Problematiku tvůrčího uplatnění ženy ve výtvarném umění lze v českém prostředí průběžně sledovat od první poloviny 19. století. K jejím základním tématům patří okolnosti uměleckého vzdělávání, významné pro utváření charakteru a rozšíření ženské tvorby. Příspěvek zachycuje formy uměleckého školení na různých úrovních, které se postupně nabízely ženám a dívkám, se zaměřením na období před osmdesátými lety 19. století, dosud málo zkoumané i z hlediska ženské výtvarné činnosti jako takové. Tehdejší cesty žen k dosažení uměleckých dovedností vykazují rozmanitost spojenou s vyrovnáváním se s omezujícími faktory dané doby. Pozornost se tu věnuje úloze rodinné umělecké tradice jako hlavnímu zdroji profesionálního výtvarného působení ženy v první polovině století. Připomenuty jsou aspekty výtvarného vzdělávání šlechtičen, jejichž umělecké uplatnění tvoří v tomto období nezanedbatelnou součást celku ženského umění. Především v rámci druhé poloviny 19. století je pak sledován vznik a rozvoj skupinového a veřejného ženského uměleckého školení, v jehož počátcích zastávala významnou úlohu známá škola kreslení Amálie Mánesové. Text následně zaznamenává způsoby hromadného uměleckého a uměleckořemeslného vzdělávání žen v šedesátých a sedmdesátých letech, které v tomto směru již významně předcházely činnosti Uměleckoprůmyslové školy. Pozornost zasluhuje novátorská výtvarná výuka na dívčí průmyslové škole Spolku paní sv. Ludmily od roku 1865 a od roku 1871 aktivita obdobně zaměřené, ale intenzivněji působící obchodní a průmyslové školy Ženského výrobního spolku. Pojednání si klade za úkol přinést průřezový pohled na počátky ženského uměleckého vzdělávání v Čechách, zachytit jeho základní rysy a poukázat na pozoruhodné aspekty tohoto tématu v historii ženské umělecké činnosti. and The problems surrounding the creative fulfilment of women in art may be traced continuously in Bohemia beginning in the first half of the 19th century. One basic theme treated in this essay revolves around artistic education, which was significant in forming the character of and disseminating women’s art. The text describes the different forms and levels of artistic training which were progressively provided for women and girls, with emphasis on the period before the 1880s, which has received little attention to date from the standpoint of women’s artistic activities as such. The roads women took then to acquire artistic skills were manifold and connected with the need to cope with the restricting factors of the age. Attention is devoted to the role of family artistic traditions as the main source of professional artistic activity for women in the first half of the century. Aspects of the artistic education of noble women – whose artistic activities constitute a considerable portion of women’s art as a whole – are noted. Then, chiefly within the framework of the second half of the 19th century, the origins and development of group and public artistic schooling for women are contemplated, with attention paid to the significant role played during those early days by the well-known drawing school of Amálie Mánes. Subsequently, the text documents the manners in which large-scale education for women in art and in arts and crafts was carried out in the 1860s and 1870s, already laying important groundwork for the activities of the Academy of Arts, Architecture and Design. The pioneering art education at the Women’s Society of St Ludmila (Spolek paní sv. Ludmily), an industrial school for women, beginning in 1865 deserves special attention, as do the kindred activities carried out (though more intensively) at the Women’s Production Society (Ženský výrobní spolek), a commercial and industrial school from 1871 onward. The essay takes on the task of surveying the dawn of women’s artistic education in Bohemia, outlining its basic features and drawing attention to notable aspects of the subject within the framework of the history of women’s artistic activities.
There were several different roles that women at city, town and market village fairs of Moravia and Silesia played. Most of them were buyers - entire social and professional groups can be identified among them. Traditionally their task was to purchase products necessary for trouble-free running of household: food, the household equipment (mostly used in the kitchen), but also textiles and garments. This rule worked similarly on the other side - in the role of woman as a seller. Here we must differentiate between two groups of market women. The first of them were non-professional housewives (selling dairy products, eggs, mushrooms, herbs, small animals) for whom selling was an occasional business (seasonal or additional way of acquiring certain sums of money).
The other group included professional traders who went to the market regularly and it became their main livelihood. The types of goods offered by countrywomen corresponded to standard running of farmstead and to home production. Professional market women enriched this range of products. However, farm products and
groceries dominated what they offered. At the beginning, women did not take part in selling other goods, they usually held the role of assistants, or they used to stand in for the male participants of markets on a short-term basis. The number of women, sometimes even running their own business, started increasing only at the end of 19th century.
Otázka přetrvávajícího nepoměrnéého zastoupení žen v matematice, fyzice a technických vědách je zajímavá vědecky i společensky. Dávno pryč je doba, kdy bylo nutno probojovávat vůbec samotnou příležitost žen v přírodních a exaktních vědách působit. Připomeňme si zde tyto zašlé časy textem profesora Augusta Seydlera, otištěným v Květech roku 1883. and August Seydler.
Statistická data pro období 1953-1975 dokumentují nevyrovnané postavení žen a mužů v československé vědě. Muži získávali hodnosti kandidát věd a doktor věd mnohem častěji, z celkového počtu hodností kandidáta věd obdržely ženy ve sledovaném období 12,3%, z celkového počtu hodností doktor věd 2,2%. Ženy nacházely uplatnění nejčastěji v přírodních vědách (biologie, lékařské vědy, chemie). Alena Lengerová (1924-1979) byla významnou vědeckou pracovnicí, její výzkumné výsledky byly oceňovány doma i v zahraničí. V Ústavu experimentální biologie a genetiky SAV se specializovala především na imunologii a molekulární biologii. Napsala četné studie a články (více ne 100), v 60. letech 20. století přednášela na univerzitách ve Spojených státech amerických a byla členkou řady mezinárodních vědeckých institucí. Jako uznávaná odbornice byla zvána na kongresy a sympozia věnované imunologii a genetice po celém světě a na její práce se často odvolávají různé vědecké publikace. and The statistical data of time period 1953-1975 document the uneven position women and men in in scientific positions in Czechoslovakia. Men gained candidacy positions and PhDs most often, women only obtained 12,3% of candidacy positions and 2, 2% PhDs in this period. Women found employment most often in the natural sciences (biology, medical science, chemistry). Alena Lengerova (1924-1979) was an important researcher, whose research was appreciated at home and abroad. She primarily worked in immunology and molecular biology at the Institute of Experimental Biology and Genetics of the Czechoslovak Academy of Sciences. She wrote numerous essays and articles (more than 100), gave the lectures at universities in United States of America in the sixties and was a member of many international scientific institutions. As a respected expert in her branch, she was invited to congress and symposiums dealing with immulogy and genetics all over the word and her works were referenced frequently in various publications. (Translated by Marie Bahenská.)