This review is focused on the unusual composition of the endolymph of the inner ear and its function in mechanoelectrical transduction. The role of K+ and Ca2+ in excitatory influx, the very low Na+, Ca2+ and Mg2+ concentrations of endolymph, stereocilia structure of hair cells and some proteins involved in mechanosensory signal transduction with emphasis on auditory receptors are presented and analyzed in more details. An alternative hypothetical model of ciliary structure and endolymph with a ‘normal’ composition is discussed. It is concluded that the unique endolymph cation content is more than an energy saving mechanism that avoids disturbing circulatory vibrations to achieve a much better mechanosensory resolution. It is the only possible way to fulfil the requirements for a precise ciliary mechanoelectrical transduction in conditions where pressure events with quite diverse amplitudes and duration are transformed into adequate hair cell membrane depolarizations, which are regulated by a sensitive Ca2+-dependent feedback tuning., H. Gagov, M. Chichova, M. Mladenov., and Seznam literatury
Úvod: Bolesti v pravém podbřišku jsou nejčastějším důvodem hospitalizace na chirurgických pracovištích obecně. Zároveň akutní apendicitida je nejčastěji se vyskytující náhlá příhoda břišní. Včasná indikace k apendektomii je jedinou metodou léčby, obvykle s nekomplikovaným průběhem a krátkou délkou hospitalizace. V rámci diferenciálně-diagnostické rozvahy je nutné pátrat i po dalších symptomech, zejména dlouhodobých, při akutní exacerbaci často ustupujících do pozadí. Kazuistika: Prezentujeme případ 38leté pacientky, která byla přijata pro akutní bolesti břicha v pravém podbřišku. Klinický i laboratorní nález nasvědčoval pro typicky probíhající akutní apendicitidu, byla proto indikována k apendektomii. Při operaci byl nalezen hemorhagický výpotek v pánvi, na apendixu makroskopicky netypický nález pro akutní zánět. Překvapivý byl nález ztluštění stěny terminálního ilea a zvětšení pravých adnex. Nález si vyžádal rozšíření operačního výkonu na ileocekální resekci a pravostrannou adnexektomii. Definitivní diagnózu stanovilo histologické vyšetření potvrzující endometriózu apendixu, terminálního ilea a pravého ovaria. Dlouhodobou dispenzarizací nemocné byla následně zjištěna prekanceróza, resp. mikroadenokarcinom hrdla děložního. Závěr: Stanovení diagnózy endometriózy apendixu předoperačně je prakticky nemožné. V rámci diferenciální diagnostiky lze na ni pomýšlet u fertilních žen s chronickými gynekologickými obtížemi neobjasněné etiologie. Diagnostickou, resp. léčebnou metodou volby je laparoskopie, která dovolí přehlédnutí celé peritoneální dutiny, včetně malé pánve, provedení apendektomie a eventuálně excizi podezřelých ložisek z endometriózy. Definitivní stanovení diagnózy je doménou histopatologického vyšetření. Při průkazu endometriózy apendixu nebo jakékoli jiné lokalizace je nezbytné předání pacientky do péče gynekologa., Introduction: In general, pain in the lower right abdomen is the most frequent reason for hospital surgical admissions, acute appendicitis representing the most common cause of operation for acute abdomen. Timely appendectomy remains the only treatment in the early stages of inflammation and is usually uncomplicated, requiring only a short hospital stay. A differential diagnostic analysis necessitates a search for other, particularly long-term symptoms that might be driven to the background in cases of acute exacerbation. Case report: The case report presents a 38-year-old female patient who was admitted for lower right abdominal pain. Clinical examination and a blood test both suggested typical acute uncomplicated appendicitis, and therefore the patient underwent appendectomy. Haemorrhagic peritoneal fluid and nodularity of the appendix not typical for appendicitis was found. Oedema of the terminal ileum and a right adnexal tumour were a surprising finding. A more extensive surgical procedure involving ileocaecal resection and right-side adnexectomy was finally performed with regard to the intraoperative finding. The definitive diagnosis of appendiceal endometriosis, endometrial mass in the terminal intestine and ovarian endometriosis was established by histological evaluation. Long-term follow-up revealed microadenocarcinoma of cervix uteri. Conclusion: It is generally very difficult to confirm appendiceal endometriosis before operation, and revealing primary appendiceal endometriosis is virtually impossible. It is advisable to consider endometriosis in fertile women with chronic abdominal pain of unclear aetiology and gynaecological symptoms in their personal history. The best diagnostic and therapeutic method, respectively, is laparoscopy enabling exploration of the entire peritoneal cavity including the minor pelvis, and performing appendectomy as well as excision of suspicious endometrial lesions. The definitive diagnosis is usually established by histopathological evaluation. Gynaecological assessment and follow-up is highly recommended after surgery., and M. Černá, P. Novák, V. Třeška, P. Mukenšnabl, A. Hudec
The endoparasitic helminth communities of the European eel, Anguilla anguilla (L.), were investigated in four meanders, cut off from the rivers Leie and Scheldt in western Handers, Belgium. Six species of helminths (2 cestodes, 2 nematodes and 2 acanthocephalans) were found. The dominant parasite species was the nematode Anguillicola crassus (Kuwahara, Niimi et Itagaki, 1974) infecting 79% of the eel population with intensities up to 112 specimens per fish. At two localities no acanthocephalans could be found, whereas these parasites were very common at the other sites. The prevalence, mean intensity, intensity and abundance, their correlation to the body length, and the frequency distributions were analysed. The site selection of parasites is in relation to food composition and feeding habits of eels, physiological and structural differences in the intestine and possible interspecific competition were discussed.
