The clinical outcome of 153 Graves' disease patients treated with a wide dose range of radioactive iodine-131 (RAI) was analyzed retrospectively. Six to nine months after the first dose of RAI 60 patients (39%) were hypothyroid (or rather thyroxine-substituted) and 26 (17%) were euthyroid, while 67 patients (44%) did not respond properly: in 32 (21%) their antithyroid drug (ATD) dose could be reduced but not withdrawn (partial response) and 35 (23%) remained hyperthyroid or the same dose of ATD was necessary (no response). The outcome did not correspond significantly to the administered activity of RAI (medians 259, 259, 222, and 259 MBq for hypothyroid, euthyroid, partial, and no response subgroups, respectively), or the activity retained in the gland at 24 h (medians 127, 105, 143, and 152 MBq). The effect was, however, clearly, and in a stepwise pattern, dependent on initial thyroid volume (17, 26, 33 and 35 ml, P < 0.001) or activity per gram tissue retained at 24 h (6.02, 4.95, 4.75, and 4.44 MBq/g, P = 0.002). Also, higher residual level of thyrotoxicosis at the time of RAI treatment was connected with worse outcome. The dose-dependency of outcome was further analyzed. When our sample was divided into tertiles, according to the adjusted dose, the same modest success rates (47%) were seen in the lower and middle tertiles. However, doses higher than 5.88 MBq/g (the upper tertile) resulted in success rate of 75%. Finer division into decils has shown a threshold-like increase in cure rate between the 7th and the 8th decil. In the first 7 decils (doses ≤ 6 MBq/g) the complete response rate was 45 to 50%, in the 8th decil (6.0 to 7.8~MBq/g) it rose to 80% and was not further increased with increasing dose. Direct comparison of higher (> 6 MBq/g, cure rate 80%) and lower (≤ 6 MBq/g, cure rate 46%) doses gave highly significant difference (P < 0.001). With our dosing range we found a dose-dependent clinical outcome that suggests an optimum delivered dose near 6.5 MBq/g, resulting in successful treatment of ca 80% patients. and J. Čepková, J. Horáček, J. Vižďa, J. Doležal
Lumbální spinální stenóza je klinicko‑radiologický syndrom, nejnovější definice zohledňují klinickou manifestaci i anatomické změny (zúžení páteřního kanálu). Za nejvhodnější neinvazivní vyšetření k potvrzení anatomického zúžení páteřního kanálu nebo přítomnosti komprese nervových kořenů u pacientů s klinickým podezřením na lumbální spinální stenózu je považována magnetická rezonance bederní páteře. K přesnějšímu hodnocení radiologického nálezu byla definována řada kvantitativních parametrů popisujících rozměry páteřního kanálu, nicméně korelace těchto parametrů s klinickým obrazem není uspokojivá. Perspektivním postupem ke zvýšení výtěžnosti radiologického vyšetření se jeví zohlednění dynamického aspektu lumbální spinální stenózy a důraz na tíži komprese nervových a cévních struktur v páteřním kanálu s využitím morfologického popisu durálního vaku a jeho obsahu., Lumbar spinal stenosis is a clinical-radiological syndrome; a recent definition covers both the clinical manifestation and the anatomic abnormality (narrowing of the spinal canal). Magnetic resonance imaging is suggested as the most appropriate non-invasive test to confirm the presence of anatomic narrowing of the spinal canal or the presence of nerve root impingement in patients with clinical suspicion of lumbar spinal stenosis. Many numerical parameters describing the dimensions of spinal canal have been defined for more precise assessment of radiological images; correlation between these radiological parameters and clinical symptoms, however, is unsatisfactory. To improve the usefulness of radiological imaging in patients with lumbar spinal stenosis, it seems to be meaningful to take into account the dynamic aspect of lumbar spinal stenosis and to assess neural and vascular tissue impingement based on morphology of the dural sac and its content. Key words: lumbar spinal stenosis – magnetic resonance imaging – computed tomography –perimyelography – plain radiography – neurogenic claudication The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and B. Adamová, M. Mechl, T. Andrašinová, J. Bednařík
Cíl. Nové typy portkatétrů umožňují podávání kontrastních látek velkými rychlostmi až 5 ml/s. Cílem práce bylo zhodnocení přínosu vysokotlakých portkatétrů, tzv. power portů pro pacienty a jejich využívání v klinické praxi. Materiál a metodika. V období 7 měsíců bylo u 54 nemocných na dvou pracovištích implantováno 54 power port systémů umožňujících vysokorychlostní podání kontrastní látky. Tito pacienti byli prospektivně sledováni. Jednalo se o skupinu 33 žen a 21 mužů průměrného věku 52,6 let (22-74 let). Zavádění probíhalo na pracovišti intervenční radiologie s použitím ultrazvukové a skiaskopické navigace. Po výkonu bylo dotazníkovou metodou a telefonickým pohovorem zjišťováno využití portu při podání jódové kontrastní látky u CT vyšetření. Výsledky. Primární technická úspěšnost implantace v našem souboru byla 100%. Žádná významná periprocedurální komplikace nebyla zaznamenána. Portkatétr byl extrahován u tří pacientů (5,6 %), jednou pro centrální trombózu a dvakrát pro infekční komplikaci systému. Jeden pacient během sledování zemřel a dalších pět pacientů bylo ztraceno ze sledování. Průměrná doba sledování pacientů byla 138 dní (30-212 dní). V průběhu sledování bylo provedeno 18 kontrastních CT vyšetření u 17 pacientů (34,7 %). Portkatétr byl užit u devíti pacientů k provedení 9 CT vyšetření (52,9%, resp. 50%) a periferní žíla byla kanylovaná u osmi pacientů pro 9 CT vyšetření (47,1 %, resp. 50 %). Během CT vyšetření s užitím portkatétrů nebyla zaznamenána žádná procedurální komplikace. Důvodem, proč nebyla kontrastní látka podána přes portkatétr, byla nezkušenost personálu CT pracovišť s napichováním komůrky