Cíl: Porovnat stanovení celkového bilirubinu metodou přímé spektrofotometrie v plné žilní krvi a metodou Jendrassik-Gróf v séru žilní krve u 437 novorozenců narozených v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně (KNTB). Typ studie: retrospektivní průřezová. Metody: Přímá spektrofotometrie plné žilní krve na analyzátoru ABL 835 firmy Radiometer a spektrofotometrické stanovení v séru žilní krve metodou Jendrassik-Gróf na analyzátoru Architect firmy Abbott. Obě metody mají metrologickou návaznost měření na referenční materiál NIST SRM 916a. Výsledky: Medián (mezikvartilové rozpětí) sérového bilirubinu byl 228 μmol/l (186-263), medián (mezikvartilové rozpětí) bilirubinu v plné krvi byl 237 μmol/l (192-287). Wilcoxonův párový test prokázal mezi mediány statisticky významný rozdíl (p<0,0001). Blandův-Altmanův rozdílový graf a Passing Bablokova regrese ukazují, že především v oblasti koncentrací nad 280 μmol/l měří přímá spektrofotometrie celkového bilirubinu v plné žilní krvi vyšší výsledky než stanovení v séru žilní krve (p<0,0001). Závěr: Při koncentraci bilirubinu nad 280 μmol/l měří přímá spektrofotometrie v plné žilní krvi výrazně vyšší výsledky než stanovení v séru (p<0,0001). Hodnoty nad 280 μmol/l je tedy nutné potvrdit měřením v séru žilní krve v biochemické laboratoři., Aim: The aim of the study is to compare determination of total bilirubin by direct spectrophotometric method in whole venous blood and by indirect Jendrassik-Gróf method in venous serum in 437 newborns born in Tomas Bata hospital in Zlin. Design: retrospective cross section design. Methods: Determination of total bilirubin by direct spectrophotometric method in whole venous blood was performed on Radiometer ABL 835 analyzer. Determination of total bilirubin in venous serum by indirect Jendrassik-Gróf was performed on Abbott Architect analyzer. Both methods are metrologically traceable to reference material NIST SRM 916a. Results: The median (interquartile range) of serum venous bilirubin was 228 μmol/L (186-263). The median of venous whole blood total bilirubin was 237 μmol/L (192-287). The significant difference between medians was found (p<0,0001). Bland- Altman plot and Passing-Bablok regression show that direct spectrophotometric method of whole venous blood gave higher results than Jendrassik-Gróf test in venous serum mainly in the concentration range above 280 μmol/l (p<0,0001). Conclusions: Direct spectrophotometric results of total bilirubin in whole venous blood in the concentration range above 280 umol/l should be confirmed by indirect serum determination in clinical biochemistry laboratory., Šálek T., Macko J., Šafařík P., Pšenčík M., and Literatura
Cíl. Cílem studie bylo posoudit možnosti IRIS (iterativní rekonstrukce v obrazovém prostoru) algoritmu z hlediska redukce šumu v obraze a efektivní dávky. Metoda. Bylo vyhodnoceno celkem 85 pacientů, kteří podstoupili CT vyšetření (plic, břicha a mozku) s rekonstrukcí snímků pomocí IRIS algoritmu, a podobná skupina 95 pacientů, jejichž snímky byly rekonstruovány filtrovanou zpětnou projekcí (FBP). Referenční součin proudu a expozičního času byl pro skupinu s IRIS algoritmem v původních užívaných protokolech snižován tak, aby kvalita snímku na základě subjektivního posouzení radiologa byla zachována. Obě skupiny byly porovnány z hlediska množství šumu na snímku, poměru signálu a šumu a efektivní dávky, kterou pacient během vyšetření obdrží. Výsledky. Ukázalo se, že u vyšetření břicha je možné radiační zátěž pacienta snížit až o 50 %, aniž by došlo ke zhoršení kvality snímku. Na druhou stranu pro vyšetření mozku se podařilo dosáhnout snížení průměrné efektivní dávky pouze o 23 %. Závěr. Z tohoto důvodu by měla obdobná měření a optimalizace vždy předcházet uvedení nového rekonstrukčního algoritmu do klinické praxe., Aim. The aim