a1_Poslední část seriálu rekapitulujícího pomocí sond vývoj akademií věd v českých zemí od r. 1890 až po konec 20. stol. přibližuje dopady čistek na přelomu 60. a 70. let 20. stol. na činnost Československé akademie věd (ČSAV). 70. léta 20. stol. znamenala pro ČSAV éru celkového úpadku a stagnace, což souviselo jak s výraznou vlnou odchodu předních vědců do exilu, tak s ideologicky podmíněnou perzekucí mnoha významných osobností zastávajících vedoucí pozice ve vědě do r. 1968 a s politickými zásahy do fungování vědy. Zároveň došlo zejména na počátku 70. let k přetrhání mnoha cenných kontaktů mezi ČSAV a centry světové vědy na Západě. Přesto i v tomto období dokázali někteří vědci přicházet s důležitými objevy a pracovat na skutečně mezinárodní úrovni. Stagnace pokračovala i v první polovině 80. let. K jistému zlepšení došlo až po nástupu M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS a s tím spojené politiky tzv. přestavby., a2_V ČSAV tyto změny symbolizovala i změna na nejvyšší pozici - v jejím čele stanul chemik Josef Říman. Řada pracovníků ČSAV se na konci 80. let zapojovala do kritiky stávajících poměrů a později také do rozsáhlých protestů proti zásahu policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Na jednotlivých pracovištích vznikala Občanská fóra a zejména mladší vědci požadovali nejen personální změny, ale také zásadní reformu celé struktury ČSAV. Josef Říman rezignoval a jeho nástupcem se stal vysoce uznávaný chemik Otto Wichterle. Probíhaly velmi intenzivní diskuze o změně podoby ČSAV. Výsledkem se stal návrh zákona o Akademii věd ČR, který parlament schválil v r. 1992. Mimo jiné už nová instituce nepočítala s institucí členů akademie věd a přestala tak plnit úlohu učené společnosti. Tento rok byl také posledním rokem existence společného československého státu - s ním zanikla i Československá akademie věd a její nástupnictví převzala Akademie věd ČR. Na jejím ustavujícím sjezdu na počátku r. 1993 byl do čela zvolen Rudolf Zahradník, který musel především zápolit s dramatickým nedostatkem financí. Situace se v tomto ohledu alespoň krátkodobě zlepšila až v první polovině 21. století., The last part of this series recapitulating the development of the Academy of Sciences in the Czech Lands from 1980 to the end of the 20th century presents the impact of the purges in the early 1970s on the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS) operations. The 1970s were an era of overall decline and stagnation, due to the emigration of leading scientists, ideologically-based persecution of many prominent figures that held leading positions in science and scholarship until 1968, as well as political interference in the operation of science. At the same time many valuable contacts with centres of world science in the West were broken off. Nevertheless, even in this period some scientists managed to make important discoveries and to work at an international standard. The stagnation carried on into the first half of the 1980s, but some improvements were made after M. S. Gorbachev came to power in the Soviet Union and launched perestroika. At CSAS these changes were symbolized by replacements at top levels, as the chemist Josef Říman took over. At the end of the 1980s a number of CSAS staff took part in criticism of existing conditions and subsequently in extensive protests at police operations against demonstrators on 17th November 1989 in Prague. Civic Forum branches were set up at individual establishments and particularly the younger scientists and scholars demanded personal changes and fundamental reforms in the entire CSAS structure. Josef Říman resigned and was replaced by the highly esteemed chemist Otto Wichterle. Intensive discussions followed on changes in the form of CSAS. Parliament then approved the Czech Academy of Sciences (CAS) bill in 1992. At the CAS inaugurating congress in early 1993, Rudolf Zahradník was elected a President. He primarily had to deal with the dramatic lack of funds. This situation did not improve at least in the short term until the beginning of the 21st century., and Martin Franc.
The Czech immigrants to Southeast Europe contributed to general progress of all regions they came to - particularly in agriculture, trade, arts and crafts.
This article is dealing with the activities of Czech organ-builder Václav Holub from Požega (Middle East Croatia) since he moved from Bohemia to Croatia and with his remarkable work he have done.
This study is the first part of a planned series of articles on the issue of disputations about Wyclif in connection with his 45 articles. It analyses the anonymous undated refutation of Oxford University’s testimonial on the blameless life and work of John Wyclif, and makes it accessible in a critical edition in the form of an appendix. By taking into consideration manuscript preservation, argumentation, and literary arrangement as well as chronology, the author proves for the first time the immediate relation of the refutation to the Carthusian cloister of Údolí Josafat (Valley of Josephat) in Dolany near Olomouc and its prior Štěpán of Dolany. A component of the study is an excursion into the issue of Archbishop Zbyněk’s synodal directive to surrender books by Wyclif. and Dušan Coufal.
Studie Evy Velické se zabývá okolnostmi vzniku a rané recepci první opery hudebního skladatele Bohuslava Martinů "Voják a tanečnice"., The first opera by Bohuslav Martinů (from the total of 16) named Voják a tanečnice (The Soldier and the Dancer), H.162 was created in the initial years of Martinů’s stay in Paris (1926–1927), when the effort to reflect different contemporary music trends and influences can be traced in his compositions. Voják a tanečnice is an original example of absorbing such influences. Together with the librettist, Jan Löwenbach, they tried to create a “new opera buffa”, which was not understood by the contemporary reviewers. The opera was first performed in Brno in 1928. The frequency of the first performances of Martinů’s stage works in the National Theatre in Brno indicates that the first performance of his first opera was not a coincidence but a part of targeted dramaturgy at the Brno stage., Eva Velická., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 167, anglický abstrakt 139.