravenózní trombolýza (IVT) nebo kombinace intravenózní a intraarteriální trombolýzy (LAT). Rekanalizace byla hodnocena pomocí TICI škály. Výsledný klinický stav byl zhodnocen pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS), a to po 90 dnech. Dobrý klinický výsledek byl definován jako 0-3 body v této škále. Výsledky: Ve sledovaném období bylo léčeno celkem sedm nemocných s prokázaným uzávěrem AB pomocí kombinované revaskularizační terapie. Rekanalizace (TICI 2-3) bylo dosaženo u všech sedmi nemocných (100 %). Výsledný klinický stav byl hodnocen jako dobrý u pěti (71 %) pacientů. Ve srovnání s pacienty léčenými pouze IVT nebo kombinací IVT a IAT měli tito nemocní vyšší počet rekanalizací a lepší výsledný klinický stav (p = 0,142, p = 0,029). Z porovnávaných údajů je patrná významná tendence k obecně lepšímu výsledku ve skupině pacientů léčených mechanickou trombektomií v kombinaci s intravenózní trombolýzou. Závěr: Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP v zadní cirkulaci sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Ze získaných údajů je patrné, že tento způsob léčby má jednoznačnou tendenci k nejlepším výsledkům. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných., Aim: Occlusion of basilar artery (BAO) is a relatively rare cause of an acute ischemic stroke (AIS) with the incidence of 5-6%, however it is associated with a high mortality up to 90% if no treatment is used. The aim of our retrospective study was to assess the safety and efficacy of combined revascularization therapy including initial intravenous thrombolysis (IVT) followed directly by a mechanical thrombectomy and compare the results with IVT alone and with combined thrombolysis (IVT + intraarterial thrombolysis, IAT) in patients with AIS in vertebrobasilar territory. Methods: Study set consisted of consecutive AIS patients with BAO, who were treated with standard IVT and following direct mechanical trombectomy using a stent retriever without waiting for any clinical or radiological improving during IVT. The results were compared with historical controls treated with IVT alone or with combined IVT + IAT. Recanalization was scored using TICI scale and clinical outcome using mRS scale; good outcome was score as 0-3. Results: In total, 7 patients were treated with combination of IVT and stent retriever. Recanalization was achieved in 7 (100%) patients and good 3-month clinical outcome was in 5 (71%) patients. These patients had higher recanalization rate and better outcome than patients treated with IVT alone or with IVT + IAT (p = 0,142, p = 0,029). Thus, apparent trend for better clinical outcome was observed in a group of patients treated with intravenous thrombolysis with a subsequent mechanical thrombectomy. Conclusion: Combined revascularization using IVT and stent retriever seems to be safe and effective treatment for AIS patients with BAO. It is evident that this method of treatment has a clear tendency for the best results. For the definitive evaluation, a larger group of patients is needed., Martin Köcher, Tomáš Dorňák, Daniel Šaňák, Marie Černá, Stanislav Buřval, Vojtěch Prášil, Tomáš Veverka, Michal Král, Jana Zapletalová, and Literatura
Cíl: Cílem je zhodnotit zkušenosti s léčbou aneurysmatu podkolenní tepny stentgraftem. Metodika: V období od června 2011 do října 2014 jsme na našem pracovišti léčili 18 aneurysmat podkolenní tepny u 14 pacientů pomocí stentgraftu. Jednalo se o 13 mužů a jednu ženu ve věku od 50 do 90 let. Věkový průměr byl 70 let, medián 69,5 let. Léčili jsme tři aneurysmata o průměru menším než 2 cm, 12 aneurysmat o průměru 2-5 cm a tři výdutě o průměru větším než 5 cm. Výsledky: Pacienti byli sledováni 2-35 měsíců, průměrná doba sledování byla 13, 4 měsíce, medián 10 měsíců. Technická úspěšnost byla 100 %. Primární průchodnost byla 78 %, sekundární průchodnost byla 94 %. Podle Kaplanovy-Maierovy analýzy byly pravděpodobnost primární průchodnosti za 6 a 12 měsíců po implantaci stentgraftu stejná, a to 75,8 % (95 % CI: 54,6-97,0 %), pravděpodobnost sekundární průchodnosti za 6 a 12 měsíců 94,4 % (95 % CI: 83, 8-100 %). Závěr: Endovaskulární léčba stentgraftem je možnou