Několik příspěvků v tomto čísle cituje dílo A. Procy v souvislosti s problémem možné nenulové hmotnosti fotonu. Ukážeme zde, že dílo tohoto francouzského teoretického fyzika rumunského původu je mnohem rozsáhlejší. Byl skutečně významným a všestranným fyzikem., In this year we commemorate 60 years since the death of Alexandru Proca, one of the greatest physicists of the 20th century. He was a French scientist of Romanian origin. He developed the vector meson theory of nuclear forces and the relativistic quantum field equations which bear his name (Proca‘s equations) for the massive, vector spin-1 mesons., Ivo Kraus., and Obsahuje seznam literatury
V této obsáhlé studii, rozdělené do dvou částí, autor sleduje, jak se do zahraniční politiky Spojených států amerických promítalo poučení z následků Mnichovské dohody ze září 1938, na jejímž základě bylo Československo nuceno odstoupit nacistickému Německu pohraniční území s většinou německého obyvatelstva. V první části studie, založené na publikovaných i nepublikovaných dokumentech z amerických archivů, je téma zpracováno pro období od konce třicátých let do vypuknutí korejského konfliktu (ten je obsahem druhé části, která bude otištěna v příštím čísle časopisu). Autor zachycuje bezprostřední americké reakce na vpád severokorejských vojsk do Jižní Koreje v červnu 1950 a poté se vrací do podzimu 1938, aby verifikoval hypotézu, že za nezvyklou jednotou těchto reakcí byl zažitý odmítavý postoj Spojených států k politice appeasementu. Na americké politice i veřejném diskurzu ukazuje, že od konce třicátých let v nich zůstávaly pojmy Mnichov a appeasement natrvalo spjaty, a přibližuje proměny tohoto vnímání za druhé světové války, po jejím skončení a v počátcích války studené. „Poučení z Mnichova“ se podle autora napájelo z idealistického i pragmatického zdroje americké politiky, neboť vycházelo z přesvědčení, že appeasement je jednak nemravný, jednak se nevyplácí. Zatímco v Rooseveltově politice bylo toto obecné poučení namířeno proti Hitlerově expanzi, jeho nástupce v prezidentském úřadě Harry S. Truman je navzdory vlastní zdrženlivosti musel v konfrontaci se Stalinovými poválečnými kroky začít uplatňovat vůči dosavadnímu válečnému spojenci, Sovětskému svazu. Důležitými událostmi na této cestě byl komunistický převrat v Československu v únoru 1948 a blokáda západních sektorů Berlína od léta téhož roku., In this extensive article, divided into two parts, the author traces how the lessons of the Munich Agreement of September 1938 (on the basis of which Czechoslovakia was forced to cede the predominantly ethnic-German Sudetenland to Nazi Germany) were projected into US foreign policy. In Part One of the essay, based on published sources and unpublished documents from American archives, the topic is covered from the late 1930s to the outbreak of the Korean War (which is discussed in Part Two, to be published in the next issue of Soudobé dějiny). The author looks at immediate American reaction to the North Korean attack on South Korea in June 1950, and then returns to autumn 1938 to test his hypothesis that behind the unusual unity of this reaction was the ingrained negative attitude of the United States to the policy of appeasement. He demonstrates that since the late 1930s the terms ‘Munich’ and ‘appeasement’ have remained forever linked in US policy and US public discourse, and he discusses the transformations of the perception of the two concepts during the Second World War, after the war, and at the beginning of the Cold War. The lessons of Munich, he argues, have drawn on the idealistic as well as the pragmatic sources of US policy, because they stem from the conviction that appeasement is immoral and does not pay. Whereas in Roosevelt’s policy the general lesson was not to allow Hitler’s expansion, Harry S. Truman, Roosevelt’s successor in the White House, had to use the lessons, despite his own self-restraint, to try to counter the steps of a wartime ally, Stalin’s Soviet Union. The Communist take-over in Czechoslovakia in February 1948 and the blockade of the western sectors of Berlin beginning in the summer of that year were important events on this path., and Petr Mareš.
