Search

Start Over Format regular print

5482. Temperature, development and establishment potential of Thrips palmi (Thysanoptera: Thripidae) in the United Kingdom

Creator:
McDonald, Jamie R., Bale, Jeffrey S., and Walters, Keith F.A.
Format:
print, text, and regular print
Type:
article, bibliography, conference publication, model:article, and TEXT
Subject:
Third European Workshop of Invertebrate Ecophysiology (1998 : Birmingham, Česko), zoologie, fyziologie živočichů, ekofyziologie, hmyz, Thysanoptera, Thripidae, Thrips palmi, Frankliniella occidentalis, vývoj, přezimování, teplota, teplotní biologie, 591.5, 061.3, and 595.2/.7
Language:
English
Description:
In order to manage the risks posed to domestic crop production by quarantine pests such as Thrips palmi, their potential to establish in a new environment must be assessed. The thermal requirements for development of T. palmi were determined and compared with UK temperatures, to estimate its potential for development under UK conditions. Temperature and rate of development of T. palmi from egg to adult were linearly related between 15 and 30°C, allowing calculation of an overall threshold of 10.1°C, and a sum of effective temperatures of 194 degree-days. In the UK, development of T. palmi would be possible outdoors during the summer when a maximum of up to four or five generations could occur. Comparison of these data with those of the recently established and biologically similar pest, Frankliniella occidentalis, shows that establishment of T. palmi in the UK is unlikely to be limited by an inability to complete the life cycle during the favourable season., Jamie R. McDonald, Jeffrey S. Bale, Keith F.A. Walters, and Lit
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5483. Teoretické základy pokročilých metod magnetické rezonance na poli neurověd

Creator:
Ibrahim, Ibrahim and Tintěra, Jaroslav
Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
magnetická rezonanční tomografie--metody--využití, neurovědy--metody--přístrojové vybavení--trendy, kognitivní věda--metody--přístrojové vybavení--trendy, zobrazování difuzních tenzorů--metody--využití, moire topografie--metody--využití, neurozobrazování--metody--přístrojové vybavení--využití, mozek--fyziologie--patofyziologie--patologie, obrazy - zpracování pomocí počítače--metody--přístrojové vybavení--využití, anizotropie, algoritmy, statistika jako téma, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Ačkoliv konvenční techniky zobrazení magnetickou rezonancí mají dominantní postavení při vyšetření centrálního nervového systému, přesto tyto techniky nedokážou dát informaci o funkčních vlastnostech mozkové tkáně. Kromě konvenčních MR technik však existují i MR metody umožňující některé z těchto vlastností zobrazit. Mezi ně můžeme zařadit funkční magnetickou rezonanci, difuzně vážené zobrazování, resp. zobrazení difuzního tenzoru a morfometrickou analýzu. Tento článek podává přehled fyzikálních základů zmíněných MR metod a jejich využití ve výzkumu a klinické praxi., Although conventional MR imaging techniques play a crucial role in the examination of the central nervous system, these techniques can not give any information about functional properties of the brain tissue. Besides conventional MRI techniques, however, there are some MR methods enabling evaluation of these functional properties. These methods include functional magnetic resonance imaging, diffusion-weighted imaging or diffusion tensor imaging, and voxel based morphometry This article presents the basic physical concepts of the above-mentioned MR techniques and the, and Ibrahim Ibrahim, Jaroslav Tintěra
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5485. Terapeutické monitorování amikacinu a gentamicinu v rutinní klinické praxi