alternativou chirurgické léčby aneurysmatu podkolenní tepny. Endovaskulární léčba je jednoduchá, bezpečná a účinná., Aim: To evaluate the experience in the treatment of popliteal artery aneurysm with stentgraft. Method: From June 2011 to October 2014, we were treated 18 aneurysms of the popliteal artery in 14 patients using the stentgraft at our department. There were 13 men and one woman aged from 50 to 90 years. The mean age was 70 years. We treated three aneurysms with a diameter of less than 2 cm, 12 aneurysms 2-5 cm in diameter and 3 aneurysms with a diameter greater than 5 cm. Results: Patients were followed-up 2-35 months, mean follow-up was 13.4 months. The technical success rate was 100%. Primary patency was 78%, secondary patency was 94%. According to Kaplan-Maier analysis the probability of primary patency at 6 and 12 months after stentgraft implantation was 75.8 % (95% CI: 54.6 to 97.0%), the probability of secondary patency at 6 and 12 months was 94.4% (95% CI: 83,8-100%). Conclusion: Endovascular treatment with stentgraft is a possible alternative of surgical treatment of popliteal artery aneurysm. Endovascular treatment is simple, safe, and effective., Marie Černá, Martin Köcher, Ondřej Hrbáček, Jana Zapletalová, Vojtěch Prášil, Martin Hazinger, Petr Bachleda, Petr Utíkal, Petr Dráč, Pavel Xinopulos, Jana Janečková, Jiří Herman, Zdeněk Sekanina, and Literatura
Cíl. Retrospektivně analyzovat výsledky léčby plicních arteriovenózních zkratů (PAVZ) embolizací v prevenci paradoxní embolizace. Metoda. Do studie bylo zahrnuto 16 nemocných (7 mužů, 9 žen, průměrného věku 48,3 roků, v rozmezí 17-82 roků) s celkem 35 PAVZ. U šesti nemocných byly PAVZ jednoduché, u jednoho nemocného PAVZ diagnostikovaná na CT angiografii nebyla potvrzena. U devíti nemocných byly PAVZ vícečetné (2-11 zkratů). Zkraty byly u jedné třetiny v levé plíci, u jedné třetiny v pravé plíci a u třetiny nemocných oboustranně. Pouze u dvou nemocných s vícečetnými PAVZ byly zkraty uloženy v horních plicních polích, jinak vždy ve středních a dolních. U 12 nemocných byla prokázána hemoragická hereditární teleangiektázie (HHT). Bylo provedeno 18 embolizačních sezení, u dvou nemocných byla provedena pouze angiografie, z toho u jednoho nebyl zkrat prokázán a jeden nemocný byl léčen pneumonektomií. Výsledky. Všechny PAVZ byly na konci embolizace bez angiograficky průkazného průtoku. U dvou nemocných došlo k rekanalizaci zkratu, což se projevilo nárůstem dusnosti. Další nemocná původně léčená na jiném pracovišti měla emb olizovány dvě rekanalizované PAVZ. Jedna nemocná se sekundární epilepsií po prodělaném mozkovém abscesu náhle zemřela 3 měsíce po embolizaci zkratu, nejspíše v důsledku epileptického záchvatu. Jeden nemocný byl ztracen ze sledování. Ostatní nemocní jsou bez potíží. Závěr. Embolizace je primární léčebnou metodou při uzávěru PAVZ v prevenci paradoxní embolizace. Nemocní s HHT vyžadují trvalou péči., Aim. Results of the pulmonary arteriovenous shunts (PAVS) embolization therapy in prevention of paradoxical embolization are retrospectively analysed. Material and methods. The study included 16 patients (7 males, 9 females of average age 48.3 years, range 17-82 years) with 35 PAVS. The single shunt was present in 6 patients, a shunt diagnosed on CT angiography was not confirmed on angiogram in one patient. The multiple PAVS (from 2 to 11) were diagnosed in 9 patients. The PAVS were in the left lung in one third of patients, in the right lung in another third of patients, and on the both sides in the remaining third of patients. The PAVS were located in the upper lobes only in 2 patients, who both had multiple PAVS. The other PAVS were located in the middle and lower pulmonary fields. The hemorrhagic hereditary teleangiectasia (HHT) was confirmed in 12 patients. The authors performed 18 embolization sessions, in two patients only diagnostic angiogram was done, since the PAVS was not confirmed in one patients and one patient was treated by pneumonectomy. Results. All embolized PAVS were angiographically occluded in the end of the procedure. Recanalization of the PAVS occurred in 2 patients with dyspnoe. Another patient had reembolization of two PAVS after primary treatment in another hospital. One patient with epilepsy secondary to the brain abscess suddenly died 3 months after embolization, most probably due to epileptic seizure. One patient was lost for follow-up. Remaining patients have been doing well. Conclusion. Embolization is the primary method of the PAVS occlusion in prevention of paradoxical embolization. The patients with HHT require permanent care., Antonín Krajina, Vladimír Koblížek, Miroslav Lojík, Jan Raupach, Vendelín Chovanec, Ondřej Renc, Eva Plodrová, Jan Hájek, Leo Steinhart, and Literatura 40
