Článek se zaměřuje na Galileův Dopis Castellimu z 21. prosince 1613. Autor analyzuje Galileovy hermeneutické principy představené v první části dopisu (bible by měla být vyloučena ze zkoumání přírody) a jeho doslovnou interpretaci pasáže z knihy Jozue (10: 12–13), v duchu kopernikanismu, která se objevuje ve druhé části dopisu. Zdá se, že Galileo užívá bibli jako vědeckou autoritu a na podporu svých kopernikánských názorů, a tak se ocitá v rozporu se svými vlastními hermeneutickými principy. Autor tvrdí, že Galileovo stanovisko je konzistentní, zvláště pokud se vezme v úvahu historický kontext jeho vzniku, tj. kontext stálých, teologicky motivovaných útoků na Koperníka, Galilea a jeho věrnost heliocentrickému systému světa (pohyb Země odporuje bibli) a kontext jeho nedávných teleskopických pozorování a objevů., The article focuses on Galileo’s Letter to Castelli, 21 December 1613. The author analyzes Galileo’s hermeneutical principles established in the first part of the letter (the Bible should be excluded from natural investigation) and his literal interpretation of the passage from the Book of Joshua 10, 12–13, in Copernican terms, in the second part of the letter. Galileo appears to use the Bible as a scientific authority, supporting his Copernican views, and thus he seems to contradict his own hermeneutical principles. The author argues that Galileo’s position is consistent, especially if one takes into account the historical context of its genesis, that is, in the context of the constant, theologically-inspired attacks on Copernicus and Galileo and his commitment to the heliocentric world system (the movement of the earth contradicts the Bible) and in the context of his newly-made telescopic observations and discoveries., and Matjaž Vesel.
Autoři v tomto polemickém eseji představují amerického právníka a historika Alfreda-Maurice de Zayase (narozen roku 1947 v Havaně na Kubě), který se stal jedním z nejúspěšnějších autorů německé literatury o vyhnání (Vertreibungsliteratur), a jeho knihu Postupimská Nemesis: Angloameričané a vyhnání Němců (Die Nemesis von Potsdam: Die Anglo-Amerikaner und die Vertreibung der Deutschen), která vyšla již v šesti anglických a nejméně deseti německých vydáních (poprvé roku 1977 v londýnském nakladatelství Routledge, naposled v přepracované a rozšířené podobě v mnichovském nakladatelství Herbig). Tématem knihy je ztráta domova zhruba jedenácti milionů Němců žijících na východ od poválečných německých hranic, která se odehrála v letech 1939 až 1949. Podle autorů kniha formálně splňuje odborná historická kritéria, jako je poznámkový aparát, bibliografie a podobně, ve skutečnosti však není koncipována jako empirická studie o událostech a vývojových procesech, ale jako důkazní řízení obžaloby válečných Spojenců, kterým prý po válce nešlo o spravedlnost, ale o odplatu na Němcích. Obsahově nepřináší nic nového, víceméně jen reprodukuje historické stereotypy o Němcích, Češích a Polácích a jejich vztazích, jak jsou tradovány především v německé „vyhnanecké“ historiografii a publicistice. Tak je například Mnichovská dohoda ze září 1938 nahlížena jako logický důsledek nespravedlivého středoevropského uspořádání po první světové válce, iredentistické snahy německých menšin v nově vzniklých státech jako reakce na diskriminaci a sudetští Němci jako nevinné oběti Hitlerovy politiky. Jednostranné obrazy minulosti, jež předkládá Alfred de Zayas, mají ale podle autorů posloužit hlavně ke zdůvodnění aktuálních politických cílů, jimiž je odškodnění „vyhnanců“ z bývalých německých východních území podle mezinárodního práva v podobě „práva na vlast“ (tedy na návrat), restituci majetku a náhradu škod. Alfred de Zayas přitom zcela pomíjí, že takovou argumentaci nepřijal žádný soud. Čtenářská úspěšnost de Zayasových výkladů podle autorů prozrazuje, že konvenují stále značné části německé společnosti, která před kritickým pohledem na nedávnou minulost dává přednost „mýtu vyhnání“., In this polemical essay the authors present the American lawyer and historian Alfred-Maurice de Zayas (born in Havana, in 1947), who has become one of the most successful authors of German literature on the expulsion of the Czechoslovak Germans (Vertreibungsliteratur). They also discuss his Nemesis at Potsdam: The Anglo-Americans and the Expulsion of the Germans, which has been published in six English editions and at least ten German (first by Routledge & Kegan Paul, in London and Boston, in 1977, most recently in a revised and expanded edition by Herbig, Munich – Die Nemesis von Potsdam: Die Anglo-Amerikaner und die Vertreibung der Deutschen). The book considers how eleven million Germans living east of the post-war German frontier lost their