Sofia Kovalevskaya was not only a great Russian mathematician, but also a writer and advocate of women's rights in the 19th century. After concluding her sexondary schooling, Sofia was determined to continue her education at the university level. She travelled to Heidelberg to study mathematics, but discovered there that as a woman she could not graduate. In 1870 she moved to Berlin to study with Karl Meierstrass, in 1874 she was granted a Ph.D. from the Göttingen University. In 1883 she received an invitation from Gösta Mittag-Leffler to lecture at the University of Stockholm. Sophia's most famous work is on the theory of partial differential equations, and on the rotation of a solid body about a fixed point. Sophia died very young, at the age of 41, from pneumonia., Ivo Kraus., and Obsahuje bibliografii
V této publikaci si můžete přečíst příběhy několika osob, jejichž život ovlivnilo poškození mozku. Jsou to výpovědi jak samotných lidí s handicapem, tak i rodinných příslušníků, o jejich zkušenosti, jak se s tímto nelehkým postižením vypořádat a najít si nový smysl života. Jsou to příběhy o vůli, odvaze a naději.
Životní prognóza pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) se dramaticky změnila po objevu inzulinu v roce 1922, ale stále byla o 25 let kratší ve srovnání s nediabetickou populací. Někteří lidé s DM1T však žili stejně dlouho jako nediabetická populace a neměli pozdní komplikace diabetu. Začali být oceňováni medailemi za dlouhý život s diabetem. Stali se však i předmětem výzkumu zabývajícího se otázkou, proč žijí tak dlouho, čím se odlišují od těch pacientů s DM1T, kteří žili krátce. Práce se zabývá odlišnostmi medailistů a diskutuje různé hypotézy, které by mohly tyto odlišnosti vysvětlit. Zdá se, že velice důležitá je kvalitní kontrola diabetu v prvních 20 letech od stanovení diagnózy, protože existuje tzv. glykemická paměť, která může v dalších letech životní prognózu významně ovlivnit. Život lidí se lineárně prodlužuje od počátku 19. století, prodlužuje se však i život osob s DM1T. Je to způsobeno jednak kvalitnější kontrolou glykemie, jednak kvalitnější prevencí a léčbou komplikací. Ukazuje se, že klesá výskyt terminálních stadií diabetické nefropatie, zlepšuje se primární i sekundární prevence kardiovaskulárních komplikací i kardiologická a kardiochirurgická léčba. Jako nejvýznamnější prognostické faktory zvýšené mortality se jeví manifestní proteinurie, diabetická neuropatie a hypertenze. Pokud nejsou přítomny tyto ukazatele, neliší se životní prognóza pacientů s DM1T významně od životní prognózy nediabetické populace. Klíčová slova: diabetická nefropatie – diabetes mellitus 1. typu – glykemie – glykemická paměť – ICHS – mortalita – pozdní komplikace diabetu – prognóza, The life expectancy of Type 1 diabetes mellitus (T1DM) dramatically improved after the discovery of insulin in 1922, but was still 25 years shorter than that of non-diabetic population. Some people with T1DM, however, lived to the same age as a non-diabetic population and had no late complications of diabetes. They began to be awarded medals in appreciation of their long life with diabetes. They also became the subject of a research examining why they lived so long and what was the difference between them and those patients with T1DM, whose lives were much shorter. The paper deals with the differences observed in the ´medallists´ and discusses various hypotheses that might account for them. It seems that reliable control of diabetes within the first 20 years following the diagnosis is very important, in relation to the existence of “glycemic memory“ which may significantly affect life expectancy in the following years. Human lifespan in general has been linearly extended since the early 19th century and the same holds for lifespans of people with T1DM. This is due to the higher quality control of glycemia on the one hand, and a better prevention and treatment of complications. It is observed that the incidence of terminal stages of diabetic nephropathy has been dropping, the primary as well as secondary prevention of cardiovascular complications, cardiological treatment and heart surgery have been improving. Manifest proteinuria, diabetic neuropathy and hypertension appear to be major prognostic factors of increased mortality. If these indicators are not present, the life expectancy of patients with T1DM does not significantly differ from that of the non-diabetic population. Key words: diabetic nephropathy – glycemia – glycemic memory – ICHS – late complications of diabetes – mortality – prognosis – type1 diabetes mellitus, and Zdeněk Rušavý, Silvie Lacigová
Na podzim roku 2014 byly ve struktuře Evropského parlamentu (EP) schváleny tzv. Interparlamentní skupiny (EP Intergroups), které usnadňují debatu v oblastech, o nichž parlament rozhoduje. Jednou z nich je skupina pro změnu klimatu, biodiverzitu a udržitelný rozvoj, která je platformou pro diskusi k tématům souvisejícím s vlivem životního prostředí na společnost a naopak. and Michaela Vlková.
The article focuses on the relationship between marital status and life satisfaction in the countries of Europe. The first part of the article discusses subjective evaluations of life satisfaction and the theoretical concepts that explain differences in the levels of life satisfaction according to marital status. The second part of the article is devoted to empirical analyses of data from the European Social Survey (ESS), the results of which indicate that in the countries studied married people tend to be more satisfied with life than others, even though the strength of this effect varies. The differences in the effect of marriage cannot be ascribed to a given society's divorce rate. In some countries the life satisfaction of the cohabiting population is almost as high as for married people, while in other countries it is closer to the level of life satisfaction observed among single people, and in other countries the level of satisfaction of the cohabitating individuals lies midway between married and single people.
Šídlatky (rod Isoëtes) jsou prastaré plavuně s pozoruhodnými adaptacemi na nedostatek živinových zdrojů ve vlastním prostředí. Jejich unikátní životní strategie je dodnes úspěšná, ne však bezmezně odolná vůči globálním změnám prostředí. Šídlatky tvoří významnou složku vyhraněných vodních i suchozemských ekosystémů a citlivě indikují jejich stav. Detailní znalost anatomie, fyziologie a ekologie těchto živoucích fosilií je klíčem k pochopení fungování a zranitelnosti jejich často rozsáhlých biotopů a zajištění jejich ochrany, případně obnovy., Quillworts (genus Isoëtes) are ancient lycophytes with remarkable adaptations to the sparse nutrient sources in their environment. Their unique life strategy has been successful to these days, but not entirely resistant to the global environmental changes. Quillworts make up an important component in well-defined aquatic and dry-land ecosystems and sensitively indicate their state. A detailed knowledge of the anatomy, physiology and ecology of these living fossils is the key to understanding the operation and vulnerability of their often extensive biotopes and to ensuring their protection or recovery., and Martina Čtvrtlíková.