Creator:
Kacířová, Ivana and Grundmann, Milan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, gramnegativní bakteriální infekce--farmakoterapie, aminoglykosidy--aplikace a dávkování--normy--terapeutické užití, gentamiciny--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky--terapeutické užití, inhibitory syntézy proteinů--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky--terapeutické užití, amikacin--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky--terapeutické užití, antibakteriální látky--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky--terapeutické užití, monitorování léků--metody--normy, nežádoucí účinky léčiv, akutní poškození ledvin--chemicky indukované, poruchy sluchu--chemicky indukované, vztah mezi dávkou a účinkem léčiva, rozvrh dávkování léků, and testy toxicity--metody
Language:
Czech and English
Description:
Aminoglykosidy patří mezi nejstarší antibiotika, a i přes své relativně toxické účinky (nefrotoxicita a ototoxicita) jsou v současné klinické praxi cennou léčebnou skupinou. Jsou účinné zejména proti aerobním gramnegativním infekcím a v kombinaci s antibiotiky poškozujícími buněčnou stěnu (např. betalaktamy) také proti grampozitivním kokům. Vyznačují se koncentračně závislým baktericidním účinkem a dlouhým postantibiotickým efektem. Existuje mnoho důkazů o tom, že jedna velká denní dávka (respektive prodloužený dávkovací interval) aminoglykosidů je spojena s nižším rizikem nefrotoxicity a ototoxicity a srovnatelnou, ne-li lepší klinickou účinností v porovnání se stejnou celkovou denní dávkou podanou v několika menších dávkách během dne. Účinnost a toxicita aminoglykosidů vykazuje silný vztah k jejich sérové koncentraci. Klíčovou úlohu v minimalizaci toxicity a optimalizaci dávkování má terapeutické monitorování., Aminoglycosides constitute one of the oldest classes of antimicrobials. Despite their relative toxicity, mainly nephrotoxicity and ototoxicity, aminoglycosides are valuable in current clinical practice. They are bactericidal agents with activity against aerobic gram-negative infections and against gram-positive cocci when added to a cell wall active antimicrobial-based regimen (e.g. betalactams). Aminoglycosides have a concentration-dependent bactericidal effect and a long post antibiotic effect. There is accumulating evidence to show that large, single, daily doses (or more correctly, extended interval dosing) of aminoglycosides is associated with less nephrotoxicity and ototoxicity and comparable, if not superior clinical outcomes than the same total dose administered in small, multiple doses. The efficacy and toxicity of aminoglycosides show a strong direct positive relationship with blood drug concentrations. A key strategy in minimizing toxicity and optimizing therapy is therapeutic drug monitoring., and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5486. Terapeutické monitorování vankomycinu v rutinní klinické praxi

Creator:
Kacířová, Ivana and Grundmann, Milan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, vankomycin--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky, antibakteriální látky--aplikace a dávkování--farmakokinetika--krev--škodlivé účinky, monitorování léků--metody, methicilin rezistentní Staphylococcus aureus--účinky léků, stafylokokové infekce--farmakoterapie, rozvrh dávkování léků, plocha pod křivkou, metabolická clearance, časové faktory, sérum--chemie, vztah mezi dávkou a účinkem léčiva, and minimální inhibiční koncentrace (MIC)
Language:
Czech and English
Description:
Terapeutické monitorování hladin léčiv (therapeutic drug monitoring – TDM) je specifická metoda oboru klinické farmakologie pro monitorování terapie pomocí měření koncentrace léčiva v séru s následnou interpretací a akceptací klinikem. Použití TDM vede k optimalizaci individuálního dávkování vankomycinu u jednotlivých pacientů, a tím ke zkrácení doby hospitalizace a prevenci výskytu nežádoucích účinků. Minimální údolní sérová koncentrace vankomycinu by měla být vždy udržována nad 10 mg/l k zabránění vývoje rezistence, neměla by však přesáhnout 20 mg/l vzhledem k riziku nefrotoxicity. U závažných infekcí je doporučováno rozmezí 15–20 mg/l, a také u patogenů s MIC ≤ 1 mg/l by měla údolní koncentrace dosáhnout alespoň 15 mg/l k dosažení cílového poměru AUC24/MIC ≥ 400 (plocha pod křivkou/minimální inhibiční koncentrace). Pro léčbu méně závažných infekčních stavů by měla být dostatečná údolní koncentrace 10–15 mg/l. Při aplikaci v kontinuální infuzi u kriticky nemocných jsou doporučovány koncentrace v ustáleném stavu v rozmezí 15–25 mg/l. Klíčová slova: terapeutické monitorování – údolní koncentrace – vankomycin, Therapeutic drug monitoring (TDM) is specific method of clinical pharmacology for monitoring of the therapy using measurement of drug serum concentrations followed interpretation and good cooperation with clinician. TDM help clinicians to quickly optimize vancomycin dosing regimens to maximize the clinical effect and minimize the toxicity of the drugs. Minimum serum vancomycin trough concentrations should always be maintained above 10 mg/L to avoid development of resistance, neverthelles trough concentrations > 20 mg/L are not recommended because of the risk of nephrotoxicity. For serious infections vancomycin trough concentrations of 15–20 mg/L are recommended and for a pathogen with an MIC of 1 mg/L, the minimum trough concentration would have to be at least 15 mg/L to generate the target AUC24/MIC ≥ 400 (area under the curve/minimal inhibitory concentration). In non-complicated infections trough concentrations of 10–15 mg/L should be sufficient. For continuous infusions of vancomycin target steady-state concentration values of 15–25 mg/L have been advocated for critically ill patients. Key words: therapeutic monitoring – trough concentration – vancomycin, and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5487. Terapeutický potenciál mikronizované purifikované flavonoidní frakce (MPFF) diosminu a hesperidinu v rámci léčby chronického žilního onemocnění