of this study was to assess the possibilities of IRIS (Iterative reconstruction in Image Space) algorithm in noise reduction and potential dose reduction. Method. A total of 85 patients clinically underwent CT examination (chest, abdomen, brain) with IRIS reconstruction and similar groups of 95 patients with Filtered Back Projection (FBP) reconstruction were evaluated. The reference tube current product in original CT protocols was modified for IRIS algorithm according to the subjective image quality. Two reconstruction algorithms were compared in terms of image noise, signal to noise ratio and effective dose. Results. It was demonstrated that with the novel approach the mean effective dose reduction up to 50% for CT examination of the abdomen did not lead to image quality degradation. However, to retain the quality of CT images of the brain it was accomplished mean effective dose reduction only of 23%. Conclusion. For this reason such measurements and similar optimization should precede to introduction of any new reconstruction algorithm into clinical routine., Petra Kozubíková, Martin Horák, and Lit.: 6
Cíl práce: Porovnání přesnosti (precision) za podmínek opakovatelnosti na dvou kontrolních materiálech (rekonstituovaných lidských sérech) na 4 analytických systémech (Kone, Spotchem, Piccolo a Vitros) pro 12 základních biochemických analytů (albumin, ALP, ALT, AMS, AST, bilirubin, močovina, vápník celkový, cholesterol, kreatinin, glukóza, celková bílkovina). Posouzení kompatiblity výsledků pocházejících ze systémů různého typu (Piccolo – „mokrá chemie“, menší POCT biochemický analyzátor, Spotchem – „suchá chemie“, menší POCT biochemický analyzátor, Vitros 950 – „suchá chemie“, laboratorní biochemický analyzátor, Konelab 60 – „mokrá chemie“, klasický velkokapacitní biochemický analyzátor). Materiál a metody: Stanovení byla provedena pomocí výše uvedených analytických systémů originálními postupy podle výrobce. Za účelem zjištění opakovatelnosti byly analyzovány komerční kontrolní materiály – rekonstituovaná lyofilizovaná lidská séra. Výsledky: Opakovatelnost jako variační koeficient byla typicky kolem 2,5 % s maximem 5 % s výjimkou následujících případů. ALP/Spotchem (14,9 % a 8,1 %) – trend v datech, ALT/Piccolo (18,0 %) – odlehlá hodnota, močovina/Piccolo (7,4 %) – celkově velký rozptyl, cholesterol/Piccolo (7,6 % a 6,0 %) – nenormalita dat a odlehlá hodnota. Reprodukovatelnost jako variační koeficient byla typicky do 7 %, vyšší (7–11 %) vykazuje ALT/Piccolo, bilirubin/Kone, močovina/Kone, Ca/Kone, kreatinin/Kone. Vychýlení bylo možno počítat pouze pro vápník, cholesterol, glukózu a kreatinin. Statisticky významné vychýlení (hladina významnosti 0,05) vykazuje Ca/Spotchem (-12 % a -15 %), cholesterol/Vitros (+5 %), glukóza/Kone (+5 %), glukóza/Spotchem (-12 %), kreatinin/Piccolo (+8 %), kreatinin/Vitros (+15 % a +14 %). Vzájemné porovnání výsledků z plazmy i séra od pacientů na všech analyzátorech je patrné z obrázků. Závěr: Opakovatelnost byla dobrá – variační koeficient byl maximálně 5% – až na výjimky, které byly způsobeny odlehlými hodnotami nebo nenormálním rozdělením (variační koeficienty 18,0 – ALT/Piccolo, 7,5 % a 13,6 % – cholesterol/Piccolo, 5,3 % – AMS/Spotchem) a trendy v datech (variační koeficienty 14,9 % a 8,1 % – ALP/Spotchem). Pouze v jediném případě byl při zachované homoskedasticitě celkově příliš velký rozptyl (variační koeficient 7,4 % – močovina/Piccolo). Reprodukovatelnost jako variační koeficient byla do 7 %, výjimečně do 11 %. Z důvodu malého počtu dat (n = 3–5) je třeba ji posuzovat obezřetně. Každý ze čtyř analytů (celkový vápník, cholesterol, glukóza, kreatinin), pro něž bylo možno hodnotit vychýlení, vykázal alespoň na jednom analyzátoru statisticky významný bias v rozmezí od -15 % do +16 %. Při vzájemném porovnávání byly nápadně nesrovnatelné výsledky získány v následujících případech: ALT/Piccolo/plazma – proporcionální negativní odchylka (nevhodná kalibrace ?); AMS ve všech pěti případech – celkově špatná srovnatelnost (metodická nejednotnost ?); bilirubin ve všech sedmi případech – v oblasti 5–15 µmol/l špatná srovnatelnost (malá citlivost ?); glukóza/Spotchem/plazma i sérum nevelká, ale zřetelná záporná aditivní odchylka (nevhodný blank?); celková bílkovina/Kone a Vitros v séru má malou ale zřetelnou zápornou aditivní odchylku vůči hodnotám na Kone a Vitros v plazmě (fibrinogen?)