Cíl práce: V kazuistice prezentujeme raritní nález primárního plazmablastického lymfomu penisu, který klinicky imitoval karcinom glans penis. Jedná se o druhý publikovaný případ tohoto typu lymfomu penisu ve světě. Kazuistika: Pacient, narozen 1929, byl odeslán na naše pracoviště ošetřujícím urologem pro nově zjištěný exofytický tumor glans penis, indikovali jsme parciální amputaci penisu. Histologické vyšetření amputátu prokázalo primární plazmablastický lymfom. Následná restagingová vyšetření neprokázala systémové onemocnění, pacient je nyní 22 měsíců po výkonu bez známek onemocnění a zůstává v hematologické dispenzární péči. Závěr: Primární plazmablastický lymfom penisu představuje extrémně raritní diagnózu, ve světové literatuře je popsán pouze jediný případ. Jedná se o agresivní typ lymfomu, který obvykle vede v krátké době ke smrti pacienta. Ačkoli léčba těchto nádorů je převážně založena na chemoterapii, u našeho pacienta vedl radikální operační výkon k úplnému vyléčení., We report a case of an elderly man who has presented with tumorous affection involving the uncircumcised penile glans and prepuce. Primary clinical examination gave strong suspicion for primary carcinoma of penis, therefore a suprapubic cystostomy and partial amputation of penis were performed. Histopatological examination revealed uncommon diagnosis of plasmablastic lymphoma involving glans penis and prepuce. The vast majority of penile tumours are squamous cell carcinomas, primary malignant lymphoma of penis is extremely rare. As staging results were negative, no adjuvant systemic chemotherapy was neccesary. Hitological diagnosis of this pathological entity is challenging due to its rarity., Daniel Bulíř, Jan Jandejsek, Vojtěch Láska, Lukáš Wagenknecht, Jakub Musil, and Literatura
Transplantaci jater jako kurativní léčebnou metodu je možno použít u vybraných primárních tumorů jater, především u hepatocelulárního karcinomu a vzácnějších semimaligních tumorů, jako je epiteloidní hemangioendoteliom, dále u infiltrace jater metastázami neuroendokrinních tumorů (za předpokladu, že metastázy jsou lokalizovány pouze v játrech a primární tumor byl odstraněn) a u benigních tumorů (hemangiomů a adenomů) s útlakovými příznaky a velikostní progresí. Cholangiokarcinom není v CKTCH Brno k transplantaci jater indikován. V posledních letech dochází k nárůstu transplantací jater pro hepatocelulární karcinom a hepatocelulární karcinom se také častěji nachází až ex post v explantovaných játrech. Transplantace jater je indikována u vybraných pacientů, u nichž je dobrá šance na dlouhodobé přežití po transplantaci jater (přijímanou hranicí je 50% 5leté přežití po transplantaci). V CKTCH Brno bylo k 20. 3. 2015 transplantováno 38 pacientů – u 25 z nich byl hepatocelulární karcinom diagnostikován před transplantací a u 13 byl zjištěn z explantátu jater. 5leté přežití po transplantaci je u této kohorty pacientů 53 %. Chronickou hepatitidou C trpělo 32 % pacientů. Nejdéle (32 let) přežívající pacient v CKTCH Brno byl transplantován pro velký fibrolamelární hepatocelulární karcinom, což ukazuje na prognostický význam histologie tumoru – kritérium zohledňované z praktických důvodů pouze v některých indikačních schématech. Benigní tumory jater (adenomatóza, cystadenom, hemangiom s útlakovými příznaky) jsou spíše raritní indikace a výsledky transplantace jsou příznivé. Pro infiltraci jater karcinoidem byli transplantováni 4 pacienti, u 1 došlo k rekurenci tumoru., Liver transplantation as a curative treatment method can be used for selected primary liver tumours, in particular for hepatocellular carcinoma and rather rare semi-malignant tumours such as epithelioid hemangioendothelioma, further for infiltration of liver by metastatic neuroendocrine tumours (provided that metastases are only located in the liver and the primary tumour was removed) and for benign tumours (hemangiomas and adenomas) with oppression symptoms and size progression. Cholangiocarcinoma is not indicated for liver transplantation at the CKTCH Brno. In recent years liver transplants for hepatocellular carcinoma have increased and hepatocellular carcinoma has also been more frequently found ex post, in the explanted livers. Liver transplantation is indicated in selected patients with a good chance of long-term survival after liver transplantation (a generally accepted limit is 5year survival of 50 % after transplantation). By 20 March 2015 there were liver transplants carried out on 38 patients – in 25 of them was hepatocellular carcinoma diagnosed before transplantation and in 13 it was found in the liver explants. 5year survival following transplantation is reached by 53 % of this cohort. 