homeland between 1939 and 1949. According to the authors of the essay, the book, with its notes and bibliography, meets the criteria of professional historiography in terms of form, but it is not actually conceived as empirical research on events and developments. Rather it is more like discovery proceedings for an indictment of the Allied forces, who, de Zayas alleges, were seeking revenge against Germans, rather than justice. In terms of content, the book contains nothing new, more or less reproducing the historical stereotypes of the Germans, Czechs, and Poles, and their relations with each other, in the way these have been transmitted mainly in German ‘expulsion historiography’ and journalism. Thus, for example, the Munich Agreement of September 1938 is seen as the logical outcome of the unjust arrangement of central Europe after the Great War; the German minorities’ irredentist ambitions in the successor states are called a reaction to discrimination; and the Sudeten Germans are depicted as the innocent victims of Hitler’s policy. These one-sided pictures of the past, which de Zayas presents, are intended, according to the reviewers, mainly to justify current political aims – namely, reparation for the ‘expellees’ from the formerly German eastern territories in keeping with international law in the form of ‘Recht auf Heimat’ (that is, the right to return to the homeland), restitution of property, and compensation for damages. De Zayas, however, completely ignores the fact that such arguments have not been accepted by any court of law. His success amongst readers reveals, according to the reviewers, that his interpretations continue to suit considerable parts of German society, which prefer the ‘myth of expulsion’ to a critical view of the recent past., and Diskuse
Interrogating the austerity measures introduced by the Czech government under the Prime Ministry of Petr Nečas (2010–2013), this essay wishes to highlight the importance of the translations of the political into the registry of morality, which Chantal Mouffe identifies as features of post-politics, for (re)establishment of social hierarchies and inequalities based in difference. In particular, I demonstrate the strategic importance of “disability” and the racialised concept of “maladaptation” for such post-political reformulations of the political and normative outlines of abled citizenship. After mapping out the ideological deployment of the idea of crisis for the ethics of austerity, the essay concludes by posing questions about possible limits and drawbacks of relying upon crisis as a trope of intersectional feminist critique., Kateřína Kolářová., and Obsahuje seznam literatury
„Mecenáš věnoval jmění pražské ZOO,“ proletěla před dvěma lety jako blesk tiskem zpráva o daru v hodnotě více než 50 milionů od Stanislava Rákose, kterého znali hlavne chovatelé exotických ptáků doma i v zahraničí. Byl totiž nejen chovatelem a činovníkem chovatelského klubu, ale také vynikajícím organizátorem výstav a mezinárodních setkání. Právě on stál např. u zrodu tradice vyhlášené výstavy exotů v Botanické zahradě PřF UK Na Slupi. Některá média připodobnila dárce třeba k zakladateli „Nadace Bohuslava Jana Horáčka Českému ráji“ (viz např. AB 1/2006), nikde však nepadla ani zmínka, že Stanislav Rákos pracoval dlouhá leta v Akademii věd. To mi prozradil ředitel Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR prof. Miloš Drdácký, s nímž jsme také navštívili mecenášovu životní souputnici paní Ludmilu Rákosovou. and Marina Hužvárová.
Článek se zabývá dosavadním stavem bádání v oblasti dějin ekonomické vědy a činnosti československých ekonomů v období socialismu. Podává přehled o základních příspěvcích k tomuto tématu od počátku devadesátých let jak domácího, tak zahraničního původu. Detailněji se pak věnuje pracím Johanny Bockmanové, Jiřího Suka a Gila Eyala, zmiňuje taktéž nejnovější výzkumné projekty, které se tímto tématem zabývají. Závěrem autor nabízí přehled dostupných pramenů (archivních dokumentů i publikovaných pamětí), kterých lze využít k dalšímu výzkumu., The article examines the current state of research in the field of the history of economic sciences and activities of Czechoslovak economists in the era of socialism. It provides an overview of basic contributions, both domestic and foreign, on this topic since the 1990s, examining works of Johanna Bockman, Jiří Suk and Gil Eyal in a greater detail. It also mentions the latest research projects concerning this topic. In the end, the author offers a list of available sources (archival documents and published memoirs) which can be used in future research., Václav Rameš., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy