Saranče horská (Miramella alpina) patří mezi glaciální relikty, tedy živočichy osídlující velká území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v pleistocénu. Dnes je však jejich rozšíření většinou sporadické. Tyto druhy jsou přizpůsobeny k životu v extrémních podmínkách a u nás se vyskytují např. v horách nad hranicí lesa, v alpínských ekosystémech. Zde se musejí vypořádat s rychlou proměnlivostí prostředí (teplota nebo vítr) a s omezenou délkou vegetačního období. Saranče horská představuje jediný glaciální relikt ze skupiny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) žijící v České republice. Vyskytuje se u nás v alpínském bezlesí Hrubého Jeseníku, kde může osídlovat i horské louky a paseky ve smrkových porostech, a dále obývá několik rašelinišť v jižních Čechách (např. Chlum u Třeboně, Vltavský luh - Mrtvý luh). Jde o evropský horský mezotopní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách a Karpatech, jenž nachází optimální podmínky pro život v subalpínském a alpínském stupni. K přežívání v podmínkách rašelinišť a horských bezlesých stanovišť od 500 do 2 200 m n. m. se výborně přizpůsobil a využívá hned několik strategií. Kvůli své potravní biologii a výskytu v alpínském bezlesí se saranče horská již několik let využívá při výzkumu vlivu zvýšeného množství oxidu uhličitého na bionomii herbivorního hmyzu v horských ekosystémech. Změny v koncentraci CO2 ve vzduchu vyvolávají totiž rozdíly v kvalitativním i kvantitativním zastoupení prvků a sloučenin v rostlinném těle a vedou k odchylné distribuci látek v listech. Herbivorové jsou tudíž těmito změnami prostřednictvím potravy ovlivňováni., Miramella alpina is a glacial relict, which occurred in large areas of central Europe during the ice ages in the Quaternary. This montane species lives in subalpine and alpine habitats, and is considered rare in the Czech Republic. Cryptic colouration, adaptation of the tarsi, food preferences and the onthogenetic cycle help the species to survive under extreme conditions. Due to its specific foraging biology it has been used as an excellent model in research on the effects of increased carbon dioxide concentration on the bionomics of herbivorous insects in mountain ecosystems., and Kateřina Kuřavová.
Opakovaný a nezávislý vznik i následná rozmanitost šavlozubých predátorů náležejí mezi nejpozoruhodnější jevy historie života na Zemi. Ti tak představují jedinečný příklad konvergentní evoluce, který zahrnuje celou řadu sdílených, velmi efektivních adaptací, vedoucích k jejich mimořádnému evolučnímu úspěchu. Důvod jejich zániku, ač k tomu v průběhu kenozoika došlo vícekrát, zůstává nejasný a poskytuje tím vděčný námět k četným spekulacím. Naposledy tento zajímavý ekomorfotyp vymizel z přírody zhruba před deseti tisíci lety. Snad ne navždy., Multiple independent origins and great diversity of sabre-tooth predators are one of the most remarkable phenomena in the natural history of life. Sabre-tooth predators provide a unique example of the convergent evolution that involved many kinds of very efficient functional adaptations leading to their unprecedented evolutionary success. The reason for their demise, although occurring repeatedly during the Tertiary, remains unclear and offers a broad matter of speculation. Nevertheless, this interesting ecomorphotype completely disappeared from nature roughly 10,000 years ago, but may be not for ever., and Stanislav Knor.
V průběhu neogénu byli s výjimkou jihoamerických vačnatých thylakosmilidů po celém světě jedinými představiteli šavlozubého ekomorfotypu již pouze šelmy barbourofelidi (Barbourofelidae) a příslušníci čeledi kočkovitých (Felidae). Někteří z nich pak dosahovali značné velikosti a mimořádně robustní stavby těla, přičemž v těchto ohledech překonávali ty největší zástupce dnešních velkých koček. Zvláště šavlozubé kočky na dlouhou dobu obsadily pozici na vrcholu potravní pyramidy, než nakonec definitivně vymizely ke konci pleistocénu ze Severní a Jižní Ameriky. Ve Starém světě však vyhynuly již o něco dříve během čtvrtohor, zřejmě následkem zesílené vzájemné konkurence s velkými kočkami, především pak se lvy a tygry., During the Neogene, with the exception of thylacosmilids, barbourofelids and felids were the only representatives of the sabre--tooth ecomorphotype worldwide. Some of them attained tremendous size and were of very robust somatic constitution, exceeding in these aspects the largest contemporary cats. Especially the sabre-tooth felids occupied the top of the trophic chain for a long time before their demise at the end of the Pleistocene in both North and South America. But in the Old World these predators disappeared somewhat earlier, probably due to the strength of mutual competition with other large felids, namely the lions and tigers., and Stanislav Knor.
Sazná nemoc kůry je méně známé onemocnění způsobené houbou Cryptostroma corticale (Ascomycota), s ostrůvkovitým výskytem v Evropě. Postihuje zejména javory kleny (Acer pseudoplatanus) a jejich hromadná vymírání byla zaznamenána u stromů oslabených stresem, především po nadprůměrně suchých a horkých letních měsících. Nedávný výskyt onemocnění v České republice podnítil studium druhu C. corticale a jeho rozšíření v Praze. Výsledek naší čtyřleté studie prokázal, že napadena je minimálně čtvrtina klenů v pražských parcích., Sooty bark disease is a less known disease caused by fungal species Cryptostroma corticale (Ascomycota), with patchy incidence in Europe. It mainly affects Sycamore (Acer pseudoplatanus), and its mass dieback was observed in trees weakened by stress, especially after the exceptionally dry and hot summer months. Recent record of the disease in the Czech Republic prompted the research of C. corticale and its occurrence in Prague. The results of our four-year study showed that at least 25 % of Sycamore trees in Prague parks are infected., and Ivana Kelnarová, Ondřej Koukol, Karel Černý.
Lichens are characterized by the production of a large amount of secondary metabolites. Most of them are specific to these organisms. Lichenologists commonly use the metabolites to distinguish between phenotypically similar taxa. To achieve this aim, they use a plethora of detection methods, including spot reactions, chromatography, and microcrystalization tests. and Jiří Malíček.