Résumé: Pitínský se touto inscenací snažil vrátit tragédii tomu, čím v antickém Řecku původně byla - rituálu. Pro současného diváka je podle něj takový prvek přítomen v moravském folklóru, který se mísí s prvky mýtického dávnověku a vytváří tak pocit jakési primitivnosti až divošství, zejména v extatických projevech chóru. Pitínský chce zdůraznit pohádkový, archetypální rozměr textu a záměrně rezignuje na jakoukoliv aktualizaci. Jeviště bylo proto ve stejné úrovni jako sedadla pro diváky tak, aby byl vytvořen jakýsi rituální kruh, aby se diváci stali spoluúčastníky rituálu, konkrétně zřejmě rituálu očištění, což zřejmě měly naznačit také kachličky, které tvořili povrch hracího prostoru ve střední části představení. Také kostýmy byly záměrně zvoleny tak, aby neodkazovaly k žádné historické epoše, ale aby svou barevností, prostotou až primitivností naznačovaly, že příběh se týká každého člověka a té části jeho vnitřního života, která je společná všem lidem. Poté, co byl odehrán příběh Oidipův příběh, rozhodl se režisér naznačit i jeho další osud v přibližně patnáctiminutovém výňatku z Oidipa na Kolóně, který však již byl hrán v kukátkovém prostoru.DČ AS