Tato studie se vrací k nedávné kontroverzi ohledně obrany infanticidy, kterou v tomto časopise publikoval Miroslav Mitlőhner. V prvním oddíle upozorňuji na slabiny Mitlőhnerova článku. Ve druhém a třetím oddíle se obracím k nejpromyšlenější současné obhajobě infanticidy, totiž k argumentu australského bioetika Petera Singera. Druhý oddíl shrnuje Singerův popis současné lékařské praxe, která podle jeho názoru již opustila tradiční etiku rovné hodnoty lidských životů. Již tento vývoj sám o sobě motivuje etický revizionismus. Avšak jakoukoli revizi je třeba explicitně zdůvodnit. To je úkolem Singerova tzv. argumentu nahrazením (Replacement Argument), který je zkoumán ve třetím oddíle studie. Podle mého názoru toto čistě neosobní zdůvodnění infanticidy selhává. Ve čtvrtém oddíle tudíž takové zdůvodnění odmítám ve prospěch Dworkinovy distinkce mezi zkušenostními zájmy, jež mohou mít již novorozenci, a kritickými zájmy, jež se objevují až v pozdějším věku. Z toho dovozuji, že apelem k vlastním zájmům novorozence (např. abychom ulevili jeho utrpení) lze někdy zdůvodnit neonatální eutanazii. Nelze to ale učinit čistě neosobně. Jedinou výjimkou jsou ti novorozenci, kterým chybí schopnost pro jakoukoli kognitivní činnost, a kteří tak postrádají i zkušenostní zájmy. Je otevřenou otázkou, zda se jejich "život" vlastně liší od smrti, a zda bychom jejich usmrcením provedli infanticidu., The paper revisits the recent controversy over Dr. Mitlőhner’s defense of infanticide, published in this journal. In section 1, I point out the weaknesses of Mitlőhner’s paper. In sections 2 and 3 I turn to the most sophisticated defense of infanticide on offer today, that of Peter Singer’s. Section 2 sums up Singer’s description of the medical practice as already having abandoned the traditional ethic of equal value of all human lives, which motivates ethical revisionism. However, an explicit justification of a revision is necessary. This is the job of Singer’s Replacement Argument, examined in section 3. I argue that this justification of infanticide in completely impersonal terms fails. In section 4, I reject it in favor of Ronald Dworkin’s distinction between experiential interests, possessed by infants, and critical interests that develop later. Hence, neonatal euthanasia can sometimes be justified in terms of a newborn‘s own interests (presumably, to relieve its suffering), not in impersonal terms. The only exception is those infants that lack any capacity for cognitive activity whatsoever, and who thus lack even experiential interests. It is an open question whether their “life” differs from death, and whether by killing them we perform infanticide., Tomáš Hříbek, and Literatura
Hlavní stanovisko práce: Nově odvozená chemorezistentní buněčná linie karcinomu močového měchýře jako experimentální model pro studium mechanizmů mnohočetné terapeutické rezistence pokročilých nádorů močového měchýře. Cíl: Cílem práce bylo odvodit a charakterizovat novou progresivní chemorezistentní buněčnou linii uroteliálního karcinomu. Materiál a metody: Mateřská buněčná linie uroteliálního karcinomu BC44 byla odvozena z papilárně diferencované části pokročilého karcinomu močového měchýře (pT4 G3) a z ní ustanovená dceřiná linie BC44DoxoR byla získána selekcí rezistentních klonů po aplikaci zvyšujících se koncentrací doxorubicinu. Mikroskopická analýza chemorezistentního fenotypu byla fotograficky dokumentována po aplikaci jednotlivých cytostatik (doxorubicin, metotrexát, vinblastin, cisplatina a gemcitabin). Pro stanovení viability buněk v prostředí různých koncentrací cytostatik byl použit test funkce mitochondriálních dehydrogenáz. Ke kvantitativnímu vyhodnocení mitochondriální funkce byla využita metoda absorpční spektrofotometrie a výsledné naměřené hodnoty absorbancí byly zhodnoceny pomocí neparametrického Mann- -Whitney U testu pro hladinu významnosti α = 0,05. Výsledky: Podařilo se nám odvodit z mateřské buněčné linie karcinomu močového měchýře BC44 dceřinou buněčnou linii BC44DoxoR, která vykazuje mnohočetnou lékovou rezistenci vůči všem cytostatikům používaným ve standardní systémové chemoterapii uroteliálního karcinomu (doxorubicin, metotrexát, vinblastin, cisplatina a gemcitabin). Závěr: Nově ustanovená chemorezistentní nádorová buněčná linie BC44DoxoR představuje cenný modelový systém, jehož další molekulární analýza může přinést důležité nové poznatky pro pochopení terapeutické rezistence pokročilých nádorů močového měchýře, Major statement: New chemoresistant urothelial bladder cancer cell line as an experimental model for studying the mechanisms of multidrug resistance in advanced bladder