Působení člověka a jeho zemědělské činnosti ovlivnilo přirozený vývoj měkkýších společenstev v průběhu holocénu. Nicméně, prehistorické a historické vlivy na přírodu vedly k vytvoření mozaiky rozmanitých stanovišť s vysokou druhovou diverzitou. Ve smutném kontrastu k tomu stojí moderní snahy o vylepšení přírody, jakými jsou různé rekultivace krajiny., Human influence and agriculture affected the natural development of mollusc communities during the Holocene. Nevertheless, prehistorical and historical impacts on nature have created a mosaic of different habitats with high species diversity, in sad contrast to modern attempts to improve nature, such as various landscape reclamations., and Vojen Ložek, Lucie Juřičková.
Monografie navazuje na předešlou Kopečkovu práci Éra nevinnosti: Česká politika 1989-1997 (Brno, Barrister & Principal 2010) a pojednává o okolnostech a důsledcích takzvané opoziční smlouvy, kterou po volbách v roce 1998 uzavřely dvě největší české politické strany - sociální demokracie pod vedením Miloše Zemana a Občanská demokratická strana v čele s Václavem Klausem - o podmínkách tolerance Zemanovy vlády Klausovou opozicí. Předmětem politologického výkladu jsou jak hlavní aktéři tohoto mocenského paktu, tak početná opozice proti němu, které se podařilo zabránit, aby se proměnil ve stabilní systém dominance dvou stran. Přes až přílišnou závislost na žurnalistických pramenech představuje Deformace demokracie? podle recenzenta spolu s autorovou předešlou publikací základní syntézu o českém politickém vývoji po pádu komunistického režimu., The publication under review, whose title translates as "A deformation of democracy? The opposition agreement and Czech politics, 1998-2002", follows on from Kopeček´s Éra nevinnosti: Česká politika 1989-1997 (The age of innocence. Czech politics 1989-97, Brno: Barrister a. Principal, 2010). It is concerned with the circumstances and consequences of what was popularly known as the Opposition Agreement, which, after the general elections of 1998, was signed by the two largest Czech political parties - the Social Democratic Party, led by Miloš Zeman (b. 1944), and the Civic Democratic Party, led by Václav Klaus (b. 1941) - and concerns the terms and conditions under which the Klaus-led opposition would tolerate the Zeman-led government. The focus of this political-science interpretation is not only the main actors of the agreement but also the large opposition to it. The latter ultimately succeeded in preventing the pact from leading to a system run by only two parties. Despite its excessive dependence on journalistic sources, the publication, according to the reviewer, constitutes, together with the author´s preceding volume, a fundamental work on Czech political developments since the collapse of the Communist regime., [autor recenze] Petr Roubal., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The study presents some corpus-based results about dispositional reflexive constructions in Czech. One type of Czech dispositional reflexives expresses the evaluation of a mental state with regard to an event associated with the predicate (Snad se mu žije lehčeji.). The evaluation of experiencing an underlying event in a particular way is usually encoded lexically by an adverbial phrase, the licensing conditions of which have not yet been investigated both within Western formal approaches (''manner adverb'', ''some adverbial modification'') and within the Slavic grammatical tradition. Based on the analysis of corpus data, the formal (lexical, syntactic and prosodic) properties of this (explicit or implicit) adverbial argument will be examined. Then the frequency distribution of the adverbial argument (initial, preverbal, postverbal, final) within the clause will be established. Attention will also be given to the frequency of specific adverbs in both affirmative and negative clauses. Furthermore, an explanatory account of the adverbial selection in dispositional reflexives will be developed. When a reflexive verbal form is combined with an adverb (θ-identification), different main types of manner adverbs need to be distinguished, according to the semantic feature of ‘activation’ of the adverb [eval] and the θ-grid (<θ-Exp>, <θ- x>): obligatory evaluative (nerado ''unwillingly''), facultative