Určení správné diagnózy, vyhodnocení klinického stadia a prognostických faktorů u Hodgkinova lymfomu (HL) jsou základní předpoklady pro stratifikaci léčby pacientů. Cílem je dosáhnout maximální kontrolu tumoru při minimalizaci nežádoucích účinků léčby, především pozdních následků léčby. Pro určení klinického stadia před zahájením léčby je standardním vyšetřením počítačová tomografie (CT). Pozitronová emisní tomografie (PET) je nová metoda, která v úvodu umožňuje přesnější určení stadia a je významným přínosem pro hodnocení časné odpovědi na léčbu a celkové odpovědi po ukončení prvoliniové léčby. K rizikovým faktorům v časných stadiích HL patří masivní mediastinální tumor, extranodální postižení, vysoká sedimentace erytrocytů a počet postižených uzlinových lokalizací. V pokročilých stadiích HL se na posouzení prognózy používá mezinárodní prognostické skóre (IPS). Jeho význam v současné době snižuje PET vyšetření provedené po dvou cyklech chemoterapie, které má vysokou negativní i pozitivní prediktivní hodnotu., The correct diagnosis, initial evaluation of clinical stage and prognostic factors are basic tools for treatment tailoring in patients with Hodgkin lymphoma (HL). The aim is to achieve the best tumor control with minimal adverse effects, especially late effects of therapy. Computed tomography (CT) remains the standard imaging method in initial staging before therapy. Positron emission tomography (PET) is a new method for a more precise initial staging and it is an important tool for evaluation of response early after two cycles of therapy and at the end of first-line treatment. Risk factors in early stages of HL include: massive mediastinal tumor, extranodal involvement, high erythrocyte sedimentation rate and number of involved lymph node localizations. The international prognostic score (IPS) is used for evaluation of prognosis in advanced stages of HL, but its significance is overshadowed by PET performed after two cycles of chemotherapy with high negative and positive predictive value., Heidi Móciková, and Lit.: 19
Studie představuje nákladově-minimalizační analýzu modelů pro vyšetřování osob v kontaktu s tuberkulózou v České republice. Studie využívá dostupných nákladových údajů pro Českou republiku a klinických dat ze zahraničních studií.Vyčísluje náklady na model MI, který představuje současný způsob vyšetřování osob v kontaktu s TBC s využitím tuberkulinového kožního testu (TST) a rtg vyšetření, na model MII, který zavádí in vitro test uvolňování interferonu-gama z krevních buněk (IGRA) a rtg vyšetření, a model MIII, který je dvoustupňovým modelem s využitím potvrzení pozitivních výsledků TST testem IGRA a rtg vyšetřením. Z hlediska společenských nákladů (přímých i nepřímých) je nejméně nákladný model III (dvoustupňový s použitím TST a IGRA - 21 187 Kč/10 vyšetření). Tyto náklady se však prakticky neliší od nákladů nezbytných pro model MII (pouze IGRA - 22 551 Kč/ 10 vyšetření), který je však z hlediska techniky provádění jednodušší. Nejnákladnější je model MI (TST - 27 958 Kč/10 vyšetření), který se u nás používá od roku 1986 a který je navíc zatížen nízkou specificitou TST. Přímé náklady (16 175 Kč/10 vyšetření) jsou nejnižší u modelu MIII, nepřímé náklady (2194 Kč/10 vyšetření) pak u modelu MII. K nejdůležitějším zjištěním studie patří, že i přes svou vysokou cenu test IGRA nepředstavuje v modelu MII výrazné zvýšení nákladů oproti současnému způsobu vyšetřování kontaktů. Ve prospěch modelu MII a MIII dále hovoří analýza senzitivity k parametru průměrná mzda ve zdravotnictví a počet vyšetřovaných kontaktů., The study draws on available cost data from the Czech Republic and clinical data from international studies. It calculates costs of the MI model, which constitutes the current examination Metod for people in contact with TBC, with the use of tuberculin skin test (TST) and