Creator:
Hnátek, Lukáš
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, žilní insuficience--etiologie--farmakoterapie, chronická nemoc, hesperidin--terapeutické užití, diosmin--terapeutické užití, fixní kombinace léků, vény--účinky léků, edém--farmakoterapie, bércové vředy--farmakoterapie, hojení ran, pooperační péče, varixy--farmakoterapie, dolní končetina--krevní zásobení, mikrocirkulace--účinky léků, Detralex, and mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce diosminu a hesperidinu
Language:
Czech and English
Description:
Chronická žilní choroba (v originálním anglickém znění chronic venous disorder – CVD) je postižení žilního systému s vysokou incidencí, která se vyskytuje především Evropě a severní Americe. Hlavním cílem mikronizovné purifikované flavonoidní frakce (MPFF) diosminu a hesperidinu je eliminovat symptomy CVD (žilní bolest, tíže v nohou apod). Avšak MPFF diosminu a hesperidinu může být též použita k léčbě žilního otoku a žilního bércového vředu. Existuje mnoho studií, které dokazují jeho efekt v experimentu a též jeho efekt na úrovni mikrocirkulace. Další indikací MPFF diosminu a hesperidinu je hemoroidální choroba a jako doplňková léčba lymfedému. Je též prokázáno, že tato látka může být požita jako vhodná doplňující léčba zákroků na žilním systému. Pouze MPFF diosminu a hes­peridinu obdržela nejlepší doporučení – 1B v posledních směrnicích pro léčbu venoaktivními látkami., Chronic venous disorder (CVD) is a common illness with high incidence existing especially in Europe and North America. The main goal of micronized purified flavonoid fraction (MPFF) of diosmin and hesperidin is to eliminate the symptoms of CVD (venous pain, fatigue, etc). But MPFF of diosmin and hesperidin has good effectiveness for treatment of venous oedema and venous ulcer too. There are many papers that prove its effectiveness in the experiment and in the microcirculation too. The other indications for MPFF of diosmin hesperidin is hemorrhoidal disease and the accessory treatment of lymphedema. It is proved that this substance could be used as an effective supplementary treatment of symptoms after venous intervention. Only MPFF diosmin and hesperidin received the best recommendation – 1B in the last guidelines for VAD therapy., and Lukáš Hnátek
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5488. Terapie diabetiků hypolipidemiky a antihypertenzivy v České republice: poznámky k datům VZP