Úvod: Naše výsledky byly zhodnoceny za účelem posouzení bezpečnosti a efektivity endoskopické endonazální techniky v léčbě kraniofaryngeomů. <p align="">Materiál a metody: Od roku 2008 bylo endoskopicky endonazálně operováno14 pacientů s typickým supraselárním extraventrikulárním kraniofaryngeomem. Soubor se skládá z 11 mužů a 3 žen (věk 17–60 roků, průměrný věk 38 let). Jedenáct pacientů mělo předoperační deficit zorného pole v rozsahu od malého deficitu ve vnějším kvadrantu až k slepotě jednoho oka a těžkému deficitu druhého oka. Byla použita endoskopická endonazální technika čtyř rukou s peroperační 3,0 T MR. <p align="">Výsledky: V sedmi případech bylo dosaženo radikální resekce. Ve čtyřech případech byla provedena resekce subtotální, ve dvou případech resekce parciální. V jednom případě se jednalo o vypuštění kraniofaryngeomové cysty. V resekci po iMR bylo pokračováno ve třech případech. K úpravě zorného pole došlo v pěti případech. Pooperační diabetes insipidus se nově objevil ve třech případech. Reoperace pro únik mozkomíšního moku byla nezbytná ve třech případech. <p align="">Závěr: Endoskopické techniky v léčbě kraniofaryngeomu jsou bezpečné. Nicméně jsou spojeny s vyšším výskytem pooperačního úniku mozkomíšního moku ve srovnání s transkraniálními přístupy., Introduction: We reviewed our results in order to evaluate safety of endoscopic endonasal technique in the treatment of craniopharyngiomas. <p align="">Material and methods: Since 2008, endoscopic endonasal approach was used in 14 patients with typical suprasellar extraventricular craniopharyngioma. This cohort consisted of 11 males and three females (age 17 to 60 years, average age 38 years). Eleven patients had preoperative visual field deficit ranging from small deficit in the outer quadrant to blindness on one eye and a severe deficit of the second eye. Endoscopic endonasal four hands technique was used with intraoperative 3.0 T MRI. <p align="">Results: In seven cases, the radical resection was achieved. Subtotal resection was performed in four cases. The resection was partial in two cases. In one case, a cyst was drained. Resection after iMRI was performed in three cases. Visual field deficit improved in five cases. Postoperative diabetes insipidus developed in three cases. Reoperation for CSF leakage was necessary in three cases. <p align="">Conclusion: Endoscopic technique in the treatment of craniopharyngioma is safe. However, this approach is associated with a risk postoperative cerebrospinal fluid leakage., and V. Masopust, D. Netuka, V. Beneš
Společně s dynamickým rozvojem nového oboru digestivní endoskopie vznikla ve 2. polovině 20. století nutnost jednotného a jednoznačného názvosloví endoskopických nálezů. Profesor Zdeněk Mařatka ve spolupráci se členy OMED vypracoval první mezinárodně uznávanou terminologii pro digestivní endoskopii, která byla v plné šíři užívána bezmála 20 let. Technický pokrok následně přinesl endoskopy, umožňující zobrazit i do té doby často přehlížené ploché léze. Zpřesnění klasifikace povrchových lézí přinesla Pařížská klasifikace, vycházející ze zkušenosti japonských endoskopistů. Díky novým endoskopickým metodám zobrazení sliznice in vivo a klasifikaci pit-pattern a vascular-pattern můžeme v současné době s velkou přesností odhadnout biologickou povahu léze a zvolit tak optimální terapeutický postup., Along with the dynamic evolution of the new field of digestive endoscopy, the need of unified and unambiguous terms for endoscopic findings arose in the second half of the 20th century. In collaboration with the OMED members, professor Zdeněk Mařatka drew up the first internationally acknowledged terminology for digestive endoscopy which was used in the full range for a period of almost 20 years. The technical progress later brought with it endoscopes which made it possible to view flat lesions, frequently overlooked until then. The classification of the surface lesions was further specified by the Paris Classification which drew from the experience of Japanese endoscopists. Thanks to the new endoscopic methods of imaging mucosa in vivo and the pit-pattern and vascular-pattern classification, we can currently estimate the biological nature of lesion with great accuracy and therefore choose the best therapeutic procedure., and Miroslav Zavoral, Gabriela Vojtěchová, Štěpán Suchánek
