Trofoblastická nemoc představuje velmi heterogenní skupinu benigních i vysoce maligních stavů. Hlavní společnou charakteristikou je nízká incidence onemocnění v populaci, která může vést k diagnostickým rozpakům a závažným terapeutickým chybám. Současným cílem specializovaných center v Evropě i ve zbytku světa je stanovit jasná kritéria, která budou zárukou adekvátní léčby a porovnatelných výsledků. Článek přináší aktuální pohled na postavení chemoterapie a dalších léčebných modalit v léčbě trofoblastické nemoci., Trophoblastic disease is a very heterogeneous group of benign and also highly malignant entities. All forms of tro - phoblastic disease are characterized by rare incidence. This explains a potential risk of diagnostic and therapeutic errors which can lead to very serious consequences. The contemporary trend across different countries is to establish definite criteria for adequate management of patients with this specific disease which also allow the comparison of treatment results. The article shows actual view on status of chemotherapy and other therapeutic modalities in treatment of trophoblastic disease., F. Hron, J. Feyereisl, M. Korbel, P. Šafář, and Literatura
Statická scintigrafie ledvin je jednoduchá neinvazivní metoda založená na principu záchytu 99mTc-DMSA ve funkčním ledvinném parenchymu. Snímání se provádí s odstupem 2-4 hodin po intravenózní aplikaci. Vyšetření je standardizováno, dobře dostupné, reprodukovatelné a nevyžaduje sedaci. Je spojeno s radiační zátěží, efektivní dávka činí přibližně 1 mSv bez ohledu na věk dítěte. Senzitivita DMSA skenu pro detekci parenchymových defektů u akutní pyelonefritidy se pohybuje mezi 90-100%. DMSA sken ale neumožňuje odlišit změny vyvolané akutním zánětem od jizev. Statická scintigrafie ledvin je akceptována jako referenční metoda, která spolehlivě detekuje přítomnost pyelonefritických jizev citlivěji než ultrazvuk, ale ne dříve než s odstupem 6 měsíců po atace akutní pyelonefritidy Negativní časný DMSA sken vylučuje jizvení a někteří autoři proto navrhují u těchto dětí neprovádět mikční cystografii. Optimální vyšetřovací algoritmus, který dovede identifikovat pyelonefritické jizvy a rizikové faktory vedoucí k recidivám infekce močových cest, zatím neexistuje. Každý dosud navržený má své výhody a nevýhody a bez jejich znalosti je nelze přejímat., Renal cortical scintigraphy is a simple noninvasive method based on principle of uptake 99mTc-DMSA in functional renal parenchyma. Static imaging is performed 2-4 hours after intravenous injection. Examination is standardize, well available, reproducible and it does not need sedation. It is associated with radiation dose of approximately 1 mSv, regardless of the age of the child. The sensitivity of DMSA scan for the detection of parenchymal defects due to infections ranges from 90 to 100% but does not allow differentiation of acute pyelonephritis from renal scars. It is the reference method for detecting renal sequelae after acute pyelonephritis, is more sensitive than sonography and should be performed no sooner than 6 months after the last documented infection. This indication is widely accepted. The role of cortical scintigraphy is still largely debated in acute pyelonephritis. Some authors suggest that after a normal result of an acute DMSA scan micturating cystourethrography is unnecessary. In children with a clinical diagnosis of pyelonephritis the optimal management strategy to identify associated renal injury and to uncover risk factors for future infection does not exist. Each of them has advantages and disadvantages and without their knowledge is impossible to practise them., Táborská K., and Literatura
