Pazourek, Vladimír: "Lekce antickou tragédií", Svobodné slovo, 27. 11 1968.Lekce antickou tragédiiEuripidovy - Sartrovy Trójanky na scéně Mahenovy činohry v BrněČtyři roky po Sartrově "Ďáblu a pánubohu" přináší Činohra Státního divadla v Brně v téže dramaturgii jako tehdy (Jaromír Vavroš) Sartrovu adaptaci Euripidovy tragédie "Trójanky". Časové začlenění do herního plánu je nepochybně aktuálnější než tehdy.Znalec Sartrova dramatického díla André Wurmser k jeho českému vydání napsal: Sartrovy divadelní hry tlumočí Sartrovy soudy o současných událostech, jež jsou už svou podstatou v pohybu. Tento názor se zdá naprosto přijatelný, i pokud jde o situaci, která určila pohyb brněnské dramaturgie.Antické poučení o tom, že nepoddajné město - Tróju bylo možno dobýt jenom důmyslnou lstí, pomocí tzv. trojského koně, rozvíjí dramatický příslušník slavného trojhvězdí starého Řecka se zřejmým záměrem politické aktualizace. A kupodivu, kus starý bezmála pětadvacet století sehrává naléhavou roli i v moderní historii choré Evropy.Režisér Zdeněk Kaloč luští rukopis hry jako oratorium, půdorys Trójanek i jejich uměleckospolečenský dosah by snad jinou jevištní koncepci ani neunesl. Monumentální obraz souhry komponentů si nepochybně vyžádal nemalého tvárného úsilí. Nejpádněji to tlumočí vrcholné herecké kreace. Odehrávají se vesměs na předpolí přísně řešené scény Bohumíra Matala, jehož symbol trojského koně na prkenné kulise se otevírá sice mechanicky dost složitě, ale v souhře s těžkopádným vstupem okupačních vojsk na území Tróje. Těžkopádnosti dobyvatelů slouží úměrně ostatně i zbroj a odění Menelaových zbrojnošů (navrhli I. a J. Pitrovi), jejich kroky provází Pololánikova připomínka wehrmachtmaršů.Klíč k posouzení vrcholných rolí, jak se zdá, je ukryt v okamžiku, kdy se objevuje na scéně spartský král Menelaos Rudolfa Krátkého. Krátký si pro tuto roli ozřejmil překvapivé rysy vrtkavého vladaře-manžela a Vlasta Fialová (na snímku) jako jeho žena Helena rozehrála svou roli rejstříkem u této tvárné herečky už pozapomenutým. Někdejší trójskou královnu Hekubu o první premiéře (alternuje se S. Strobachovou) hrála s tragickou sošností Helena Trýbová. Její "šílená" dcera Kassandra Zdeny Herfortové podtrhla mysteriózní charakter inscenace vizí předjímané pomsty. Hodnocení chóru Trójanek by zasluhovalo obsáhlejší analýzy. Podle vřelých sympatií, s nimiž byla přijata premiéra Euripidových - Sartrových Trójanek, se dá usuzovat na další úspěšnou inscenaci Mahenovy činohry.Vladimír PAZOUREK
Stručná charakteristika inscenace: Inscenace uvedená těsně po osvobození země od nacismu byla podle všech dostupných svědectví prodchnuta nadšením ze znovunabyté svobody. Ne všechny recenze však způsob, jakým se toto nadšení projevovalo, hodnotily kladně. Inscenace byla jako jedna z mála provedení Pseudola na českých jevištích aktualizována a po výtvarné stránce přesazena do 20. století, do současnosti tvůrců (viz fotografie herců v kostýmech). Byla zřejmě velmi důkladně promyšlena po pohybové stránce a rozehrána široce po celém prostoru jeviště, který byl protažen i do prvních řad hlediště. Byl tak zároveň posílen vztah mezi obecenstvem a herci na jevišti, jakási potutelná spřízněnost, jež umožňovala realizovat společenskokritické téma inscenace: výsměch měšťákům, zbohatlíkům, společenským parvenus. Zintenzivnila i význam narážek na období nacistické okupace, zejména potleskem na otevřené scéně odměněný výstup Otakara Dadáka, když jako Simia pochodoval paradeschrittem ve vysokých holínkách po scéně. Herecký projev byl obecně hodnocen jako živý a plnokrevný, občas však jako příliš neukázněný a nesjednocený. Režisér R. Walter interpretoval postavy jako výrazné typy odpozorované ze skutečnosti, a tak se přiblížil Frejkově pojetí komediálního herectví založeného na principu commedie dell’arte (viz Frejkovu knihu Smích a divadelní maska). AS