Cieľom štúdie je analyzovať výsledky modifikovanej techniky podľa Egydia založenej na geometrických princípoch v skupine pacientov s biplanárnou kurvatúrou penisu na podklade Peyroneho choroby. Materiál a metódy: Z celkového súboru, 91 pacientov podstúpilo chirurgický zákrok pre s kurvatúru penisu v rozmedzí január 2012 a október 2015. Priemerný vek pacientov bol 51,5 rokov. Biplanárny nález deformity bol zaznamenaný u 19 pacientov. Deveť pacientov bolo vyselektovaných za účelom podrobnejšej analýzy, ktorí boli operovaní modifikovanou technikou podľa Egydia s použitím bovínneho perikardu (s následnou sutúrou naloženou priamo na materiál perikardu za účelom korekcie reziduálnej kurvatúry). Výsledky: Počas priemernej doby odsledovania 14 mesiacov (interval: 12–20 mesiacov) sme nezaznamenali žiadnu rejekciu implantátu. Minimálne reziduálne zakrivenie penisu (menej ako 15°) sme zaznamenali u dvoch pacientov, ktoré však nekompromitovalo sexuálnu funkciu pacienta (3/6 mesiacov po chirurgickom výkone). Takmer u všetkých pacientov bola zaznamenaná ideálna korekcia zakrivenia penisu peroperačne (s výnimkou jedného pacienta s reziduálnou kurvatúrou <15°, s následným nálezom vytvorenia hemató- mu v priestore nad implantovaným perikardom 6 mesiacov po primárnom zákroku, avšak nebola dôvodom celkovej nespokojnosti ). Záver: Napriek tomu, že sa nám podarilo dosiahnúť priaznivé výsledky, boli preukázané na veľmi malom súbore pacientov s biplanárnou deformitou penisu na podklade Peyroneho choroby. Dodatočná sutúra naložená priamo na materiál bovínneho perikardu neviedla k vyššiemu počtu komplikácií. Na základe predbežných výsledkov možno konštatovať, že uvedená modifikácia sa zdá byť bezpečnou metódou. Avšak sú potrebné ďalšie štúdie na väčšom súbore pacientov s dlhšou dobou sledovania., Aim: The objective of this study is to analyze the outcomes of the modified Egydio procedure based on geometric principles in the selected subset of patients with biplanar penile deformities based on Peyronie’s disease. Material and methods: A total of 91 patients with penile deformity underwent surgery between January 2012 and October 2015. The mean patient’s age was 51.5 years. A biplanar curvature was identified in 19 patients. Nine patients were eligible for the final analysis, who were operated with modified Egydio technique using bovine pericard graft (with additional suture placement directly on the graft in order to correct the remaining curvature). Results: After a median follow-up period of 14 months (range: 12–20 months), no rejection of the graft was observed. Minor residual curvature (less than 15°) that did not interfere with the sexual intercourse, was observed in 2 patients (3/6 months after the surgery). In almost all patients, the intraoperative artificial erection had shown a complete correction of the penile curvature (except for one with residual minor curvature <15, that resulted in haematoma over the pericard graft – 6 months after the primary operation). Mild glans hypoesthesia was reported by three patients. Although lasting for 6 months, it did not represent any cause of dissatisfaction. No new erectile dysfunction was observed. Conclusion: We have demonstrated favourable outcomes, however in a very small subset of patients with biplanar deformities caused by Peyronie’s disease. An additional suture placement directly on the pericard graft did not result in a higher complication rate. According to our preliminary results we presume, that our modification seems to be a safe procedure. Nevertheless, further studies tested on a larger patient’s scale with longer follow-up are needed., Peter Weibl, Ralf Herwig, and Literatura
During a survey the occurrence of Kudoa quraishii Mansour, Harrath, Abd-Elkader, Alwasel, Abdel-Baki et Al Omar, 2014, recently identified in the muscles of the Indian mackerel, Rastrelliger kanagurta (Cuvier), a species of Kudoa Meglitsch, 1947 infecting oocytes of mature females of the same host fish was found. The new species, for which the name Kudoa saudiensis sp. n. is proposed, infects oocytes that are enlarged with a whitish colour. The parasite develops in vesicular polysporous plasmodia within the oocyte. Infection occurs with a mean prevalence of 20% (7/35) of examined females. Mature spores are quadratic in shape in apical view, having four equal valves and four symmetrical polar capsules. Fresh spores are 2.4-3.6 µm long (mean ± SD 3.1 ± 0.3 µm), 4.3-5.4 µm (4.7 ± 0.3 µm) wide and 3.4-4.3 µm (3.8 ± 0.3 µm) in thickness and long. The smaller size of the new Kudoa species was the distinctive feature that separates it from all previously described species. Molecular analysis based on the SSU rDNA sequences shows that the highest percentage of similarity of 98.5% was observed with K. ovivora Swearer et Robertson, 1999, reported from oocytes of labroid fish from the Caribbean coasts of Panama. The percentage of similarity was 98% with K. azevedoi Mansour, Thabet, Chourabi, Harrath, Gtari, Al Omar et Ben Hassine, 2013 and 89% with K. quraishii. Phylogenetic analysis of the SSU and LSU rDNA data revealed a consistent of the new species with K. azevedoi and K. ovivora. Our findings support the creation of Kudoa saudiensis sp. n. that infects oocytes of the Indian mackerel Rastrelliger kanagurta., Lamjed Mansour, Abdel Halim Harrath, Abdel-Azeem S. Abdel-Baki, Saleh Alwasel, Saleh Al-Quraishy, Suliman Y. Al Omar., and Obsahuje bibliografii