Cíl: Článek předkládá současný pohled na nomenklaturu, diferenciální diagnózu a léčbu abnormálního děložního krvácení (AUB). Metodika a výsledky: Abnormální děložní krvácení je častým onemocněním žen ve fertilním věku, prevalence se pohybuje mezi 9-20 %. Terminologie je v případě AUB inkonzistentní. FIGO předkládá novou klasifikaci zohledňující příčiny AUB. K dispozici jsou farmakologické hormonální, nehormonální a chirurgické metody léčby. Řada terapeutických modalit je užívána tzv. „off-label“. Závěr: AUB znamená diagnózu s výraznými dopady na celkový pocit zdraví, včetně sociálního, a vlivem na kvalitu života žen v reprodukčním věku. Léčba AUB by měla být individualizovaná, se zohledněním fertilních plánů a dopady na sociální zdraví a kvalitu života., Objective: To summarize current knowledge and view of nomenclature, differential diagnosis and treatment of abnormal uterine bleeding. Methods and results: Abnormal uterine bleeding (AUB) is a frequent medical condition, affecting 9-20% fertile-aged women, meaning also social issue, with impact on quality of life. There is general inconsistency in the nomenclature used to describe AUB. FIGO is presenting a new classification system derived from possible causes. Treatment options are medical hormonal or non-hormonal and surgical. Some of the medical options are widely used off-label. Conclusion: AUB can impact on general physical, mental and social well being. Treatment must be individualised, taking the clinical problem in its entirety into account, including the impact of the disease and the effect of its treatment on quality of life, fertile functions and plans., Michael Fanta, and Literatura 11
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení IVU u dětí. Závěr: V současné době význam IVU klesá a nahrazují ji jiné vyšetřovací metody - především ultrazvuková vyšetření, urografie magnetickou rezonancí (MRU) a scintigrafie ledvin. Hlavním důvodem tohoto vývoje je snaha snížit radiační zátěž dětského pacienta. Zbylé indikace: pre- a postoperační stavy, traumata močového systému, urolitiáza, ureterolitiáza, vrozené anomálie ledvin., Aim: Place an overview of current views on the indication and IVU in children. Conclusion: The importance of IVU decreases at present and other examination methods are preferred - especially ultra-sonography, MRU and renal scintigraphy The main reason for this trend is to reduce the radiation dose to the pediatrie patients. The remaining indications: pre- and postoperative conditions, urinary tract trauma, urolithiasis, ureterolithiasis, congenital anomalies of the kidneys., and Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J.
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení CT močového systému u dětí. Závěr: CT vyšetření naráží u dětí na problém vysoké radiační zátěže. Děti jsou zvýšeně citlivé na záření a mají rozdílné citlivosti orgánů od dospělých a rovněž spektrum jejich nemocí je jiné. Je nutné používat pediatrické protokoly CT vyšetření a používat automaty k optimalizaci dávky během skenování. Nové, vylepšené rekonstruktory na základě iterativního zpracování dat vylepšují CT obraz, takže je možné podstatně snížit dávku záření při CT vyšetření. Prvním indikačním pravidlem u dětí je vyhnout se, pokud je to možné, CT vyšetření a kde to je možné, použít raději vysoce kvalitní UZ a MR. Současné indikace CT vyšetření močového systému u dětí jsou vrozené vady, závažné nebo komplikované infekce močových cest, traumata, obstrukční uropatie, komplikovaná nebo nejednoznačná urolitiáza, tumory a jejich diferenciální diagnostika, hematurie, renovaskulární onemocnění., Aim: An overview of current opinions on the indications and CT of the urinary system in children. Conclusion: CT examination in children faces the problem of high radiation dose. Children are more sensitive to radiation and have different sensitivity of organs from adults as well as their spectrum of diseases is different. It is necessary to use pediatrie CT protocols and use automats to optimize the dose during scanning. New improved reconstructors based on iterative data processing improve CT image, so it is possible to significantly reduce the radiation dose during CT examinations. The first indication rule for children: avoid, if possible, CT examination and where it is possible use high quality ultrasound and MR. Current indications for uro-CT in children are congenital malformations, severe or complicated urinary tract infections, trauma, obstructive uropathy, complicated or unclear urolithiasis, tumors and their differential diagnosis, hematuria, renovascular disease., Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J., and Literatura
