Two new species of chigger mites, Hyponeocula monocoxalae sp. n. from bats and reptiles, and Perates nudosetosus sp. n. from bats, are described. The first finding of larvae of Tectumpilosum negreai Feider, 1983 in nature is reported from a bat collected at the type locality, and the description of this species is emended. Four species, Perates monops (Brennan et Jones, 1960), Parasecia manueli (Brennan et Jones, 1960), Beamerella acutascuta Brennan, 1958, and Blankaartia sinnamaryi (Floch et Fauran, 1956), are recorded for the first time in Cuba and on new host species.
To investigate whether brassinosteroids (BRs) could be used to alleviate chill-induced inhibition of photosynthesis in cucumber (Cucumis sativus L) during chilling and subsequent recovery, the effects of exogenously applied 24-epibrassinolide (EBR) on gas exchange, chlorophyll fluorescence parameters, and antioxidant enzyme activity were studied. Cucumber plants were exposed to chilling under low light (12/8°C and 100 μmol m-2 s-1 PPFD) for 3 days and then recovered under normal temperature and high irradiance (28/18°C and 600 μmol m-2 s-1 PPFD) for 6 days. Chilling significantly decreased the net photosynthetic rate (PN) and stomatal conductance (g s), and increased rate of O2 .- formation and H2O2 and malondialdehyde (MDA) content in cucumber leaves, but did not influence the optimal quantum yield of PSII (Fv/Fm). Chilling also decreased the effective quantum yield of PSII photochemistry (ΦPSII) and photochemical quenching (qP), but induced an increase in nonphotochemical quenching (NPQ), and the activities of superoxide dismutase (SOD) and ascorbate peroxidase (APX). High irradiance (600 μmol m-2 s-1) further aggravated the decrease in PN, gs, ΦPSII and qP, and enhanced the increase in reactive oxygen species (ROS) generation and accumulation in the first day of recovery after chilling. However, high irradiance induced a sharp decrease in Fv/Fm and NPQ, as well as the activities of SOD and APX on the first day of recovery. EBR pretreatment significantly alleviated chill-induced inhibition of photosynthesis during chilling stress and subsequent recovery period, which was mainly due to significant increases in gs, ΦPSII, qP and NPQ. EBR pretreatment also reduced ROS generation and accumulation, and increased the activities of SOD and APX during chilling and subsequent recovery. Those results suggest that EBR pretreatment alleviates the chill reduction in photosynthesis and accelerated the recovery rate mainly by increasing of the stomatal conductance, the efficiency of utilization and dissipation of leaf absorbed light, and the activity of the ROS scavenging system during chilling and subsequent recovery period. and W. H. Hu ... [et al.].
We studied changes in the chlorophyll (Chl) fluorescence components in chilling-stressed sweet potato (Ipomoea batatas L. Lam) cv. Tainung 57 (TN57, chilling-tolerant) and cv. Tainung 66 (TN66, chilling-susceptible). Plants under 12-h photoperiod and 400 µmol m-2 s-1 irradiance at 24/20 °C (day/night) were treated by a 5-d chilling period at 7/7 °C. Compared to TN66, TN57 exhibited a significantly greater basic Chl fluorescence (F0), maximum fluorescence (Fm), maximum fluorescence yield during actinic irradiation (Fm' ), and the quantum efficiency of electron transport through photosystem 2, PS2 (ΦPS2). Chilling stress resulted in decrease in the potential efficiency of PS2 (Fv/Fm), ΦPS2, non-photochemical fluorescence quenching (NPQ), non-photochemical quenching (qN), and the occurrence of chilling injury in TN66. Chilling increased the likelihood of photoinhibition, characterized by a decline in the Chl fluorescence of both cultivars, and photoinhibition during low temperature stress generally occurred more rapidly in TN66. and K. H. Lin, W. C. Hwang, H. F. Lo.
A long growing season, mediated by the ability to grow at low temperatures early in the season, can result in higher yields in biomass of crop Miscanthus. In this paper, the chilling tolerance of two highly productive Miscanthus genotypes, the widely planted Miscanthus × giganteus and the Miscanthus sinensis genotype ‘Goliath’, was studied. Measurements in the field as well as under controlled conditions were combined with the main purpose to create basic comparison tools in order to investigate chilling tolerance in Miscanthus in relation to its field performance. Under field conditions, M. × giganteus was higher yielding and had a faster growth rate early in the growing season. Correspondingly, M. × giganteus displayed a less drastic reduction of the leaf elongation rate and of net photosynthesis under continuous chilling stress conditions in the growth chamber. This was accompanied by higher photochemical quenching and lower nonphotochemical quenching in M. × giganteus than that in M. sinensis ‘Goliath’ when exposed to chilling temperatures. No evidence of impaired stomatal conductance or increased use of alternative electron sinks was observed under chilling stress. Soluble sugar content markedly increased in both genotypes when grown at 12°C compared to 20°C. The concentration of raffinose showed the largest relative increase at 12°C, possibly serving as a protection against chilling stress. Overall, both genotypes showed high chilling tolerance for C4 plants, but M. × giganteus performed better than M. sinensis ‘Goliath’. This was not due to its capacity to resume growth earlier in the season but rather due to a higher growth rate and higher photosynthetic efficiency at low temperatures., S. Fonteyne, P. Lootens, H. Muylle, W. van den Ende, T. de Swaef, D. Reheul, I. Roldan-Ruiz., and Obsahuje seznam literatury
We compared the sensitivity to cold stress, in terms of photosynthetic capacity and changes in chlorophyll fluorescence of photosystem 2 (PS2), of an evergreen and a deciduous oak species, which co-occur in the southeastern United States. We predicted that the evergreen species, Quercus virginiana, which must endure winter, is likely to have an inherently greater capacity for energy dissipation and to be less susceptible to chilling stress than the deciduous species, Quercus michauxii. Short-term cold stress in both species lead to greater than 50 % reduction in maximum photosynthetic rates, 60-70 % reduction in electron transport, and irreversible quenching of PS2 fluorescence. The kinetics of recovery in the dark after exposure to 1 h high irradiance (1000 µmol m-2 s-1) and chilling (5 °C) showed that the evergreen Q. virginiana exhibited more protective qE and less irreversible quenching (qI) than the deciduous Q. michauxii. The large qE which we observed in Q. virginiana suggests that the capacity for photoprotection at low temperatures is not induced by a long-term acclimation to cold but preexists in evergreen leaves. This capacity may contribute to the ability of this species to maintain leaves during the winter. and J. Cavender-Bares ... [et al.].
