Zatiaľ' čo jadrové skúšky spôsobili globálnu rádioaktívnu kontamináciu, Černobyľská havária (1986) mala dopad predovšetkým na európske krajiny a Fukušimská havária (2011) predovšetkým na Japonsko, aj keď uvoľnené rádionuklidy bolo možné sledovať v malých koncentráciách na všetkých kontinentoch ako aj vo svetových oceánoch a moriach. Havária Fukušimskej jadrovej elektrárne spôsobila v porovnaní s Černobyľskou haváriou (1986) približne 10-násobne nižší únik 131I a päťnásobne nižší únik 137Cs do životného prostredia. Radiačné dávky obyvateľstva nepresiahli v Japonsku 25 mSv/rok a v Európe boli rádovo 1 µSv/rok., Historical atmospheric tests of nuclear weapons have had a global impact on the radioactive contamination of the environment. Recent accidents at Chernobyl (1986) and Fukushima (2011) have had an impact on Europe and Japan, respectively, in addition small concentrations of radionuclides released from Fukushima have been registered on all continents as well as in oceans and seas. When compared with the Chernobyl accident, the Fukushima accident resulted in about a 10 fold increase in the release of 131I but a 3 fold decrease in the release of 137Cs to the environment. Following the Fukushima accident radiation doses did not exceed 25 mSv/year in Japan, whilst following the Chernobyl accident they were in the order of 1 µSv/year in Europe., Pavel P. Povinec., and Obsahuje bibliografii
Environmentální rastrovací elektronová mikroskopie představuje jeden z posledních vývojových trendů mikroskopických metod. Umožňuje zkoumání vzorků živé či neživé přírody v podmínkách vysokého tlaku plynů - až 3000 Pa oproti tlaku pod 0.001 Pa v klasickém rastrovacím elektronovém mikroskopu., Vilém Neděla, Rudolf Autrata., and Obsahuje seznam literatury
Article is focused on environmental scanning electron microscopy as a universal method for investigation of insulating and water containing samples. Advantages of this microscopy method are demonstrated by experiments that study biological tissues of fossil insects embedded in amber or analyze morphological structure of root canal walls prepared by laser. and Článek se zabývá environmentální rastrovací elektronovou mikroskopií jako univerzální metodou pro zkoumání izolačních vzorků a vzorků obsahujících vodu. Výhody této mikroskopické metody jsou presentovány na základě experimentů zabývajících se studiem zbytků biologických tkání fosilního hmyzu v jantaru a studiem povrchu stěny kořenových kanálků zubů po preparaci pevnolátkovým laserem.
This article considers the fiction of Vítězslav Nezval (1900–1958), which, incomparison with his verse, sometimes seemed to represent a marginal area ofhis work. The lyrical quality of some of his fiction was also emphasized. Thoughthese texts do not constitute an absolute dissolution of the story into lyric verse,they do reveal a number of features of the traditional epic model, which Nezval,however, uses in new contexts, with new functions. The key point is the framelikenature of the fictional world, which oscillates between the “possible” and“impossible.” Subsequently there is a considerable increase in the role of theswitching mechanism from level to level of the text structure, and in the role of the narrator, who highlights the two fundamental levels. A stream of associationsthen moves to the foreground, often expressed in distinctively stylized poeticlanguage. On the other hand, apart from the well-known and often-noted analogieswith the work of Proust, one finds in Nezval’s fiction a number of intertextualreferences to the tradition of the novel from Flaubert to Meyerink; above all it isthe strong, evident inspiration of Trivialliteratur. Nezval, however, employing theschematic approaches of Trivialliteratur, plays a game, often verging on parodyand the absurd, and principally, maintaining tension between verisimilitude andfantasy. This dualism, on the boundary between reality and fiction, to which thereader is led and where the action takes place and the characters move, seems to bea fundamental feature of Nezval’s epic model. and Studie se zabývá prózou Vítězslava Nezvala, která ve srovnání s poesií zdánlivě představovala okrajovou oblast autorovy tvorby; lyričnost také byla zdůrazňována jako klíčový prvek Nezvalova prozaického umění. Příslušné texty přesto nejsou absolutním rozplynutím příběhu v lyrice a vykazují dokonce řadu rysů tradičního epického modelu; Nezval ovšem tyto prvky používá v nových souvislostech a s novými funkcemi. Klíčovým bodem je rámcová povaha fikčního světa, kolísajícího mezi „možným“ a „nemožným“ pólem. Následně zásadně vzrostla role přepínačů mezi jednotlivými vrstvami textové struktury a zároveň i role vyprávěče, který zaujímá pozici reflektoru mezi oběma základními rovinami. Do popředí pak vystupuje proud asociací, vyjadřovaných často osobitě stylizovaným básnickým jazykem. Na druhou stranu lze v Nezvalových prózách – kromě známých a mnohokrát evidovaných analogií s texty Proustovými - nalézt řadu intertextuálních odkazů k románové tradici od Flauberta k Meyerinkovi; silná a zjevná je ale především inspirace triviální literaturou: Nezval ovšem hraje se schematickými postupy pokleslých žánrů hru, která je často dovádí na okraj parodie, stupňuje do absurdity a především udržuje „dvojlomné“ napětí mezi věrohodností a fantastičností příběhu. Ona podvojnost na rozhraní reality a fikce, na kterém je veden čtenář, odehrávají se děje a na němž se pohybují jednající postavy, se zdá být základním rysem Nezvalova epického modelu.
The article introduces a special themed issue of Theory of Science on epistemologies of spaces and places. It provides a disciplinary context of the theme and reviews some of the key arguments that led to the so-called spatial turn in social sciences and the humanities. Science studies in the broad sense (including social studies of science and technology, history and philosophy of science) have also been affected by this shift of research interest to spatial aspects of science at both micro- and macro-levels. Scientific knowledge has been subject to analyses that stress its local contingencies, mobility and dependencies on spatial arrangements. The ensuing new epistemologies require novel concepts or reconsideration of the older terms, such as universality or objectivity., Tento článek uvozuje zvláštní tematické číslo Teorie vědy věnované epistemologiím prostorů a míst. Článek představuje oborový kontext tématu a poskytuje přehled některých klíčových argumentů, jež vedly k takzvanému prostorovému obratu v sociálních a humanitních vědách. Výzkumy vědy v širokém smyslu (zahrnujícím sociální výzkumy vědy a techniky, dějiny a filosofii vědy) byly také ovlivněny tímto přesunem badatelských zájmů k jejím prostorovým aspektům na mikro i makro úrovni. Vědecké vědění je podrobováno analýzám, které zdůrazňují jeho místní nahodilosti, mobilitu a závislost na prostorových uspořádáních. Následné nové epistemologie vyžadují nové koncepty či přehodnocení starších termínů, jako univerzalita a objektvita., and Radim Hladík.