evaluative (výborně ''excellently'') pragmatically evaluative (přirozeně ‘naturally‘) and non-evaluative adverbs (rozhořčeně ''indignantly'', rychle ''quickly''). Within the class of evaluative adverbs, one can further differentiate between primary evaluative adverbs (dobře ''well'') and secondary evaluative adverbs (vesele ''cheerfully''), according to their semantic structure. The behaviour of adverbs that do not define their pole as either positive or negative (normálně ''normally'', nějak ''somehow''), or those that can be tied contextually to both poles (zvláštně ''oddly'') will be outlined briefly. Finally, the proposed paper will discuss three distinct functions of the modifier sám, -a, -o (''alone'') in syntactic reflexives: autocausative, autoagentive and - last but not least - dispositional. and V této studii prezentujeme výsledky korpusového šetření z oblasti impersonálních reflexivních dispozitiv. Jeden typ českých dispozičních konstrukcí vyjadřuje hodnocení mentál-ního stavu se zřetelem k události specifikované predikátovým výrazem (Snad se mu žije lehče-ji.). Taková evaluace prožívání události je zpravidla lexikálně specifikována adverbiálními výrazy, jejichž charakteristika nebyla doposud v západních formálních popisech (''manner ad-verbs'') ani ve slavistické literatuře (''hodnotící adverbiální výraz'') podrobněji zachycena. Na základě pozorování korpusových dat nejdříve zjišťujeme formální prostředky (explicitního a implicitního) evaluativního adverbiálního argumentu. Zároveň statisticky vyhodnocujeme za prvé frekvenční distribuci slovosledné pozice adverbia (počáteční, antepozice, postverbální, koncová) v jednotlivých dispozičních strukturách a za druhé frekvenci konkrétních příslovcí jednak v kladných, jednak v záporných dispozitivech. Poté je podána teoretická koncepce ad-verbiální selekce v e-flexivních dispozitivech. Při spojení reflexivní formy slovesa s adverbiem (tzv. θ-identifikaci) rozlišujeme podle aktivace sémantického rysu [±eval] a θ-struktury (<θ- -Exp>, <θ-x>) obligátně evaluativní adverbia (nerado) od fakultativně evaluativních (výborně), pragmaticky evaluativních (přirozeně) a non-evaluativních (rozhořčeně, rychle). Dále dělíme třídu evaluativních adverbií podle jejich sémantické komponentní struktury na primárně (dobře) a druhotně (vesele) evaluativní. Okrajovou pozornost věnujeme i příslovcím, která svou pó-lovou specifikaci [pozitivně - negativně] bud’ blíže nedefinují (normálně, nějak) nebo naopak, která zároveň vystihují jak pozitivní, tak i negativní hodnocení (zvláštně). Na závěr vymezujeme tři funkce výrazu sám, -a, -o v reflexívních konstrukcích: funkci autokauzativní, autoagentivní a dispoziční.
The study presents some corpus-based results about dispositional reflexive constructions in Czech. One type of Czech dispositional reflexives expresses the evaluation of a mental state with regard to an event associated with the predicate (Snad se mu žije lehčeji.). The evaluation of experiencing an underlying event in a particular way is usually encoded lexically by an adverbial phrase, the licensing conditions of which have not yet been investigated both within Western formal approaches (''manner adverb'', ''some adverbial modification'') and within the Slavic grammatical tradition. Based on the analysis of corpus data, the formal (lexical, syntactic and prosodic) properties of this (explicit or implicit) adverbial argument will be examined. Then the frequency distribution of the adverbial argument (initial, preverbal, postverbal, final) within the clause will be established. Attention will also be given to the frequency of specific adverbs in both affirmative and negative clauses. Furthermore, an explanatory account of the adverbial selection in dispositional reflexives will be developed. When a reflexive verbal form is combined with an adverb (θ-identification), different main types of manner adverbs need to be distinguished, according to the semantic feature of ''activation'' of the adverb [eval] and the θ-grid (<θ-Exp>, <θ- x>): obligatory evaluative (nerado ''unwillingly''), facultative evaluative (výborně ‘excellently‘) pragmatically evaluative (přirozeně ''naturally'') and non-evaluative adverbs (rozhořčeně ''indignantly'', rychle ''quickly''). Within the class of evaluative