Chebský hrad během staletí prošel několika stavebními úpravami, nicméně si částečně zachoval původní románskou podobu. Je jedinou ukázkou císařského sídla (falce) u nás. Jeho stavbu zahájil římský císař Fridrich I. Barbarossa roku 1179. Ve stavbě pokračoval na počátku 13. století Fridrich II. Z původní stavby dochována dvojitá hradní kaple sv. Erharda a Uršuly, Černá věž a část palácové zdi s pětidílnými románskými okny., Bažant 2000#, 74., and Německý císař Fridrich Barbarossa (1125/6?1190), byl jedním z nejaktivnějších obnovitelů říše římské. Jeho kulturní politika obrácená k antické minulosti zanechala významnou památku i na území Čech. Z výstavného hradu, který si v Chebu postavil, je vedle Černé věže nejlépe dochována kaple z doby před rokem 1188. Věž i kaple měly na výtvarnou kulturu tehdejších Čech velký vliv. Věž na první pohled zaujme bosovaným zdivem, jež se explicitně hlásilo k antickému dědictví a bylo jedním z atributů štaufské architektury, který v českých zemích zapustil hluboké kořeny. Architektonická plastika chebské kaple byla badateli odvozena z horního Rýna a Alsaska a je jednoznačně antikizující, hlavice sloupů jsou bohatě zdobeny figurální plastikou, mezi níž vyniká masturbující muž ztělesňující zlo, jeden z prvních aktů ve středověkém umění. Sochařská dílna činná v chebské palácové kapli ovlivnila výzdobu kostela sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu, kde v letech 1210?1220 vznikly hlavy zdobící západní portál, především však byla velkou inspirací pro architekturu v Čechách, zejména západních.
Návrh opony pro pro Stadttheater Eger. Výjev představuje oslavu zbudování divadla v roce 1874. Vpravo je budova divadla, před ní skupina alegorických postav (Fama, Múzy), v pozadí silueta Chebu., Databáze..: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=626, and Hromada, František a kol.: Historie chebského divadelního života 1410-2011 Egerer Theatergeschichte. Cheb, Západočeské divadlo 2011 472 s. Opona na s. 85.
Zámek 1710, přestavba 1881-1884; rozlehlý park, Sochy v parku asi přelom 18./19. stol., Čtžyři roční doby dovezené asi z Konopiště, na průčelí zámku 1721.
Vodní hrad majetek Ferdinanda I., od 1554 přestavba Giovanni Battista Aostalli, Hans Tirol, Bonifác Wolmut. - kol. 1570 - Zbytky maleb ze 16. století, Zlomky portálů renesančních, kachlů a keramiky uloženy v městském muzeu 1964. V zámeckém parku plastiky asi z kašny barokní putti. Kolem 1600 Jan Maria de Filippi, do majetku Kinských, 1632 poškozen, 1671 poslední úpravy, 1747 vyhořel. Muzeum v prostorách radnice a kláštera Loreta. and Hrady 1989#, s. 148-150.
Pískovcová socha stojící figury ženy v antické říze, v pravé ruce drží misku. and Předlohou pro původní klasicistní plastiku byla římská socha kněžky římského chrámu bohyně Vesty. Hlavní Vestiny slavnosti Vestalia se konaly ve starém Římě vždy 7. června. Socha držící misku v pravé ruce byla upravena jako symbol řeky Chomutovky.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří pilastry na soklu s vyžlabenými těly, před něž jsou vloženy baňkovité polosloupy na soklech s korintskými hlavicemi. Na nich spočívá zalamované hladké kladí. Nad kladím je pravoúhlý zalamovaný nástavec, po stranách jakoby pokračují vyžlabené pilastry, před něž jsou představeny sochy rytířů. Uprostřed nástavce kruhový tympanon vyplněný rozvilinami se znakem Šebestiána Veitmila a Anny z Althofu. V obou cviklech okřídlená postava s troubou, Fama. Nad nástavcem je zalamovaná římsa, po stranách zalomená dvakrát, jakoby tam pokračoval polosloup., Šamánková 1961#, 24., and Edikulový portál vykazuje obdobné znaky jako edikulové portály v Jáchymově, jenž byl založen roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.
Hrobka rodiny Nádherných přistavěná k vých. straně sakristie kostela. Dórský, empírový chrámek z r. 1815 s průčelím z r. 1842, uvnitř figurál. náhrobek Antonie Nádherné od J. malínského (1816), 1936 opraven sochařem R. Vlachem z Prahy. and Poche#, 1 (1977), s. 531.