., Objective: The aim of the work was the comparison of precision under conditions of repeatability two reconstituted control human materials from 4 different analytical systems (Kone – Konelab 60, Arkray – Spotchem EZ, Abaxis – Piccolo and Ortho-Clinical Diagnostics – Vitros 950). At these analyzers was estimated 12 basic biochemical analytes (albumin, ALP, ALT, AMS, AST, bilirubin, urea, total calcium, cholesterol, creatinine, glucose, total protein). Judgment of comparability of results coming through different analytical systems (two small POCT analysers: Piccolo – “wet chemistry“ and Spotchem – “dry chemistry “ and two big biochemical analyzers with big capacity: Vitros 950 – “dry chemistry analyser“ and Konelab 60 – classical “wet chemistry“ analyser. Material and Methods: All estimations were conducted according to producer recommendations and using the original producer recommended reagents. For evaluation of repeatability were analysed commercial control materials (lyophilized human sera after reconstitution). Results: Repeatability expressed as coefficient of variation achieved typical value about 2.5% with maximum 5% with exceptions as follows: ALP/Spotchem (14.9% and 8.1%) – trend in data, ALT/Piccolo (18.0%) – outlier, urea/Piccolo (7.4%) – generally great variance of values, cholesterol/Piccolo (7.6% and 6.0%) – abnormality of data and outlier. Reproducibility expressed as coefficient of variation was typically to 7%, higher values (7–11%) were found as follows: ALT/Piccolo, bilirubine/Kone, urea/Kone, Ca/Kone, kreatinin/Kone. The bias value was posible count only for calcium, cholesterol, glucose and creatinine. Statistical significant bias (significance level 0,05) indicates Ca/Spotchem (-12% and -15%), cholesterol/Vitros (+5%), glucose/Kone (+5%), glucose/Spotchem (-12%), creatinin/Piccolo (+8%), kreatinin/ Vitros (+15% and +14%). Results comparison of patiens plasma and serum in all analysers is demonstrated at figures. Conclusion: Repeatability was good, coefficient of variation was max. 5%. Reasons of exceptions were caused by outliers or abnormal distribution (coeff. of variation 18% – ALT/Piccolo, 7.5% and 13.6% – cholesterol/Piccolo, 5.3% – AMS/ Spotchem) and by trends of data (coeff. of variation 14.9% and 8.1% – ALP/Spotchem). Only in one case (e.g. urea/Piccolo) was generally very large values distribution – coeff. of variation 7.4%. Reproducibility as coefficient of variation was found up to 7%, exceptionally up to 11%. Because of the reason of the small cohort of data (n = from 3 to 5) it is neccessary to evaluate reproducibility very carefully. Each of four analytes (total calcium, cholesterol, glucose, creatinine) for which was possible to evaluate bias appeared minimally on one analyte, at least in one of four compared analyzers, statistically significant bias in range from -15% up to +16%. In random cross comparison of achieved results were remarkably incomparable results in following cases: ALT/Piccolo/plasma – proportional negative bias (influence of calibration?); AMS at all 5 cases – generally poor comparability (methods heterogeneity?); bilirubine at all 7 cases – in range from 5 up to 15 µmol/l was generally found bad comparison (low sensitivity?); glucose/Spotchem/plasma and serum – not big but significant negative additive bias (blank?); total protein/Kone and Vitros in serum indicates no big, but significant additive bias against values measured on Kone and Vitros in plasma (influence of fibrinogen?)., Luděk Dohnal, Marie Kloudová, Petr Čechák, and Lit.: 6
