Background. Previous research on the stability of personal values in the context of life transitions has usually focused on the presence of a single transition. However, life transitions in everyday life occur simultaneously with other life transitions. The aim of this longitudinal study was therefore to identify different trajectories of life transitions in young adults and to compare the stability of their personal values. Method. In the first wave of research, participants were 18-33 years old; in the second wave, they were 29-43 years old (N = 632; 392 women). In both waves, they completed Schwartzʼs Portrait Value Questionnaires (PVQ); in the second wave, they completed the Life History Calendar focusing on the presence of entry into life transitions. Results. Latent class analysis revealed two trajectories: Experienced transitions (people who experienced all observed transitions) and Partially experienced transitions (people who experienced only entry into regular employment and part of them entered cohabitation). Differential stability of personal values occurred in both trajectories. The differences in the stability of values found between the individual trajectories were insignificant, except for personal values universalism and tradition. Although before entry into life transitions, personal values were not significant predictors of belonging to a particular trajectory, after their experiencing people with the Experienced transitions trajectory more often reached lower levels of values associated with openness to change. and Dosavadní výzkum zabývající se stabilitou osobních hodnot v kontextu prožitých životních tranzic se obvykle soustředil na přítomnost jedi-né tranzice. Životní tranzice se však v běžném životě vyskytují zároveň s dalšími životními tranzicemi. Cílem této longitudinální studie byla proto identifikace různých trajektorií životních tranzic u mladých dospělých a srovnání stability jejich osobních hodnot. V první vlně výzkumu měli participanti 18–33 let; v druhé vlně měli 29–43 let (N = 632; 392 žen). V obou vlnách vyplnili Schwartzovy Dotazníky hodnotových portrétů (PVQ); v druhé vlně vyplnili Kalendář historie života zjišťující přítomnost životních tranzic. Analýza latentních tříd odhalila dvě trajektorie: Prožité tranzice (lidé, kteří prožili všechny sledované tranzice) a Částečně prožité tranzice (lidé, kteří prožili vstup do pravidelné-ho zaměstnání a část z nich kohabitaci). Dife-renciální stabilita osobních hodnot se objevila u obou trajektorií. Zjištěné rozdíly v stabilitě hodnot mezi jednotlivými trajektoriemi byly nevýznamné, vyjma osobních hodnot univerza-lismus a tradice. Ačkoli před prožitím životních tranzic nebyly osobní hodnoty významnými prediktory příslušnosti ke konkrétní trajektorii, po jejich prožití lidé s trajektorií Prožité tranzice dosahovali častěji nižší úrovně v hodnotách spo-jených s otevřeností změně.
The review study reflects the issue of unclear concept of Specific Language Impairment (SLI) in the Czech environment and reflects the sources of inconsistency of the diagnostic procedures of professionals in practice who work with children with SLI. The central framework of the study is the explanation of the concept of diagnostic markers of SLI which are not sufficiently researched and systematically described in the Czech language. Therefore diagnostic markers of SLI are not taken into account in the diagnostic process of SLI in our enviroment. Based on the theoretical concept of three levels of symptoms of developmental disorders (Snowling & Hulme, 2009) the authors explain that the diagnostic markers reflect the cognitive level of symptoms of the disorder and relate to „key processes“ of the disorder. Diagnostic markers can be only detected through psychometric diagnostic methods. There is an insufficient amount of quality and current psychometric instruments for the assesment of language development in Czech enviroment. Therefore diagnostic process of SLI dominantly depends on clinical procedures but clinical procedures allow to see only the behavioral (observable) level of the symptoms of SLI and this problem complicates the understanding of the essence of this disorder. The uncertainties in the concept of SLI influence the quality of intervention procedures that are used for children with this disorder. and Přehledová studie reflektuje problematiku nejasného pojetí vývojové dysfázie v českém prostředí a zamýšlí se nad zdroji nejednotnosti diagnostických postupů profesionálů v praxi, kteří se věnují dětem s vývojovou dysfázií (VD). Ústřední rámec studie tvoří explanace konceptu diagnostických markerů VD, které nejsou v českém prostředí dostatečně výzkumně studovány a systematicky popsány, a nejsou tudíž zohledňovány v procesu diagnostiky VD. Na teoretickém konceptu tří úrovní symptomů vývojových poruch (Snowling & Hulme, 2009) autorky vysvětlují, že diagnostické markery odráží kognitivní úroveň příznaků, spojenou s „jádrovými procesy“ určité poruchy, kterou lze zkoumat pouze prostřednictvím psychometrických diagnostických metod. Vzhledem k nedostatečné nabídce kvalitních aktuálních českých psychometrických nástrojů pro hodnocení jazykových schopností se diagnostika VD v českém prostředí opírá dominantně o klinické postupy, které umožňují nazírat pouze behaviorální, pozorovatelnou úroveň příznaků VD, což komplikuje porozumění podstatě této poruchy. Nejasnosti v pojetí VD se pochopitelně odrážejí i v kvalitě intervenčních postupů, které jsou u jedinců s touto poruchou užívány.