cancer. Aim: The aim of the study was to establish and characterize a new multidrug resistant urothelial cancer cell line. Materials and methods: The parental cancer cell line BC44 was previously established from the large exophytic and better differentiated papillary part of a progressive tumor (pT4 G3) of a female patient. The daughter cell line BC44DoxoR has been derived by prolonged culture in increasing doxorubicin concentrations. Morphological response of parental and daughter cells after application of the individual drugs (doxorubicin, methotrexate, vinblastine, cisplatin, and gemcitabine) has been followed by phase-contrast microscopy. Cell viability has been determined using mitochondrial dehydrogenases assay and quantified by absorption spectrophotometry. Man-Whitney U Test (significance level α = 0.05) has been applied for statistical evaluation. Results: The derivative cell line BC44DoxoR exhibited chemoresistance to all cytostatics tested. To the best of our knowledge, this is the first report of such a multidrug resistant urothelial carcinoma cell line. Conclusion: The new multidrug resistant urothelial bladder cancer cell line could provide important new insights into understanding the therapeutic resistance of advanced bladder cancer., Michaela Kripnerová, Pavel Dvořák, Martin Pešta, Jitka Kuncová, Tomáš Vlas, Martin Leba, Luboš Holubec, Jiří Hatina, and Literatura
The aim of this study project was to prepare our own method of porcine oesophageal manometry. Ten mature experimental pigs entered the study. Conventional water-perfused system was decided for manometry. Porcine resting and relaxed pressures of the lower oesophageal sphincter are fully comparable with healthy human subjects. Evocable swallowing is doable and oesophageal peristalsis is quantifiable. Basic manometric parameters were different in male and female animals. Oesophageal manometry in experimental pigs is feasible. Porcine oesophageal manometry will be usable for preclinical studies in future. and I. Tachecí, V. Radochová, J. Květina, S. Rejchrt, M. Kopáčová, J. Bureš
Karcinom penisu patří mezi řídce se vyskytující onemocnění, avšak s významnými psychosociálními následky. Postihuje muže převážně vyššího věku s maximem výskytu v šesté dekádě života. Etiologické a epidemiologické faktory jeho vzniku jsou poměrně dobře známy. Významnou roli při vzniku nádoru hraje infekce HPV, zejména typy HPV 16 a 18. Vzhledem k nízké incidenci karcinomu penisu kolem 1/100 000 osob jsou na většině urologických a onkologických pracovišť malé zkušenosti s jeho terapií. Neexistují žádné prospektivní randomizované studie o jeho léčbě. Literární soubory o chirurgické a další onkologické léčbě, jako je radioterapie a chemoterapie, se týkají obvykle jen několika desítek pacientů léčených během dlouhého období. Časná chirurgická léčba lokálního nálezu a případného uzlinového postižení hraje podstatnou roli ve vyléčení a prognóze pacienta. Nechirurgická léčba karcinomu penisu je v českém písemnictví málo publikována. V přehledovém článku je zdůrazněna nutnost přesné diagnózy a stagingu pro stratifi kaci pacientů do skupin ke vhodné léčbě podle rizika a prognostických faktorů. Dále je uveden pohled na současné možnosti a roli radioterapie a chemoterapie v léčbě karcinomu penisu. Stručně jsou také uvedeny vlastní zkušenosti s léčbou 25 pacientů ozářených pomocí HDR brachyterapie., Penile cancer is a rare tumour, however it has serious psychological and social consequences. The incidence of penile cancer increases with reaching with maximum in the sixth decade of life. The aetiological and epidemiological penile cancer risk factors are well recognized. Among them human papilloma virus infection, namely types HPV 16 and 18 is an important. Due to its low incidence about 1/100 000, there is limited experience with penile cancer therapy in most of urology or oncology departments. Randomised prospective studies are not available. Reports about surgical and other oncological therapy describe small studies with patients treated during long period. Early surgical treatment of penile lesions, and if possible of nodal metastases, plays an essential role in curing the disease and its prognosis. The review article highlights the importance of precise diagnosis and staging for the stratifi cation of the patients and selection appropriate therapy according to risk and prognostic factors. The role of contemporary radiotherapy and chemotherapy in multimodal treatment of penile cancer is discussed. Additionally, personal experience with HDR brachytherapy in the treatment of 25 patients is discussed., Hana Stankušová, and Literatura