Creator:
Šnejdrlová, Michaela, Češka, Richard, Janíčková Žďárská, Denisa, Honěk, Petr, Dušek, Pavel, Pavlík, Tomáš, and Kvapil, Milan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
hypolipidemika, antihypertenzíva, předepisování léků--statistika a číselné údaje, diabetes mellitus--farmakoterapie, statistika jako téma, diabetes mellitus 2. typu--farmakoterapie, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Diabetes mellitus a zejména diabetes mellitus 2. typu představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Z hlediska ovlivnění KV rizika má enormní význam nejen pozitivní ovlivnění glykemie, ale také léčba diabetické dyslipidemie a arteriální hypertenze. Předložená práce poskytuje analýzu terapie antihypertenzivy a hypolipidemiky u všech diabetiků registrovaných u VZP v období let 2010–2013. V uvedeném období bylo s diagnózou diabetes mellitus léčeno 866 570 pojištěnců VZP, přičemž většinu tvořili diabetici nezávislí na inzulinu. Přibližně polovina pacientů byla dispenzarizována diabetology a polovina lékaři jiných specializací. Z antihypertenziv byli pacienti nejčastěji léčeni léky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin, dále pak beta­blokátory a diuretiky. Preskripce hypolipidemické léčby, zejména preskripce statinů, v souladu s platnými doporučeními, pozvolna narůstá, nicméně i nadále zůstává nedostatečná (v roce 2013 zůstalo bez hypolipidemické léčby 43,6 % diabetiků z ambulancí diabetologů a 51,3 % diabetiků z ambulancí praktických lékařů!). V doplňující analýze dat za rok 2014 jsme zjistili, že v tomto roce bylo léčeno z celkového počtu osob s farmakologickou léčbou diabetu nějakým hypolipidemikem 57,3 % osob. Nedostatečné využití zaznamenává rovněž kombinační hypolipidemická léčba, dosud zastoupená zejména kombinací statinu s fibrátem. Nicméně v následujících letech očekáváme na základě pozitivních výsledků subanalýzy studie IMPROVE-IT nárůst kombinační hypolipidemické terapie, resp. kombinační léčby statiny v kombinaci s ezetimibem. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu – diabetická dyslipidemie – ezetimib – kardiovaskulární riziko – statiny, Diabetes mellitus and in particular type 2 diabetes mellitus is one of the most important risk factors of cardiovascular disease. To influence cardiovascular risk there is enormous important not only positive influence of glycemia, but also the treatment of diabetic dyslipidemia and hypertension. The present work provides an analysis of lipid-lowering and antihypertensive therapy for all diabetics registered with General Health Insurance Company in the period 2010–2013. In this time 866 570 patients with diabetes mellitus registered with General Health Insurance Company were treated, the majority of them were diabetics independent on insulin. Approximately half of the patients were observed by dialectologists and half of them by the doctors of other specialization. Out of antihypertensive medi­cation, patients were most often treated by drugs that affect the renin-angiotensin system, as well as beta-blockers and diuretics. Prescription of the lipid-lowering therapy, especially prescription of statins, in accordance with the guidelines, is increasing, but remains insufficient (at 2013 43.6% diabetics treated by dialectologists and 51.3% diabetics treated by GP´s didn´t have lipid lowering therapy). Inadequate use of combination lipid-lowering therapy was recorded too, still represented mainly by combination of statin and fibrate, but in coming years we expect (based on the positive results of the subanalysis IMPROVE-IT study), an increase of combination therapy statin and ezetimibe. Keywords: diabetes mellitus type 2 – diabetic dyslipidemia – ezetimibe – cardiovacular risk – statins, and Michaela Šnejdrlová, Richard Češka, Denisa Janíčková-Žďárská, Petr Honěk, Pavel Dušek, Tomáš Pavlík, Milan Kvapil
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5489. Terapie erektilní dysfunkce dle Guidelines Evropské urologické asociace

Creator:
Šrámková, Taťána
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
erektilní dysfunkce--terapie, inhibitory fosfodiesterázy 5--aplikace a dávkování--klasifikace--škodlivé účinky--terapeutické užití, padělané léky--škodlivé účinky, potravní doplňky, směrnice pro lékařskou praxi jako téma, lékové interakce, erekce penisu--účinky léků, penis--krevní zásobení, prostaglandiny E--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, penilní protézy, lidé, and mužské pohlaví
Language:
Czech and English
Description:
Ideální léčba erektilní dysfunkce s ohledem na pacienta má snadné podání, není invazivní a bolestivá, je vysoce účinná s minimem rizika vedlejších účinků. Moderní léčba erektilní dysfunkce spočívající v první linii v podávání inhibitorů fosfodiesterázy 5 je bezpečná a dobře tolerovaná. Intrakavernózní farmakoterapie v druhé linii je úspěšná a bezpečná u diabetiků, mužů s kardiovaskulárním onemocněním i u mužů po radikální prostatektomii. Novým způsobem je léčba rázovou vlnou nízké intenzity vedoucí k neovaskularizaci. Změna životního stylu (intenzivní trénink a snížení Body Mass Index) vede ke zlepšení erektilní funkce., The ideal treatment of ED considering the patient's welfare should be easy to administer, non‑invasive, painless and highly effective, with minimal side effects. Modern, oral first‑line erectile dysfunction therapy using phosphodiesterase 5 inhibitors is safe, effective and well tolerated. Intracavernosal therapy as the second‑line therapy is safe and effective in diabetic patients, in men with cardiovascular disease and in men who have undergone radical prostatectomy. A new method of erectile dysfunction therapy is low‑intensity extracorporeal shock wave therapy which produces neovascularization. Lifestyle changes (intensive exercise and decrease in Body Mass Index) can improve erectile function., and Šrámková T.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5490. Terapie inzulinem glargin v režimu bazál/bolus v klinické praxi: observační neintervenční multicentrický projekt LINDA (Lantus in daily practice – safety and efficacy in basal bolus regimen)