Cíl studie: Porovnat odhady glomerulární filtrace (GF) ze sérové koncentrace kreatininu vypočtené podle zjednodušené rovnice MDRD a podle rovnice Lund-Malmö s odhadem glomerulární filtrace ze sérové koncentrace cystatinu C podle Grubbeho rovnice. Název a sídlo pracoviště: Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Materiál a metody: Byl zpracován soubor 449 pacientů z nefrologické ambulance, u kterých byly k dispozici výsledky kreatininu stanoveného enzymově a cystatinu C z jednoho vzorku krve. Testován byl rozdíl mezi odhady GF podle rovnic Grubbeho a MDRD a mezi odhady GF podle rovnic Grubbeho a Lund-Malmö, přičemž nulová hypotéza byla, že průměrné diference mezi porovnávanými odhady GF se statisticky významně neliší od nuly. Ke statistickému hodnocení dat byl použit párový t-test a test podílu rozptylů (F-test). Výsledky: V souborech mužů i žen s hodnotami GF ≤ 1,0 ml/s vypočtenými z cystatinu C podle rovnice Grubbeho byly tyto výsledky v lepší shodě s odhady GF podle rovnice Lund-Malmö (p > 0,23) než s odhady GF podle rovnice MDRD (p ≤ 0,0169). Rovněž pro oblast hraničních hodnot GF 0,8–1,2 ml/s vypočtených podle rovnice Grubbeho odpovídal odhadu GF z cystatinu C lépe odhad GF podle rovnice Lund-Malmö (p = 0,448) než odhad GF podle rovnice MDRD (p = 0,0015). V souborech mužů i žen s hodnotami GF podle rovnice Grubbeho > 1,0 ml/s byly tyto hodnoty v lepší shodě s odhady GF podle rovnice MDRD než s odhady podle rovnice Lund-Malmö. Závěr: V oblasti hraničních a snížených hodnot glomerulárních filtrací byl odhad podle rovnice Lund-Malmö v lepší shodě s odhadem podle rovnice Grubbeho než odhad podle MDRD rovnice., Objective: The aim of the study was to compare the results of estimating glomerular filtration (GF) obtained from creatinine, based on the 4-variable MDRD equation and the Lund-Malmö equation, with the results of glomerular filtration estimates obtained from cystatin C based on the Grubb equation. Settings: Department of Clinical Biochemistry St. Anne’s University Hospital Brno. Material and methods: Single samples were taken from a set of 449 patients at the nephrology outpatients’ department, in which both serum creatinine and cystatin C concentration were analysed. Differences between GF estimates calculated by Grubb and MDRD equations and between GF estimates calculated by Grubb and Lund-Malmö equations were tested. The null hypothesis was that the mean difference between compared GF estimates was statistically significantly different from zero. The calculated estimates of GF were evaluated by paired samples t-test and by variance ratio test (F-test). Results: In the groups of men and women with GF ≤ 1.0 ml/s calculated by Grubb equation, the results were in better agreement with estimates of GF obtained from the Lund-Malmö equation (p > 0.23) than with estimates of GF obtained from the MDRD equation (p ≤ 0.169). Further, in groups of men and women with GF 0.8–1.2 ml/s calculated by Grubb equation, results were in better agreement with GF obtained from the Lund-Malmö equation (p = 0.448) than with GF results obtained from the MDRD equation (p = 0.0015). In groups of men and women with GF > 1.0 ml/s (Grubb equation) these estimates were in better agreement with those obtained from the MDRD equation than results obtained from the Lund-Malmö equation. Conclusion: In the threshold-to-reduced interval values for GF estimates calculated by Grubb equation, results were in better agreement with estimates calculated by the Lund-Malmö equation than with those calculated by the MDRD equation., Dobrovolná H., Soška V., and Lit.: 16