Prvním cílem při vývoji evidence-based systému pro Zulligerův tabulový test (ZTT) je vytvoření podmínek umožňujících definici psychometricky relevantních vyhodnocovacích postupů a validizaci interpretačních závěrů. Psychometricky adekvátní vyhodnocení a validní interpretace jsou významně ovlivněny počtem podaných odpovědí na podnětový materiál. Cílem aktuální studie je proto ověření možnosti standardizace celkového počtu odpovědí skrze srovnání vlivu tří instrukcí na celkový počet podaných odpovědí a vybrané skórovací proměnné. Studie byla provedena na 45 respondentech ve věku 19 až 33 let. Jednalo se o 40 žen a 5 mužů, kteří byli náhodně rozděleni do tří skupin. Každé skupině byl ZTT administrován s rozdílnou instrukcí. Zapojena byla tradiční instrukce pro ZTT (Michal, 1998), instrukce podle Komprehenzivního systému (CS) pro ZTT (Mattlar et al., 1993) a autorským kolektivem vyvinutá instrukce na principu R-optimized. Při analýze dat byla využita popisná statistika, Kendallův korelační koeficient, Brownův-Forsytheův test a Anderson–Darlingův test pro více výběrů. Výsledky odhalily, že všechny instrukce přinášejí dostatečný počet odpovědí, pouze R-optimized instrukce však standardizovaný počet. V případě tradiční instrukce pro Zulligerův test a instrukce podle CS pro ZTT byla identifikována souvislost mezi počtem odpovědí a částí sledovaných proměnných. Získané výsledky naznačují, že pro evidence-based přístup je potenciálně přínosná zejména R-optimized instrukce. Limitem studie je malý rozsah výzkumného souboru. and When developing the evidence-based system for Zulliger inkblot test (ZTT), the first objective is to create conditions allowing us to define psychometrically relevant evaluation procedures and validate the conclusions of interpretation. The adequacy of psychometric evaluation and validity of interpretations are significantly influenced by the number of responses provided to the stimulant material. The aim of the present study is therefore to verify the possibility of standardization of the total number of responses by comparing the influence of three various types of instructions on the total number of provided responses and the selected scoring variable. The study was conducted on a group of 45 respondents (5 men and 40 women) aged between 19 and 33. These were randomly divided into three groups. Each group was given ZTT with different instructions: the traditional instruction for ZTT (Michal, 1998), the instruction according to Comprehensive System (CS) for ZTT (Mattlar et al., 1993), and the instruction based on the R-optimized principle developed by authors of this study. The data analysis employed description statistics, Kendall´s correlation coefficient, the Brown–Forsythe test and K-Sample Anderson-Darling Test. The results showed that all instruction types resulted in a sufficient number of responses; however, only the R-optimized instruction provided a standardized number of responses. A correlation between the number of responses and some of the observed variables was identified in the case of the traditional instruction for ZTT and the instruction according to CS for ZTT. The obtained results suggest that the R-optimized instruction is particularly beneficial for the new evidence-based approach. The limitation of the study is the small sample size.
The article focuses on the standards of health care and their mutual relationship. Firstly, the article deals with different types of standards, i.e. with the medical standard, civil law (liability) standard and with the standard for the purposes of public health insurance law. The second part of the paper is aimed at their mutual relationship, primarily with an emphasis on the relationship between the civil law standard and standard for the purposes of public health insurance law, where there could evidently exist tension between them. and Článek je zaměřen na problematiku standardů při poskytování zdravotních služeb a jejich interakci. Nejprve se v článku pojednává o jednotlivých druzích standardů, tedy o standardu medicínském, civilněprávním (deliktním) a standardu zdravotních služeb pro účely práva veřejného zdravotního pojištění. Druhá část článku se věnuje jejich vzájemnému vztahu, a to s důrazem na vztah standardu civilněprávního a standardu práva veřejného zdravotního pojištění, kde může docházet k jejich vzájemné kolizi.