X-ray examination, the MII model, which uses in vitro release of interferon-gamma from blood cells (IGRA) and X-ray examination, and the MIII model, which is a two-step model using the confirmation of positive TST results by the IGRA test and X-ray examination. From the standpoint of social cost (direct and indirect) the MIII model (two-step with the use of TST and IGRA - CZK 21,186/10 examinations) is the lest expensive. This cost is, however, almost identical to the cost necessary for the MII model (only IGRA - CZK 22,551/10 examinations), which is from the standpoint of examination technique simpler. The most costly is the MI model (TST - CZK 27,958/10 examinations), which has been used in the Czech Republic since 1986 and which is furthermore burdened with low TST specificity. Direkt cost (CZK 16,175/10 examinations) is the lowest for the MIII model; the MII model has the lowest indirect costs (CZK 2,194/10 examinations). One of the most important findings of the study was that, despite its high price, the IGRA test does not present a significant increase of cost in the MII model, compared to the current type of contact examination., Vendula Běláčková, and Lit.: 28
Preventivní opatření zaměřená na redukci tvorby kalciové litiázy by měla vycházet z pečlivého lékařského vyšetření, které zahrnuje podrobnou lékařskou a rodinnou anamnézu, anamnézu výskytu litiázy, hodnocení medikace, stravy a prostředí, ve kterém se pacient pohybuje. Tento článek dále popisuje indikaci vhodných zobrazovacích testů a kompletního metabolického vyšetření se zaměřením na specifické metabolické poruchy související se vznikem kalciové litiázy. Pomocí pečlivé anamnézy, zobrazovacích testů a metabolického vyšetření lze zvolit léčbu přesně na míru pro konkrétní abnormalitu., Preventative strategies to reduce calcium stone formation are predicated on a proper and thorough medical evaluation, which includes a detailed medical, stone, medication, family, dietary and environmental history. Additionally, proper imaging studies and the details of a full metabolic evaluation are described herein, with a discussion of specific metabolic derangements associated with calcium stones. With a thorough patient history, imaging and a metabolic evaluation, the clinician can tailor medical treatment to the specific abnormality identified., and Kaplan A. G., Lipkin M. E.
Úvod: Mírné až střední snížení glomerulární filtrace (GFR) u jedinců s chronickým renálním onemocněním (CKD) nemusí být spojeno s hyperfosfatemií díky adaptivnímu snížení tubulární resorpce fosfátů (TRPi) v reziduálních nefronech. Klinické hodnocení této funkce se provádí na podkladě měření frakční exkrece fosfátů (FEPi), což je veličina, která udává, jaká část z profiltrovaného množství fosfátů je vylučována do moči. Tato veličina může poskytnout užitečné informace o účasti ledvin na fosfátové homeostáze vnitřního prostředí. Tato studie je zaměřena na porovnání hodnoty kr(FEPi) vyšetřené na podkladě poměru clearance fosfátů (CPi) a clearance kreatininu (CKr) označeného kr(FEPi) a hodnotu vypočítanou na podkladě poměru CPi a přesně změřené GFR jako clearance inulinu (Cin), označenou jako in(FEPi). Cílem porovnání obou metod vyšetření FEPi bylo zjistit, jak dalece lze na podkladě jednoduchého vyšetření kr(FEPi) posoudit stupeň inhibice tubulárního transportu fosfátů v reziduálních nefronech. Metodika: Vyšetření in(FEPi) a kr(FEPi) bylo provedeno u 53 pacientů s CKD. Hodnoty vyšetřených veličin byly následující: SKr 199 ? 45 ?mol/l; SPi 1,41 ? 0,29 mmol/l; CKr 0,95 ? 0,36 ml/s/1,73 m2; Cin 0,71 ? 0,25 ml/s/1,73 m2. Pro porovnání byla vyšetřena skupina 18 zdravých dobrovolníků. Výsledky: U jedinců s CKD činila průměrná hodnota kr(FEPi) 29,1 ? 10,9 % a in(FEPi) 52,4 ? 