Ve třech řadách nad sebou jsou umístěny figurální reliéfy. V horní a dolní řadě jsou zobrazeny ženy, nahé nebo v antické drapérii a nahé mužské postavy v antickém plášti, ve spodní řadě s motivem loučení muže a ženy. V prostřední řadě jezdec na koni, vůz, mužské a ženské postavy v archaických staromaďarských oděvech., Budapesti köztéri 1987, č. 400., and Pomník je památníkem maďarského básníka Tompa Mihály (1817-1868). Postavy mají svým vzezřením připomínat starobylou minulost národa, která je evokována heroickou nahotou a antikizujícím oděvem.
V interiéru budovy postavené nad léčivým pramenem, postava nahé dívky, která drží v ruce antickou olejovou lampičku. and Inspirací sochaře může být Psyché, která bývá zobrazována s olejovou lampičkou, kterou si chtěla posvítit na svého manžela Amora, kterého nikdy předtím neviděla. Téma bylo velmi oblíbené v renesanci a novoklasicismu.
Empírový zámek, stavebník Karel Chotek 1842-1845, vídeňský arch. Foerster přestavěn 1885-1910 jako novorenesanční, arch z Drážďan Fleischer V hlavním sále štuková výzdoba. Soubor klasicistní kameniny Wedgwood. v dámském salonu obrazy antických zřícenin.
Figurální scéna v krajině s bujnou vegetací na pozadí sloupové architektury s drapérií. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, rozmlouvá se svými dvěmi sestrami stojícími před ní. Psýché ukazuje na předměty položené před trůnem na zemi: tepané nádoby, skřínka se šperky, perly., Reynies, Laveissiere 2005#, 255-257., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na tomto je zobrazena scéna návštěvy dvou sester v Amorově paláci, kam je na její žádost přinesl Zefyros. Sestry jí však začaly závidět, princezna na si jejich zvědavé otázky vymýšlí odpovědi, aby udržela slíbené tajemství o skutečné identitě svého manžela. Sestry se však nepřestávají vyptávat, proto se jich Psýché snaží zbavit bohatými dary. Na rozdíl od některých dalších kusů z jiných edic této série, v tomto případě chybí koše s květinami a postavy dvou sloužících přinášejících další dary (e.g. NM Tokyo).
Figurální scéna v krajině na pozadí architektury. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, na sobě má hermelínový plášť, ve vlasech perly. Kolem ní postavy s milodary: klečící žena s mísou a pokrmem, mladík s ověnčenou ovcí a obětním nožem v ruce, stařec s vavřínovým věncem na hlavě a věncem květin v ruce, mladík s květinovým věncem v ruce. Na zemi zdobená nádoba a kadidelnice., Reynies, Laveissiere 2005#, 249., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na této tapiserii je zobrazen začátek vyprávění. Krásná královská dcera Psýché urazila Venuši tím, že se lidé klaněli její kráse a dávali jí pocty patřící nebešťance.
Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím (podobně v Telči). Rozevřená trojkřídlá dispozice arkády, jejíž sloupový ochoz se otevírá ven se objevuje v římském umění v 1. století po Kr. U nás v Opočně, Nelahozevsi, Račicích, Velkých Losinách, Moravské Třebové.