Cíl. Cílem práce je zhodnotit výskyt pozdních komplikací a reintervencí po endovaskulární léčbě subrenálního aneuryzmatu břišní aorty stentgraftem. Materiál a metoda. Od dubna 1996 do prosince 2011 bylo na našem pracovišti léčeno 270 pacientů s aneuryzmatem břišní aorty implantaci stentgraftu, z toho bylo 233 mužů a 37 žen ve věku od 49 do 91 let. Věkový průměr byl 68,7 let. Nejméně rok po léčbě byli sledováni 204 pacienti, u nich byl hodnocen výskyt pozdních komplikací (ruptura, migrace stentgraftu, endoleak, ischemické komplikace a zánětlivé komplikace) a reintervencí. Výsledky. V souboru 204 nemocných bylo zjištěno 25 pozdních komplikací, tj. 12, 3% (25/204), a bylo provedeno 21 reintervencí, tj. 10,3 % (21/204). Z 25 komplikací byl zjištěn endoleak I. typu 5krát, endoleak II. typu se zvětšeným vakem aneuryzmatu 3krát, endoleak III. typu 4krát, endotension 3krát, migrace stentgraftu 4krát, ischemické komplikace 5krát a infekce lkrát. Endoleaky I. typu a migrace byly řešeny implantaci prodlužujícího segmentu a migrace u jednoho nemocného chirurgickou konverzí. Endoleaky III. typu byly léčeny implantaci stentgraftu a endoleaky II. typu podvazem nebo embolizací zdroje. Endotension byla řešena perkutánní punkcí vaku aneuryzmatu s aspirací jeho obsahu. U trombózy raménka byla provedena lkrát trombektomie, 2krát byl našit femoro-femorální zkřížený bypass, 1krát byla léčba konzervativní a 1krát byla provedena amputace končetiny. Infekce stentgraftu byla řešena chirurgickou konverzí. Závěr. Endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty je v našem souboru spojena s výskytem pozdních komplikací a reintervencí v 12,3 %, resp. v 10,3 %, což se shoduje s literárními údaji. Většinu těchto pozdních komplikací lze řešit endovaskulárně., Aim. To evaluate the incidence of late complications and reinterventions after endovascular treatment of subrenal abdominal aortic aneurysm with stentgraft. Material and method. From April 1996 to December 2011 we treated 270 patients with abdominal aortic aneurysm endovascularly with stentgraft implantation at our department. There were 233 men and 37 women aged from 49 to 91 years. The average age was 68.7 years. 204 patients were followed for at least a year after treatment. In these patients incidence of late complications (rupture, migration, endoleak, ischemic complications and inflammatory complications) and reintervention were evaluated. Results. In a group of 204 patients 25 late complications were found, i.e. 12.3% (25/204) and 21 reinterventions were performed, i.e. 10.3% (21/204). From 25 complications there were endoleak type I 5x, endoleak type II with sac enlargement 3x, endoleak type III 4x, endotension 3x, stentgraft migration 4x, ischemic complications 5x and infection 1x. Type I endoleaks and migrations were treated with cuff implantation and with surgical conversion in 1 patient with migration. Endoleaks III were managed by stentgraft implantation and type II endoleaks with sac enlargement by ligation or embolization of source. Endotension was solved by percutaneous puncture of the aneurysm sac with content aspiration. The stentgraft arm thromboses were managed by thrombectomy 1x, femo-femoral crossover bypass was created 2x, conservative treatment 1x and leg amputation was performed 1x. Stent graft infection was managed by surgical conversion. Conclusion. Endovascular treatment of abdominal aortic aneurysm is associated with the occurrence of late complications and reintervention in 12.3% and 10.3%, which correlates with literature. Most of these late complications can be managed endovascularly., Marie Černá, Martin Köcher, Petr Utíkal, Petr Dráč, Petr Bachleda, Stanislav Buřval, Jana Zapletalová, and Literatura 20
Onkologická léčba je často spojena s výskytem nežádoucích účinků, z nichž nejzávažnější jsou účinky pozdní. Mohou se vyskytovat po chemoterapii, hormonální léčbě, ale zejména po radioterapii. Na zhodnocení pozdních vedlejších efektů biologické léčby není ještě dostatečný časový odstup. Pozdní vedlejší účinky léčby se vyskytují u nemocných, kteří dlouhodobě přežívají, jsou většinou obtížně řešitelné a zhoršují kvalitu života., The treatment of cancer is often linked with the occurrence of unwanted side effects, the most serious of which are the late effects. They can develop after chemotherapy, hormonotherapy, but especially after radiotherapy. It is still too early to evaluate the side effects of biological treatment more deeply. The late side effects of the treatment occur at long-term survivors, they are mostly difficult to solve and make the quality of life worse., Hana Šiffnerová, and Literatura 20