portkatétrů. Závěr. Technika radiologicky asistované implantace power portů a konvenčních portů se neliší. Vysokorychlostní podávání kontrastní látky přes portkatétry proběhlo bez komplikací. Procento portkatétrů použitých k podání kontrastní látky je srovnatelné s literárními údaji. Proškolení zdravotnického personálu a informovanost zejména na CT pracovištích by mělo vést k vyššímu využití power portkatétrů., Aim. A new type of portcatheter allows high pressure aplication of contrast agent. We report prospective evaluation of central venous power portcatheters including their clinical benefit. Material and method. We have implat-ed 326 portcatheters during 7 months period (from March to September 2011). This group included 54 patients with power portcatheters (33 women and 21 men with mean age 52.6 years). Procedures were performed in local anesthesia under sonographic and fluoroscopic guidance. Results. Primary technical success was 100% with none procedural complication. Portcatheter had to be removed in 3 patients (5.6%) due to port system infection in two patients and central vein thrombosis in one. One patient died and 5 patients were lost from follow-up. Mean follow-up was 138 days (range 30-212 days). During follow-up, 18 contrast enhaced CT scans were performed in 17 patients (34.7%). Power portcatheter was used in 9 patients for 9 CT scans (52.9%, respectively 50%) and peripheral vein in 8 patients for 9 contrast CT scans (47.1%, respectively 50%). During contrast CT examination, none complication related to the implanted device occurred. Conclusion. The procedure of power portcatheter implantation is the same as for conventional portcatheters. High pressure contrast media injection through the device was feasibile and without complication. Radiological staff education and awareness seems to be important for more frequent power portcatheter utilization for contrast enhaced CT examination., Jan Hájek, Vendelín Chovanec, Antonín Krajina, Ondřej Renc , Jan Raupach, Ladislav Slováček, Ilona Merglová, Petra Hanousková, Martin Pilař, Silvie Kašová, Jana Lerchová, and Literatura 15
Radioterapie je u karcinomu prostaty jednou ze základních modalit léčby. Během posledních let prošla výrazným vývojem ke zvýšení efektu léčby za přijatelné toxicity. V článku jsou popsány principy radioterapie, jejich základní dělení a indikace k jednotlivým stadiím onemocnění., Radiotherapy of prostate cancer is one of the basic modalities of treatment. During the last years has undergone significant development to enhance the effect of treatment with acceptable toxicity. The article describes the principles of radiotherapy, the primary division and indications for various stages of the disease., Jan Dvořák, and Literatura
Léčba renálního karcinomu ionizujícím zářením stojí v současné době na pomezí novodobého pojetí. Radioterapie, která vždy patřila mezi domény paliativní léčby renálního karcinomu, nyní nachází nové uplatnění v léčbě primárních i metastatických ložisek formou aplikace jednotlivých vysokých dávek, které překonávají tradičně uváděnou radiorezistenci. Využití moderních technik stereotaktického ozařování nabízí pacientům šetrnou efektivní léčbu s vysokou pravděpodobností lokální kontroly a mnohdy i s prodloužením bezpříznakového období. Ruku v ruce s cílenou medikamentózní léčbou tak rozšiřuje další možnosti terapie metastatické nemoci. Paliativní radioterapie tvoří stále nedílnou součást péče o symptomatické pacienty., Treatment of renal cell carcinoma with ionizing radiation is currently on the border between the modern concept. Radiotherapy, which always belonged to the domain of palliative treatment of renal carcinoma, finds new application in the treatment of primary and metastatic lesions in the form of ablative doses exceeding traditionally reported radioresistance. The use of modern techniques of stereotactic irradiation offers patients an effective gentle treatment with a high probability of local control and prolonged symptom-free period. Hand in hand with targeted medical treatment further contributes to the treatment of metastatic disease. Palliative radiotherapy still forms an integral part of care for symptomatic patients., Jana Zitterbartová, Petr Burkoň, Ludmila Hynková, Pavel Šlampa, and Literatura
Kostní metastázy jsou častou příčinou morbidity i mortality u pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Dosud byla léčba omezena na docetaxel jako standardní první linie chemoterapie. Nové studie s cabazitaxelem, abirateronem, enzalutamidem, sipuleucelem- T a Ra-223 – Xofigem ukazují prodloužené přežití u CRPC. Radium-223 dichlorid je radioizotop emitující alfa záření s cílovou oblastí v osteoblastických kostních metastázách., Bone metastases cause significant morbidity and mortality in castration-resistant prostate cancer. Until recently, treatment options have been limited to docetaxel, standard first-line chemotherapy. New studies with cabazitaxel, abirateron, enzalutamid, sipuleucel-T and Ra-223 have shown improvement in survival in CRPC patients. Radium-223 dichloride is alpha-emitting radioisotope that targets areas of osteoblastic metastasis., Eva Kindlová, and Literatura
Radonový program byl zahájen v 80. letech minulého století. Nyní probíhá jeho třetí dekáda. Autorka zastupuje v tomto programu ministerstvo zdravotnictví s hlavním úkolem šířit informace o riziku radonu a o možnostech ochrany zdraví. V článku je podána informace o aktuálních aktivitách., The Radon programme was launched in the 1980s and at present its 3rd decade is being realised. The autor is a representative of the Czech Ministry of Health with the main task to spread information about the risk of radon and about the possibilities of health protection. There is given information of topical interest about activities of the programme., Ariana Lajčíková, and Literatura