Autoři považují antiklerikalismus za významnou součást evropských modernizačních procesů, zaměřených proti církvi a jejím institucím. Sledují jeho charakter a proměny od poloviny 19. století do konce první třetiny století dvacátého v habsburské monarchii a první Československé republice, a to s ohledem na rozdíly a specifika v různém ideovém a sociálním prostředí, ve městě a na venkově a také v českých krajanských komunitách ve Spojených státech. Jejich monografie podle recenzenta umožňuje vnímat český, protikatolicky zaměřený antiklerikalismus v evropském kontextu jako mnohovrstevnatý fenomén, který významně ovlivnil dobovou společnost a politiku. Pro komplexní uchopení tématu, inspirativní otázky, široký rozsah pramenů i literatury a kompaktnost výkladu ji rozhodně doporučuje zájemcům o dějiny českého myšlení i politiky v 19. a 20. století., The authors view anti-clericalism as an important part of European modernization processes aimed at the church and its institutions, They monitor its character and transformations since the mid-1880s until the end ot the first third of the 20th century in the Hapsburg Empire and the first Czechoslovak Republic, taking into account differences and specific features in various social and ideological environments, in towns and in the country, and also in Czech compatriot communities in the United States. According to the reviewer, their monograph Czech Anti-Clericalism: Sources, Topics and Forms of Czech Anti-Clericalism from 1848 to 1938 permits perceiving the Czech anti-Catholic anti-clericalism in the European context as a multi-layered phenomenon which had a significant impact on the society and politics of that period. Because of its comprehensive grasp of the topic, inspiring questions it asks, its broad selection of sources and publications it draws from, as well the compact explanations it provides, the book is definitely recommended to all who are interested in the history of the Czech thinking and politics in the 19th and 20th centuries., [autor recenze] Marek Šmíd., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Článek se věnuje fungování kanceláře České akademie věd a umění a jejím písemnostem. První část práce je zaměřena na funkcionáře. Nejprve je popsán způsob volby a počty členů Akademie, dále následuje přehled o funkcionářích, předsedech a prezidentech, generálních sekretářích (později generálních tajemnících), jejich pravomocích a faktickém podílu na vyřizování dokumentů. Každý z funkcionářů je zde krátce představen. U generálních sekretářů (později tajemníků) si můžeme povšimnout, že stejnou funkci zastávali zpravidla i ve své třídě, což jim bylo dobrou průpravou. Druhá část se věnuje pracovníkům kanceláře Akademie, počínaje ředitelem kanceláře, přes tajemníka a další zaměstnance až k manipulantovi. Jsou popsány jejich kompetence a podíl na tvorbě písemností. Taktéž i zde jsou jednotlivé osoby krátce představeny. Poslední část popisuje oběh, způsob evidence, vyřizování a následné ukládání písemností. Charakterizuje základní typy písemností Akademie. Snaží se zachytit a popsat všechny úkony, které byly s dokumentem provedeny od chvíle, kdy byl doručen do Akademie, až po jeho vyřízení a odeslání. Stejně tak popisuje vznik dokumentů vlastních. Všímá si též původního uložení, možností vyhledávání ve spisech a následného uspořádání dokumentů v dnešním archivním fondu České akademie věd a umění. Jednou z příloh je seznam nejvýznamnějších funkcionářů celé Akademie, jednotlivých tříd a správní komise, tedy všech těch, kdo se podíleli na tvorbě zásadních dokumentů Akademie., The article deals with the functioning of the Offices of the Czech Academy of Sciences and Arts and its documents. The first part is devoted to the officials. First is described the method of electing and numbers of members of the Academy, followed by an overview of the officers, chairmen and presidents, general secretaries, their authority and describes their real participation on handling of documents. Each of the officials is briefly introduced. For general secretaries we can note that they normally held the same function in its class, allowing them to good preparation. The second part deals with the office staff of the Academy, from the director of the office, through the secretary-general and other staff to the handler. It describes their skills and shear in the formation of the document. Also, here are individuals briefly introduced. The last part describes the circulation, the method of recording, processing and subsequent storage of documents. It describes the basic types of documents. It tries to capture and describe all acts that were made with the document since it was delivered to the Academy, to its processing and dispatch. Similarly it describes the formation of own documents. Also notes the original order, the search options in the files and the subsequent arrangement of documents in today´s archival resources of the Czech Academy of Sciences and Arts. One of the attachments id a list of the most important functionaries throughout the Academy, the classes and the Administrative Commission, that all those who participated in the creation of key documents of Academy. (Translated by Martina Šumová.), and Překlad resumé: Martina Šumová
The first part of the text addresses the development of ethnography, ethnology and anthropology, respectively, as fields of study, based on the change of the research paradigm. The second part is focused on two most progressive sub-fields of the contemporary anthropology: urban and ethnic anthropology, respectively. It analyses the development of these two fields after 1989, as well as the key areas of research, especially with regard to the change of the political and social system and climate. The aim of the study is to accentuate the confusion with regard to the use of the terms ethnography, ethnology and anthropology and the development continuity of the field. In addition, it aims to underline the social bias of this field of study, even after 1989. Present-day anthropology applies the holistic approach and has remained, to a great extent, part of history. However, it would seem that its comparative scope is its weakness.
