Pískovcová socha: císař ve středověkém brnění, na hlavě vavřínový věnec, před tělem drží v pravé ruce maršálskou hůl., Blažíček 1976#, 121., Vlček 1999#, 538-542., and Figury římských imperátorů byly v období baroka častým sochařským motivem v prostředí šlechty a vysokých státních úředníků. Socha měla spojením s antickou vladařskou minulostí umocnit autoritu a společenské ambice jejich objednavatele. Dosud není jasné, kdy byly sochy na atiku umístěny (případně odkud snad byly na palácovou fasádu přeneseny (?). Bylo to nepochybně až v šedesátých letech 18. století. Na rytině z doby kolem roku 1740 nejsou na průčelí paláce zachyceny (Friedrich Bernhard Werner del., Ignaz Ringle fecit, Martin Engelbrecht esc., Paláce hraběte Nostitze v Praze, lept, 405×248 mm, NG v Praze, inv. č. DR 4850, dnes jsou na atice kopie z roku 1887 (Jindřich Čapek). Takovým vysokým státním úředníkem, který mohl mít vysoké ambice reflektované v uměleckých dílech, byl hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Jeho kariérní postup byl od roku 1758 téměř strmý - zemský soudce, gubernátní rada, nejvyšší hofmistr, purkrabí a předseda guberniální rady. Po smrti Františka Václava Nostitze se v roce 1765 se stal hlavním představitelem rodu.
Štukový medailon: hlava císaře z profilu, na hlavě má vavřínový věnec, hledí doleva., Vlček 1999#, 538-542., and Suprafenestry se štukovou výzdobou vznikly v době přestavby paláce architektem A. Haffeneckerem (†1789).
Socha císaře: stojí v kontrapostu, levou rukou přidržuje drapérii na levém boku, v pravé ruce drží maršálskou hůl., Blažíček 1976#, 121., Vlček 1999#, 538-542., and Figury římských imperátorů byly v období baroka častým sochařským motivem v prostředí šlechty a vysokých státních úředníků. Socha měla spojením s antickou vladařskou minulostí umocnit autoritu a společenské ambice jejich objednavatele. V tomto duchu zpracovali galerii habsburských císařů také bratři Strudelové ve Vídni. Dosud není jasné, kdy byly sochy na atiku umístěny (případně odkud snad byly na palácovou fasádu přeneseny). Bylo to nepochybně až v šedesátých letech 18. století. Na rytině z doby kolem roku 1740 nejsou na průčelí paláce zachyceny (Friedrich Bernhard Werner del., Ignaz Ringle fecit, Martin Engelbrecht esc., Paláce hraběte Nostitze v Praze, lept, 405×248 mm, NG v Praze, inv. č. DR 4850). Dnes jsou na atice kopie z roku 1887 (Jindřich Čapek)). Takovým vysokým státním úředníkem, který mohl mít ambice reflektované v uměleckých dílech, byl hrabě František Antonín Nostitz-Rieneck. Jeho kariérní postup byl od roku 1758 téměř strmý - zemský soudce, gubernátní rada, nejvyšší hofmistr, purkrabí a předseda guberniální rady. Po smrti Františka Václava Nostitze se v roce 1765 se stal hlavním představitelem rodu.
Pískovcová socha: císař v antickém brnění (vavřínový věnec, maršálská hůl), Blažíček 1976#, 121., Vlček 1999#, 538-542., and Figury římských imperátorů byly v období baroka častým sochařským motivem v prostředí šlechty a vysokých státních úředníků. Socha měla spojením s antickou vladařskou minulostí umocnit autoritu a společenské ambice jejich objednavatele. Dosud není jasné, kdy byly sochy na atiku umístěny (případně odkud snad byly na palácovou fasádu přeneseny (?). Bylo to nepochybně až v šedesátých letech 18. století. Na rytině z doby kolem roku 1740 nejsou na průčelí paláce zachyceny (Friedrich Bernhard Werner del., Ignaz Ringle fecit, Martin Engelbrecht esc., Paláce hraběte Nostitze v Praze, lept, 405×248 mm, NG v Praze, inv. č. DR 4850, dnes jsou na atice kopie z roku 1887 (Jindřich Čapek). Takovým vysokým státním úředníkem, který mohl mít vysoké ambice reflektované v uměleckých dílech, byl hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Jeho kariérní postup byl od roku 1758 téměř strmý - zemský soudce, gubernátní rada, nejvyšší hofmistr, purkrabí a předseda guberniální rady. Po smrti Františka Václava Nostitze se v roce 1765 se stal hlavním představitelem rodu.
Pískovcová socha: císař v antickém i středověkém brnění s vavřínovým věncem na hlavě, v ruce maršálskou hůl., Blažíček 1976#, 121., Vlček 1999#, 538-542., and Figury římských imperátorů byly v období baroka častým sochařským motivem v prostředí šlechty a vysokých státních úředníků. Socha měla spojením s antickou vladařskou minulostí umocnit autoritu a společenské ambice jejich objednavatele. Dosud není jasné, kdy byly sochy na atiku umístěny (případně odkud snad byly na palácovou fasádu přeneseny (?). Bylo to nepochybně až v šedesátých letech 18. století. Na rytině z doby kolem roku 1740 nejsou na průčelí paláce zachyceny (Friedrich Bernhard Werner del., Ignaz Ringle fecit, Martin Engelbrecht esc., Paláce hraběte Nostitze v Praze, lept, 405×248 mm, NG v Praze, inv. č. DR 4850, dnes jsou na atice kopie z roku 1887 (Jindřich Čapek). Takovým vysokým státním úředníkem, který mohl mít vysoké ambice reflektované v uměleckých dílech, byl hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Jeho kariérní postup byl od roku 1758 téměř strmý - zemský soudce, gubernátní rada, nejvyšší hofmistr, purkrabí a předseda guberniální rady. Po smrti Františka Václava Nostitze se v roce 1765 se stal hlavním představitelem rodu.