4,3 %. Hodnoty in(FEPi) byly u všech pacientů vyšší než kr(FEPi)(p < 0,001), ačkoli se průměrná hodnota CPi u pacientů s CKD významně nelišila od skupiny kontrolní (0,22 vs 0,21 ml/s/1,73 m2). Hodnoty in(FEPi) se zvyšovaly v závislosti na hodnotách SKr a při vyšších hodnotách SKr (> 300 ?mol/l) se pozvolna přibližovaly k 100 % (indikující úplnou inhibici tubulární resorpce fosfátů v reziduálních nefronech). Hodnoty in(FEPi) byly dle očekávání u všech pacientů s CKD vyšší než kr(FEPi), zřejmě protože u jedinců s CKD hodnota CKr klesá pomaleji než Cin (GFR) v důsledku zvýšené tubulární sekrece kreatininu v reziduálních nefronech. Závěr: Výsledky této práce podporují předpoklad, že jestliže hodnoty kr(FEPi), které jsou v klinické praxi snadno měřitelné, dosahují 50–60 %, je nutno předpokládat téměř úplnou inhibici tubulární resorpce fosfátů v reziduálních nefronech a nelze očekávat příznivý vliv fosfatoninů na renální vylučování fosfátů. Při hledání nových možností inhibice tubulární resorpce fosfátů je třeba též vzít v úvahu i možné nežádoucí orgánové působení fosfatoninů., Introduction: Moderate to medium decrease in glomerular filtration (GFR) in individuals with chronic kidney disease (CKD) does not need to be associated with hyperphosphatemia due to an adaptive decrease in tubular reabsorption of phosphates (TRPi) in residual nephrons. The clinical assessment of this function is performed based on the measurement of fractional phosphate excretion (FEPi), which is a quantity specifying the proportion of the filtered amount of phosphates which is excreted in the urine. This quantity may provide useful information about the involvement of kidneys in phosphate homeostasis of the internal environment. This study focuses on the comparison of a kr(FEPi) value examined based on a ratio of a phosphate clearance (CPi) and a creatinine clearance (CKr) marked kr(FEPi), and a value calculated based on a ratio of CPi and an exactly measured GFR as an inulin clearance (Cin), marked as in(FEPi). The goal of comparing the two methods of examining FEPi was to establish to what extent it is possible to evaluate the degree of inhibition of tubular phosphate transport in residual nephrons based on a simple examination of kr(FEPi) . Methodology: The examination of in(FEPi) and kr(FEPi) was carried out for 53 patients with CKD. The values of the examined quantities were as follows: SKr 199 ? 45 ?mol/l; SPi 1.41 ? 0.29 mmol/l; CKr 0,95 ? 0.36 ml/s/1.73 m2; Cin 0.71 ? 0.25 ml/s/1.73 m2. For the purpose of comparison a cohort of 18 healthy volunteers was examined. Results: For individuals with CKD an average value of kr(FEPi) equalled 29.1 ? 10.9 % and in(FEPi) 52.4 ? 4.3 %. The values of in(FEPi) were higher than kr(FEPi) (p < 0.001) for all patients, although an average CPi value for patients with CKD did not significantly differ from the control cohort (0.22 vs 0.21 ml/s/1.73 m2). The values of in(FEPi) increased proportionally to SKr values and at higher values SKr (> 300 ?mol/l) they gradually approached 100 % (indicating the complete inhibition of tubular reabsorption of phosphates in residual nephrons). The values of in(FEPi) were higher in all patients with CKD than kr(FEPi) as expected, likely because the value CKr decreases at a slower rate than Cin (GFR) in individuals with CKD as a result of increased tubular secretion of creatinine in residual nephrons. Conclusion: The results of this study support the assumption that, provided the values of kr(FEPi) which are easily measurable in clinical practice have reached 50-60 %, almost complete inhibition of tubular reabsorption of phosphates in residual nephrons must be assumed and no favourable effect of phosphatonins on renal phosphate excretion can be expected. When looking for new possibilities of inhibition of tubular phosphate reabsorption, potential adverse effects of phosphatonins on organs must be considered., and Miroslava Horáčková, Otto Schück, Ivo Sotorník, Janka Franková, Milena Štollová, Irena Látová, Hana Malinská, Jana Urbanová