a1_V první části této rozsáhlé studie, která vyšla v minulém dvojčísle Soudobých dějin (roč. 22, č. 1-2/2015, s. 9-29), autor sledoval, jak se poučení z chyb appeasementu, spojovaného s uzavřením Mnichovské dohody na podzim 1938, promítalo v americké zahraniční politice během druhé světové války a na počátku války studené. Ve druhé části na základě poznatků z publikovaných i nepublikovaných amerických pramenů zkoumá vliv daného faktoru na postup Spojených států v korejské válce na počátku padesátých let. Ukazuje, že rozhodnutí Trumanovy administrativy podstatně zasáhnout do tohoto konfliktu bylo přímým důsledkem odmítavého postoje k politice usmiřování agresora, který v té době sdílela v USA politická veřejnost bez ohledu na stranickou příslušnost a politické sympatie. Argumenty založené na odmítání appeasementu však záhy začali využívat republikáni jako munici v předvolebním boji proti vládnoucím demokratům a staly se také předmětem sporu v souvislosti s volbou strategie na korejském bojišti po vstupu čínských jednotek do války. Zatímco Bílý dům se chtěl vyhnout neomezenému konfliktu s Čínou, vrchní velitel vojsk OSN v Koreji generál Douglas MacArthur (1880-1964) zastával nekompromisní postup a fakticky přestal respektovat prezidentovu autoritu. Po svém odvolání z funkce se stal hlavním kritikem Trumanovy politiky a hrdinou republikánské opozice, která na jaře 1951 prosadila slyšení k okolnostem jeho suspendování před zvláštním výborem Senátu., a2_Autor podrobně přibližuje tento mimořádný vnitropolitický střet v poválečných amerických dějinách, který se měl stát triumfem MacArthurovy obžaloby, ale postupně se změnil v její debakl, mimo jiné v důsledku přesvědčivých vystoupení ministrů zahraničí a obrany Deana Achesona (1893-1971) a George C. Marshalla (1880-1959). V závěru autor ukazuje, jak se k „poučení z Mnichova“ vraceli další američtí prezidenti, a konstatuje, že se stalo trvajícím politickým odkazem Harryho S. Trumana (1884-1972) a jako takové pevně zakořenilo v americkém politickém diskurzu., b1_In Part 1 of this article, published in the last issue of Soudobé dějiny (vol. 22, 2015, nos. 1-2, pp. 9-29), the author discusses how the lessons from the mistakes of appeasement, including the signing of the Munich Agreement in autumn 1938, were projected in US foreign policy during the Second World War and at the beginning of the Cold War. In Part 2, based on published and unpublished American sources, he considers the influence of this factor on the US approach taken in the Korean War in the early 1950s. He seeks to demonstrate that the decision of the Truman Administration to substantially intervene in this conflict was a direct consequence of the negative attitude to the policy of appeasing an aggressor. This attitude was also shared by the American public, regardless of party affiliation and political sympathies. Arguments based on the rejection of appeasement, however, soon began to be used by the Republicans as ammunition in the election campaign against the incumbent Democrats and the choice of strategy also became a matter of dispute in the choice of strategy on the Korean battlefield after China entered the war. Whereas the White House wished to avoid an unlimited conflict with China, the Commander-in-Chief of the United Nation Command in Korea, General Douglas MacArthur (1880-1964), was in favour of an uncompromising approach and in fact ceased to obey President Harry S. Truman (1884-1972). After being relieved of his command by Truman, MacArthur became the chief critic of his policies and a hero of Truman’s Republican opponents. In spring 1951, the Republicans organized a special Senate committee hearing on the circumstances of MacArthur’s suspension., b2_The author looks in detail at this exceptional clash in post-war US domestic politics, which was meant to be triumphantly used against MacArthur, but gradually changed into a debacle in consequence of, among other things, the compelling testimonies of Secretary of State Dean Acheson (1893-1971) and Secretary of Defense George C. Marshall (1880-1959). In his conclusion, the author seeks to demonstrate how other US presidents returned to the ‘lessons of Munich’, and he argues that these lessons became Truman’s lasting political legacy and as such became firmly rooted in American political discourse., and Petr Mareš.
Ivan Diviš’s My Eyes had to See (1987–1989) can be considered one of the finest poetic creations and performances of Czech poetry at the end of the 20th century. Its powerful effect lies in the fact that it combines poetic testimony, (auto)biographical intimacy, a suprapersonal, generally applicable message and a reflection on universal history and the modern Czech history of the last century in both fiction and fact. It is as if the identity of the poet is actually determined by the testimony: the poet is the one who sees, must see, and bear witness to what he sees.