Kazuistika prezentuje případ mladé ženy, která utrpěla poranění jater při úrazu elektrickým proudem a následném pádu ze stožáru vysokého napětí. Vzniklý jaterní hematom se při negativním vstupním CT vyšetření prezentoval s 48hodinovým časovým odstupem., Our report presents the case of a young woman who suffered liver trauma after electrical current injury and ensuing fall from an electricity pylon. The resulting intrahepatic hematoma manifested after a time interval of 48 hours following the injury, with initially negative CT scan., and M. Holešta, V. Janík, R. Gürlich, H. Šuca
Správny staging hepatocelulárneho karcinómu (HCC) má zásadný význam pre optimálnu voľbu terapeutického postupu. Pomocou celotelového funkčného PET zobrazenia (vo fúzii s CT alebo MRI) možno získať dopĺňajúcu informáciu k výsledkom morfologických zobrazovacích metód. Na prekonanie nedostatočnej senzitívnosti 18F-fluórodeoxyglukózy (FDG) pri HCC boli navrhnuté markery lipidového metabolizmu, najmä cholín (11C-cholín) a jeho analógy 18F-fluórocholín (FCH) a 18F-fluóroetylcholín (FEC), pre ktoré bola potvrdená dostatočná senzitívnosť pre dobre, stredne aj zle diferencovaný HCC. Jednotlivé lézie resp. oblasti HCC však môžu vykazovať rôzny stupeň diferenciácie, z čoho vyplýva ich variabilne vyznačený glukózový a lipidový metabolizmus. V súčasnosti je tak za najvýkonnejšiu funkčnú zobrazovaciu metódu primárneho a metastatického HCC považovaná kombinácia FDG a markera lipidového metabolizmu. Funkčná informácia získaná pomocou kombinácie FDG a markera lipidového metabolizmu má tiež potenciál poskytnúť užitočnú prognostickú informáciu: vizualizácia HCC pomocou FDG je asociovaná so zlou prognózou, zatiaľ čo jeho vizualizácia pomocou markera lipidového metabolizmu indikuje priaznivú prognózu. Spomedzi non-HCC malígnych primárnych nádorov pečene u dospelých bola pozorovaná akumulácia markerov lipidového metabolizmu len v prípade cholangiokarcinómu. FCH môže byť užitočný aj pri funkčnom zobrazení hepatoblastómu u detí. Adenóm pečene je len zriedkavo vizualizovaný pomocou FDG alebo markerov lipidového metabolizmu, naopak fokálna nodulárna hyperplázia (FNH) zvyčajne akumuluje markery lipidového metabolizmu a môže byť zdrojom falošne pozitívnych nálezov pri pátraní po HCC, ale nebýva vizualizovaná pomocou FDG. Pri diferenciálnej diagnostike adenómu, ktorý potenciálne môže degenerovať do karcinómu, a FNH môže byť jeho zvýšená akumulácia markerov lipidového metabolizmu nápomocná., x, Ľudovít Lukáč, Branislav Kunčák, Marika Vereb, Lucia Kaliská, Soňa Balogová, and Literatura
Prezentujeme kazuistiku nemocné s časnou protézovou infekční endokarditidou biologické aortální náhrady, při jejíž diagnostice a indikaci následné reoperace sehrála významnou roli pozitronová emisní tomografie (PET) s použitím 18F-fluorodeoxyglukózy., x, David Zogala, Zuzana Hlubocká, Jiří Beneš, Jaroslav Lindner, Jozef Kubinyi, and Literatura
Základem stati jsou náčrty transverzálních řezů plic s vyznačením obvyklých hranic mezi jednotlivými plicními dílci (segmenty) a stručný přehled nejčastějších variací anatomického uspořádání plic a upozornění na vývoj jejich názvosloví., Core of this text are drawings of transversal sections of lungs showing the usual boundaries between individual lung segments and a brief overview of the most common anatomic variation of lung structure and a notice on the development of their Czech nomenclature., Tomáš Kolín, and Literatura 8
Cíl: předvést praktické využití protokolu, který vydal v roce 2006 CLSI (Clinical and Laboratory Standards Institute) pod označením EP15-A2 Vol.25 No.17„User Verification of Performance for Precision and Trueness; Approved Guideline, Second Edition“ [1], dále jen EP15-A2, za účelem uživatelské verifikace preciznosti analytické metody deklarované výrobci IVD MD pro klinické laboratoře. Výsledky: verifikace preciznosti deklarovaná výrobcem se prováděla na koncentraci katalytické aktivity enzymu γ-glutamyltransferázy v lidském séru (měřená veličina), a měření se provádělo na dvou koncentračních hladinách vždy ve třech opakováních v průběhu pěti dní. Diskuse: upozornit na existenci potenciálního úskalí alternativního způsobu odhadu mezilehlé preciznosti měřicího postupu nazvaného „Varianta 1“ a uveřejněného v tomto časopise (dále jen KBM), č. 1/2011, ve sdělení českého kolektivu autorů „Doporučení k provádění validace a verifikace analytických metod v klinických laboratořích“ [2], dále jen „Doporučení“. Závěr: hodnocení čtyřkrokové aplikace protokolu EP15-A2 v praxi, přísliby nové verze EP15-A3, preciznost., Objective: to demonstrate the practical application of the EP15-A2 Vol. 25 No.17 CLSI document titled as „User Verification of Performance for Precision and Trueness; Approved Guideline, Second edition“ [1], next only EP15-A2, to the user verification („spot-checking“) analytical methods precision of manufacturer claims in clinical laboratories, which was published by CLSI 2006. Results: the precision manufacturer precision claims were tested on the gamma-glutamyltransferase catalytic concentration in human serum (measurand), at two levels, running 3 replicates on each of the 5 days. Discussion: the possible pitfalls of the analytical method precision alternative verification way when the intermediate precision is assessed as the „Option 1“ formerly published in „Recommendation to perform the analytical methods validation and verification in clinical laboratories“ [2], next only „Recommendation“, in this journal „Clinical biochemistry and metabolism“, next only KBM, No. 1/2011, by the Czech authors collective. Conclusion: the evaluation of 4-steps EP15-A2 protocol application in practice, the new version EP15-A3 promises., and Ambrožová J.
Úvod: Neuritída zrakového nervu alebo optická neuritída (ON) je zápalová afekcia zrakového nervu, často asociovaná so sklerózou multiplex (SM). Redukcia axónov zrakového nervu ako následok ON sa prejavuje znížením hrúbky nervových vlákien sietnice (RNFL), čo možno zmerať pomocou optickej koherentnej tomografie (Optical Coherence Tomography; OCT). Cieľ: Pozorovanie hrúbky RNFL u pacientov po ON v rámci klinicky izolovaného syndrómu (CIS) a u pacientov so SM pomocou spektrálneho OCT (SD-OCT) a porovnanie výsledkov so zdravou kontrolnou skupinou. Súbor a metodika: Vyšetrenie 30 očí 15 pacientov s CIS, 94 očí 47 pacientov s SM (oči s manifestáciou ON v anamnéze i bez nej) a 30 očí zdravých kontrol pomocou SD-OCT. Výsledky: V skupine pacientov s CIS po jednostrannej ON bol preukázaný štatisticky signifikantný rozdiel v priemernej hrúbke RNFL (92,1 ?m; p = 0,007) oproti kontrolnej skupine (100,8 ?m). U nepostihnutých očí rovnakej skupiny pacientov nebol zaznamenaný rozdiel oproti kontrolnej vzorke (97,5 ?m; p = 0,25). Rovnako nebol preukázaný rozdiel pri porovnaní priemernej hrúbky RNFL očí postihnutých a nepostihnutých ON (p = 0,14). V skupine pacientov s manifestnou ON a klinicky definitívnou SM bol zaznamenaný štatisticky významný pokles hrúbky RNFL (73,1 ?m; p < 0,001) oproti kontrolnej skupine (100,8 ?m). Zároveň bol tento pokles preukázaný i u pacientov s SM bez manifestnej neuritídy (91,4 ?m; p = 0,002). Štatisticky významný rozdiel poklesu hrúbky RNFL bol zaznamenaný i porovnaním očí postihnutých a nepostihnutých ON v rámci SM (p = 0,04). Záver: Spektrálne OCT predstavuje vhodnú vyšetrovaciu metódu umožňujúcu sledovanie subklinických zmien hrúbky RNFL u pacientov so sklerózou multiplex., Background: Optic neuritis (ON) is an inflammatory optic nerve disease that is strongly associated with multiple sclerosis (MS). Axonal damage in the optic nerve is manifested as retinal nerve fiber layer (RNFL) deficits that can be detected by the optical coherence tomography (OCT). Aim:To characterize the inner retinal layer changes in patients with clinically isolated syndrome (CIS) and MS while utilizing the spectral domain OCT (SD-OCT) and a comparative sample of healthy controls. Participants and methods: 30 eyes of 15 patients with CIS, 104 eyes of 52 MS patients with or without history of ON and 30 eyes of healthy patients that underwent SD-OCT examination. Results: CIS ON eyes had lower mean RNFL thickness (92.1 ?m; p = 0.007) compared to the comparative sample (100.8 ?m). The mean RNFL thickness decrease (97.5 ?m; p = 0.25) was not detected in the eyes unaffected by CIS