Creator:
Janíčková Žďarská, Denisa, Brož, Jan, Křivská, Bohumila, Rušavý, Zdeněk, and Kvapil, Milan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, multicentrické studie, pozorovací studie, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, lidé středního věku, staří, prospektivní studie, dlouhodobě působící inzulin--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, diabetes mellitus 1. typu--farmakoterapie, diabetes mellitus 2. typu--farmakoterapie, hemoglobin A glykosylovaný--metabolismus, krevní glukosa--metabolismus--účinky léků, změny tělesné hmotnosti, hypoglykemie--epidemiologie, výsledek terapie, statistika jako téma, tělesná hmotnost--fyziologie--účinky léků, and hypoglykemika--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití
Language:
Czech and English
Description:
Cíl práce: Zhodnotit bezpečnost a účinnost léčby bazálním inzulinem glargin v režimu bazál/bolus v podmínkách běžné klinické praxe v České republice. Soubor a metodika: Projekt LINDA byl neintervenční, multicentrický (n = 255), národní observační projekt, který probíhal v podmínkách běžné klinické praxe. Do sledování bylo zařazeno celkem 4 998 pacientů s diabetes mellitus 1. a 2. typu (DM1T, DM2T) s převážně inzulinovou terapií (99,7 %), po následném zahájení léčby inzulinem glargin v režimu bazál/bolus. Pacienti byli sledováni po dobu 6 měsíců od zahájení této terapie. Primárním cílem projektu bylo sledování četnosti výskytu závažných hypoglykemických příhod při léčbě bazálním inzulinovým analogem glargin (Lantus?) v podmínkách běžné klinické praxe. Sekundárními sledovanými parametry byla změna glykovaného hemoglobinu (HbA1c), glykemie nalačno (FPG), změna tělesné hmotnosti, změna dávek inzulinu, změna počtu hypoglykemických příhod ve srovnání s předchozí léčbou a sledování četnosti nežádoucích účinků. Výsledky: Závažné hypoglykemie byly pozorovány během léčby inzulinem glargin u 0,8 % pacientů. Při srovnání výskytu hypoglykemií s předchozí terapií bylo prokázáno klinicky a statisticky významné snížení jejich četnosti. Procento pacientů s hypoglykemickou příhodou (17,6 %), závažnou (0,8 %) a závažnou noční hypoglykemií (0,3 %) bylo za poslední měsíc léčby s inzulinem glargin v režimu bazál/bolus konzistentně menší ve srovnání s posledním měsícem léčby před zahájením této terapie (42,5 %; 17,6 %; 13,8 % pacientů). U pacientů s DM1T došlo k poklesu všech hypoglykemií z hodnoty 37,80 ? 15,95 příhod/pacient/rok na 8,76 ? 4,38 příhod/pacient/rok (p < 0,001), závažných hypoglykemií z hodnoty 5,64 ? 3,27 příhod/pacient/rok na 0,0396 ? 0,012 příhod/pacient/rok (p < 0,001) a závažných nočních hypoglykemií z hodnoty 3,84 ? 2,04 příhod/pacient/rok na 0,0096 ? 0,003 příhod/pacient/rok (p < 0,001). U pacientů s DM2T poklesla četnost všech hypoglykemií z hodnoty 12,48 ? 7,57 příhod/pacient/rok na 1,68 ? 0,78 příhod/pacient/rok (p < 0,001), závažných hypoglykemií z hodnoty 2,04 ? 0,94 příhod/pacient/rok na 0,0132 ? 0,005 příhod/pacient/rok (p < 0,001) a závažných nočních hypoglykemií z hodnoty 1,32 ? 0,77 příhod/pacient/rok na 0,0048 ? 0,0008 příhod/pacient/rok (p < 0,001). Bylo prokázáno statisticky významné zlepšení metabolické kompenzace při užití inzulinu glargin. U DM1T došlo ke snížení hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA1c) z hodnoty 7,74 ? 1,71 % na 6,43 ? 1,39 % (∆ -1,31 ? 0,32 %; p < 0,001) a u DM2T z hodnoty 8,13 ? 1,56 % na 6,72 ? 1,40 % (∆ -1,41 ? 0,28 %; p < 0,001). Statisticky významně (p < 0,001) se zvýšil počet pacientů s hodnotami HbA1c < 5,4 %. Statisticky významný byl také pokles glykemie nalačno (FBG) a hodnot 6bodového glykemického profilu, a to u obou typů diabetu (p < 0,001). Změna terapie a následná léčba inzulinem glargin byla lékaři a pacienty vnímána pozitivně. Závěr: Za podmínek běžné klinické praxe zahájení léčby inzulinem glargin v režimu bazál/bolus u pacientů s předchozí inzulinovou terapií vedlo ke snížení četnosti výskytu hypoglykemických příhod včetně závažných a závažných nočních hypoglykemií a ke zlepšení metabolické kompenzace pacientů s diabetem (snížení glykovaného hemoglobinu, glykemie nalačno a hodnot 6bodového glykemického profilu). Byla zaznamenána větší spokojenost se stávající léčbou ze