The use of metal detecting devices by the general public and the resultant plundering of archaeological sites is still one of the most painful issues in Czech archaeology. No simple or satisfactory solutions have been found. The aim of this paper is to objectively summarise the last 25 years of unrestricted use of metal detectors in the Czech Republic and its impact on the archaeological component of cultural heritage and on archaeology itself. The paper presents a quantitative model of metal detecting activities sourced from the available data. The results are employed to illustrate the effect of metal detecting activities on archaeological knowledge and to outline some related theoretical and methodological questions., Aleš Navrátil., and Obsahuje seznam literatury
Cílem článku je zhodnotit hlavní osy česko-německých vztahů v archeologii českých zemí, a to zejména v období protektorátu. Národnostní střety, ovlivňující i institucionální vývoj archeologie v Čechách a na Moravě, se zostřily po vzniku Československa v roce 1918, kdy se zde archeologie rozdělila na nedostatečně spolupracující českou a německou sféru. Hledají se příčiny jevu příznačného pro období nacistické okupace, kdy vnitřní kompetenční rozpory reprezentantů německé archeologie převažovaly nad střety mezi českými a německými archeology. Zhodnocena je rovněž míra povinné ideologizace oboru v tomto období a postavena otázka, zda vedle zdůrazňované nacifikace nebyla pro obor důležitější snaha o zlepšení všech stránek archeologie (kvalita výzkumů, publikací, muzejní evidence sbírek). České země v tomto kontextu skýtají jedinečnou možnost sledovat vztah české a německé archeologie na území, kde byla obě etnika tradičně zastoupena výraznými kulturními institucemi – na rozdíl např. od Polska, do nějž před 2. světovou válkou oblasti s německou majoritou nepatřily. V obou státech nebyla protektorátní nacistická ideologie vystřídána svobodným bádáním, nýbrž další povinnou ideologií, odmítající nejen předchozí práce německé, ale z velké části i ty v domácích jazycích. and The aim of the article is to provide a comprehensive evaluation of the history of Czech archaeology following the rise of Nazism in Germany and after the German occupation of Czechoslovakia. The text in particular presents the ethnic clashes influencing the institutional development of archaeology in Bohemia and Moravia, the roots of which stretch back to the period of the founding of the country in 1918. Also described are internal conflicts of authority among representatives of German Protectorate archaeology, which in fact had a greater impact on its development than antagonisms between members of the Czech and German archaeological community. The extent of the mandatory ideologization of the discipline in this period is likewise assessed. In this context, the Czech Lands provide a unique opportunity to study the relationship between Czech and German archaeology in a territory in which both ethnic groups were traditionally represented by distinctive cultural institutions, unlike, e.g., Poland, which did not have areas with a German majority prior to the Second World War. In post-war Czechoslovakia and Poland, the Nazi Protectorate ideology was replaced not by free research but rather by another mandatory ideology, one that rejected not only the preceding German work but also, to a large extent, work performed in the respective native languages.
Česká astrofografie měsíce je český projekt, u jehož zrodu stál právě před 15 lety spolu se svými kolegy její zakladatel - foto ambasador ESO a zároveň předseda astrofotograf Zdeněk Bardon. Soutěž zaštiťuje Česká astronomická společnost. Skupina porotců, složená jak z amatérských astronomů, tak z profesionálů, vybírá v elektronickém hlasování každý měsíc vítězný snímek. Na konci kalendářního roku je volen laureát ceny Jiřího Zemana, tedy nejvyššího ocenění pro nejlepšího astrofotografa., Zdeněk Bardon, Jana Žďárská., and Součástí článku jsou komentáře odborníků Miloslava Druckmüllera, Jiřího Grygara, Evy Markové, Jana Vondráka, Petra Heinzela, Mariána Vidovence