ON. Reduction of the mean RNFL thickness was not found in the post-ON eyes compared to unaffected eyes of CIS patients (p = 0.14). Eyes of MS patients with a history of ON showed significantly reduced mean RNFL thickness (73.1?m; p < 0.001) compared to the comparative sample (100.8 ?m). Patients with MS with no history of ON also had lower mean RNFL thickness (91.4?m; p = 0.002). Statistically significant RNFL thinning was detected in the ON eyes compared to unaffected eyes (p = 0.04). Conclusions: SD-OCT is a promising tool designed to detect subclinical changes in RNFL thickness in patients with MS. Key words: multiple sclerosis – optic neuritis – clinically isolated syndrome – optical coherence tomography – retinal nerve fiber layer The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Michalec, P. Praksová, M. Hladíková, V. Matušková, E. Vlková, P. Štourač, L. Michalcová
Statiny výrazně snižují kardiovaskulární riziko a snížení cholesterolu pomocí těchto léků se stalo milníkem v prevenci kardiovaskulárních chorob u širokého okruhu pacientů. Přesto je adekvátní použití statinů u mnoha pacientů limitováno nežádoucími symptomy, které u některých pacientů vedou k přerušení léčby a nízké adherenci k terapii u jiných. Téma statinové intolerance má proto velký klinický význam. Statinová intolerance může být definována jako výskyt myalgie nebo jiných nežádoucích symptomů, které souvisejí se statinovou terapií a vedou k jejímu přerušení. Nicméně, i když dojde v průběhu léčby statiny k těmto příznakům, jsou tyto nežádoucí symptomy často nesouvisející s léčbou a většina pacientů s anamnézou epizod těchto symptomů je schopná tolerovat adekvátní statinovou terapii. Identifikování skutečných případů statinové intolerance má proto velký klinický význam k vyhnutí se zbytečnému přerušení léčby statiny u pacientů, kteří by z ní měli benefit. U pacientů se skutečnou statinovou intolerancí by měly být podávány statiny v pozměněném dávkovacím schématu, a jestliže jsou tolerovány, měla by být dávka postupně zvyšována až k nejvyšší tolerované. S tímto opatrným přístupem je většina pacientů schopná tolerovat alespoň některý stupeň statinové terapie. Kromě toho mohou být k dosažení požadovaných cílů zapotřebí i jiné léky snižující hladinu lipidů. Jestliže je obtížné dosažení cílových hodnot lipidů, může ve snížení kardiovaskulárního rizika pomoci přísná kontrola rizikových faktorů. Klíčová slova: myalgie – nízkodávkovaná statinová terapie – statinová intolerance – statiny – svalové vedlejší účinky, Statins significantly decrease the cardiovascular risk and the reduction of cholesterol by statins has become a milestone in the prevention of cardiovascular diseases for a large group of patients. In spite of that an adequate use of statins in many patients is limited by adverse symptoms which lead to interruption of the therapy in some patients and low adherence to the therapy in others. Therefore the subject of statin intolerance is of great clinical importance. Statin intolerance can be defined as an incidence of myalgia or other adverse symptoms associated with a statin therapy, which lead to its interruption. Nonetheless, even if such symptoms develop during the statin therapy, these adverse effects are frequently not associated with the treatment and most patients with an anamnesis suggesting episodes of such symptoms are able to tolerate an adequate statin therapy. It is therefore of great clinical importance to identify the actual cases of statin intolerance in order to avoid the unnecessary interruption of the statin therapy in the patients who would benefit from it. Regarding patients with a proven statin intolerance, statins should be administered according to an altered scheme and if tolerated, the dose should be gradually increased until the highest tolerated level is reached. When this careful approach is followed, most patients are able to tolerate some level of statin therapy at least. Besides that, there may be also other lipid-reducing drugs needed to reach the required goals. If the achievement of the lipid target values is difficult, a rigorous control of the risk factors may help in reducing the cardiovascular risk. Key words: myalgia – low-dose statin therapy – statin intolerance – statins – side effects on statins, and Tomáš Štulc, Šárka Beránková, Richard Češka