Úvod: Klivus je centrální struktura baze lební v těsné blízkosti mozkového kmene a životně důležitých cév. K frakturám klivu dochází většinou při vysokoenergetických úrazech, jednou z nejčastějších komplikací bývá nazální likvorea. Kazuistika: Představujeme případ muže ve středním věku, u kterého se po běžném úrazu hlavy rozvinula nazální likvorea. CT vyšetření ukázalo masivní pneumocefalus a frakturu klivu v oblasti sinus sphenoidalis. Provedli jsme endoskopický endonazální výkon a defekt úspěšně uzavřeli. Diskuze: Pneumatizace sfenoidální dutiny vykazuje velkou interindividuální variabilitu. V našem případě se jedná o extrémně vzdušný sinus v kombinaci s gracilním klivem, což bylo predisponujícím faktorem pro zlomeninu. Traumatická likvorea představuje riziko likvorové hypotenze a vzniku meningitidy. Klasický chirurgický přístup je mikroskopický transnazální. Endoskopie je moderní miniinvazivní variantou. Závěr: Endoskopické endonazální ošetření traumatické likvorey u zlomenin baze lební v oblasti klivu je metodou volby. Klíčová slova: zlomenina baze lební – neurochirurgie – endoskopie, Introduction: Clivus is a central structure of the skull base located in the vicinity of the brainstem and vital brain vessels. Clival fractures are usually caused by a high-energy trauma. Cerebrospinal fluid leak is one of the most common complications. Case report: A middle-aged male sustained a mild head trauma, followed by a nasal cerebrospinal fluid leak. CT scan revealed the massive pneumocephalus and the fracture of the clivus in the posterior wall of the sphenoidal sinus. We performed an endoscopic endonasal surgery to seal the defect. Discussion: Pneumatization of a sphenoidal sinus shows high variability. In the presented case, extreme pneumatization of the sinuses was combined with the gracile clivus, which was the predisposing factor for fracture. Traumatic cerebrospinal fluid leak carries the risk of intracranial hypotension and meningitis. Microscopic transseptal management is the classical surgical approach, while endoscopy provides the modern miniinvasive option. Conclusion: Endoscopic endonasal treatment of traumatic cerebrospinal fluid leak is the treatment of choice for the clival fractures. Key words: skullbase fracture – neurosurgery – endoscopy, and M. Májovský, D. Netuka, V. Masopust, V. Beneš
Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné k realizaci uspokojivého sexuálního styku. Výskyt erektilní dysfunkce je běžný na celém světě. Erektilní dysfunkce může být první klinickou manifestací endoteliální dysfunkce. Erektilní dysfunkce představuje rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění a u mužů 30–60 let a u diabetiků jde o prediktor závažného kardiovaskulárního onemocnění v časovém horizontu 2–5 let., Erectile dysfunction is defined as an inability to achieve and maintain an erection sufficient for satisfactory sexual intercourse. Erectile dysfunction incidence is common worldwide. Erectile dysfunction may be the first clinical manifestation of endothelial dysfunction. Erectile dysfunction shares risk factors with cardiovascular disease and is a predictor of a serious cardiovascular event in men who are 30–60 years of age and in diabetic patients over a period of two to five years., and Šrámková T.