Sourozenectví je jedním z nejvýznamnějších vztahů v lidském životě. Tento vztah může být velmi specifický, má-li jeden ze sourozenců vývojové postižení. Zdraví sourozenci potom, stejně jako jejich rodiče, bývají konfrontováni s řadou stresových a náročných situací, které u nich vedou ke zvýšenému výskytu psychických obtíží. Za účelem podpory a naplnění potřeb této skupiny byl vytvořen program STEPS – Skupinový terapeuticko-edukační program pro sourozence dětí s postižením. Pilotním během intenzivní alternativy tohoto programu prošlo pět sourozenců dětí s Williamsovým syndromem. Cílem článku je podat základní informace o prvním běhu programu a poskytnout tak podnět pro další rozvoj podpory rizikové a v naší zemi doposud opomíjené skupiny – sourozenců dětí s postižením. and Sibship is one of the most important relationships in life. However, this relationship may be very specific if one of the siblings suffers from a developmental disorder. In such a case healthy siblings are confronted with a similar number of stressful and challenging situations as their parents. These stressors lead to an increased incidence of mental health problems in this population. In order to support and fulfil the needs of healthy siblings, STEPS program (Group Therapeutic Program for Siblings of Children with Disabilities) was developed. Five siblings of children with Williams syndrome have participated in piloting of an intensive alternative of this program. The aim of this article is to provide basic information on the pilot of this program and provide suggestions for further development of support for at-risk and in our country neglected population – siblings of children with disabilities.
The ongoing covid-19 epidemic has affected the entire world. Somewhat surprisingly, it is not the case that the most successful countries are the richest one, with the best health care. Nor is there a clear link between success and geographical location. Above all, much of the rich Western world has failed so far to protect public health effectively, and so it is appropriate to consider the question why. In this article, I focus mainly on the choice of the basic epidemiological strategy, which I consider to be one of the key factors of success or failure of many countries. I further criticize the view that the protection of human lives would harm the economy or other important values of societies. and Probíhající epidemie onemocnění covid-19 se dotkla celého světa. Poněkud překvapivě neplatí, že nejúspěšnější země jsou ty nejbohatší a s nejlepším zdravotnictvím. Stejně tak neplatí ani jasná souvislost mezi úspěchem a geografickou polohou. Především značná část bohatého západního světa v ochraně veřejného zdraví doposud selhávala a je proto vhodné položit si otázku, proč tomu tak je. V tomto článku se zaměřuji především na volbu základní epidemiologické strategie, kterou považuji za jeden z klíčových faktorů úspěchu či neúspěchu mnoha zemí. Kritickému rozboru dále podrobuji názor, že by ochrana lidských životů poškozovala ekonomiku či jiné důležité společenské hodnoty.
Farmakologická léčba psychiatrických poruch je součástí komplexní péče o nemocné s psychickými potížemi, vedle psychoterapie a poradenství, aktivizace a psychosociální rehabilitace. Volba psychofarmaka a strategie jeho podávání by měla být individualizována pro potřeby pacienta. Strategie podávání psychofarmak by měla od počátku zahrnovat i úvahy o délce podávání a možnosti jejího vysazování. Sami pacienti se kromě možných nežádoucích účinků již při první konzultaci ptají, kdy bude medikace vysazená. Toto opomíjené téma se s proměňujícím pojetím léčby, vyléčení a úzdravy v psychiatrii dostává do popředí. Je vhodné, aby tím, kdo vysazuje léky, byl psychiatr, a ne pacient sám. Základem zodpovědného rozhodnutí, kdy a jak vysadit medikaci, jsou dobře vedené, dlouhodobé studie. and Pharmacological treatment of psychiatric disorders is part of the complex care of patients with mental health problems, in addition to psychotherapy and counselling, behavioral activation and psychosocial rehabilitation. The choice of psychiatric medication and the strategy for its administration should be individualized to the needs of the patient. The strategy for the administration of psychiatric medication should include from the outset considerations about the duration of administration and the possibility of discontinuation. In addition to possible side effects, patients themselves ask when the medication will be discontinued at the first consultation. This neglected topic is coming to the fore with the changing concepts of treatment, cure, and recovery in psychiatry. It is appropriate that the psychiatrist, and not the patient, should be the one who discontinues the medication. Well-conducted, long-term studies are the basis for responsible decisions about when and how to discontinue medication.
