Pískovcová socha: nahá Venuše (?) s pláštěm přes rameno, drží za křídlo Amora., Kopeček 1985#., Kořán 1999#, 129., and Srov. Duchcov, zámek, zahrada: soubor zahradních plastik.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Nahá Venuše si rukama si kryje ňadra a klín, vystupuje z vody naznačené u jejích nohou delfínem, na němž sedí Amor. and Socha je doložena ve Ville Medici v Římě v roce 1638, kdy ji Perrier zařadil do svého alba nejslavnějších antických soch dokonce ve třech rytinách (Perrier 1638, 81-83). Od roku 1688 je vystavena ve florentských Uffizi. Od roku 1687 byla její kopie vystavena v parku ve Versailles (Mosnier, Frémery).
Řadový nájemní dům, dvoupodlažní. Na fasádě štuková výzdoba: v obloucích nad okny přízemí štukové vavřínové věnce se zkříženými šípy, totéž s palmovými ratolestmi ve cvikelech nad vchodovým portálem. Na dřevěných vchodových dveřích, v oblouku nadpraží ležící postava. Okřídlený mladík v chlamydě, odpočívá na podušce s drapérií přehozenou přes thyrsos, v pravé pozdvižené ruce má šíp, za ním toulec se šípy, před ním leží luk., Ráday 1998, 310, obr. 39., and V literatuře (Ráday 1998, p. 310, obr. 39) je postava určena jako Fortuna. Výzdobu fasády však lze charakterizovat jako dům Amora, všechny výzdobné prvky tomu nasvědčují - vavřínové věnce se šípy, odpočívající mladík s křídly a atributy Amora.
Kresba (24, 3 x 17, 3 cm): nahá Venuše sedí a češe si dlouhé vlasy, vedle ní stojí Amor s miskou, u jeho nohy toulec a luk., Fučíková 1997#, I/165., Fusenig 2010#, č. 71 s. 205., and Přípravná kresba pro obraz, dnes ztracený.
Nahá Venuše zobrazená zpředu, drží levici na hlavě okřídleného Amora (toulec) s páskou na čele., Fučíková 1997#, II/78., and Plakety sloužily jako aplikace na nábytku, patrně vznikly během Abondiova pražského pobytu. Venuše náleží k sérii bohů planet (dochován též Merkur a Mars).
Olejomalba na plátně (163 x 105 cm): nahá Venuše si sedá na klín nahého Marta, v pravém dolním rohu sedí na přilbě Amor s lukem. V levém rohu štít. Výjev je situován do architektonického rámce, sloup s patkou v pravém horním rohu, závěs nahoře. and Kaufmann 1988#, 20.58
Tapiserie. Figurální scéna na mořském břehu - v popředí sedí Venuše s malým Amorem, za ní tři nymfy. Před Kalypsó sedí Telemachus, na zemi odložená zbroj. V pozadí zátoka se skalisky a loď, v oblacích Minerva ? and Kartony vytvořil patrně Jan van Orley a Augustin Coppens, tato série byla utkána v bruselské dílně Jodoca Vose. V Bruselu však byla v 18. století utkána několikrát (Auwercx). Tkané výjevy jsou ilustrací francouzské didaktické novely o Telemachových dobrodružstvích sepsané na námět Homérovy Odyssey francouzským teologem, básníkem a spisovatelem F. Fénelonem pro svého svěřence, vnuka Ludvíka XIV., burgundského vévodu Ludvíka v letech 1693-1694 (François de Salignac de la Motte Fenelon, Les Aventures de Télémaque Fils D'Ulysse). Dílo bylo vydáno poprvé roku 1699 (pak roku 1717, s ilustracemi (G. Volpato) roku 1762 v Lausane, 1768 v Benátkách). Odysseův syn Telemachus doprovázený moudrým rádcem Mentorem, ve skutečnosti Minervou v podobě Mentora, se vydal hledat svého otce a cestou prožívá různá dobrodružství. Kniha VI.
Tapiserie (347 x 100 cm). Scéna ve vlnách rozbouřeného moře, v popředí Neptun s trojzubcem na mušli tažené bílým koněm, Tritónka troubící do mušle. V pozadí nad vlnami Venuše s Amorem, který střílí z luku., Blažková 1969#, 48, 54., and Kartony vytvořil patrně Jan van Orley a Augustin Coppens, tato série byla utkána v bruselské dílně Jodoca Vose. V Bruselu však byla v 18. století utkána několikrát (Auwercx). Tkané výjevy jsou ilustrací francouzské didaktické novely o Telemachových dobrodružstvích sepsané na námět Homérovy Odyssey francouzským teologem, básníkem a spisovatelem F. Fénelonem pro svého svěřence, vnuka Ludvíka XIV., burgundského vévodu Ludvíka v letech 1693-1694 (François de Salignac de la Motte Fenelon, Les Aventures de Télémaque Fils D'Ulysse). Dílo bylo vydáno poprvé roku 1699 (pak roku 1717, s ilustracemi (G. Volpato) roku 1762 v Lausane, 1768 v Benátkách). Odysseův syn Telemachus doprovázený moudrým rádcem Mentorem, ve skutečnosti Minervou v podobě Mentora, se vydal hledat svého otce a cestou prožívá různá dobrodružství. Kniha II.