Práce poskytuje stručný přehled metod stanovení 25-hydroxyvitaminu D v séru. Uvádíme informace o referenčních metodách, referenčních materiálech, o rutinních metodách separačních (LC-MS/MS) a imunochemických. Uveden je problém nedostatečné srovnatelnosti výsledků rutinních metod a systematických diferencí mezi nimi. Pojednáno je o možných interferencích, zejména vazebného proteinu pro vitamin D, o stavu kvality měření, požadavcích na kvalitu a o úrovni jeho standardizace. Stručně je pojednáno o interpretaci laboratorních výsledků měření a rozhodovacích limitech., Communication deals with brief, but complete rewiew of analytical methods of serum vitamin D determination. Reference methods, reference materials, routine separation LC-MS/MS methods and immunochemical methods are rewiewed. Lack of comparability, requirement on analytical quality, possibility of creation the reference system and bias against reference method are described. Interference of vitamin D bound protein (DBP) are introduced. Lack of of standardization is described. Basic information on the interpretation of results and on the cut off values are briefly published., Friedecký B., Vávrová J., and Literatura 24
Primární hyperaldosteronismus (PA) je jednou z nejčastějších příčin sekundární arteriální hypertenze. Rozlišení obou nejčastějších příčin PA, tedy adenomu nadledviny od bilaterální hyperplazie nadledvin je zásadní pro další terapeutický postup. Adenom nadledviny je indikován k adrenalektomii, kdežto bilaterální hyperplazie je léčená medikamentózně. Laboratorní rozlišení mezi formami PA není možné a výsledky CT či MRI nadledvin jsou mnohdy zavádějící. Zlatým standardem pro rozlišení obou forem PA je separovaná katetrizace nadledvinných žil s odběrem vzorků krve na stanovení hladin aldosteronu a kortizolu, která zodpoví otázku, zdali se jedná o hormonální nadprodukci unilaterální či naopak oboustrannou. Autoři v přehledném článku prezentují rozdělení jednotlivých forem PA, jeho klinický obraz, laboratorní diagnostiku a možnosti zobrazovacích metod. Detailně je popsána úloha katerizace adrenálních žil. Je zmíněna technika jejího provedení a kritéria správné selektivity odběru vzorků krve pro stanovení hladin hormonů. Článek uzavírá popis možností terapie., Primary hyperaldosteronism (PA) is one of the most frequent causes of secondary arterial hypertension. Distinguishing the two major causes of PA, i.e. adrenal adenoma from bilateral adrenal hyperplasia, is essential for further therapeutic strategy. Adrenal adenoma is indicated to adrenalectomy whereas bilateral hyperplasia is treated medically. Laboratory distinction between the forms of PA is not possible and the results of adrenal CT or MRI scans are often misleading. The gold standard for distinguishing both forms of PA is adrenal vein catheterization with sequential blood sampling to determine aldos-terone and cortisol levels in order to address the question whether hormone overproduction is unilateral or bilateral. In their review article, the authors present the classification of individual forms of PA, its clinical presentation, laboratory diagnosis, and options of imaging techniques. The role of adrenal vein catheterization is described in detail. The performance technique and the criteria for appropriate selectivity of blood sampling to determine hormone levels are discussed. The article is concluded with a description of treatment options., Filip Čtvrtlík, Martin Köcher, Marie Černá, Jan Václavík, Igor Hartmann, and Literatura 28