Úvod: Radiofrekvenční ablace (RFA) je etablovaná metoda využívaná k paliativnímu ošetření neresekabilních tumorů jater. Na našem pracovišti využíváme k ošetření metastáz kolorektálního karcinomu (CLM) otevřený či perkutánní přístup. Metoda: V retrospektivní studii (1/2001−1/2015) jsme vyhodnotili klinická data u pacientů podstupujících perkutánní nebo otevřenou RFA pro neresekabilní CLM. Cílem bylo zhodnotit faktory ovlivňující celkové přežití (OS), bezpříznakové období (NED) a nonablaci ložisek ve vztahu k velikosti a počtu ložisek, typu přístupu a typu použité sondy. Výsledky: RFA podstoupilo 147 pacientů s průměrným věkem 65 let. Celkem bylo provedeno 168 RFA výkonů. Celkové přežití bylo ovlivněno vysokým počtem cenzorů. Roční a tříleté OS bylo 96,3 % a 61 % bez statisticky významného rozdílu mezi perkutánním a otevřeným přístupem. NED bylo statisticky významně kratší u pacientů s perkutánním výkonem. NED nebylo ovlivněno ani velikostí, ani počtem ložisek. Vyšší riziko nonablace bylo pozorováno u větších ložisek, ale výsledek nebyl statisticky signifikantní. Perkutánní výkony měly kratší dobu hospitalizace a nižší počet komplikací. Závěr: RFA je alternativní metoda léčby neresekabilních CLM. Otevřený přístup měl v naší studii nižší riziko nonablace. Perkutánní výkony měly nižší riziko komplikací a kratší dobu hospitalizace., Introduction: Radiofrequency ablation (RFA) is a well-established method for palliative therapy of unresectable liver tumors. We use an open or percutaneous approach for the treatment of colorectal liver metastases (CLM). Method: Clinical data of patients undergoing percutaneous or open RFA for CLM between January 2001 and January 2015 were included in the retrospective study. We evaluated clinical factors for overall survival (OS), no evidence of disease (NED) and non-ablation in relation to tumor sizes and numbers, type of approach and type of used probes. Results: 147 patients underwent RFA for CLM in this time period. Mean age was 65 years. 168 RFAs were performed in total. OS was influenced by a high number of censors. OS for the first and third years was 93.6% and 61% with no statistical differences between the percutaneous and open approach. NED was significantly shorter in patients with the percutaneous approach. NED was not influenced neither by size nor number of the lesions. A higher risk of non-ablation was observed as statistically significant in patients with percutaneous RFA. A higher, although not statistically significant, risk of non-ablation was also observed for larger metastases. Patients with percutaneous RFA showed a shorter stay in the hospital and fewer complications. Conclusion: RFA is an alternative approach to the treatment of unresectable CLM. In our study the open approach was associated with a lower risk of non-ablation. Percutaneous RFA showed a lower risk of complications and a shorter stay in the hospital., and J. Brůha, V. Liška, R. Pálek, H. Mírka, P. Hošek, E. Korčáková, K. Bajcurová, J. Fichtl, T. Skalický, V. Třeška
Úvod. Karcinom prsu je nejčastěji diagnostikovaný zhoubný nádor u žen. V České republice se vyskytuje u 20% žen, které onemocní zhoubným nádorem. Ročně onemocní na karcinom prsu přes 5000 žen a kolem 1900 žen na něj zemře. Od zavedení celoplošného screeningu nádorů prsu v České republice v roce 2002 se očekávalo zvýšení podílu nádorů nižších stadií a snížení úmrtnosti žen na karcinom prsu. Po zavedení screeningu se i přes stoupající incidenci karcinomu prsu úmrtnost nezvyšovala, spíše stagnovala nebo se mírně snížila. Cíl. Zhodnotit na souboru pacientek s karcinomem prsu zjištěným v rámci screeningového a diagnostického vyšetření, zda screening snižuje úmrtnost žen na karcinom prsu. Metoda. V období od ledna 2003 do prosince 2009 byl ve