Autoři v úvodu shrnují základní legislativní požadavky pro nakládání s odpady a cíle Plánu odpadového hospodářství na období 2015–2024 se zaměřením na oblast zdravotnických odpadů. Dále se zabývají problematikou třídění, manipulace a likvidace odpadů z provozu zdravotnických zařízení a v uvedeném kontextu popisují situaci v prostředí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). Porovnávají produkci odpadu v nemocnici v roce 2001 a v období 2005–2014 podle druhu a kategorie odpadu i ekonomické aspekty spojené s jeho likvidací. Popisují způsoby nakládání s odpady, které jsou uplatňovány ve VFN a ukotveny ve vnitřních směrnicích, zpracovaných dle platné legislativy a metodických doporučení. Demonstrují zkušenosti z praxe při vzájemné spolupráci nemocničního hygienika a odpadového hospodáře., At the beginning, the authors summarizes the basic legislative requirements for waste management and goals of the Waste Management Plan for the period 2015–2024, with a focus on medical waste category. Next, they are dealing with issues of sorting, handling and disposing of waste from the operation of medical devices and in that context, describing the situation in the General University Hospital in Prague (GUH). They are comparing waste production in the hospital in 2001 and in the period 2005–2014 by type and category of waste, and also economic aspects associated with its disposal. They are describing methods of waste management, which are applied in GUH and anchored in the internal regulations, processed according to applicable legislation and methodological recommendations. They are demonstrating practical experiences from the mutual cooperation of hospital hygienist and waste manager., Markéta Korcinová, Jana Königová, Vladimír Bencko, and Literatura
Cíl: Cílem práce bylo zjistit vývoj renálních parametrů u neselektované populace nemocných s akutní dekompenzací pokročilého chronického srdečního selhání, kteří byli během hospitalizace léčeni levosimendanem. Soubor nemocných a metodika: Vývoj parametrů renálních funkcí byl hodnocen u souboru 91 pacientů, průměrná EF LK byla 23 %, průměrná koncentrace urey 12,12 mmol/l, koncentrace kreatininu byla 147,1 mmol/l a odhadovaná glomerulární filtrace (eGFR) 42,6 ml/min/1,73m2. Krevní odběry se stanovením koncentrace urey, kreatininu a odhad glomerulární filtrace podle MDRD byly provedeny před podáním infuze a před propuštěním/úmrtím pacienta. Výsledky: Interval mezi prvním a druhým hodnocením renálních parametrů byl průměrně 11 dnů (? 7,8). Mezi prvním a druhým hodnocením došlo k poklesu koncentrace urey z 12,12 na 11,37 mmol/l (p = 0,27), kreatininu z 147,1 na 142,5 (p = 0,33) a vzestupu eGFR z 42,6 na 45,8 ml/min/1,73m2 (p = 0,067). Zastoupení počtu případů, kdy došlo ke snížení koncentrace urey a kreatininu, nebylo významné, statisticky významný byl rozdíl v počtu případů zvýšení než snížení eGFR (68 % vs 32 %; p < 0,001). Závěr: Přes nevýznamný pokles koncentrace urey a kreatininu došlo u neselektované populace pacientů s pokročilým srdečním selháním léčených levosimendanem u většího počtu nemocných ke zvýšení než ke snížení eGFR., The aim of the study was to evaluate the change of renal function parameters during hospital stay in unselected acute decompensated severe HF population treated with levosimendan. Patient population and methods: The change of renal parameters was assessed in 91 consecutive patients, the mean LV EF was 23%, mean urea level was 12.12 mmol/l, mean creatinine level was 147.1 mmol/l and estimated glomerular filtration rate (eGFR) was 42.6 ml/min/1.73m2. Results: Mean interval between the first (V1) and the second (V2) biochemical evaluation was 11 days (? 7.8). Mean urea level decreased (from 12.12 to 11.37 mmol/l, p = 0.27), as well as mean creatinine level decreased (from 147.1 to 142.5, p = 0.33), and mean eGFR increased (from 42.6 to 45.8 ml/min/1.73m2, p = 0.067) in the interval between V1 and V2. Urea and creatinine levels decreased in majority of the cases (not significant) and eGFR level significantly increased in majority of the cases (68% vs 32%, p < 0.001). Conclusion: Despite an insignificant change of urea and creatinine levels, the increase of eGFR was reported in majority of the cases., and Doškář P., Málek F., Dvořák J., Henyš P., Ošťádal P., Krüger A., Vondráková D., Janotka M., Říhová D., Neužil P.
V uplynulých 25 letech jsme byli svědky vývoje minimálně invazivních operačních technik pro urologické indikace. Bylo zjištěno, že zejména pomocí robotického přístupu lze účinně a bezpečně léčit maligní onemocnění. Poslední dobou se však indikace pro tento přístup rozšiřují rovněž o benigní urologická onemocnění. Zatímco některé možnosti využití robotiky již byly zavedeny do praxe, další se nalézají v různých fázích vývoje. Ve srovnání s otevřenými přístupy nabízí robot lepší peroperační vizualizaci a větší přesnost pohybu, zmírňuje třes rukou operatéra, umožňuje rychlejší rekonvalescenci a kratší délku hospitalizace při léčbě některých indikací, zároveň je však léčba dražší, operační výkon trvá déle a k dispozici jsou zatím pouze omezená data týkající se výsledků léčby. Autoři článku uvádějí přehled využití robotické technologie v urologii a zamýšlejí se nad dalším vývojem této modality., Over the last 25 years, the field of urology has seen the advent and evolution of minimally invasive surgical techniques. The robot in particular has been shown to be safe and efficacious in managing malignancies. More recently its application has been expanded to benign urological conditions. While some robotic applications have been well established, others remain at varying stages of evolution. Relative to open approaches, the robot has been shown to enhance intraoperative visualization and precision, mitigate surgeon tremor, hasten post‑operative recovery, and shorten length of hospital stay for certain indications; however, it has also been associated with higher costs, longer operative times, and limited outcomes data. We review the evolution of robotic applications within urology and speculate on the future directions and implications within the field., and Singla N., Singla A. K.
