praktisch dargestellt von Emil André, Chybné stránkování, chybí s. 71 a 77-78, dvě s. označeny jako s. 73, Tištěno švabachem, and Converted from MODS to DC version 1.8 (EE patch 2018/05/24)
Max Nitsche, Sonderabdruck aus dem Jahresberichte der deutschen königl. böhm. landw. Landes-Mittelschule in Kaaden 1912, Obsahuje bibliografii, and Converted from MODS to DC version 1.8 (EE patch 2018/05/24)
Výběr z originálního textu Goethova Fausta, opatřený německým úvodem, českými poznámkami a německo-českým slovníčkem, je cvičným textem pro školy z roku 1929., Poznámky, Obsahuje rejstřík, Obsahuje německo-český slovník, Tištěno novogotickým typem písma, Německý a český text, and Beletrie v němčině
Ze statistických šetření zabývajících se četností výstytu jednotlivých slovních druhů v reklamních textech je patrné, že jednoznačnou převahu vykazují substantívni prvky (60%). Prioritní postavení substantiv zde vyplývá ze specifičnosti reklamního sdělení, opírajícího se o eliptický styl, a do značné míry souvisí se všeobecnou tendencí prosazování nominálního stylu. Reklamní jazyk vykazuje rovněž výrazný sklon k vícečelné atributizaci odrážející se v intenzitě zastoupení adjektiv. Užití jmenných prvků je zde zřetelně závislé na módních trendech, objevuje se řada nových příležitostných složenin, vliv amerikanismů a anglicismů, převažují výrazy hodnotící, superlativní, hyperbolické, citově zabarvené a výrazy expresívni. Moderní reklama znatelnou měrou oslabuje nejflcxibilnější slovní druh - verbum. Upřednostňovaná jednočlennost vět posiluje komunikativnost reklamních sloganů, přispívá ke všeobecnosti a nadčasovosti výpovědi a skýtá především dostatek prostoru pro vlastní (jedinečné) interpretace textu. Ostatní slovní druhy se vyskytují řidčeji. Určující však není frekvence jednotlivých slovních druhů, nýbrž jejich působivost z hlediska jednotlivého reklamního sdělení, tj. každý slovní druh se může stát nosným (relevantním) prvkem. Zcela běžný výraz je schopen v jistém kontextu působit velmi originálně a přispívat tak např. k požadované expresivite (slovní hříčky, rétorické figury aj.).
Tématem článku je činnost Einsatzgruppe H, její struktura a personální složení, jakož i poválečné trestní stíhání jejích příslušníků. Einsatzgruppe H (Operační skupina H) byla jedna ze speciálních jednotek podřízených berlínskému Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt), která byla koncem srpna 1944 vyslána společně s dalšími německými složkami na území Slovenska po vypuknutí protifašistického povstání. Prvořadým úkolem tohoto nově vytvořeného útvaru bylo „dořešení židovské otázky“, tedy zejména deportace zbylého židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů. Kromě toho však Einsatzgruppe H zasahovala téměř do všech sfér fungování slovenského státu a stala se podle autorky až do konce války jedním z tamních rozhodujících aktérů. Velitel jednotky byl pověřen kompletním zpravodajstvím o dění na Slovensku, její příslušníci se účastnili vojenských akcí při potlačování povstání, dohlíželi na události v politické, hospodářské, sociální i kulturní oblasti a podnikali v případě potřeby příslušná opatření. Během svého nasazení se mnohdy aktivně podíleli za pomoci Slováků a karpatských Němců na zločinech spáchaných na slovenském území vůči civilnímu obyvatelstvu, zejména židovskému. Jak autorka konstatuje, tyto zločiny však zůstaly po skončení války až na nepatrné výjimky zcela nepotrestány a jejich vykonavatelé se obvykle bez větších obtíží začlenili do poválečné společnosti, aniž by byli konfrontováni se svou činností na povstaleckém Slovensku. and Lenka Šindelářová.