Hlavní stanovisko práce: Totální pánevní exenterace je extenzivní výkon s vysokým výskytem urologických komplikací. Akutním řešením je derivace moči nefrostomií a poté u pacientů v remisi řešení stentem nebo reanastomózou. Cíl: Vyhodnocení výskytu urologických komplikací u pacientů po totální pánevní exenteraci pro pokročilé nádory malé pánve. Materiál a metody: Retrospektivně hodnocený soubor pacientů, kteří v letech 1999–2013 postoupili v naši nemocnici totální exenteraci pánve. Hodnoceny byly: onkologická charakteristika základního nádoru, předcházející operace, neoadjuvantní léčba, předcházející související urologické onemocnění a operace, délka operačního výkonu, krevní ztráty, druh a doba vzniku urologické komplikace a její řešení. Výsledky: Soubor 42 pacientů, 28 mužů (67%) a 14 žen (33%), průměrného věku 58 let (rozmezí 43–71). Derivace moči byla u 41 pacientů provedena ureteroileostomií, v jednom případě pomocí kožní ureterostomie. Urologické komplikace jsme zaznamenali u dvanácti pacientů (29%), časné u čtyř a pozdní u osmi pacientů. Časnou komplikaci představoval u tří pacientů urinózní leak z ureteroileální anastomózy, u jednoho pacienta septický stav na podkladě izolované infekce močových cest. Pozdní komplikace byly zjištěné v průměru 24 měsíců po operaci (rozmezí 4–60 měsíců). U sedmi pacientů se jednalo o strikturu močovodů v ureterointestinální anastomóze. U jednoho pacienta se vyskytla striktura kožní ureterostomie. Stadium nádorového onemocnění, předchozí chirurgické výkony a urologické onemocnění, délka operačního výkonu a velikost krevních ztrát výskyt komplikací neovlivňovaly. Všichni pacienti s výskytem urologických komplikací absolvovali neoadjuvantní léčbu. Závěr: Urologické komplikace po totální pá- nevní exenteraci se vyskytují přibližně u třetiny pacientů. Bezpečným akutním řešením bylo provedení derivace moči pomocí punkční nefrostomie. U pacientů s pozdními komplikacemi ve druhé době výměna nefrostomie za transureterální stent. U pacientů v dlouhodobé remisi nádorového onemocnění následně otevřená revize s reanastomó- zou ureteroileálního spojení., Major statement: Total pelvic exenteration is an extensive performance with a high incidence of urological complications. The acute solution is urinary nephrostomy and once the patient is in remission then proceeding to stent or reanastomosis. The aim: To evaluate the incidence of urological complications in patients after total pelvic exenteration for advanced tumors of the small pelvis. Material and methods: Retrospective evaluation of patients who underwent a total pelvic exenteration in our hospital in 1999–2013. We evaluated: oncologic characteristics of the initial tumor, previous operations, neoadjuvant therapy, previous urological disease and related surgery, length of surgery, blood loss, type and duration of urological complications and their solutions. Results: A total of 42 patients, 28 men (67%) and 14 women (33%), average age 58 years (range 43–71). Urinary diversion was performed in 41 patients by ureteroileostomy, in one case by skin ureterostomy. Urological complications were detected in 12 patients (29%), in four early and late in eight patients. Early complications included three patients with urinary leakage from the ureteroileoanastomosis, in one patient sepsis proven by an isolated urinary tract infection. Late complications were found, on average 24 months after surgery (range 4–60 months). Seven patients formed ureteric stricture in ureteroilealanastomosis. One patient experienced stricture of skin ureterostomy. The stage of cancer, previous surgeries, urological ailments, surgery length and amount of blood loss did not affect the incidence of complications. All patients with the occurrence of urological complications underwent neoadjuvant therapy. Conclusion: Urological complications after total pelvic exenteration occur in approximately one third of patients. Safe acute solution was to design a urinary diversion using a nephrostomy puncture. In patients with late complications at the 2.time replacement of nephrostomy for transureteral stent. Patients in long-term remission of cancer open revision with reanastomosis of the ureteroileal connection., Jaroslav Jarabák, Roman Zachoval, Vladimír Visokai, Jaromír Šimša, Ludmila Lipská, Miroslav Levý, and Literatura
