Terakotové bozzetto (28,8 cm): polonahá Aurora (hvězda na čele) hledí vzhůru, v levé ruce pochodeň, v pravé draperii a kytici růží. U nohou kohout., Kudělka 1996#, 357 č. 111, 112., and Kamenná socha, která byla podle bozzetta vytvořena, je na původním místě, v parku slavkovského zámku. Aurora s pochodní v ruce rozhazující růže byla společně s kohoutem zobrazována už od renesance.
Uprostřed je zobrazen sv. Řehoř a doprovodné nápisy propagují pastorační činnost v duchu tohoto světce. Výroky sv. Řehoře zapisuje Petrus Diakonus, který rovněž jako první uviděl holubici Ducha svatého u světcova ucha. Nalevo je opat doprovázený mnichy. Napravo je zobrazen kníže, se dvěma muži svého doprovodu, pod ním je zobrazen biskup Jindřich Zdík (1126-1150), který předstupuje před papeže v mešním rouchu se všemi odznaky, včetně pontifikálních rukavic a mešního manipulu přehozeného přes ruku, v ruce má svitek s počátkem mše za sv. Řehoře ("O Gregorii dulcissimum sancti Spiritus organum"), odpověď ("O pastor apostolice Gregori beatissime...") drží písař a malíř dole. Za Zdíkem stojí mnich, který nese jeho biskupskou berlu - biskup má podobně jako kníže svůj doprovod. Dole vlevo je zobrazen šlechtic. Trůn Řehoře nesou Marc a Modlata, Pod rámem nalevo písař v mnišském oděvu píše na nápisovou pásku, na níž napravo pracuje malíř a jeho pomocník, oba jsou oblečeni jako laici., Bažant 2003#, 100., and V umění českých zemí se za Vladislava II. poprvé objevují malířské žánry typické pro antickou epochu - alegorie, "historické" náměty a "portrét". V tzv. Horologiu olomouckém které bylo zhotoveno pro Jindřicha Zdíka, je na dedikačním listě "historické" zobrazení - otevření olomoucké kapituly v roce 1141 nebo znovuzaložení strahovského kláštera roku 1142. Malíř Hildebert do ilustrace začlenil své pomocníky i svůj autoportrét. Pod rámem nalevo písař v mnišském oděvu píše na nápisovou pásku, na níž napravo pracuje malíř Hildebert a jeho pomocník Everwinus.
Bronzová soška (114 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka a boty, odlomený caduceus)., Prag um 1600#, I, č. 75., and Postoj sochy je variací na téma Apollóna Belvedérského.
Kresba (21, 4 x 16, 3 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu se sype do jejího klína déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius chytá mince do ruky, na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který lapá mince do nastavené misky., Fučíková 1997#, II/279, and Přípravná kresba pro reliéf ze slonoviny. Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který tedy mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro." Na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí.
Bronzová plastika (117 cm): nahá Venuše sedí vedle Adonida a objímají se, před Venuší Amor (luk a toulec), před Adonidem pes., Prag um 1600#, I, č. 72., and Socha možná stála na schodech vedoucích k Novému sálu Pražského hradu (inventář z roku 1621: "Venus und Adone Bild von Metal").
Průčelí bývalého zájezdního hostince, před 1989 v areálu n.p. FEZKO Strakonice. Nad vchodem po levé straně postava mladíka v okřídleném klobouku, v pravici drží kaduceus (Merkur), po pravé straně vousatý muž stojící na mušli, na hlavě korunu, v levé ruce drží trojzubec (Neptun). Po obou stranách okna nad vchodem thyrsos., Benešová 1984, s. 119, obr. 64., and Výzdoba fasády je dokladem individuálního přání stavebníka, který měl zřejmě na mysli prezentaci hostince, kde se setkává především klientela z řad obchodníků, přicházejích mnohdy ze vzdálených míst. Neptun může evokovat také říční lodní dopravu. Řádové členění průčelí s plošnou dekorací antických sloupů završených vázami a štukovou výzdobou nad portálem je dozníváním tvarosloví klasicismu čtyřicátých let 19. století.
Nad schodištěm, ve vestibulu budovy, dvě bronzové plastiky. Vlevo mladá žena v dlouhé říze se snopem obilí v levici, v pravé ruce drží ovoce (alegorie Zemědělství nebo Úrody). Vpravo muž v dlouhé říze, opírá se o rýč (Orba?).
Kašna, dolní část v podobě sloupu na soklu zdobeném festony a květy, na jeho vrcholu mísa, v ní stojí litinová socha dívky nesoucí na pravém rameni amforu završenou mísou, z níž tryská voda. and Socha je interpretována jako Hygie, ale patrně se jedná o Danaovnu - nosičku vody. Bohyně Hygeia nikdy nebyla zobrazována při žádné aktivní pracovní činnosti. Jedná se o sériově vyráběnou litinovou plastiku vyrobené patrně v železárnách v Blansku (stejná Příbor: podle návrhu neznámého autora odlita 1899 v Železárnách Blansko, Breitfeld-Daněk & Spol., a.s.).