Portál z r. 1610. Na přestavbu upomíná kamenný vstupní portál s erby Karla Záruby a jeho manželky Anny z Valdštejna a letopočtem 1610. Po stranách dvě figury, rytíř?
Olej na plátně (86 x 68 cm): Diana (měsíční srpek nad čelem, šaty s korzetem, polosvlečená košile odhaluje ňadra i ramena), věší na strom ulovenou křepelku, v pozadí průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/26., and Inspirováno obrazy Sprangere a Aachena.
Figurální scéna v chrámovém interiéru. Na schodech pod sokly mohutných sloupů lože, na něm sedí Dídó, levou ruku vztahuje k muži v antické zbroji. Kolem truchlící ženy, vlevo dole malý chlapec a nádoba s hořícími uhlíky. and Seifertová, Ševčík 1977, 17.
Olej na plátně: vlevo pod stromy skupina ženských postav, družky Proserpininy, které s ní trhaly květiny, které drží v ruce. Vpravo vůz tažený koňským spřežením s Plutonem (červený plášť, dlouhé vlasy a vousy), v náručí drží polonahou Proserpinu, která vztahuje ruku k nebesům, kam se též zoufale dívá, z náruče jí vypadla kytice květin. V průhledu vpravo jezero obklopené lesy (Pergus, dnešní Lago di Pergusa na Sicílii)., Fučíková 1997#, I/7., Fusenig 2010#, č. 26 s. 141., and Obraz pochází patrně ze sbírek císaře Rudolfa II., v inventáři z roku 1621 je uveden pod č. 817 "Ein Pluto mit Proserpino von Hansen von Acha (Orig.)" Aachen se držel italské obrazové tradice respektující Ovidiův text: Proserpina má vepředu roztržený plášť, zoufale volá matku, z náručí jí vypadly květiny, nalevo jsou její překvapené družku s květinami. Místo, kde k únosu došlo, také odpovídá Ovidiovu popisu Lago di Pergusa na Sicílii.
Klasicistní, později pseudobarokní zámek, hlavní sál dřevěné obložení, supraporty s malovanými figurálními scénami, nástropní freska ve štukovém rámu, kolem středového obrazu šest kartuší s figurálními výjevy.
V zámeckém parku bazén ve tvaru kvadrylobu, uprostřed bazénu vyvýšenina, na ní sousoší: Neptun, Amfitrité, putti a delfíni. and Park založen kolem roku 1820. Kromě sousoší v bazénu fontány zachovány jen sokly z původní sochařské výzdoby.
Zámek původně renesanční, barokní přestavba 1736-1739 asi Gio Alliprandi, J.J. Rossi, N. Rossi. Malby nástropní 1750 námět?? Tzv. Modrý pokoj, výjevy ze života Mladotů ze Solopysk, veduty - pohledy na zámek, 1959 restaurovány.
Olejomalba (68 x 56 cm): Rudolf II. jako Vertumnus., Kaufmann 1985#., Kaufmann 1988#, 2.22., and Jak ukázal Kaufmann, portrét oslavuje Rudolfa II./ Vertumna jako boha ročních dob, ztělesnění Zlatého věku, který nastolí habsburská světovláda. Mýtus o Vertumnovi byl jediný čistě římský mýtus, jako atribut římského impéria byl proto v Ovidiových Proměnách byl proto zařazen mezi nanebevzetím Aenea a Romula. Arcimboldo se inspiroval básní, kterou Vertumnovi věnoval Propertius (4, 2). Pro Rudolfa II. byl Vertumnus vhodným alter ego pro svoji vazbu na Řím, jež je v Propertiově básni opakovaně zdůrazňována.