V posledních letech se objevují stále častější upozornění na nedostatečno u diagnostiku a léčbu depresivních stavů u seniorů, udává se výskyt deprese u 15 % seniorů žijících ve vlastním prostředí a u 30 % seniorů žijících v institucích. Dále jsou opakovaně referovány nepříznivé důsledky dlouhodobě neléčené deprese na celkový vývoj zdravotního stavu seniorů. Cílem naší práce bylo zjistit aktuální situaci v záchytu deprese v běžné seniorské populaci a o jejím vlivu na zdravotní a funkční stav seniorů. Soubor nemocných a metodika. Soubor nemocných tvoří 161 seniorů ve věku nad 65 let žijících ve vlastním prostředí v péči praktických lékařů a geriatrické ambulance. Tito nemocní byli vyšetřeni testy funkčního geriatrického vyšetření a základním laboratorním souborem. Byl vyhodnocen výskyt diagnostikované a nediagnostikované deprese a srovnání celkového zdravotního a funkčního stavu seniorů s depresí a bez deprese. Výsledky. Ve sledovaném souboru byla deprese diagnostikována u 30 (18,6 %) seniorů, léčeni byli pouze 4 (2,5 %). U seniorů s depresí byl prokázán významně nižší kognitivní výkon (test Mini Mental- State Examinati on - MMSE), významně horší výsledky testů soběstačnosti (Activities if Daily Living - ADL, Instrumental ADL Scale - IADL), vyšší počet užívaných léků a vyšší počet diagnóz, pro které byli tito nemocní léčeni. Závěry: 1. Deprese je v běžné seniorské populaci poddiagnostikovaná, a tudíž nedostatečně léčená. 2. Neléčená deprese výrazným způsobem zhoršuje vývoj zdravotního stavu seniorů a jejich soběstačnost. 3. Nemocní s neléčenou depresí jeví výraznou tendenci k vyšší potřebě zdravotnické péče. 4. V praxi je nutno seniory s depresí aktivně vyhledávat a jejich depresi řešit., The words of caution in relation to insufficient diagnoses and treatment of depression in seniors had become more frequent over the recent years; the prevalence of depression is estimated to be ar und 15% in seniors living in their own environment and 30% in seniors living in institutions. Furthermore, negative consequences of long-term untreated depression on the overall health status of seniors are repeatedly being reported. The aim of our research was to ascertain the current situation in detection of depression in a common senior population and to ascertain the effect of depression on the seniors' health and functional status. Patient sample and methods. The patient sample comprised of 161 seniors over 65 years of age, living in their own environment and being in the care of general practitioners and geriatrists. These patients were assessed using geriatric functional assessment tests and the core laboratory assessments battery. We analyzed the prevalence of diagnosed and undiagnosed depression and compared overall health and functional status of seniors with and without depression. Results. Depression was diagnosed in 30 (18.6%) seniors in the researched sample; only 4 (2.5%) were treated. Seniors with depression had significantly lover cognitive performance (Mini Mental- State Examinati on test - MMSE), significantly worse results of the self-sufficiency test (Activiti es of Daily Living - ADL, Instrumental ADL Scale - IADL), used higher number of drugs and had higher number of diagnoses for which they were treated. Conclusions. 1. Depression in an ordinary senior population is underdiagnosed and thus insufficiently treated. 2. Untreated depression significantly worsens the health status prognosis of seniors and their self-sufficiency. 3. Patients with untreated depression tend significantly towards higher consumption of health care. 4. It is necessary in routine practice to actively search for seniors with depression and to manage their depression., Hana Kubešová, Jan Matějovský, Hana Meluzínová, Pavel Weber, and Lit.: 23