Vývoj rostlin [přehledně], zvláště stromů a keřů v dobách geologických, Jan Evang. Chadt (Ševětínský), Na základě různých pramenů, Zvl. otisk ze spisu Květena, and Obsahuje bibliografii
Stan. Špaček, Dexter S. Kimball, Břetislav Foustka, Předmluvu ke knize Stan. Špačka napsal Dexter S. Kimbal. Duše Ameriky úvodem do ústavy a dějin Ameriky napsal Břetislav Foustka. Kniha vydána za podpory Ministerstva veřejných prací., and Obsahuje bibliografii
Úvod: K nejčastějším výkonům na průdušnici (mimo tracheostomie) patří resekce trachey. Hraniční případy, kdy délka resekce je příliš rozsáhlá, je možné řešit zavedením stentu nebo zavedením Montgomeryho T kanyly. Stenózy jsou nejčastěji benigního původu (94 %), maligní stenózy jsou poměrně málo časté (6 %). V tomto sdělení hodnotíme naše výsledky za posledních 21 let. Metoda: V letech 1993–2013 bylo na pracovišti autorů provedeno 235 resekcí trachey. Benigních stenóz bylo 221, z toho 85 % posttracheostomických, 15 % postintubačních. Maligních stenóz bylo 14. Autoři rozdělili resekce na dvě skupiny, A – v letech 1993–2002, skupinu B − resekce v letech 2003–2013. Srovnávají vývoj techniky v těchto dvou obdobích a zabývají se zkušenostmi s touto problematikou, doporučují nejvhodnější postup operace. Výsledky: Ke komplikacím tohoto výkonu patří restenóza, která může být včasná či pozdní. Drobné píštěle v sutuře, projevující se malým únikem vzduchu, se většinou zhojí spontánně, úplné selhání sutury je naštěstí vzácné. Restenózy v některých případech je možné reresekovat, nebo ošetřit zavedením stentu či Montgomeryho T kanyly. Komplikace v publikovaném souboru byly do 2 %, což odpovídá literárním údajům. Závěr: Resekce trachey je optimálním řešením tracheálních stenóz. V rukou zkušeného hrudního chirurga je tato metoda bezpečnou metodou a definitivním řešením tracheálních stenóz., Introduction: Tracheal resections are very frequent interventions on the trachea in general. In borderline cases where the tracheal resection length is too high, the situation can be resolved by inserting a stent or Montgomery’s T cannula. Tracheal stenoses are of benign origin in 94%, and malignant in 6% of cases. We present a summary of tracheal resection interventions for the last 21 years. Method: 235 tracheal resections were performed at the authors’ institution in 1993–2013. In total 221 benign stenosis cases (85 % developed after tracheostomy, 15% developed after intubation) and 14 malignant cases were treated. The patients were divided into two groups: A − resection in years 1993−2002 and B – resection in years 2003−2013. The comparison of these two time periods is presented with focus on surgical procedures development and recommendations based on experienced complications. Results: Restenosis (early or late) is the most common complication during the process of tracheal resection treatment. Tiny fistulas in the suture can be diagnosed easily by minor air leaking and are treated conservatively without intervention. Fortunately, suture insufficiency is relatively rare. In some cases the restenoses can be resected or treated by stent application or by Montgomery’s T-cannula application. Complications were observed in 2% of the treated patients, which is a number presented also by international studies. Conclusion: Tracheal resection is definitely an optimal solution for patients suffering from tracheal stenosis. As presented in our study, in the hands of experienced thoracic surgeons tracheal resections is a safe and final solution of tracheal stenosis., and J. Schützner, J. Šimonek, A. Stolz, J. Kolařík, J. Pozniak, V. Bobek, P. Pafko, R. Lischke
Článek pojednává o historii politiky podpory zdraví v ČR v období let 1990 až 2012. Cílem článku je 1) zachytit odlišné přístupy k politice podpory zdraví (a potažmo ke zdraví a determinantám zdraví) formulované vládami ve významných koncepčních materiálech a 2) na základě studia sekundárních dokumentů identifikovat významné události samotné implementace sledované politiky. Vládou vnímaná (resp. v koncepčních dokumentech deklarovaná) hodnota zdraví a konkrétní pojetí determinant zdraví, které, jak článek ukazuje, do značné míry souvisí s politickou orientací vlád, jsou nikoliv jedinými, ale významnými faktory následně realizované politiky podpory zdraví., The paper deals with the history of health promotion policy in the Czech Republic during 1990–2012. The aims of the paper are as follows: 1) to reveal different approaches to health promotion policy (and to health and health determinants), defined by Czech governments in significant conceptual documents and 2) based on the study of secondary documents to identify significant events of the implementation of the policy under consideration. The value of health as perceived by the government (or more precisely declared in the conceptual documents) and the particular approach to health determinants which, as the article suggests, relates to the political leanings of the governments are some of the significant factors of subsequently implemented health promotion policy., Eva Tušková, and Literatura 20