Fakultní nemocni Královské Vinohrady v Praze diagnostikován karcinom prsu u 466 žen. Celkem bylo u těchto žen zjištěno 476 karcinomů prsu. Do screeningové skupiny pacientek s diagnostikovaným zhoubným nádorem prsu bylo zařazeno 160 žen ve věkovém rozmezí 45-74 let se 161 zhoubným nádorem. Jedna pacientka měla v době stanovení diagnózy oboustranný nádor. Do diagnostické skupiny pacientek se zjištěným zhoubným nádorem prsu byla zařazena 181 pacientka. U této skupiny se prokázalo 186 zhoubných nádorů, neboť u pěti žen byl ve sledovaném období diagnostikovaný bilaterální karcinom prsu. Všechny pacientky absolvovaly mamografii, ultrazvuk a core-cut biopsii z prsu. U obou skupin pacientek byla hodnocena průměrná velikost zjištěných nádorů a statisticky byla zhodnocena úmrtnost žen na karcinom prsu. ýsledky. Průměrná velikost zhoubného nádoru prsu ve screeningové skupině byla 15,3 mm a v diagnostické skupině 25,4 mm. Během více jak 7letého sledování zemřely na karcinom prsu tři ženy ze screeningové skupiny (160 žen) a 13 žen z diagnostické skupiny (181 žena). Při porovnání screeningové a diagnostické skupiny byla prokázána statisticky významně nižší úmrtnost ve screeningové skupině než v diagnostické skupině. Závěr. V průběhu více jak 7letého sledování skupiny pacientek s karcinomem prsu bylo prokázáno, že zavedený screening nádorů prsu snižuje úmrtnost na karcinom prsu. Dosažené výsledky podporují pokračování screeningového programu nádoru prsu v České republice., Introduction. Breast cancer is the most frequently diagnosed major cancer among women. In the Czech Republic it is found in 20% of women suffering with cancer. Annually, about 5.000 women ill with breast cancer and around 1900 women die. Nationwide breast cancer screening has been introduced in 2002 in Czech Republic and there was expected that it should increase the proportion of lower stage cancers and reduce the mortality of women with breast cancer. The introduction of screening has shown that despite the rising incidence of breast cancer, mortality did not increase, rather stagnated or slightly decreased. Aim. To evaluate the group of patients with breast cancer identified in the screening and diagnostic examinations, whether screening can reduce the mortality of women of breast cancer. Method. During the period from January 2003 to December 2009 in the Faculty Hospital Královské Vinohrady in Prague there were total found 476 breast cancers in 466 women. In the screening group of patients diagnosed with breast cancer were enrolled 160 women with 161 breast cancers. One patient had at the time of diagnosis bilateral carcinoma. To the diagnostic group were included 181 women with breast cancer, with a total of 186 tumours. Bilateral breast cancer was diagnosed in 5 women in the period. Mammography, ultrasound and core-cut biopsy from breast tissue were used in all patients with the breast cancer. In both groups of patients was also evaluated the average size of diagnosed tumors and statisticly was evalueted the mortality of breast cancer. Results. The average size of a malignant tumor in the screening group was 15.3mms and 25.4 mm in the diagnostic group. During more than 7 years of monitoring, 3 women from the screening group (160 women) died of breast cancer. In the diagnostic group (181 women) 13 women died of breast cancer. A comparison of screening and diagnostic group was confirmed statistically significantly lower mortality rate in the screening group than in the diagnostic group. Conclusion. During more than 7 years old follow up of patients with breast cancer has been shown that breast cancer screening can reduce mortality of breast cancer. Achieved results support the continuation of breast cancer screening program in the Czech Republic., Bílková A, Zemanová M, Janík V, Vránová J., and Literatura 19