Jedním z významných faktorů ovlivňujících stravu je obliba jednotlivých potravin, potravinové preference. Základní chuťové preference jsou vrozené, typicky preference pro sladkou a slanou chuť a naopak odmítání hořké a kyselé chuti. Vrozené preference spolu s konkrétními zkušenostmi a dalšími vlivy utváří míru obliby jednotlivých potravin. Obecně se má za to, že preference patří mezi silné determinanty stravy, že lidé, a obzvláště děti, jedí především to, co jim chutná. Cílem předložené studie bylo zjistit, do jaké míry a jakým způsobem se potravinové preference promítají do skutečné konzumace u rozsáhlého souboru adolescentů. Výzkum byl proveden u 1655 dospívajících ve věku 15 let v rámci studie ELSPAC v oblasti města Brna. U celkem 56 položek v osmi potravinových a jedné nápojové skupině byly dotazníkovými nástroji zjišťovány jednak preference, jednak frekvence konzumace a byl analyzován jejich vzájemný vztah. Výsledky ukázaly, že preference a skutečná konzumace se výrazně liší. Preference se tedy do konzumace promítají jen částečně. Z deseti nejpreferovanějších položek byly pouze dvě mezi deseti nejkonzumovanějšími. Z deseti nejméně preferovaných se pět položek objevilo mezi deseti nejméně konzumovanými, "negativní preference" se tedy s konzumací shodují poněkud více. Konzumace byla celkově výrazně zdravější, než odpovídalo preferencím. Bližší analýza ukázala, že lze identifikovat několik typů souvislosti mezi preferencemi a konzumací, podle různých tvarů regresních křivek. Celkem nejvíce položek (27) vykazovalo závislost tvaru "J", ale například položky ve skupině sladkosti vykazovaly výhradně závislost "U", zatímco skupina masa vykazovala převážně lineární závislost. Praktické důsledky nelineárních závislostí spočívají zejména v tom, že některé potraviny jsou konzumovány výrazně více (nebo naopak méně), než odpovídá jejich preferencím. Jsou diskutována možná vysvětlení, spočívající v různých externích vlivech. Hlavním závěrem je, že preference nejsou rozhodujícím faktorem pro konzumaci, což dává jasný signál, že strava adolescentů je výrazně ovlivnitelná vnějšími vlivy, v optimálním případě příznivým směrem, cílenými preventivními aktivitami., Food preferences belong to significant factors influencing diet. Basic taste preferences are inherited, typically the preferences for sweet and salty tastes or dislike of bitter and sour tastes. Inherited taste preferences together with experience and other influences form the extent of preference of particular foods. Generally it is believed that food preferences belong to strong determinants of food choice, and that people, especially children, eat what they like. The objective of the study was to investigate to what extent and how food preferences are reflected in consumption in a large sample of adolescents. The research involved 1,655 adolescents aged 15 years, and was part of the ELSPAC study in the Brno district. Both food preferences (liking) and consumption frequency were investigated by questionnaire survey for 56 items in 8 food groups and 1 beverage group, and the relationship between preferences and consumption was analysed. The results show that preferences and consumption differ substantially and thus preferences are only partially reflected by consumption. From 10 most preferred items only 2 were among the 10 most consumed. From 10 least preferred items, 5 were classed among the 10 least consumed, thus "negative preferences" coincide with consumption to a greater extent. Consumption was generally healthier than could be assumed according to preferences. Detailed analyse showed several types of association between preferences and consumption, as demonstrated by different shapes of regression curves. Most items, 27 altogether, showed the "J" type of association, but items in the sweets group showed solely "U" type, while items in the meat group largely had a linear association. The main practical consequences of nonlinear associations are that some foods are consumed considerably more (or less) than preferences would allow. The possible explanations, based on various external influences, are discussed. The main conclusion is that preferences are not the most important determinates for consumption, which gives a clear signal that the diet of adolescents is highly influenceable by external factors, optimally in a favourable manner, by targeted preventive activities., Jindřich Fiala, Lubomír Kukla, and Literatura