strany pacientů a lékařů. Klíčová slova: diabetes mellitus – inzulin glargin- observační projekt – režim bazál/bolus, Objective: To evaluate the safety and efficacy of basal insulin glargine using a basal-bolus regimen in a common clinical practice setting in the Czech Republic. Patients and methods: The LINDA project was a non-interventional, multicenter (n = 255), national, observational project. A total of 4,998 patients with Type 1 and 2 diabetes mellitus (T1DM, T2DM) with predominantly insulin therapy (99,7 %), after switch on insulin glargine at basal-bolus regimen, were enrolled in this project. The patients were followed up for 6 months after initiation of the therapy with insulin glargine. The primary objective of the project was to investigate the incidence of severe hypoglycemic episodes during the treatment with basal insulin analogue glargine (Lantus?) in a common clinical practice setting. The se­condary endpoints were changes in glycosylated hemoglobin (HbA1c) levels, fasting plasma glucose (FPG), body weight, insulin dose, change of number of hypoglycemic episodes in comparison the previous therapy and the frequency of adverse effects. Results: Severe hypoglycaemia were observed during treatment with insulin glargine at 0.8 % patients. When comparing the incidence of hypoglycemia with the previous therapy, we demonstrated a clinically and statistically significant reduction in their frequencies. The percentage of patients with hypoglycemic episodes (17.6 %), severe hypoglycemia (0.8 %) and severe nocturnal hypoglycemia (0.3 %) over the last month of treatment with insulin glargine using the basal-bolus regimen was consistently lower compared to the last month of treatment before initiation of this therapy (42.5 %, 17.6 %, and 13.8 % of the patients, respectively). In patients with T1DM, the incidence of hypoglycemia decreased from 37.80 ? 15.95 episodes/patient/year to 8.76 ? 4.38 epi­sodes/patient/year (p < 0.001) for all hypoglycemic episodes; from 5.64 ? 3.27 episodes/patient/year to 0.0396 ? 0.012 episodes/patient/year (p < 0.001) for severe hypoglycemia; and from 3.84 ? 2.04 episodes/patient/year to 0.0096 ? 0.003 episodes/patient/year (p < 0.001) for severe nocturnal hypoglycemia. In patients with T2DM, the incidence of hypoglycemia decreased from 12.48 ? 7.57 episodes/patient/year to 1.68 ? 0.78 episodes/patient/year (p < 0.001) for all hypoglycemic episodes; from 2.04 ? 0.94 episodes/patient/year to 0.0132 ? 0.005 episodes/patient/year (p < 0.001) for severe hypoglycemia; and from 1.32 ? 0.77 episodes/patient/year to 0.0048 ? 0.0008 episodes/patient/year (p < 0.001) for severe nocturnal hypoglycemia. A statistically significant improvement in the metabolic control was demonstrated when using insulin glargine. The glycated hemoglobin (HbA1c) decreased from 7.74 ? 1.71 % to 6.43 ? 1.39 % (∆ -1.31 ? 0.32 %, p < 0.001) in patients with T1DM, and from 8.13 ? 1.56 % to 6.72 ? 1.40 % (∆ -1.41 ? 0.28 %, p < 0.001) in patients with T2DM. A statistically significant (p < 0.001) increase in the number of patients with HbA1c < 5.4 % was further demonstrated. The decrease in fasting blood glucose (FBG) and 6-point blood sugar profile was also statistically significant in both types of diabetes (p < 0.001). Changes in therapy and subsequent treatment with insulin glargine were perceived positively by both physicians and patients. Conclusion: In the common clinical practice setting, the initiation of treatment with insulin glargine using the basal-bolus regime in patients with previous insulin therapy resulted in a reduction in the incidence of hypoglycemic events, including severe hypoglycemia and severe nocturnal hypoglycemia, and improved metabolic control in patients with diabetes (reduced glycated hemoglobin, fasting glucose values and 6-point blood glucose profile). Greater satisfaction with the current treatment was reported by both patients and physicians. Key words: basal-bolus regimen – diabetes mellitus – insulin glargine – observational project, and Denisa Janíčková Žďarská, Jan Brož, Bohumila Křivská, Zdeněk Rušavý, Milan Kvapil
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1562 to 2017

View larger »