This work aimed to evaluate if chilling stress may be mitigated by elevated CO2 (EC) in Beta vulgaris L. plants. Photosynthetic rate was measured at 21% and 2% O2 after a short-term exposure of 5 h at four different treatments: 360 μmol(CO2) mol-1/25°C (AC); 360 μmol(CO2) mol-1/4°C (AC+LT); 700 μmol(CO2) mol-1/25°C (EC); 700 μmol(CO2) mol-1/4°C (EC+LT). Compared to AC+LT, EC+LT plants showed higher values of CO2 fixation, photochemical activity, and Rubisco amount. These latter invest a higher portion of photosynthetic electron flow to O2, differently from AC+LT plants that promote the regulated thermal dissipation processes. In EC+LT plants, the photosynthetic electron flow to O2 acts as a safety mechanism against the excess of absorbed light, upon return to prechilling conditions, allowing photosynthetic apparatus to maintain its efficiency. In AC+LT plants, the increase of thermal dissipation processes was not adequate to guarantee the PSII photoprotection and the photosynthetic recovery after chilling., C. Arena, L. Vitale., and Obsahuje bibliografii
Článek vychází u příležitosti 125. výročí narození českého chirurga profesora Arnolda Jiráska (1887-1960), který patřil k nejvýznamnějším reprezentantům lékařského stavu v Československu. Jirásek byl nadán mimořádným intelektem, pílí, ctižádostí, schopnostmi organizačními i literárními, což vedle více než 380 odborných prací dosvědčuje i řada prací popularizačních. Psal mj. životopisné studie o vynikajících lékařích a především je autorem rozsáhlé monografie o svém předchůdci a vzoru Eduardu Albertovi (1841-1900), jehož osobností se autorka dlouhodobě zabývala. Jiráskova práce jí kromě faktografických údajů ke studiu života a díla E. Alberta nabídla další zajímavé téma v oblasti dějin vědy, a to výzkum badatelských postupů tohoto Albertova životopisce. Na základě kritického studia Jiráskových publikovaných prací a jeho archivního fondu (uloženého v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR) autorka objasňuje, jak Arnold Jirásek postupoval při psaní monografie, jak psal chirurg žijící ve 20. století o chirurgovi století 19., v čem byly výhody a úskalí takové práce. Ke vzniku Jiráskova monografického díla přispěl vývoj po roce 1939. Složitou situaci, v níž se Jirásek ocitl, a další osudy kliniky za II. světové války autorka popisuje v první části článku, v další přibližuje Albertovu osobnost a zejména Jiráskův postup při psaní monografie, která vyšla v roce 1941 u příležitosti stého výročí Albertova narození, v závěrečné části se pokouší o srovnání osudů významných osobností dvou chirurgů., Článek vychází u příležitosti 125. výročí narození českého chirurga profesora Arnolda Jiráska (1887-1960), který patřil k nejvýznamnějším reprezentantům lékařského stavu v Československu. Jirásek byl nadán mimořádným intelektem, pílí, ctižádostí, schopnostmi organizačními i literárními, což vedle více než 380 odborných prací dosvědčuje i řada prací popularizačních. Psal mj. životopisné studie o vynikajících lékařích a především je autorem rozsáhlé monografie o svém předchůdci a vzoru Eduardu Albertovi (1841-1900), jehož osobností se autorka dlouhodobě zabývala. Jiráskova práce jí kromě faktografických údajů ke studiu života a díla E. Alberta nabídla další zajímavé téma v oblasti dějin vědy, a to výzkum badatelských postupů tohoto Albertova životopisce. Na základě kritického studia Jiráskových publikovaných prací a jeho archivního fondu (uloženého v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR) autorka objasňuje, jak Arnold Jirásek postupoval při psaní monografie, jak psal chirurg žijící ve 20. století o chirurgovi století 19., v čem byly výhody a úskalí takové práce. Ke vzniku Jiráskova monografického díla přispěl vývoj po roce 1939. Složitou situaci, v níž se Jirásek ocitl, a další osudy kliniky za II. světové války autorka popisuje v první části článku, v další přibližuje Albertovu osobnost a zejména Jiráskův postup při psaní monografie, která vyšla v roce 1941 u příležitosti stého výročí Albertova narození, v závěrečné části se pokouší o srovnání osudů významných osobností dvou chirurgů., and Překlad resumé: Melvyn Clarke