Na titanovém povrchu tvoří fibrinogen silněji adsorbovanou vrstvu s vyšší hustotou uspořádání v porovnání s porézní a slabě adsorbovanou vrstvou albuminu. Fibrinogen se lépe adsorbuje na povrch titanu upravený leštěním a leptáním nežli na povrch pouze leštěný. K silné adsorpci fibrinogenu dochází na povrchu titanu obohaceném v určitém poměru uhlíkem. Nejlépe se fibrinogen adsorboval na povrchu titanu pokrytém uhlovodíkovou vrstvou se složením Ti0,36 - C0,57 : H0,07 a Ti0,08 - C0,68 : H0,24. Takto upravený povrch titanu by tedy splňoval podmínky pro nejlepší oseointegraci. Adsorpce fibrinogenu na titanovou slitinu Ti6Al4V byla slabá, naopak silná byla na slitině TiNbTa, která má také dobré mechanické vlastnosti, pokud jde o výrobu implantátů. homopyrimidinové oligodeoxynukleotidy (ODN) tvoří na povrchu titanu robustnější vrstvy s vyšší hustotou v porovnání se stejně dlouhými homopurinovými ODN a velice porézními vrstvami dvoušroubovicových fragmentů DNA., Fibrinogen is absorded at the titanium surface more firmly and with higher density contrary to a weakly adsorbed and porous albumin layer. Fibrinogen is better absorbed at the titanium surface treated by polishing and etching than at the surface treated only by polishing. Fibrinogen is strongly adsorbed at the titanium layer enriched by carbon to a certain ratio. The best adsorption of fibrinogen was observed at the titanium surface enriched with carbon at the ratio Ti0,36 - C0,57 : H0,07 a Ti0,08 - C0,68 : H0,24. The titanium surface treated in this way should fulfill the conditions for the best oseointegration. Adsorption of fibrinogen at the titanium alloy T6Al4V was weak contrary to the good adsorption at the TiNbTa alloy, which also has good mechanical properties concerning implant production. Homopyrimidine oligodeosynucleotides (ODN) form at the titanium surface more robust layers with higher density contrary to the homopurine ODN molecules of the same length and very porous layers of double stranded DNA fragments., Vladimír Vetterl, Stanislav Hasoň, Raimo Silvennoinen, Ladislav Cvrček, Luděk Strašák, Lukáš Fojt., and Obsahuje bibliografii
Singulární optika představuje poměrně mladou, rychle se rozvíjející oblast moderní optiky a fotoniky. Zabývá se studiem fázových singularit vlnové funkce popisující optické záření. Hlavní pozornost je soustředěna na spirální singularity nazývané optické víry. Vírová struktura optického záření má přímou souvislost s orbitálním momentem hybnosti, který se významně projevuje při interakci s mikročásticemi a atomy. Kromě fundamentálních poznatků, které přinášejí nové informace o podstatě a vlastnostech elektromagnetického záření, nabízí singulární optika i perspektivní aplikace v oblasti atomové optiky, mikromechaniky, biologie, zpracování informace a optických počítačů., Zdeněk Bouchal., and Obsahuje bibliografii
Světelné víry se objevují v jevech, které jsou v optice známy od počátku 19. století. Je proto překvapivé, že první ucelená práce byla v této tematice publikována až v roce 1974 a výzkum se plně rozvinul v posledních 20 letech. V příspěvku jsou prezentovány jednoduché geometrické představy o světelných vírech a jejich fyzikálních vlastnostech a naznačena podstata základních experimentů a aplikací., Light vortices appear in phenomena that have been known in optics from the early 19th century. It is therefore surprising that any comprehensive work on this topic did not appear until 1974 and that the research has only fully developed during the last 20 years. In this paper, simple geometric ideas about light vortices and their physical properties are presented and the basic of experiments and applications are outlined., Zdeněk Bouchal, Petr Bouchal., and Obsahuje seznam literatury