Inherited disturbances of the mitochondrial energy generating system represent a heterogeneous group of disorders associated with a broad spectrum of metabolic abnormalities and clinical symptoms. We used the polarographic and spectrophotometric method for detection of mitochondrial disorders, because these two techniques provide a different insight into mitochondrial function. In six patients suspected of mitochondrial disease we found defects of complex I (two patients), complex III (one patient), complex IV (two patients) and a combination of defect of complex III and IV (one patient). Citrate synthase activity, used as the reference enzyme, was not changed. A comparison of the two methods showed several differences in evaluation of mitochondrial enzymes activity due to the fact that both methods used different conditions for enzyme activity measurements. In contrast to oxygen consumption measurements, where the function of the whole-integrated respiratory chain is characterized, spectrophotometric measurements characterize activities of isolated complexes in disintegrated membranes. However, it may be concluded from our experiments that both methods provide useful and complementary data about mitochondrial energetic functions. Whereas spectrophotometric data are suitable for evaluation of maximal enzyme activities of mitochondrial enzyme complexes, polarographic data provide better information about enzyme activities in cells with mitochondrial defects under in situ conditions., L. Wenchich, Z. Drahota, T. Honzík, H. Hansíková, M. Tesařová, J. Zeman, J. Houštěk., and Obsahuje bibliografii
Polemika člena korespondenta Akademie věd Jindřicha Bačkovského a docenta Františka Janoucha odráží atmosféru jara roku 1968. Začala nejprve v denním tisku (Rudém právu, nejdůležitějším deníku v ČSSR, tiskovém orgánu Komunistické strany Československa) v roce 1967 a pak se přenesla do Čs. čas. fyz. Janouch zřejmě chtěl především bojovat za vyšší podporu jaderné fyziky. Nato se ozval akademik Bačkovský, jeden z hlavních "organizátorů" fyzikálního výzkumu v socialistickém Československu, který se mohl cítit kritikou o generaci mladšího Janoucha dotčen. Z dnešního pohledu není ani tak zajímavé, kdo z diskutujících byl blíže tehdejší realitě a měl lepší návrhy na zlepšení, ale uvědomění si konstrastu s dnešní situací. Dnes se žádná taková diskuse (alespoň ne v otevřené formě) nevede. Je samozřejmě diskutabilní, zda lze seriózně vyhodnotit význam různých oborů vědy, ale na druhé straně - je dobré nechat vývoj struktury pěstovaných oborů zcela "náhodě" (podle toho, jak se kde objeví nějaká silná osobnost s vlivem, která dokáže svůj obor "nadopovat" evropskými dotacemi)? and Vybral Jan Valenta.
Debata o tzv. "Novém Humovi“ byla v posledních desetiletích dominantním tématem humovské interpretace. James Hill ve svém příspěvku v tomto časopise (2011) podporuje hlavní požadavek "novohumovců“, který vymezuje Huma jako epistemologického skeptika a ontologického realistu. Vůči tomuto pojetí máme několik výhrad. Některé se týkají nejasností v definici realismu a celkově i smysluplnosti projektu „Nový Hume“. Některé se týkají konkrétních Hillových argumentů zaměřených na Humovy Dialogy a především jeho tvrzení, že v tomto díle lze nalézt další důkaz Humova realismu., The New Hume Debate has dominated the interpretations of Hume’s philosophy in the last few decades. James Hill in his contribution in this journal (2011) supports the central claim of the New Hume, defining Hume as an epistemological sceptic and an ontological realist. I raise certain objections to Hill’s views. Some concern the confusions in the definition of realism and, on a more general level, question the meaningfulness of the whole New Hume project. Some concern Hill’s arguments focused specifically on Hume’s Dialogues, in which he claims to have found further confirmation of Hume’s realism with regard to Causation., and Zuzana Parusniková.