adverbs, one can further differentiate between primary evaluative adverbs (dobře ''well'') and secondary evaluative adverbs (vesele ''cheerfully''), according to their semantic structure. The behaviour of adverbs that do not define their pole as either positive or negative (normálně ''normally'', nějak ''somehow''), or those that can be tied contextually to both poles (zvláštně ''oddly'') will be outlined briefly. Finally, the proposed paper will discuss three distinct functions of the modifier sám, -a, -o (''alone'') in syntactic reflexives: autocausative, autoagentive and - last but not least - dispositional. and V této studii prezentujeme výsledky korpusového šetření z oblasti impersonálních reflexivních dispozitiv. Jeden typ českých dispozičních konstrukcí vyjadřuje hodnocení mentálního stavu se zřetelem k události specifikované predikátovým výrazem (Snad se mu žije lehčeji.). Taková evaluace prožívání události je zpravidla lexikálně specifikována adverbiálními výrazy, jejichž charakteristika nebyla doposud v západních formálních popisech (''manner adverbs'') ani ve slavistické literatuře (''hodnotící adverbiální výraz'') podrobněji zachycena. Na základě pozo-rování korpusových dat nejdříve zjišťujeme formální prostředky (explicitního a implicitního) evaluativního adverbiálního argumentu. Zároveň statisticky vyhodnocujeme za prvé frekvenční distribuci slovosledné pozice adverbia (počáteční, antepozice, postverbální, koncová) v jednotli-vých dispozičních strukturách a za druhé frekvenci konkrétních příslovcí jednak v kladných, jednak v záporných dispozitivech. Poté je podána teoretická koncepce adverbiální selekce v e-flexivních dispozitivech. Při spojení reflexivní formy slovesa s adverbiem (tzv. θ-identifikaci) roz-lišujeme podle aktivace sémantického rysu [±eval] a θ-struktury (<θ- -Exp>, <θ-x>) obligátně evaluativní adverbia (nerado) od fakultativně evaluativních (výborně), pragmaticky evaluativních (přirozeně) a non-evaluativních (rozhořčeně, rychle). Dále dělíme třídu evaluativních adverbií podle jejich sémantické komponentní struktury na primárně (dobře) a druhotně (vesele) evaluativní. Okrajovou pozornost věnujeme i příslovcím, která svou pólovou specifikaci [pozitivně - negativně] bud’ blíže nedefinují (normálně, nějak) nebo naopak, která zároveň vystihují jak pozitivní, tak i negativní hodnocení (zvláštně). Na závěr vymezujeme tři funkce výrazu sám, -a, -o v reflexívních konstrukcích: funkci autokauzativní, autoagentivní a dispoziční.
The semantic aspectuality of the German present participle (participle I) is not mentioned in Grammars of German, and in specialized studies it is taken for granted that the aspect of this sort of verbal derivative (e. g. besuchende ''visiting'') is only imperfective. In Štícha (2009) it is shown that the German attributive participle I can also be used and interpreted in the meaning of the Slavic perfective aspect. In this article, a special attention is paid to the aspectual meaning of the modal usage of the present participle with the free syntactic morpheme zu (zu besuchende ''to be visited''). Examples of sentences containing this sort of modal attribute are selected from the corpus material (Corpus W - all free accessible corpora - of the Institute for the German Language in Mannheim, Germany) to show that the modal participle must be interpreted as perfective in most of its sentence usages. Some elementary statistics are added to strengthen the arguments. and Vidový význam německého modálního participia I v německých gramatikách není zmiňován a ve speciální literatuře se předpokládá, že tento druh verbálního derivátu (např. besuchende - navštěvující/navštívící) má význam imperfektiva. Ve Štícha (2009) bylo ukázáno, že atributivní participium I bývá v němčině užíváno a chápáno také ve významu slovanského perfektiva. V tomto článku se speciálně zabýváme vidovým významem modálně užívaného participia I s volným syntaktickým morfémem zu (zu besuchende - ''mající být navštíven''). Na korpusovém materiálu (prohledáván byl Korpus W - všechny veřejně přístupné korpusy - mannheimského Ústavu pro německý jazyk) se ukazuje, že ve většině případů modálního užití participia I s zu jde o význam perfektivní. Na podporu teoretických argumentů je připojeno několik elementárních statistik.