Cíl: Stanovit, jak často je SPECT/CT potřebné ke specifikaci abnormálního nálezu na planárním WB kostním skenu, zda je užitečné porovnat scintigrafický nález s předcházejícím vyšetřením, v kolika případech SPECT/CT určí definitivní diagnózu a kolik ložisek abnormální aktivity nacházíme na kostním skenu u benigních a maligních afekcí. Pacienti a metoda: Retrospektivně jsme prostudovali 471 WB skenů u 450 pacientů s karcinomem prsu, plic a prostaty, kteří v roce 2008 podstoupili kostní scintigrafii. SPECT/CT nebo CT jsme použili v 11,9 % vyšetření u 12,4 % pacientů. Opakovaná scintigrafie (319 pacientů po kostní scintigrafii a 36 pacientů po SPECT/CT) sloužila jako referenční vyšetření. Výsledky: Srovnání s předchozí scintigrafií bylo užitečné u pacientů s karcinomem prsu před indikací SPECT/CT. S použitím SPECT/CT jsme mohli specifikovat nejisté scintigrafické léze u 90,9 % vyšetření. Pro detekci kostních metastáz dosáhlo CT ve SPECT/CT vyšetření senzitivitu 72,8 %, specificitu 96 %, pozitivní a negativní prediktivní hodnotu 88,9 %. V pravděpodobnosti rozvoje kostních metastáz do 2 let od vyšetření mezi pacienty s jedním suspektním ložiskem ve skeletu a pacienty bez suspektního ložiska jsme nezaznamenali signifikantní rozdíl (p = 0,4272), ovšem riziko vzrůstalo, jestliže jsme nalezli suspektních ložisek více (p ≤ 0,0001). Závěr: SPECT/CT zvyšuje specificitu kostní scintigrafie. Po porovnání scintigrafického nálezu s předchozím vyšetřením se zdá rozumné uvažovat o použití SPECT/CT v 10-20 % vyšetření. CT cílené podle WB skenu přidává relativně malou radiační zátěž k zátěži z kostní scintigrafie, v naší studii zvýšilo kolektivní efektivní dávku o 13 %., Ladislav Zadražil, Petr Libus, and Literatura
Úvod: Registrácia nového rádiofarmaka pre pozitrónovú emisnú tomografiu (PET) je výnimočným javom a je zaujímavé sledovať, aký vplyv má dostupnosť nového PET produktu na preskripciu vyšetrenia príslušnými klinikmi. 18F fluorocholín (FCH) bol vo Francúzsku zaregistrovaný v apríli 2010 pri karcinóme prostaty (KP) pre detekciu jeho kostných metastáz. Metódy: Počas 8 štvrťrokov od apríla 2010 do marca 2012 bolo analyzované spektrum požadovaných vyšetrovacích metód nukleárnej medicíny u pacientov s KP. K dispozícii boli: konvenčná gamagrafia skeletu (GS), PET/CT s 18F fluorodeoxyglukózou (FDG), PET/CT s 18F fluoridom sodným (FNa) a PET/CT s FCH. Výsledky: Počas dvoch rokov od registrácie FCH bolo u pacientov v rôznych klinických situáciách KP realizovaných 721 vyšetrení. Dopyt po PET/CT s FCH sa rýchlo zvyšoval: z 11 % v prvom štvrťroku na 37 % v druhom štvrťroku a 56 % v ôsmom štvrťroku. Zvýšil sa tiež celkový počet vyšetrení. Z celkového počtu vyšetrení PET/CT s FCH tvorila 42 %, PET/CT s FNa 27 %, GS 25 % a PET/CT s FDG 6 %. Vyšetrenia zamerané na detekciu kostnej reakcie na kostné metastázy (GS a PET/CT s FNa) boli žiadané najmä v rámci iniciálneho stagingu, PET/CT s FCH bola žiadaná najmä pri lokalizácii okultnej recidívy karcinómu prostaty pri nízkych hodnotách PSA. PET/CT s FDG bola indikovaná len zriedkavo, zväčša pri hormonálne refraktérnom KP. Monitorovanie efektu liečby je sľubnou indikáciou pre PET/CT s FCH, zodpovedalo 19 % všetkých PET/CT s FCH a vo všetkých prípadoch išlo o restaging KP pred nasadením ďalšej línie liečby. Záver: Krátko po registrácii FCH bol zaznamenaný rýchly vzostup požiadaviek PET/CT s FCH a zvýšil sa aj celkový počet vyšetrení nukleárnej medicíny pri KP., x, Soňa Balogová, Virginie Huchet, Laure Michaud, Khaldoun Kerrou, Fréderique Paycha, Valérie Nataf, Marika Vereb, Lucia Kaliská, Francoise Montravers, J.-N. Talbot, and Literatura 28