Kresba (15, 8 x 21, 5 cm): uprostřed obrazového pole polonahá Diana v potoce, před ní Aktaión, okolo nahé Dianiny družky, v popředí nalevo stojí a napravo sedí. Výjev je zasazen do lesní krajiny., Fučíková 1997#, II/290., and Přípravná kresba k reliéfu na zlatém poháru Jindřicha Julia z Braunschweigu z roku 1610 (Molen 1984 č. 16), kompozice byla znovu použita na stříbrné plaketě z roku 1612 (Molen 1984, č. 118) a na stříbrné oválné míse z roku 1613 (viz: Amsterdam, Diana a Aktaión).
Kresba (20,3 x 29,6 cm): v lese nalevo za stromem stojí Kefalos (antikizující zbroj, meč, toulec) s napřaženým lukem, z něhož právě vystřelil. Napravo sedí Prokris (dlouhé šaty) a hlavou spadlou na hruď, šíp uprostřed hrudi., Fučíková 1997#, I/139., Fusenig 2010#, č. 9 s. 110-111, and Kresba dokládá pobyt Hanse von Aachen v Benátkách v roce 1585. Výjev neilustruje líčení smrti Prokridiny v Ovidiových Proměnách, kde hraje klíčovou roli oštěp jejího manžela Kefala (Ov. met. 7, 661-865). Kresba mohla být inspirována verzí Apollodórovou (3, 15, 1) líčící společný lov Kefala a Prokris, kde je smrtící zbraní luk, ale Hans von Aachen Prokris nezobrazil jako lovkyni. Její oblečení a postoj spíše odpovídá líčení Ovidiovu, v němž žárlivá Prokris tajně sledovala lovícího Kefala.
Kresba: nahá Venuše (plášť na zádech) sedí v lese pod improvozovaným stanem u nádoby s ohněm, vedle ní Amor (luk). Bohyně vztahuje ruku k Ceres (cornucopia) a Bacchovi (věnec), kteří odcházejí., Kaufmann 1988#, 7.26., and Přípravná kresba (další verze je ve švýcarské soukromé sbírce) k obrazu, který byl patrně v Rudolfově pražské sbírce. Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15), která mohla být zprostředkována pražskými obrazy na stejné téma od Bartolomea Sprangera, Hanse von Aachena nebo rytinami Jana Mullera.
Multifunkční budova - kromě spořitelny v ní mělo kanceláře ještě okresní hejtmanství a berní správa, původní stavba postupně rozšířena (dokončena 1930, Antonín Grund).
Empírová vila, na fasádě v tympanonu tři Grácie na soklu v podobě kanelovaného sloupu, o něj se zády opírají dvě sedící ženy hrající na dvojité píšťaly, před nimi sedící lev. V prvním patře nad balkónovými dveřmi reliéf: tři sedící ženské postavy - bohyně osudu, Parky., Šopák, P., K stavební historii tzv. vily Loreta ve Fulneku. In: Sborník Státního památkového ústavu v Ostravě 2001. Ostrava 2002, s. 241-243., and Evidováno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 134058/8 - 1565.