Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo. Vlevo pilířek s patkou., Fučíková 1997#, I/200, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Heintzova kresba je ze čtyř studií (další jsou ve Vídni, Albertina 281, 282 a 434C, viz: Wien, Albertina, Heintz, Leda labutí 2 a 3) k nedochovanému obrazu, který byl ve své době velmi slavný. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl Heintz důkladně obeznámen s italským uměnám a antickými památkami. Od roku 1591 byl dvorním malířem na pražském dvoře Rudolfa II. Z antických reliéfů s Lédou, kterými se mohl inspirovat, je dnes dochovaná římská kopie řeckého helénistického originálu, která byla od pozdního 15. stol. v Římě, v 16. stol. převezena do Madridu. Stejný antický vzor byl předlohou pro zobrazení Lédy s labutí v pražských vilách císaře Ferdinanda I., na západním průčelí Belvedéru a ve štukové výzdobě stropů ve Hvězdě.
Bronzová soška (v. 33cm): nahý Jupiter, plnovous, pravá noha spočívá na orlu., Chlíbec 2006#, 118-119, č. 49., and Plastika do sbírek NG získána roku 1948 (převod), pochází z valdštejnské sbírky zámku Mnichovo Hradiště. Existuje mnoho replik a variant této kompozice z doby kolem roku 1580.
Olej na dřevě (58, 5 x 76, 3 cm)., Šíp 1968#, č. k. 33., Slavíček 1993#, 163-164., and Obraz byl po roce 1674 a před rokem 1778 patrně v Černínské sbírce, před rokem 1843, ve sbírce dr. Josefa Hosera.Dříve připisováno Janu van den Hoecke a Gerbrandtu van den Eeckhout.
Mědirytina (270 x 421 mm). Scéna po narození Jupitera na Krétě, v jeskyni na hoře Ida, kam uprchla před Saturnem Jupiterova matka a kde jej nymfy krmily medem a mlékem. V popředí sedí mladý pastýř s kozím stádem a psem. Uprostřed muž drží kozu (nymfa Amalthea kojla Jupitera v podobě kozy) za rohy, za nohy jí drží žena (nymfa), na jejím klíně dítě (Jupiter) saje z vemene. Vedle ženy druhá nymfa, v levé ruce drží misku, pravou vybírá plástev medu z úlu., Zlatohlávek 1997#, 138, č. 69., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Giulia Romana.
Lept pro frontispis ke knize Pierra Jeana Jouva, Le Paradise perdu (1937 a 1938). Scéna v krajině. V popředí motiv nohou muže, který se topí v tůni, v pozadí na Léda s labutí a na obzoru abstraktní motiv krystalu., Bydžovská, Srp 2006#, s. 90-91, obr. 77, 78., and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Šíma ilustroval bibliofilské vydání knihy P. J. Jouva, Le Paradis perdu, k němuž nečekaně použil antický mýtus o Ikarovi a spojil jej s dalším, námětově nesouvisejícím antickým mýtem. Formálně navázal na své obrazy z roku 1936, kde již použil motiv Ikarových nohou trčících z tůně a krajinu s krystalem. Navíc se však v pozadí tohoto výjevu objevuje ještě motiv Lédy s labutí. Antický mýtus zde nabývá zcela jiný význam. Autor "chtěl vytvořit paralelu k hlavnímu Jouvalovu námětu - pádu ve smyslu prvního hříchu...Léda s labutí by tak odkazovala k prvnímu hříchu a pád Ikarův k jeho důsledku" (Bydžovská - Srp 2006, s. 90-91).
Mědiryt (299 x 436 mm). Vlevo skupina aktů: tři sedící ženy, sedící Paris (v levé ruce hůl, v pravici jablko, na hlavě čapka, u nohy pes), za ním Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) proti němu tři bohyně - Juno (u nohy páv), Venuše s malým Amorem přijímá od Parida jablko, Minerva (u pravé nohy štít a helma) drží drapérii . Vpravo nymfa a dva říční bohové. Nad celou skupinou Viktoria (věnčí Venuši), v oblacích Apollón ve slunečním voze v kruhu zodiaku, dvojice jezdců, Jupiter (hořící blesky, žezlo, u nohy orel), za ním Diana (srpek měsíce), pod ním bůh větru se vzdutou drapérií., Zlatohlávek 1997#, 41, č. 14., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Mědirytina podle kresby Raffaela (dnes ztracená), který se inspiroval reliéfy na antických sarkofázích.
Olej na plátně (221,5 x 92,5 cm): Psyche s Amorem před Iupiterem, okolo olympští bohové., Pujmanová 2008#, 176-177., and Obraz se do galerie dostal v roce 1945 ze sbírky Erwina Nostitze-Rienecka v Praze.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Freska: Zlatý vůz se čtyřspřežím hnědáků se řítí k zemi s Faethonem (červené antické brnění, vysoké boty) s rozhozenýma rukama, nahoře v prozářeném otvoru v oblacích Jupiter s okřídleným bleskem v ruce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze: chaos, stvoření světa, Deukalion a Pyrha, Merkur zabíjí Arga, Faethon, Arkas a Kallisto, Europa, Kadmos a dračí plémě, Diana a Aktaion, Narcissus, Pyramos a Thisbe, Perseus a zrození Pegasa z Medusiny krve, Pluto unáší Proserpinu, Ikaros a Daidalos, apotheosa Aenea a Romula, mýtických předků císařské dynastie. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.