Mor je zoonóza, jejíž epidemie sužují lidstvo od starověku. Od objevu bakteriálního původce moru A. Yersinem a S. Kitasatem uplynulo 120 let, během kterých byla tato choroba velmi dobře popsána jak z epidemiologického, tak z molekulárně mikrobiologického a evolučního hlediska. Studiem DNA izolované z ostatků obětí moru byl původce moru přímo prokázán u epidemií starých až 650 let. Vysoká mortalita při moru je dána neefektivním přenosem mezi hostiteli pomocí blechy jako vektoru., Plague is a zoonotic disease, the epidemics of which have troubled mankind since ancient times. During the last 120 years that have passed since the discovery of the plague bacillus Y. pestis by A. Yersin and S. Kitasato this infectious disease was described in detail, including its epidemiology, molecular microbiology and evolution. Ancient DNA isolated from the remains of plague victims have enabled us to establish Y. pestis as the causative agent in epidemics more than 650 years old. The high mortality of the plague is caused by an ineffective transfer by its flea vector., and Ivo Konopásek.
This contribution presents butterflies with wings on which scales are partially or fully absent, as well as various forms of their cryptic appearance and mimicry and George O. Krizek.
pro učitelstvo, žactvo středních škol a zvláště sběratele motýlů napsal Karel Exler, S 25 rytinami a 20 tab. obsah. 289 obrazů motýlů a housenek dle přírody vyobrazených, and Converted from MODS to DC version 1.8 (EE patch 2018/05/24)
Mravenec lužní (Liometopum microcephalum) dosahuje na jižní Moravě (v jihovýchodních Čechách) severozápadní hranice svého rozšíření, a druhu se tak dostávalo velké pozornosti mezi českými přírodovědci. Mnohé informace publikované v literatuře nebo na internetu však jsou spíše mýty než fakta. O areálu druhu se často uvádí, že se rozkládá od Iberského poloostrova do východní Evropy a nejzápadnější části Asie, někdy dokonce až na ruský Dálný východ. Ve skutečnosti neexistují žádné doklady o historickém ani současném výskytu mravence lužního na západ od Alp (severní Itálie). Populace na Dálném východě byla již před dlouhou dobou odlišena jako samostatný druh. Článek detailně popisuje historické a současné rozšíření tohoto mravence na jižní Moravě. Ačkoli jde o nejsevernější populaci druhu, populace na Ukrajině a v Rusku dosahují téměř stejné zeměpisné šířky. Mravenec lužní kolonizuje staré, ale živé stromy s dutinami, zpravidla duby, v lesích i mimo les. Na severní hranici svého areálu dává jednoznačně přednost lužním stanovištím, na jihu je preferuje mnohem méně. Jasné doklady uváděné ochrany hnízdních stromů mravenčími koloniemi scházejí. Přes protichůdné názory publikované v literatuře tvoří trofobióza významnou součást potravní strategie druhu, ale stanovení důležitosti jednotlivých složek potravy stále chybí. Druh se vyznačuje jasným polymorfismem dělnic, ale stupeň polymorfismu se liší mezi koloniemi, mění se v průběhu roku a také závisí na podmínkách prostředí, jako je přítomnost silných kompetitorů. Mnohé otázky týkající se biologie a ekologie mravence lužního zatím zůstávají nezodpovězeny., The arboricolous ant Liometopum microcephalum, which reaches the north-western edge of its range in South Moravia (south-eastern Czechia), has been receiving substantial attention by Czech naturalists. However, many pieces of information presented in the literature or on the internet are more myth then fact. Its range is often reported to reach from the Iberian Peninsula to Eastern Europe and western-most Asia, sometimes even to the Russian Far East. In fact, there is no evidence of its historic or present occurrence west of the Alps (northern Italy). The Far Eastern population has been recognized as a separate species a long time ago. The historic and current range in South Moravia is described in detail. Although being indeed the northern-most population of the species, populations in the Ukraine and Russia reach almost the same latitude. Old but living trees with cavities, mostly oaks, are colonized both in and outside of forests. There is a clear preference for alluvial habitats in the northern part of its range, much less so in the south. There is hardly any evidence for the reported protection of nest trees by its ant colonies. Despite contrary opinions published, trophobiosis is an important part of the species’ foraging behaviour, but an assessment of the importance of different components of its diet is still lacking. Worker polymorphism is apparent but its degree varies among colonies and changes in the course of the year and also mirrors environmental variables such as the presence of strong competitors. Many questions regarding the species’ biology and ecology remain open., and Jiří Schlaghamerský, Lenka Petráková.