Cíl: Zhodnocení prvních zkušeností s laparoskopickou radikální cystektomií. Soubor pacientů a metoda: Byl hodnocen soubor 12 pacientů, kteří podstoupili radikální cystektomii v období od dubna 2014 do června 2015. Jednalo se o jedenáct mužů a jednu ženu, průměrný věk byl 64,5 (54-74) let. Všem pacientům byla provedena rozšířená pánevní lymfadenektomie a cystektomie laparoskopickým přístupem. Derivace moči byla provedena pomocí minilaparotomie, a to jedenáctkrát ileální konduit a jednou kontinentní neovezika. Výsledky: Medián doby sledování byl 10 měsíců. Průměrná délka celého operačního výkonu byla 358 (279-420) minut. Průměrná krevní ztráta 266 (100-1 000) ml. Průměrná doba hospitalizace byla 16,5 dne (12-30). U žádného pacienta nebyla infekce v operační ráně. Jeden pacient zemřel osm měsíců po operaci na komplikace renální insuficience bez subrenální obstrukce. U jednoho pacienta byla nalezena nádorová infiltrace jedné pánevní uzliny. Pacient podstoupil adjuvantní a později paliativní chemoterapii, ale zemřel devět měsíců po operaci. Pacient s kontinentní neovazikou měl stenózy ureteroileálních anastomóz a uretroileální anastomózy, které musely být reoperovány. Zbylých devět pacientů je bez komplikací a v remisi. Závěr: Laparoskopická cystektomie je bezpečnou minimálně invazivní alternativou otevřené cystektomie. Byla spojena s nižšími krevními ztrátami, menším počtem raných komplikací a kratší rekonvalescencí., Aims: The evaluation of our first experience with laparoscopic radical cystectomy. Methods: A cohort of 12 patients who underwent laparocopic radical cystectomy from April 2014 to June 2015 was assessed. The cohort comprised 11 men and one woman; the mean age was 64.5 (54–74) years. All patients received extensive pelvic lymphadenectomy and cystectomy via laparoscopic approach. The diversion of urine was created extracorporally, eleven ileal conduits and one continent neobladder. Results: The median follow-up was 10 months. The mean time of surgery was 358 (279–420) minutes. The average blood loss was 266 (100–1000) ml and the mean length of hospital stay was 16.5 (12–30) days. No patient had infection in surgical wounds. One patient died 8 months after surgery from renal failure without subrenal obstruction. One patient with confirmed metastasis in one lymph node underwent adjuvant chemotherapy and palliative chemotherapy for local recurrence and died 9 months after surgery. The patient with continent neobladder developed stenosis in both ureteroileal and urethroileal anastomoses and undergo revision surgery. Nine remaining patients were without complications and in remission. Conclusion: Laparoscopic radical cystectomy is a minimally invasive and safe alternative to open procedure. We observed lower blood loss, no complication in surgical wounds and shorter convalescence., Michal Balík, Petr Hušek, Lukáš Holub, Josef Košina, Miloš Broďák, and Literatura
Úvod: V medicíně se vyskytuje řada případů méně obvyklých i raritních diagnóz, pro které neexistují standardizované doporučené postupy, a je nutné využít léčebné modality, známé z jiných častějších diagnóz. Videokazuistika: Muž, 42 let, který byl vyšet řen pro dysurické obtíže. Pomocí zobrazovacích vyšetření (USG, CT, 3T MRI) byla detekována kulovitá rezistence v oblasti trigona močového měchýře 6 cm v průměru. Nález byl ověřen cystoskopií, kdy byla současně provedena endoskopicky kontrolovaná biopsie útvaru „core“ jehlou, transkutánně přes podbřišek. Histologicky byl potvrzen leiomyom a indikováno operační řešení. Již v poloze na zádech byly nasondovány pomocí flexibilního cystoskopu oba močovody ureterálními „single- -loop“ katétry a zaveden močový katétr. Pacient byl uložen do Trendelenburgovy polohy. Veressovou jehlou bylo vytvořeno kapnoperitoneum 12 mmHg, pupkem zaveden videoport 10 mm a za kontroly zraku další tři porty (2x5 mm, 1x11 mm) transperitoneálně. Na spodině močového měchýře bylo příčně otevřeno zadní peritoneum a podélně zadní stěna močového měchýře. Při výkonu byl použit harmonický skalpel. Útvar