Left ventricular assist devices (LVAD), currently used in treatment of terminal heart failure, are working on principle of rotary pump, which generates continuous blood flow. Non-pulsatile flow is supposed to expose endothelial cells to high stress and potential damage. Therefore, we investigated longitudinal changes in concentration of circulating endothelial microparticles (EMP) as a possible marker of endothelial damage before and after implantation of LVAD. Study population comprised 30 patients with end-stage heart failure indicated for implantation of the Heart Mate II LVAD. Concentrations of microparticles were measured as nanomoles per liter relative to phosphatidylserine before and 3 months after implantation. At 3 months after implantation we observed significant decrease in concentration of EMP [5.89 (95 % CI 4.31-8.03) vs. 3.69 (95 % CI 2.70-5.03), p=0.03] in the whole group; there was no difference observed between patients with ischemic etiology of heart failure (n=18) and with heart failure of non-ischemic etiology (n=12). In addition, heart failure etiology had no effect on the rate of EMP concentration decrease with time. These results indicate possibility that LVAD do not cause vascular damage 3 months after implantation. Whether these results suggest improvement of vascular wall function and of endothelium is to be proved in long-term studies., P. Ivak, J. Pitha, P. Wohlfahrt, I. Kralova Lesna, P. Stavek, Z. dorazilova, J. Stepankova, J. Maly, M. Pokorny, I. Netuka., and Obsahuje bibliografii
This study examined nitric oxide (NO) production, oxidative load and endothelium-dependent rela xation (NO-depe ndent and NO-independent) in adult male borderline hypertensive (BHR) and spontaneously hypertensive (S HR) rats as compared to normotensive Wistar-Kyoto (WKY) rats. Systolic blood pressure (BP) was determined by tail-cuff. NO production was determined by conversion of [3 H]-L-arginine. Conjugated dienes (CD) and concentrations of thiobarbituric acid-reactive substances (TBARS) were measured for assessment of oxidative load. Vascular function was investigated in ri ngs of the femoral artery (FA) using a wire myograph. BP of WKY, BHR and SHR was 106 ± 2, 143 ± 3 and 191 ± 3 mm Hg, respectively (p<0.01 for each). Significant left ventricle (LV) hy pertrophy and elevated levels of CD and TBARS in the LV were present in BHR and SHR as compared to WKY. NO production was elevated significantly in the aorta of BHR and SHR vs. WKY as well as in the LV of SHR vs. WKY. Acetylcholine (ACh)-induced relaxation of the FA was reduced significantly in both BHR and SHR vs. WKY. The NO-dependent component of ACh-induced relaxation had increasing tendency in hypertensive groups and it correlated positively with BP. The NO-independent component of vasorelaxation was reduced significantly in BHR and SHR vs. WKY and it correlated negatively with BP. In conclusion, the results showed that endothelial dysfunction in the experimental model of borderline hypertensive and hypertensive rats is NO-independent. The results suggest that borderline hypertension represents a risk of other cardiovascular disorders wh ich is qualitatively similar to that of fully developed hypertension., A. Púzserová ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
In the present study we aimed to evaluate whether oxidative stress and inflammation induced by strenuous exercise affect glycocalyx integrity and endothelial function. Twenty one young, untrained healthy men performed a maximal incremental cycling exercise - until exhaustion. Markers of glycocalyx shedding (syndecan-1, heparan sulfate and hyaluronic acid), endothelial status (nitric oxide and prostacyclin metabolites - nitrate, nitrite, 6-keto-prostaglandin F1α), oxidative stress (8-oxo-2’- deoxyguanosine) and antioxidant capacity (uric acid, nonenzymatic antioxidant capacity) as well as markers of inflammation (sVCAM-1 and sICAM-1) were analyzed in venous blood samples taken at rest and at the end of exercise. The applied strenuous exercise caused a 5-fold increase in plasma lactate and hypoxanthine concentrations (p<0.001), a fall in plasma uric acid concentration and non-enzymatic antioxidant capacity (p<10−4), accompanied by an increase (p=0.003) in sVCAM-1 concentration. Plasma 6-keto-prostaglandin F1α concentration increased (p=0.006) at exhaustion, while nitrate and nitrite concentrations were not affected. Surprisingly, no significant changes in serum syndecan-1 and heparan sulfate concentrations were observed. We have concluded, that a single bout of severe-intensity exercise is well accommodated by endothelium in young, healthy men as it neither results in evident glycocalyx disruption nor in the impairment of nitric oxide and prostacyclin production., J. Majerczak, K. Duda, S. Chlopicki, G. Bartosz, A. Zakrzewska, A. Balcerczyk, R. T. Smoleński, J. A. Zoladz., and Obsahuje bibliografii