Záměr. Ačkoli je autenticita důležitým pojmem v mnoha druzích psychoterapie, zabývalo se jí překvapivě málo empirických výzkumů. Žádný výzkum zatím nezjišťoval vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím. Cíl výzkumu. Cílem výzkumu bylo prozkoumat vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím. Účastníci výzkumu. Účastníky bylo 294 univerzitních studentů, kteří vyplnili sadu dotazníků zahrnující i škálu autenticity a škálu sociálního bezpečí a spokojenosti. Metoda. Vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím byl hledán pomocí korelační analýzy a vícenásobné regresní analýzy. Výsledky. Výsledky ukazují, že prediktory sociálního bezpečí jsou přijímání vnějších vlivů a sebeodcizení a autentický život. Výsledky jsou ve světle literární zdroji. Omezení. Účastníky výzkumu byli univerzitní studenti a výzkumná data tvoří subjektivní výpovědi. Další výzkum by měl zjistit vztahy mezi proměnnými. Měly by být použity vícečetné analýzy, umožňující porozumět směru působení proměnných., Background. Authenticity which is an old and important concept within humanistic theory and many kinds of psychotherapy, surprisingly little empirical research has focused on it (Sheldon, 2009). No previous investigation has examined the relationships between authenticity and social safeness. Purpose. The purpose of this research is to examine the relationship between authenticity and social safeness. Participants. Participants were 294 university students who completed a questionnaire package that included the Authenticity Scale and the Social Safeness and Pleasure Scale. Method. The relationship between authenticity and social safeness was examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results. According to results, social safeness was predicted negatively by accepting external influence and self-alienation and positively by authentic living. Results were discussed in the light of literature. Limitations. Participants were university students and the data reported in this study are limited to self-reported data. Future studies should be made in order to generate a more solid relationship and multiple methods should be used to provide better understanding of directionality., and Seydi Ahmet Satici, Recep Uysal, Ahmet Akin.
Dyslexie je často spojována s dalšími psychosociálními potížemi. Cílem práce je ověření těchto výsledků na české populaci, včetně odhalení vývojové trajektorie sledovaných potíží. Stať se dále zaměřuje na případné rozdíly mezi pohledem dětí (resp. adolescentů) a jejich matek. Ve studii je použit dotazník SDQ (Strengths and Difficulties Questionnaire) k měření behaviorálních, emočních a sociálních potíží, ale také prosociálního chování. Soubor tvoří děti (ze studie ELSPAC) s diagnózou dyslexie 520 / Výzkumné studie (N = 50) a kontrolní skupina dětí bez školních potíží (N = 405). Měření bylo provedeno ve třech obdobích: v 7 letech (matka); v 11 letech (matka i dítě) a v 15 letech (matka i adolescent). V 15 letech adolescenti dále vyplnili dotazník životní spokojenosti (SWLS) a škálu sebehodnocení (RSES). Provázanost dyslexie s dalšími psychosociálními problémy se však ukazuje jako nejednoznačná. Z vývojové trajektorie vyplývá, že největší potíže mají dyslektické děti v 7 letech, poté následuje značný pokles v 11 letech. V 15 letech dochází k mírnému nárůstu, který je ovšem menší než u nedyslektických adolescentů. Oproti předpokladům české děti o sobě uvádějí více projevů problematického chování, než vychází z hodnocení matkami, jsou tak k sobě mnohem kritičtější. Velmi zajímavá je shoda pohledu matek a dyslektických dětí, která se u kontrolní skupiny nevyskytuje. Adolescenti s dyslexií nevykazují nižší sebehodnocení ani celkovou životní spokojenost. Pozitivní je také to, že se od kontrolní skupiny neliší v projevech prosociálního chování., a1_Objectives. Dyslexia is often associated with other psychosocial difficulties. The aim of this work is to verify these results in the Czech population, including the detection of the developmental trajectory of the examined difficulties. Furthermore, the study focuses on potential differences between the view of children (or adolescents) themselves and their mothers. Sample and setting. In the study, the SDQ Questionnaire (Strengths and Difficulties Questionnaire) is used to measure behavioral, emotional and social difficulties, but also prosocial behavior. The sample comprises children (from the study ELSPAC) diagnosed with dyslexia (N=50) and a control group of children without school difficulties (N=405). The measurement was carried out in three periods: at 7 years (mother); at 11 years (both mother and child) and 15 years (both mother and adolescent). Furthermore, at 15 years of age, adolescents completed the Life Satisfaction Questionnaire (SWLS) and the Self- Esteem Scale (RSES)., a2_Results. The correlation of dyslexia with other psychosocial problems appears to be ambiguous. The developmental trajectory shows that greatest difficulties can be found in dyslexic children at 7 years of age; subsequently, there is a considerable decline at 11 years of age. At 15 years, there is a slight increase, which is, however, smaller than in non-dyslexic adolescents. Contrary to expectations, Czech children report about themselves more manifestations of problematic behavior than it is evident from their mothers’ assessments; therefore, they are much more critical to themselves. Interestingly, there is an agreement between the view of mothers and dyslexic children, which does not occur in the control group. Adolescents with dyslexia do not exhibit lower self-esteem or overall life satisfaction. Moreover, it is also positive that they do not differ from the control group in the manifestations of prosocial behavior. Study limitation. Sample size of dyslexic group; absence of external diagnostics., and Lucie Foltová, Šárka Portešová, Lubomír Kukla.