Povolání profesionálního řidiče patří mezi vysoce stresující zaměstnání s negativními dopady na zdravotní a psychickou stránku. Řidič je denně vystaven celé řadě náročných požadavků a stresorů, se kterými se musí vyrovnávat. Situace vyrovnávání se se stresem při řízení je popisována pomocí transakční teorie řidičského stresu spolu s copingovými strategiemi při řízení, které mají vliv na kvalitu řízení, a jejichž identifikace a náprava ukazují na možnosti intervence. Důležitou skupinou profesionálních řidičů jsou řidiči autobusů. Významnými stresory pro tyto řidiče jsou časový tlak, nadměrná pracovní zátěž, vysoká environmentální stimulace, problematická interakce s dalšími účastníky dopravního provozu, nedostatek sociální opory a nepravidelné směny. Mezi nejdůležitější preventivní opatření na snížení míry stresu patří eliminace nebo modifikace situací vytvářejících stres, přizpůsobení organizace práce individuálním charakteristikám řidičů a posílení osobní odolnosti řidičů vůči stresu. Jsou zde uvedeny některé konkrétní příklady realizovaných programů, ve kterých jsou použity principy vedoucí ke snížení míry stresu u těchto řidičů, zvýšení životní pohody a snížení negativních zdravotních důsledků. and The group of professional drivers belongs to high demanding jobs with high risks in health status and psychical wellbeing. Drivers are daily exposed to high demands and stressors they have to face. The situation of coping with stress is described by the transactional model of driver stress and coping strategies while driving. These strategies influence driving performance and their identification could be one of the possible interventions for stress reduction. This study focuses on the group of bus drivers, which is a significant subgroup of professional drivers. The main stressors for them are time pressure, high work demands, high environmental stimulation, problematic interactions with other road users, lack of social support and irregular shifts. The most important preventive strategies are elimination or modification of stress-producing situations, the adaptation of work organization to the individual characteristics of the driver and strengthening the driver’s resilience to stress. We describe some programs using the principles of stress reduction by professional drivers, which increase wellbeing and decrease negative health consequences.
Objectives. Teaching is a stressful job, but it is not clear what stressors teachers perceive at school and how these perceptions are associated with teacher characteristics and burnout.Sample and setting. The data were collected from 594 teachers of 6th to 9th grades from 118 schools. In an online survey, participants an-swered an open-ended question about what they perceive as the most important problems at school, and they filled a burnout scale.Questions and hypotheses. The study described types of stressors that teachers perceive. Then, it verified whether stressors and their number reported by teachers associate with gender, so-cio-economic status (SES), teaching experience, and burnout.Analyses. A mixed design was used. Stressors were identified using thematic analysis and re-lationships were verified using statistical tests.Results. The stressors found were as follows: problematic relationships with student,s parents (31%), student inappropriate behaviors (29%), non-functioning policies (27%), student lack of motivation (23%), underappreciation of educa-tion (22%), administrative overload (22%), im-proper parenting (17%), poorly handled inclu-sion (13%), and unfavorable collegial climate (8%). On average, teachers mentioned two stressors. Women more often reported student inappropriate behaviors. SES proved no signifi-cant effects. More experienced teachers less of-ten mentioned student inappropriate behaviors and unfavorable collegial climate and reported a lower number of stressors. Teachers with higher level of burnout more often complained about problematic relationships with parents and re-ported a higher number of stressors.Limitations. Although the generalizability of the results may be limited to 6th to 9th grade teachers in the Czech Republic, the study brings novel insights into the demands of teaching. and Cíle. Učitelství je považováno za stresující po-volání, ale dosud nebylo zkoumáno, jak stresory ve školách vnímají samotní učitelé a zda souvisí s jejich individuálními charakteristikami a vy-hořením.Soubor a metody. Výzkumu se zúčastnilo 594 učitelů 6.–9. ročníků ze 118 škol. Účastníci v online dotazníku odpověděli na otevřenou otázku, co považují za nejdůležitější problémy, se kterými se ve škole potýkají, a vyplnili škálu měřící vyhoření.Otázky a hypotézy. Výzkum zachytil, jaké typy stresorů ve škole učitelé vnímají. Poté ověřoval, zda jednotlivé stresory a jejich počet souvisí s pohlavím, socioekonomickým statusem, dél-kou praxe a vyhořením učitele.Analýzy. Použitý byl smíšený výzkumný design. Stresory byly identifikovány tematickou analý-zou a souvislosti mezi proměnnými byly ověřo-vány pomocí statistických testů.Výsledky. Učitelé považují za stresory ve škole tyto oblasti: problematické vztahy s rodiči žáků (31 %), nevhodné chování žáků (29 %), ne-funkční koncepce (27 %), nemotivovanost žáků (23 %), nedoceněnost školství (22 %), zahlcení administrativou (22 %), špatnou rodičovskou výchovu (17 %), nezvládnutou inkluzi (13 %) a nekolegiální klima (8 %). Ve svých odpově-dích zmiňovali průměrně dvě oblasti. Ženy si častěji než muži stěžovaly na nevhodné chování žáků. Socioekonomický status s vnímáním stre-sorů nesouvisel. Učitelé s delší praxí si méně často stěžovali na nevhodné chování žáků a ne-kolegiální klima a uváděli menší počet stresorů. Učitelé s vyšší mírou vyhoření uváděli častěji problematické vztahy s rodiči a vyšší počet stre-sorů.Limity. Přestože může být zobecnitelnost vý-sledků studie omezena na populaci učitelů 6.– 9. ročníků v ČR, výzkum přináší nové vhledy do nároků učitelské profese.