Zámek původně renesanční (1547-1550), v interiéru štuky a nástěnné malby s figurálními náměty ve stylu Ludvíka XIV. , námět neuveden. and Umělecké pam. Čech 4, s. 326
Zámek pův. renesanční, upraven v poslední čtvrtině 17. století; Vnitřní úprava na náklad cís. Ferdinanda V.; 20 pokojů 2. patra v letech 1850 - 1851; úpravy vedl pražský architekt J. Bělský (malíři J. Navrátil, V. Kandler, J. Amort, sochař V. Levý, řezbář J. Schubert, štukatér J. Effenberger, kameník K. Svoboda; původní nástropní malba: Alexandr Veliký a Roxana (1851 přemalba od J. Navrátila): Další malby blíže neurčeny: alegorie, mythologické scény, zátiší, ornamenty). Další malby v jídelně (17. stoeltí (?), miniaturní obrazárna - neuvedeno jaké obrazy a jaké náměty. V zahradě bohaté terasy se sochařskou výzdobou z poslední čtvrtiny 17. století: tritoni a tritonky jako kariatidy. and Poche 1982#, s. 330-333.
HZT: Zámek 1632, 1670-1683 Domenico Orsi přestavba Giulio Broggio, terasová zahrada hariatidy z konce 17. stol. sochy Jeremias Süssner. Zámek 1670-1683, G.D.Orsi, G. Broggio; 1835-1848 interiéry-nástropní malby J. Navrátil, V. Kandler, V. Levý. Malby Alexandr Veliký a Roxana - Navrátil Jos. (1798-1865) z roku 1850- 1851. V parku Nymfeum se sochami (1680-1690) podle návrhů Jer. Süssnera. and Hrady, zámky a tvrze III, 1984
Barokní zahradní pavilon (autorem je patrně Giovanni Battista Alliprandi), střední síň oválného půdorysu, po stranách dvojice menších místností na půdorysu čtverce. Po čtyři obvodu niky zakončené v klenbě štukovou mušlí a jedna široká nika s nádrží Fragmenty maleb, dále štuková a malířská výzdoba, motivy fantastické architektury - ruiny, mythologie, neuvedeno jaká. and Poche 4, s. 340.
Pískovcová socha nahého mladíka a dívky. Mladík stojí, levá ruka zdvižená, pravá přidržuje drapérii na boku, u levé nohy orel. Dívka stojí s pravou rukou zdviženou na temeno hlavy pokryté rouškou, v levé ruce drží za zády dýku, u její pravé nohy panter., Matějček 1923#, s. 32; Pražské vily 2007, s. 54-55., and Původně byly umístěny na vysokých pylonech před na jižní stranou vily Bianca továrníka Bondyho (na místě dnes nahrazeny kopiemi: Praha 6, Bubeneč, ul. Pod Kaštany 19, čp. 49/XIX). Plastiky představují personifikaci dne a noci. Autor postavy ztvárnil tak, aby jejich vzhled působil anticky, přestože se nedrží konkrétních antických vzorů.Ideové kořeny zobrazení cyklicky se opakujících dějů (roční doby, den a noc, cyklus života a smrti) sahají do antiky, kde však postavy Dne a Noci byly ženy. Noc (Nix) se spojila s bohem temnoty (Erebus) a porodila Den (Hemera). V poantickém umění nahradila ženy dvojce muže a ženy, např. Michelangelo (Soumrak a Úsvit) pro náhrobek Giuliana de Medici, 1526 -1533. Štursa k postavám připojil atributy. Mladíka věnčeného vavřínem doprovází orel, který symbolizuje vzduch a slunce, dívku střeží panter, symbol noci, dýka, kterou dívka ukrývá za zády, evokuje nebezpečí skrývající se ve tmě.
Dvě torza pískovcových soch Zima (torzo muže) a Jara (žena drží košík s květinami, květiny ve vlasech). and Kateřina Adamcová, Zdechovice. Barokní socha v krajině, NPÚ 2011 (http://www.npu.cz/barokni-socha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/272/).