32 % patients suffered from chronic hepatitis C. The longest surviving (32 years) patient at CKTCH Brno had liver transplanted for a big fibrolamellar hepatocellular carcinoma, which points to the prognostic significance of tumour histology: the criterion only considered in some indication schemes for practical reasons. Benign liver tumours (adenomatosis, cystadenoma, hemangioma with oppression symptoms) are rather rare indications and the transplantation results are favourable. 4 patients underwent transplantation for infiltration of liver by carcinoid, tumour recurrence occurred in one., and Vladimír Mejzlík, Libuše Husová, Milan Kuman, Soňa Štěpánková, Jiří Ondrášek, Petr Němec
Souborný referát shrnuje rysy nejčastějších nádorových postižení skeletu páteře na základních zobrazovacích metodách - skiagrafii, počítačové tomografii (CT) a magnetické rezonanci (MR). Předkládá základní diferenciálně diagnostickou rozvahu a rozebírá přínos jednotlivých typů vyšetření u jednotlivých postižení., This review article summarises radiological features of most common tumorous lesions of spine on X-ray, CT and MR imaging. The main differential diagnostic abnormalities are presented and the value of the individual imaging methods is noted., Marek Mechl, Andrea Šprláková-Puková, Miloš Keřkovský, and Literatura
Úvod: Vznik kostní tkáně v tumoru ledviny je velmi vzácný fenomén. Vznik kalcifikací byl zaznamenán v nejrůznějších typech benigních i maligních renálních útvarů, jako jsou např. cystická onemocnění ledviny (s/bez karcinomu), xantogranulomatózní pyelonefritida, Wilmsův tumor, neuroblastom, osteosarkom, chondrosarkom nebo karcinom z přechodných buněk. V tomto přehledovém článku uvádíme různé teorie vysvětlující mechanizmus tvorby kostní tkáně, dále hodnotíme klinický obraz u těchto pacientů a vliv osifikace a tvorby kostní tkáně na celkovou prognózu. Materiál a metody: Hodnotili jsme publikace zabývající se vznikem kostní tkáně v tumorech ledviny v databázi PubMed? a dalších zdrojích publikované od roku 1931 do současnosti a vybrali jsme pouze články, které měly podle našeho názoru největší přínos pro tuto problematiku. Výsledky: Podle našich informací bylo v literatuře popsáno přibližně 75 případů vzniku kostní hmoty v tumorech ledviny. Kalcifikace jsou přítomny přibližně u 10 % ledvinných nádorů. Tyto nádory se manifestují podobným způsobem jako karcinom z renálních buněk nebo karcinom z přechodných buněk ledvinné pánvičky. Přibližně 20 % všech kalcifikovaných ledvinných tumorů je maligních. Onemocnění se obvykle projevuje tupou bolestí v boku, bezbolestnou hematurií a renální rezistencí. Ve většině případů se kostní tkáň tvoří v karcinomech z jasných buněk a karcinomech z přechodného epitelu v ledvinné pánvičce, bylo popsáno několik případů osifikace rovněž ve Wilmsově tumoru u dospělých pacientů. Závěr: Tvorba kostní tkáně v nádorech ledviny představuje zajímavý, ale doposud neobjasněný fenomén. Abychom získali podrobnější poznatky o tomto jevu, bude zapotřebí provedení multicentrických studií., Background: Bone formation in kidney tumour is rare phenomenon. Calcification has been reported in wide variety of benign or malignant renal masses such as renal cell carcinoma, cystic renal diseases (with or without carcinoma), xanthogranulomatous pyelonephritis, Wilms’ tumour, neuroblastoma, osteosarcoma, chondrosarcoma and/or transitional cell carcinoma. In this present review, we summarise the proposed theories for bone formation, clinical presentation of such patients, influence of ossification and bone formation on the overall prognosis. Material and Methods: We reviewed the literature on bone formation in renal tumours using PubMed? and other sources from 1931 till date and selected the manuscripts which seemed most relevant to this topic. Results: As per our knowledge, approximately 75 cases of renal mass with bone formation have been reported in literature. Approximately 10% of renal masses have calcifications. These tumours present in a manner similar to renal cell carcinoma or transitional cell carcinoma of the renal pelvis. Approximately 20% of all calcified renal masses are malignant. Dull aching flank pain, painless hematuria and/or renal lump are the usual presentations. Majority of renal tumours with bone formation are clear cell carcinoma followed by transitional cell carcinoma of the renal pelvis and few adult Wilm’s tumours have been reported. Conclusion: Bone formation in renal tumours is an interesting but baffling phenomenon. In order to know more about this phenomenon, a multicentre format for research is needed., and Singh V., Sinha R. J.