na spodině jsme preparací postupně resekovali i s přilehlou částí stěny měchýře. Oba uretery (levý v těsné souvislosti s tumorem) se podařilo odpreparovat. Sutura defektu trigona byla provedena pokračujícím V-Loc™ 90 stehem 3–0, stejným stehem byla provedena i sutura stěny měchýře a dalším stehem bylo uzavřeno peritoneum. Čas operace byl 127 minut, bez krevních ztrát. Histologicky byla potvrzena diagnó- za leiomyomu. Po cystografii, provedené šestý pooperační den, byl odstraněn močový katétr. Pacient je sedm měsíců po výkonu zcela bez obtíží. Závěr: Laparoskopie umožňuje ošetřit i méně obvyklé diagnózy, jakou je například leiomyom měchýře lokalizovaný na trigonu, There are many cases of less common and rare diagnoses in medicine with no standardized guidelines and we have to try to take advantage of some therapeutic modality that is known from other more common diagnoses. Case report (video): A 42 y/o man, investigated for dysuria, on US, CT and 3T MRI was found to havea round mass 6cm in diameter in the bladder trigone. The finding was verified endoscopically and a biopsy under endoscopic control was taken using a “core” needle through the lower abdomen. Histology confirmed leiomyoma and surgery was planned. We intubated both ureters with singleloop stents using flexible cystoscope in supine position and introduced a urinary catheter. The patient was placed head down (Trendelenburg position). We used Veres needle for creation of pneumoperitoneum (12 mmHg), transumbilically introduced videotrocar 10 mm and under visual control other trocars – 2x5 mm and 1x11 mm. Transperitoneally at the base of the bladder we opened the posterior peritoneum transversally and urinary bladder longitudinally on the posterior wall. We used a harmonic scalpel during the surgery. The mass was gradually reflected from surrounding tissue including adjacent bladder wall. Both ureters (the left running along the mass) were freed. We sutured the trigone defect using V-Loc™ 90 3–0, the bladder wall with the same suture and then peritoneum with another suture. The operation time was 127 minutes with no blood loss. The specimen was extracted, histologically again evaluated as leiomyoma. We removed the urinary catheter after cystography on day 6 postoperatively. This man has now been 7 months after the surgery without any difficulty., Milan Hora, Petr Stránský, Viktor Eret, Kristýna Kalusová, Tomáš Pitra, Ondřej Hes, and Literatura
Karcinom prostaty je nejčastěji se vyskytujícím karcinomem, který postihuje Evropany mužského pohlaví. Toto onemocnění představuje v současné době závažný zdravotní problém, a to zejména v rozvinutých zemích se zvyšujícím se podílem star- ších mužů v celkové populaci (1). Při konfrontování pacienta s diagnózou lokalizovaného nebo lokálně pokročilého karcinomu prostaty (KP) se pacient dostává do situace, kdy musí volit a upřednostnit jednu léčebnu metodu před druhou. V tomto procesu je informovanost a poučení pacienta zásadním krokem. To klade na nás, kteří tuto léčbu indikujeme, odpovědnost konat plně podle zásad etiky a morálky a v plném přesvědčení, že konáme pro pacienta maximum na základě dostupných důkazů. Jelikož každá inovace v léčbě je spojená s vysokými ekonomickými náklady, které se posléze promítají i při jejím uvedení v marketingovém procesu do praxe, může tak ovlivnit i naše rozhodovaní i přes absenci důkazů podporující její případný benefit. Nadále však platí, že zlatým standardem chirurgické léčby lokalizovaného karcinomu prostaty zůstává radikální prostatektomie., Prostate cancer is the most common cancer, which affects male Europeans. The disease currently represents a serious health problem, especially in developed countries with an increasing proportion of older men in the general population (1). When a patient is diagnosed with localized or locally advanced prostate cancer (PCa), the patient gets into a situation where they have to choose one treatment method over another. In this process, awareness and patient education are very important. This places great responsibility on us physicians, to act fully in accordance with the principles of ethics and morality, and in full conviction that we provide the patient with the best care based on the available evidence. We must consider the fact that every innovation in treatment is associated with high economic costs, which are also reflected in their introduction into regular practice through marketing processes and this can affect our treatment decision despite the absence of evidence supporting its potential benefit. However, the gold standard of surgical treatment for localized prostate cancer remains radical prostatectomy, Gabriel Varga, Pavel Krupa, Pavel Šlampa, Dalibor Pacík, and Literatura