Recenzent představuje publikaci chorvatské historičky Svůj svému: Česká a slovenská menšina v meziválečné Jugoslávii (1918-1941) jako velmi kvalitní monografii, která posouvá poznání tématu o notný kus oproti starším pracím. Jako správné hodnotí rozhodnutí autorky věnovat se české a slovenské menšině v Chorvatsku odděleně a brát ohled na důležité aspekty, ve kterých se vzájemně lišily. Důkladně autorka zkoumala politické aktivity obou menšin, jejich školství, vztahy k jugoslávskému a československému státu i k sousedním etnikům chorvatskému, srbskému a maďarskému, více pozornosti by si naopak zasloužil náboženský život obou menšin. and [autor recenze] Milan Sovilj.
At the beginning of the 20th century the task of reviewing all available literature across different scientific fields was initiated by professor Raýman, the general secretary of the Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Science, Literature and Arts (CASLA). The first review for 1901 (in Czech language) appeared in the CASLA Bulletin during 1902. However, later, until the 1914 review, which was partially published in 1916, the reviews only consisted of physics reports. Usually, about five authors wrote the physical review covering different fields. Beginning in 1903, the review was also published as a separate book. The first 10 years of physical reviews referenced about 15 thousands papers from all available global literature., Jan Valenta., and Obsahuje bibliografii
Pod uvedeným názvem se konala 23. října 2015 v pražském Valdštejnském paláci, sídle Senátu České republiky, konference, kterou pod záštitou předsedy Senátu Milana Štěcha zorganizoval Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., a Historickým ústavem AV ČR, v. v. i. I když název akce dával tušit, že jejím hlavním obsahem by měly být osudy československých interbrigadistů ve španělské občanské válce v letech 1936 až 1939 a úloha, kterou zde sehráli, jednotlivé příspěvky přesáhly hranice Pyrenejského poloostrova a poskytly náhled na tento konflikt jak z československé, tak i z mezinárodní perspektivy. V prvním bloku konference referenti zrekapitulovali důležité události konfliktu, zamysleli se nad otázkami, které si dnes historikové v té souvislosti nejčastěji kladou, a probrali vztah západních států, Sovětského svazu a československé diplomacie k válečným stranám. Ve druhém bloku došlo na československé účastníky konfliktu a jejich mnohdy pohnuté osudy také za druhé světové války a po ní, zejména po nastolení komunistického režimu, kdy se stali terčem jeho represí., On 23 May 2015, in the Waldstein Palais, Prague, the seat of the Czech Senate, a conference called ‘Czechoslovak Volunteers in the International Brigades during the Spanish Civil War’ was held under the aegis of the President of the Senate Milan Štěch. It was organized by the Czech Association of Freedom Fighters in collaboration with the Institute of Contemporary History, Prague, and the Historical Institute, Prague. Though the name of the event could lead one to believe that it was mainly about the fate of the Czechoslovak volunteers in the Spanish Civil War from 1936 to 1939 and the role they played there, the individual contributions actually went beyond the borders of the Iberian peninsula and provided insight into this conflict from both the Czechoslovak and the international perspective. In the first block of the conference, the papers given discussed the important events in the conflict, considered questions that historians in this connection most often raise today, and looked at the approach taken to the warring sides by the Western powers, the Soviet Union, and Czechoslovakia. The second block was about Czechoslovak participants in the conflict and their often tragic fates during the Second World War and afterwards, particularly after the establishment of the Communist régime, when they became targets of State oppression., and Martin Počátko.
Monografie britského historika podle recenzenta dokazuje, že formování amerických tajných služeb jako oblast historického výzkumu přešlo od kvalifikovaných spekulací, vyšetřovacích zpráv oficiózní historiografie ke standardům politického dějepisectví. Práce je faktograficky spolehlivá, opírá se o široké spektrum pramenů a literatury a doplňuje poznání jak vlastního tématu, tak byrokratického rozměru americké zahraniční a bezpečnostní politiky v daném období. and [autor recenze] Pavol Jakubec.