V příspěvku je uveden souhrn vědeckých programů a aktivit Ústavu technické a experimentální fyziky jako vědecko-pedagogického pracoviště ČVUT v Praze zaměřeného na experimentální fyziku mikrosvěta a její aplikace., Stanislav Pospíšil., and Obsahuje seznam literatury
Príspevok poskytuje osobný pohľad autora na históriu rankingovej a ratingovej agentúry (ARRA) a na niektoré výsledky jej činnosti. Väčšia čásť textu sa zaoberá prípravou správ ARRA o hodnotení vysokých škôl a ich fakúlt, najmä hodnotením zverejneným v decembri roku 2011. Zvyšok textu hovorí o iných prácach ARRA. najmä o faktoroch, ktoré prispeli k úspešnej vedeckej práci súčasných vedeckých špičiek na Slovensku a o porovnaní výsledkov slovenskej vedy s okolitými krajinami a s priemerom OECD. ARRA nedávno identifikovala a analyzovala špičkové tímy v ústavoch SAV. Hoci je to veľmi aktuálna téma, teraz sa ňou nebudeme z priestorovch dôvodov zaoberať a možno sa k nej vrátime neskôr., Ján Pišút., and Obsahuje seznam literatury
Postačí čtyři barvy na obarvení každé rovinné mapy obsahující jistý počet států? Tato zdánlivě nevinná otázka napadla Francise Guthrieho při barvení mapy anglických hrabství. Jeho bratr Frederick položil dne 23. 10. 1852 stejnou otázku svému profesoru Augustu de Morganovi. Tak vznikl slavný "problém čtyř barev“. Po nezbytných upřesněních pojmu rovinná mapa atd. se zdařilo daný problém "přeložit“ do rozvíjející se matematické disciplíny - teorie grafů. Následovala dlouhá historie řešení, která trvala přes sto let a byla provázena i mnoha omyly (více viz [1,3]). Nakonec, již v sedmdesátých letech minulého století, bylo zapotřebí prověřit dlouhý seznam "map“, tzv. nevyhnutelnou množinu ireducibilních konfigurací, obsahující 1 936 prvků. K tomu přistoupili Apell, Haken a Koch - využili hned tři počítače firmy IBM. Příprava metod a programu jim zabrala tři a půl roku a další půlrok si vyžádala práce s počítači. Dílo bylo dokončeno 21. června 1976. Závěr zněl: čtyři barvy stačí!, Jaroslav Hora., and Obsahuje seznam literatury
Přetiskujeme zde dobový přehled znalostí o charakteru a vlastnostech rentgenového záření, jak jej v roce 1903 podal profesor Bohumil Kučera ve třináctém ročníku Živy na stranách 257-262. Již záhy po Röntgenově epochálním objevu se prokázalo, že jeho paprsky X jsou krátkovlnným elektromagnetickým zářením šířícím se rychlostí světla. Přestože první ohybové experimenty na štěrbinách neposkytovaly ještě jednoznančné a reprodukovatelné výsledky, podařilo se je postupem času zdokonalit a odhadnout pomocí nich vlnovou délku rentgenového záření. V článku je již explicitně řečeno, že hodnoty vlnové délky jsou řádu "molekulárních dimensí". Vidíme tak zřetelně, jak vývoj oboru směroval k von Laueho objevu. and Bohumil Kučera (1874-1921).