Úvod: Agranulocytóza je závažná komplikace léčby tyreostatiky (ATD) u zvýšené funkce štítné žlázy. Cílem naší práce bylo zjistit výskyt agranulocytózy u pacientů s Gravesovou nemocí (GD) přijatých k léčbě radioaktivním jodem 131I (RAI) na tyreoidální jednotku naší kliniky. Pacienti a metody: Retrospektivně jsme analyzovali 603 pacientů s GD (500 žen a 103 mužů; průměrný věk 51,5 ? 12,7 let), kterým byl v letech 1999–2012 aplikován RAI. Z nich 327 (54 %) předtím užívalo karbimazol (CBZ), 215 (36 %) methimazol (MMI) a 61 (10 %) propylthiouracil (PTU). Výsledky: Agranulocytóza po ATD byla důvodem k léčbě RAI u 7 z 603 nemocných. Šlo vždy o ženy, s věkovým průměrem 48,7 let (rozpětí 23–78). U 4 pacientek agranulocytóza vznikla po MMI a 3 pacientky užívaly CBZ. Po přepočtu CBZ na odpovídající dávku MMI byla průměrná dávka ATD 22,4 mg MMI/den (rozpětí 9–40). Agranulocytózu po PTU jsme v našem souboru nezachytili. Interval od zahájení terapie ATD do vzniku agranulocytózy byl 20–41 dní. U 5 nemocných došlo k rozvoji teploty, ve 2 případech byla komplikace diagnostikována z rutinní kontroly krevního obrazu. Průměrná doba trvání agranulocytózy byla 5,9 dní (rozpětí 4–8). Závěr: Výskyt agranulocytózy v našem souboru nemocných byl 1,2 %, zatímco literární data uvádějí výskyt 0,2–0,5 %. U všech nemocných došlo k rozvoji agranulocytózy časně, z toho asi 30 % bylo v době diagnózy asymptomatických. Práce má za cíl upozornit na poměrně vzácnou, ale potenciálně závažnou komplikaci léčby ATD. Klíčová slova: agranulocytóza – Gravesova nemoc – karbimazol – methimazol – propylthiouracil, Introduction: Agranulocytosis is a serious complication of antithyroid drugs (ATD) treatment of thyrotoxicosis. The aim of our work was to assess the occurrence of agranulocytosis in Graves’ disease (GD) patients admitted for radioactive iodine 131I (RAI) treatment to our thyroid unit. Patients and methods: We analyzed retrospectively a cohort of 603 GD patients (500 women and 103 men; mean age 51.5 ? 12.7 years) who received RAI between 1999 and 2012. Of them, 327 (54 %) patients were originally treated with carbimazole (CBZ), 215 (36 %) with methimazole (MMI) and 61 (10 %) with propylthiouracil (PTU). Results: Agranulocytosis due to ATD was the cause of RAI treatment in 7 patients of 603. All of them were women (mean age 48.7 years; range 23–78). In 4 patients, agranulocytosis occurred on MMI treatment, and in 3 patients on CBZ. After recalculation of CBZ to the equipotent dose of MMI, the mean ATD dose was 22.4 mg MMI/day (range 9–40). No agranulocytosis due to PTU was found in our cohort. The time from beginning ATD treatment to agranulocytosis was 20–41 days. In 5 patients there was a development of fever, while in 2 patients the complication was diagnosed from routine blood count. The mean duration of agranulocytosis was 5.9 days (range 4–8). Conclusion: Agranulocytosis incidence in our cohort of patients was 1.2 %, while in most reports the prevalence ranged from 0.2 to 0.5 %. In all patients, agranulocytosis occurred early, and in one third it was asymptomatic when found. The aim of our report is to bring attention to a relatively rare, but potentially serious, complication of ATD treatment. Key words: agranulocytosis – carbimazole – Graves’ disease – methimazol – propylthiouracil, and Jitka Čepková, Filip Gabalec, Ioannis Svilias, Jiří Horáček