Cíl: Stále více literárních údajů přináší přesvědčivé informace o tom, že EVAR může být indikována i u nemocných s rupturou aneurysmatu abdominální aorty (RAAA). Výhodou EVAR při léčbě RAAA je, že umožňuje vyhnout se laparotomii, a předchází tak výraznému snížení krevního tlaku vedoucímu až k cirkulačnímu kolapsu při uvolnění retroperitonea, snižuje kardiorespirační zátěž a minimalizuje ztráty krve. Cílem práce je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou rupturovaných aneurysmat abdominální aorty či aneurysmat společné kyčelní tepny. Metodika: Od roku 2011 do konce roku 2014 jsme léčili celkem deset nemocných s RAAA nebo rupturou aneurysmatu arteria iliaca communis (RAAIC). Průměrný věk nemocných zahrnutých do souboru byl 69,3 let v rozmezí od 61 do 79 let (medián věku nemocných - 68 let). Sedm nemocných bylo léčeno pro RAAA, tři nemocní pro RAAIC. Výsledky: Celkem u osmi nemocných jsme použili bifurkační stentgraft - u všech sedmi nemocných s RAAA a jednoho nemocného s RAAIC U jednoho ze sedmi nemocných s RAAA byla pro délku proximálního krčku 5 mm použita chimney technika. U dvou nemocných bylo možné řešit RAAIC pouze pomocí tubulárního stentgraftu. Primární technická úspěšnost dosáhla v našem souboru 100%, perioperační letalita 20 %. Průměrná doba dalšího sledování nemocných v době zpracování souboru byla 13,5 měsíců, v rozmezí od 10 do 38 měsíců. Déle než 1 rok bylo sledováno sedm nemocných. Z pozdních komplikací jsme u jednoho nemocného zaznamenali endoleak typu II bez zvětšování vaku aneurysmatu. Jedenkrát jsme zaznamenali uzávěr raménka bifurkačního stentgraftu. Závěr: Na základě našich zkušeností a literárních výsledků jsou na našem pracovišti v současné době hemodynamicky stabilní pacienti s RAAA a RAAIC a vhodnou morfologií indikováni k endovaskulární léčbě., Aim: In comparison with open surgery the endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm can avoid laparotomy with subsequent significant blood pressure drop leading to the circulation collapse while releasing of the retroperitoneum, can reduce cardiopulmonary complications and minimize blood loss. The aim of the study is to evaluate our own experience with acute endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm. Methods: From the year 2011 to December 2014 10 patients with average age of 69.3 years (range 61-79 years, median - 68 years) were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm (RCIAA). Seven patients were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and three patients for ruptured common iliac artery aneurysm. Results: We used the bifurcated stentgraft in eight patients Results: in all seven patients with RAAA and in one patient with RCIAA. In one of the seven patients with RAAA chimney technique was used. In two patients with RAAIC tubular stent-graft only can be used. Primary technical success was achieved in 100% of patients, perioperative mortality 20%. Patients were followed-up 10-38 months, mean follow-up was 13.5 months. Seven patients were observed more than one year. Secondary endoleak type II was found at follow-up CT in one patient. In one patient thrombosis stent-graft leg was found during follow-up. Conclusion: Based on our experience and literature results in our department currently all hemodynamically stable patients with ruptured abdominal aortic aneurysm or ruptured common iliac artery aneurysm and suitable morphology are indicated for endovascular treatment., Martin Köcher, Petr Utíkal, Petr Dráč, Marie Černá, Petr Bachleda, Vojtěch Prášil, Martin Hazlinger, and Literatura