V horní části je zobrazena burza stříbra s výhledem na Kutnou Horu, dole je práce na povrchu a v dole., Homolka 1985#, 417-424., and Obraz dolu navazuje na ilustraci v Kutnohorském graduálu z roku 1471 a rozvádí ji.
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Olejomalba na dřevě (96 x 110 cm): ženy uctívající zlatou sochu Cerery sedící na trůnu (koruna z klasů, roh hojnosti, odhalená ňadra). Socha je na kamenném soklu, na němž stojí obětní nádoby. Před sochou matrona s knihou, za ní stojí a klečí další obětnice (kadidelnice, kniha). V pravém dolním rohu klečí žena s košíkem plodů vedle snopů obilí. Za oltářem skupina žen okolo klečící ženy s obilím na míse. Před sochou a za sochou hořící pochodně na podstavci. Výjev je situován do přírodního rámce, nalevo v průhledu kruhový oltář a před ním skupina žen uctívající další sochu pod baldachínem, za toutp sochou trubači a standarta zakončená měsíčním srpkem. Nad sochou Cerery dva Amorové, jeden se zapálenou pochodní, druhý s lukem., Zlatohlávek 2009#, s. 175-6, O 37., and Obraz neilustruje žádný konkrétní antický text, i když identita hlavní kultovní sochy je jasně definovaná (koruna z klasů, roh hojnosti, dále zapálené pochodně, obilí na míse, snop obilí na zemi). Popisům kultu Cerery v antických pramenech rovněž odpovídá skutečnost, že se kultu účastní výlučně ženy.
Na víku sedí postava z pozlaceného stříbra: nahá Venuše (dlouhý závoj) na labuti, atributy nezachovány., Irmscher 1999#, 226-234., and Nebeská Venuše (Venus Coelestis) letící na labuti nemá obdobu v dobovém umění. Autor ikonografického programu Trionfi-lavabo se však mohl opřít o autoritu Platónovu, v jehož dialogu Faidón Sókratés chápe labutě jako symbol lidské duše opouštějící pozemský svět (84e-85b). Platónův výklad labutí písně cituje Cicero v Tuskulských hovorech (1, 73) a Claudius Aelianus ve spise O zvláštnostech živočichů (5,34), dostal se také do křesťanské literatury a v 16. století se s jejím ohlasem setkáme u celé řady autorů (Irmscher 1999, s. 254 pozn. 667).
Puncované zobrazení na okraji nahoře vlevo: Apollón (zář okolo hlavy, tunika, toulec) běží s lukem v ruce ke klečící Dafné, která se mění v olivu (hlava a zdvižené ruce). Nalevo miniaturní Amor s lukem namířeným na Apollóna. Napravo sedí bůh řeky Péneios (vousy, amfora s vytékající vodou, kormidlo)., Irmscher 1999#, 121-124., and Jamnitzer převzal kompozici z ilustrací k Ovidiovým proměnám, které vyšly poprvé v roce 1557 a byly připsány Bernardu Solomonovi (stejná kompozice se objevila už v Lyonském vydání z roku 1547), protože jedině zde se objevuje Amor. Od tohoto vzoru se Jamnitzer odchýlil v postavě klečící Dafné. Zobrazený příběh demonstruje všemocnost Amora a v rámci celkového ikonografického programu Trionfi-lavabo Dafne ztělesňuje ctnost. Tak začala být mýtus vykládán již v pozdní antice, v Serviově komentáři k Vergiliově Aeneidě je Dafné oslavou panenství (3, 63), na což bylo okolo roku 1600 navázáno v křesťansko-moralistních výkladech (Mander 1616, 8). Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.
Na okraji je na obou kratších stranách puncovaný groteskový ornament, do něhož jsou zakomponováni tři Fauni. Na vnitřním okraji mísy sedí drobné plastiky čtyř chlapců symbolizijících čtyři světadíly (počínaje vlevo nahoře po směru hodinových ručiček): Asie, Amerika, Evropa a Afrika. Na okraji jsou v osách medailony se zvířaty symbolizujícími čtyři světové říše podle proroka Daniela (po směru hodinových ručiček zprava): zlatý lev (babylonská říše krále Nina), stříbrný medvěd (perská říše krále Kyra), bronzový čtyřhlavý panter (řecká říše Alexandra Velikého), železné zvíře s deseti rohy (římská říše Julia Caesara)., Irmscher 1999#, 116-121., and V době, kdy pracoval na Trionfi-lavabo, Jamnitzer vydal sborník grotesek (Jamnitzer 1610). Groteskový ornament na míse se tematicky vztahuje k tělesné lásce a chtíči, který představují Fauni, z nichž ten vpravo dole má křídla a je tak ztotožněn se Satanem. Universální charakter říše římské zdůrazňuje čtveřice symbolů světadílů. Série symbolů říší předpovězených prorokem Danielem (Dan 7) končí symbolem říše římské umístěné na nejdůležitějším místě, dole uprostřed. Nad železným zvířetem symbolizujícím říši římskou je řada císařů končící Rudolfem II., čímž je podle cyklického pojetí času předpovězen návrat k počátkům a tedy příchod Zlatého věku.
Puncované zobrazení na okraji dole vlevo: na oblaku Venuše a Amor, bohyně předává dole stojícímu Hippomenovi (antikizující zbroj, vysoké boty) tři zlatá jablka, její syn na něj míří lukem. Napravo král Schoineus (vousy, koruna) sedí s vousatým mužem, na obou stranách ozbrojenci a přihlíží závodu. Hippomenés běží za Atalantou, která se shýbá pro zlaté jablko na zemi. V pozadí ohrada, za níž jsou diváci., Irmscher 1999#, 124-125., and Všechny čtyři výjevy na okraji mísy demonstrují moc Amorovu. Kompozice výjevu s Atalantou je varianta Solomonova dřevorytu z ilustrovaného vydání Ovidiových proměn, které vyšlo poprvé v roce 1557. Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.
Puncované zobrazení na okraji nahoře napravo: nahý Plútos (vousy, dvouzubec) vyjíždí z moře na dvouspřeží směrem k Proserpině, která na břehu trhá květiny společně se třemi družkami. Nad skupinou dívek na obloze Venuše s Amorem, který míří lukem na Plúta., Irmscher 1999#, 124-125., and Všechny čtyři výjevy na okraji mísy demonstrují moc Amorovu, který ovládá i bohy. Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.