Prístup k pitnej vode je jedným zo základných predpokladov života. Na to, aby toto mohlo byť zabezpečené je potrebné najskôr zdrojovú vodu upraviť chemickými, biologickými a fyzikálnymi postupmi. Napriek všetkým úpravám sa v pitnej vode vyskytujú rôzne druhy mikroorganizmov, pričom niektoré z nich môžu predstavovať zdravotné riziko pre človeka. Tento prehľadný článok sa zameriava najmä na výskyt améb v úpravniach vody a v pitnej vode a jej význam ako rezervoár netuberkulóznej mykobaktérie. Tieto mykobaktérie pritom môžu predstavovať vážne ohrozenie zdravia ľudí, nakoľko spôsobujú závažné ochorenia kože, dýchacieho systému, lymfatického systému a gastrointestinálneho traktu., Unrestricted access to drinking water of good quality is one of the basic prerequisite of life. For this to be achieved it is necessary to treat the raw water through chemical, biological and physical methods. However, the water treatment is not exhaustive and some microorganisms are able to overcome it whereby posing a health risk. This review draws attention mainly to the occurrence of free living amoeba at different stages of water treatment and their importance as a reservoir of potentially pathogenic non-tuberculous mycobacteria. Mycobacteria may present a severe threat to human health considering they cause serious infections to the skin, as well as of the respiratory and gastrointestinal systems., Jana Štecová, Marija Kaevska, and Literatura
Z 30 166 případů leukemií, evidovaných v českém registru nádorů v letech 1976–2005 bylo 3 937 vícečetných případů spojeno s výskytem jiných novotvarů. Z nich se 2 450 (62,2 %) vyskytlo u mužů a 1 487 (37,8 %) u žen, tj. 14,7% případů u mužů a 11 % u žen ze všech evidovaných leukemií. Po 1 715 primárních leukemiích bylo diagnostikováno 2 064 jiných novotvarů a před 2 222 následnými leukemiemi 2 642 jiných primárních nádorů. Ze 14 krajů se ve třech vyskytlo 35,5 % vícečetných leukemií (Jihomoravský a Severomoravský kraj, Praha). V průměru za 4,9 roku u mužů a 5,5 roku u žen následovalo 35,1 % nádorů kůže a melanom, 16,9 % nádorů trávicích, 13 % dýchacích a 8,4 % močových cest. Očekávaný nízký počet pokročilých klinických stadií u následných nádorů se nepotvrdil: u mužů zahrnoval 43,8 % nádorů dutiny ústní, 41,5 % dýchacích, 34,2% trávicích, 10,6 % močových cest a 15,7 % pohlavních orgánů; u žen 39,4 % dýchacích, 30,6 % močových, 30 % trávicích cest a 28,2 % pohlavních orgánů, 25 % prsů, 25 % dutiny ústní. Bohužel mnoho klinických stadií nebylo v registru nahlášeno. Před následnými leukemiemi bylo nejvíce primárních karcinomů kůže a melanomu u 43,6 % případů jako ukazatel maligního stavu. Do října 2007 přežívalo u mužů jen 12,4 % primárních a 10,3 % následných leukemií, respektive 19,7 % a 14 % u žen. Kolik dalších novotvarů se vyskytne u osmi tisíc přežívajících s leukemií, očekávaných v roce 2015? Rozbory vícečetných novotvarů by mohly osvětlit mechanizmy jejich vzniku a poskytnout náhled na dispenzární péči a preventivní opatření, ze kterých budou mít prospěch rostoucí počty onkologicky nemocných v remisi., A total of 30,166 cases of leukemia, based on the Czech Cancer Registry in 1976–2005, there were notificated 3,937 multiple cases associated with the ocurrence of other neoplasms. Of them there were 2,450 (62.2 %) in males and 1,487 (37.8 %) in females, i.e. 14.7 % cases in males and 11 % in females of total registered leukemia. There were diagnosed 2,064 other neoplasms after 1,715 primary leukemias and 2,642 other primary neoplasms before 2,222 subsequent leukemias. A total of 14 Czech regions were distributed 35.5 % multiple leukemias in the three regions (Southern and Northern Moravia, Prague). In the average interval 4.9 years in males and 5.5 years in females followed 35.1 % cancer of skin and melanoma, 16.9 % digestive, 13 % respiratory and 8.4 % urinary system. The expected low representation of advanced clinical stages in subsequent cancers was not confirmed: in males 43.8 % cancer of oral cavity, 41.5 % respiratory, 34.2 % digestive, 10.6 % urinary and 15.7 % genital organs; in females 39.4 % respiratory, 30.6 % urinary, 30 % digestive and 28.2 % genital organs, 25 % breast, 25 % oral cavity. Unfortunatelly a lot of clinical stages were not registered. Before the subsequent leukemias the most frequent were 43.6 % primary cancers of skin and melanoma as a sign of malignant status. Up to October 2007 in males survived only 12.4 % of primary and 10.3 % subsequent leukemias, respective 19.7 % and 14 % in females. How many other neoplasms will be diagnosed among 8,000 surviving with leukemia, estimated in the Czech Republic in 2015? The analyses of multiple neoplasms should be possible to illuminate the mechanisms of susceptibility to multiple cancers and provide insights into the long-term medical care and preventive interventions that will benefit the growing population of cancer survivors. of subsequent cancers., Edvard Geryk, Radim Štampach, Jiří Kozel, Petr Dítě, Milan Konečný, and Literatura
Úvod: Nízkomolekulární inhibitory tyrozinkináz receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) představují moderní, účinné preparáty užívané k léčbě pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC). Aktivační mutace genu EGFR predikují dobrý efekt léčby EGFR tyrozinkinázovými inhibitory. Cílem této studie bylo zmapování výskytu mutací genu EGFR u pacientů s NSCLC v České republice. Metodika: Celkem 486 pacientů s pokročilým stadiem NSCLC (stadium IIIB a IV) neskvamózního histologického typu bylo vyšetřeno na přítomnost mutace genu EGFR na třech pneumoonkologických pracovištích. Porovnání zastoupení EGFR mutace dle pohlaví, věku a kouření bylo provedeno pomocí Fisherova-exaktního testu. Výsledky: Mutace genu EGFR byla prokázána u 74 (15,2 %) pacientů. Mutace byly prokázány u 25 (8,8 %) mužů vs. u 49 (24,3 %) žen (p < 0,001), u 12 (6,7 %) kuřáků vs. u 20 (11,2 %) exkuřáků vs. u 38 (37,3 %) nekuřáků (p < 0,001) a u 32 (15,7 %) pacientů do 65 let věku vs. u 42 (14,9 %) pacientů nad 65 let věku (p = 0,898). Závěr: Mutace genu EGFR byly prokázány u 15,2 % vyšetřených pacientů, nejčastěji u žen a nekuřáků. Dosažené výsledky jsou dobře srovnatelné s doposud publikovanými daty., Introduction: Low-molecular-weight tyrosine kinase inhibitors for epidermal growth factor receptor (EGFR) are modern, effective agents used to treat patients with advanced non-small-cell lung carcinoma (NSCLC). Activating EGFR gene mutations predict a good effect of treatment with EGFR tyrosine kinase inhibitors. The goal of this study was to map the occurrence of EGFR gene mutations in patients with NSCLC in the Czech Republic. Methods: A total of 486 patients with advanced stage of NSCLC (stage IIIB and IV) of nonsquamous histological type were investigated for the presence of EGFR gene mutations at three pneumo-oncology centres. A comparison of distribution of the EGFR mutation according to sex, age, and smoking status was performed by means of Fisher's exact test. Results: EGFR gene mutation was demonstrated in 74 (15.2%) patients. Mutations were shown in 25 (8.8%) men vs. 49 (24.3%) women (p < 0.001), in 12 (6.7%) smokers vs. 20 (11.2%) ex-smokers vs. 38 (37.3%) non-smokers (p < 0.001), and in 32 (15.7%) patients under 65 years of age vs. 42 (14.9%) patients over 65 years of age (p = 0.898). Conclusion: EGFR gene mutations were shown in 15.2% of the patients examined, most commonly in female patients and non-smokers. The results obtained are well comparable with the data published to date., Ondřej Fiala, Monika Šatánková, Juraj Kultan, Miloš Pešek, Jana Skřičková, Vítězslav Kolek, Jindřich Fínek, Zuzana Zbožínková, Zbyněk Bortlíček, and Literatura