Muchničky jsou známy v mnoha oblastech jako trapiči člověka i dobytka, ale také jako přenášeči parazitárních onemocnění, z nichž nejvýznamnější je říční slepota. Muchnička Simulium colombaschense byla v minulosti považována za jeden z nejnebezpečnějších druhů v rámci čeledi, protože na následky napádaní samičkami tohoto druhu uhynuly na Balkánském polostrově desetitisíce kusů dobytka. V současnosti se však zdá, že může být považována za ohrožený druh, především v důsledku regulace velkých řek. Podle předběžných výsledků analýzy polytenních chromozomů představuje S. colombaschense komplex druhů s menšími areály. Typová lokalita druhu S. colombaschesne byla zničena po přehrazení Dunaje v oblasti Železných vrat a následně z této oblasti postupně zmizelo i S. colombaschense. Podobný osud může v blízké době postihnout, nebo už postihl také další blízce příbuzné druhy z tohoto komplexu., Black flies (Simuliidae) are known in several areas as pests to humans and cattle, but also as transmitters of parasitic diseases, among which river blindness is the most important. In the past, the black fly Simulium colombaschense was considered to be one of the most dangerous species of the family, because it caused the death of tens of thousands of cattle in the Balkan peninsula. However, at present it seems that it can be considered an endangered species, especially due to large river regulation. Moreover, according to preliminary analysis of polytene chromosomes S. colombaschense is a complex of species with smaller distribution areas. The type locality of S. colombaschense was destroyed after the Danube was dammed in the Iron Gate region and subsequently S. colombaschense disappeared from this area. In the near future the same might possibly happen, or has already happened as to other species from this complex., and Tatiana Brúderová, Matúš Kúdela.
Můrovití (Noctuidae) představují po obalečovitých (Tortricidae) druhou největší čeleď motýlů v České republice. Dosud bylo na našem území zaznamenáno kolem 430 druhů, ale mnohé z nich se zde nevyskytují trvale. Můrovití jsou obvykle velmi dobří a pohybliví letci, často mají tendenci kolonizovat nová území. Řada druhů žijících v jiných částech Evropy byla zaznamenána pouze v jednom nebo omezeném počtu exemplářů (zhruba 20 druhů), jiné jsou pravidelnými migranty (13 druhů), někteří zástupci se v současnosti šíří (asi 10 druhů), zatímco jiní jsou na ústupu (5–6 druhů), nebo mají proměnlivou hranici areálu. V článku naleznete příklady druhů z uvedených skupin, s diskuzí současného nebo historického stavu., Owlet moths (Noctuidae) are after leafrollers (Tortricidae) the second largest family of butterflies and moths in the Czech Republic. So far, about 430 species have been recorded, but many of them do not occur permanently in the area. Owlet moths are usually very good and highly mobile fliers, often with a tendency to colonize new territories. Some species living in other parts of Europe have been registered in only one or a limited number of individuals (about 20 species), others are regular migrants (13 species). While some species are currently spreading (about 10 species), others are retreating (5–6 species), or the boundaries of their ranges are unstable. Examples of these groups are given and discussed., and Zdeněk Laštůvka, Aleš Laštůvka.