Příspěvek nabízí stručné zamyšlení nad současným stavem vnímání alternativní medicíny a p seudovědy ve s polečnosti a z e- jména v ak ademickém prostředí, což je dokumentováno několika příklady selhání akademiků v p osledních letech, kterým se většinou dostalo určité mediální pozornosti. Autor naznačuje, že tato relativně častá pochybení mohou mít příčinu v je n formálním ztotožnění se akademických pracovníků s pa radigmatem moderní vědy., The contribution offers some reflections on present state of perception of alternative medicine and pseudoscience in the soci- ety and namely in the academic milieu which is documented by some examples of academics failures published in media lately. The author gives an indication that these relatively frequent faults could be caused by only formal identification of some academics with the paradigm of modern science, Vojtěch Mornstein, and Literatura
Úvod: Demence patří mezi onemocnění poškozující nejen paměť, ostatní kognitivní funkce, ale i soběstačnost a funkční stav jedince. Kauzální léčba demence dosud neexistuje, onemocnění časem dospívá do terminální fáze projevující se imobilitou, inkontinencí, poruchami nutrice a plnou závislostí na okolí. Primární, sekundární i terciární prevence je u tohoto onemocnění klíčová. Metodika: Byla uspořádána observační studie hodnotící tíži demence u pacientek odeslaných k první hospitalizaci na ženský gerontopsychiatrický primariát psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Studována byla příjmová lékařská zpráva, zkoumána byla tíže kognitivního deficitu, délka průběhu nemoci od prvních příznaků po odeslání k hospitalizaci, předchozí ambulantní léčba demence. Výsledky: Většina pacientek odeslaných na gerontopsychiatrické lůžko k léčbě demence přichází až ve stadiu středně těžké nebo těžké demence. Dalším závažným zjištěním je, že mezi prvotními příznaky demence a odesláním k nastavení léčby na gerontopsychiatrické oddělení uplyne relativně dlouhá doba, během které mohla být nasazena adekvátní a efektivní léčba. Dalším zjištěním je fakt, že u většiny pacientek odeslaných k prvotní hospitalizaci na gerontopsychiatrii nebyla vedena žádná ambulantní léčba demence ve snaze ovlivnit její časnější stadia. Závěr: Existují významné rezervy v sekundární prevenci demencí. Včasná a dostupná moderní diagnostika demence, včasná léčba demence, ale i vysoká erudice ambulantních lékařů může přispět ke stabilizaci onemocnění, oddálení těžkých stadií demence a zlepšení kvality života u pacientů s demencí., Introduction: Dementia is a disease leading to memory impairment, cognitive decline, loss of self-sufficency and deterioration of functional status. Causal therapy of dementia does not exist, disease is progredient in time up to terminal phase with imobility, incontinentia, problems with nutrition and functional dependence on caregivers aid. Primary, secondary and tertiary prevention of dementia has crucial position. Methods: Observational study evaluating stage of dementia among patients admitted to psychogeriatric ward, Mental hospital in Kroměříž, has been designed. Admission diagnosis, severity of cognitive decline, time past between first symtomps of dementia and admission to hospital, and anamnesis of prior outpatient treatment of dementia have been monitored. Results: Most of patients were admitted to psychogeriatric ward in moderate or severe stage of dementia, with long time between first symtomps of dementia and admission to hospital with loosing ideal time for effective therapy. Most of patients admitted to psychogeriatric ward had no prior outpatient therapy of dementia in anamnesis. Conclusion: There are serious shortcomings in secondary prevention of dementia. Early and modern diagnostic management of dementia, as well as early and effective treatment management, with high level of erudition in field of dementia among primary care physicians may stabilize natural course of dementias, postpone serious stages of dementia and patients quality of life improvement., Jan Lužný, Blanka Skopalová, and Literatura
Východiska: 18F-FDG PET/CT je součástí vstupní diagnostiky a sledování léčebné odpovědi u pacientů se seminomem. Diseminace seminomu mimo spádové paraaortální lymfatické uzliny bývá nejčastější do plic, uzlin mediastina a nadklíčku, méně často do dalších orgánů (játra, mozek). Koincidence se sarkoidózou je v literatuře popisována jako možná komplikace diagnostiky i hodnocení léčby. Kazuistika: Naše kazuistika zahrnuje 2 pacienty s tumorem varlete, klasickým seminomem, pT1, s hladinou tumor markerů v normě. U obou byla na 18F-FDG PET/CT vyšetření patrná metabolicky vysoce aktivní lymfadenopatie mediastina a plicních hilů bez známek postižení retroperitonea. U prvního z pacientů (42 let) nebyla zpočátku histologická verifikace z mediastina z technických důvodů doporučena, pacient absolvoval onkologickou léčbu s efektem parciální regrese po 1. linii CHT a progrese při 2. linii. Poté následovala mediastinoskopie s histologickým nálezem granulomatózního zánětu, sarkoidózy. U druhého pacienta (45 let) bylo k histologické verifikaci nálezu v mediastinu přistoupeno již iniciálně, byla zjištěna sarkoidní granulomatóza. Na kontrolním 18F-FDG PET/CT byla zachycena ojedinělá patologická ložiska v RP i ve skeletu pánve a páteře. Tato ale hodnocena jako progrese sarkoidózy, progrese seminomu méně pravděpodobná, sledování pacienta dále pokračuje. Závěr: Jak je z vyšetření a sledování těchto pacientů patrné, při nálezu ne zcela typického obrazu diseminace tumoru je krom této diseminace nutné zvažovat i jiné příčiny patologického obrazu. V případě sarkoidózy je její relativně častější výskyt uváděn i spolu s karcinomy plic či lymfomy. Histologická verifikace nálezu je pak nezbytná., x, Jiří Vašina, Ondřej Bílek, Zdeněk Řehák, Radek Lakomý, Renata Koukalová, and Literatura
Cíl studie: Sledování trendů koncentrací olova v krvi (plumbémie) u pracovníků vystavených zvýšené zátěži olovem během let 2005 - 2012. Hlavním účelem studie bylo posoudit efektivnost zavedených preventivních opatření na snížení expozice olovem (snížení plumbémie). Typ studie: Observační prospektivní studie Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 236 pracovníků bateriového průmyslu. Podle vstupních hodnot plumbémií z roku 2005 jsme pracovníky rozdělili do čtyř skupin (< 200 μg/l, 200 – 299 μg/l, 300 – 399 μg/l, ≥ 400 μg/l). Plumbémie byla stanovena metodou bezplamenové atomové absorpční spektrometrie. Pro statistické vyhodnocení byl použit párový t-test. Výsledky: Nejvýznamnější pokles v plumbémii mezi lety 2005 – 2012 byl zaznamenán ve skupině pracovníků s nejvyšší vstupní hodnotou plumbémie ≥ 400 μg/l (průměrný pokles na 37 % k roku 2012, t(63) = 29.105, p < 0.001). Významné poklesy byly zjištěny i u všech ostatních skupin pracovníků – se vstupní hodnotou plumbémie 300 – 399 μg/l (průměrný pokles na 41 %, t(70) = 32.704, p < 0.001), 200 – 299 μg/l (průměrný pokles na 42 %, t(67) = 34.208, p < 0.001) a pod 200 μg/l (průměrný pokles na 51 %, t(32) = 11.663, p < 0.001). Závěr: U všech skupin pracovníků vystavených zvýšené zátěži olovem jsme sledovali významné snížení plumbémie během let 2005 – 2012. Tato studie ukazuje, že zavedená preventivní opatření jsou vysoce efektivní., Objective: Monitoring trends in blood lead concentrations (plumbemia) of lead-exposed workers during years 2005 - 2012. Determining the effectiveness of preventive measures on reducing lead exposure (decreasing plumbemia) was investigated. Design: Observation prospective study Material and Methods: The study was performed on 236 workers of a battery industry factory in period 2005 – 2012. Workers were divided into 4 groups based on their initial plumbemia in the year 2005 (< 200 μg/l, 200 – 299 μg/l, 300 – 399 μg/l, ≥ 400 μg/l). Plumbemia was measured using graphite furnace atomic absorption spectrometry. Paired t-test was used for statistic interpretation. Results: The most significant decrease in plumbemia between years 2005 – 2012 was measured in the group of workers with initial plumbemia ≥ 400 μg/l (average decrease to 37 % by the year 2012, t(63) = 29.105, p < 0.001). Significant decreases were measured also in other groups of workers with initial plumbemia 300 – 399 μg/l (average decrease to 41 %, t(70) = 32.704, p < 0.001), 200 – 299 μg/l (average decrease to 42 %, t(67) = 34.208, p < 0.001) and under 200 μg/l (average decrease to 51 %, t(32) = 11.663, p < 0.001). Conclusion: In all groups of lead-exposed workers we found significant decrease in plumbemia during years 2005 – 2012. Our data show that applied preventive measures are highly effective in decreasing plumbemia., Los F., Kotackova L., Zima T., and Literatura
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) upravuje – na rozdíl od předchozích norem tohoto druhu platných na území České republiky - změnu pohlaví. Změna pohlaví člověka podle něj nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Obdobné právní úpravy, absolutizující požadavek tělesných zásahů pro právní uznání změny pohlaví, jsou však stále více zpochybňovány nejen částí odborníků a transsexuálů samotných, ale rovněž institucemi na ochranu lidských práv (komisař Rady Evropy pro lidská práva) a soudní judikaturou významných evropských soudů (Německo, Rakousko). Tyto posuny ve svém celku ohlašují paradigmatickou změnu v přístupu k transsexualitě, která vyžaduje nové zhodnocení přijatelnosti dosavadní praxe i nově přijaté právní úpravy v novém občanském zákoníku z hlediska respektu k základním lidským právům, jako jsou právo na zachování lidské důstojnosti, podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života či právo na ochranu zdraví. Článek přibližuje vývoj judikatury vztahující se k úpravě změny pohlaví v Německu a Rakousku a líčí širší kontext právních proměn vztahu k transsexualitě ve světě i u nás., The new Civil Code (Act No 89/2012 Coll. of Laws) regulates – unlike previous civil codes in force in the territory of the Czech Republic – the gender reassignment. The Code stipulates that the gender reassignment occurs through surgery with the simultaneous disabling of the reproductive function and the transformation of sexual organs. Similar laws, which make strict requirement of bodily changes a precondition for the legal recognition of sex change, are increasingly challenged not only by professionals and transsexuals themselves, but also by human rights institutions, such as the Council of Europe Human Rights Commissioner, and by case law of some significant courts in European countries (Germany, Austria). These shifts in their entirety announce a paradigm change in approaches to transsexuality, which requires re-evaluation of both the praxis and the new legal provisions with regard to human rights, such as are the right to dignity, the prohibition of inhuman or degrading treatment, the right to be protected against interference into private and family life or the right to protection of health. The article focuses on the development of jurisprudence in Germany and Austria and depicts the wider context of legal changes related to the approach to transsexuality in the Czech Republic and worldwide., Andrea Baršová, and Literatura